Světlo a blaženost

Re: Světlo a blaženost

Nový příspěvekod Tara » pon 21. kvě 2018 18:56:37

Na to se dá taky dívat z různých úrovní a různých úhlů pohledu. Dokonce se může objevit někdo soucitný, kdo ho z kolejiště před přijíždějícím vlakem strhne.

Jani, jako tebe, tolik let se furt někdo snaží tě z těch kolejí sundat a nic a nic a nic :-)
Uživatelský avatar
Tara
 
Příspěvky: 2683
Registrován: stř 20. lis 2013 8:44:22

Re: Světlo a blaženost

Nový příspěvekod Návštěvník » pon 21. kvě 2018 19:02:48

Hmla píše: K tomu člověk nemusí být ani předpojatý, stačí mu pevné nervy. ;-)


Házet hrách na stěnu.

Vysvětluješ jí jeden její nesmysl a ona hned vytvoří dalších nových deset. :D
Návštěvník
 

Re: Světlo a blaženost

Nový příspěvekod Tara » pon 21. kvě 2018 21:06:28

Jani, přece jen slova Moojiho k ženě, která se ptá, spíše svěřuje s tím, že se stala citlivější a empatičtější a zažívá bolest s bolestí světa jsou poněkud jiná, než jsou slova tvoje, o soucitu.

Nevím, co by z tvých slov ta žena a další přísedící si vzali, fakt nevím. U něj to jde z hloubi poznání a do hlubiny se to vrací, u tebe je to o necitlivosti ( o které mimochodem Mooji také hovoří, že je to špatně), že nelze říkat, že nic z toho, co trpící právě prožívá, neexistuje. Neexistuje (jeho) tělo, (jeho) pocity, (jeho) myšlenky, protože je jen Já, dyk to je tak necitelné.... a to přesně ty furt děláš a tvrdíšm k čemuž používáš kvanta sloganů.

To je jeden takový zenový příběh. K váženému mudrci jednou přišla žena, která plakala a ptala se ho, proč musela zemřít její malá dcera. A mudrc ji nezúčastněným hlasem odpověděl, že to byl záměr Boha a dcera byla jenom jednou z jeho "myšlenek", vrátila se tam, odkud přišla. Matka nepochopila a jak raněná přišla, tak raněná odcházela.
Traduje se, že tento Mudrc díky své odpovědi se brzy odebral do ústraní, protože (naštěstí) pocítil svou vlastní necitlivost, která ho dostihla jako - také bolest....
Uživatelský avatar
Tara
 
Příspěvky: 2683
Registrován: stř 20. lis 2013 8:44:22

Re: Světlo a blaženost

Nový příspěvekod Návštěvník » pon 21. kvě 2018 21:17:13

Nevím, co jsem psala kdysi, ale skutečný soucit je soucit k pravému Já, tak jak to říká Mooji v tom videu, které sem dala Tara.

Ono to vypadá možná nesmyslně, protože pravé Já netrpí, tak jakýpak soucit s ním, viď? Ale ono tady nejde o to, abys trpěl s představou trpící osoby. Je tady o poznání, kým jsi, kým jsem, kým jsme.

A co se jazyka týče, vidím jako nádherné, že za všemi těmi různými styly, kterými různé nauky promlouvají, se nakonec nalézá stále to jedno.

Mooji o žádném soucitu k pravému Já (pravé je úplně zbytečný výraz) nehovoří. Kdo by měl mít soucit s Já? Nějaká osoba?

Právě naopak, poznávaje, kdo jsem, jsme vnímáme vše jako Jediné, Jsoucí, Vědomí, všudypřítomné, což neznamená nic jiného, než žití (v) Přítomností jako samozřejmá sounáležitost této Přítomnosti.

Čoveče, já mám strach ti to psát, protože ty si z toho hned uchmátneš, co ti bude pasovat do svého hokynářství a hned to budeš překroucené nabízet na trhu.

Tak dobro :-)
Návštěvník
 

Re: Světlo a blaženost

Nový příspěvekod Návštěvník » pon 21. kvě 2018 21:52:41

miroslav píše:
Hmla píše:
Jana píše:A stejným způsobem pak vytvoříme světlo, když počkáme na svítání.

To "vytvoříme" je ovšem nadsázka :-) Je to spíš o tom že, co má přijít (protože musí), to příjde. Dobře čekat je um, je v tom radost ;-)


Taky mi přišlo potřebné nebo zajímavé reagovat na Janu. Ale už mne to naštěstí přešlo.
Nicméně jev "Jana" je reálný a je poučné pochopit, o co vlastně v jejím případě jde. Materiálu je zde něúrekom.

Potrebne nebo zajimave na Janu reagovat, nastesti te to pustilo. Stejne jako kdysi na Marici a ted si hrajes s Evou.
Zajimavy konicek.
Návštěvník
 

Re: Světlo a blaženost

Nový příspěvekod Jana » úte 22. kvě 2018 5:07:12

Tara píše:
Na to se dá taky dívat z různých úrovní a různých úhlů pohledu. Dokonce se může objevit někdo soucitný, kdo ho z kolejiště před přijíždějícím vlakem strhne.

Jani, jako tebe, tolik let se furt někdo snaží tě z těch kolejí sundat a nic a nic a nic :-)


Z mého pohledu tady není vůbec nic, z čeho by mě šlo sundat. Ale možná bys mi mohla vysvětlit, o co tomu, kdo mě chce sundat ze své představy o tom, kde jsem, vůbec jde. Věřím, že o to nejlepší.

Mahariši říkal: "Poznejte štěstí svého pravého Já". Tedy jemu a dalším jemu podobným šlo o to, abychom nalezli zdroj štěstí v nás.

Neexistuje větší štěstí, než uvědomování si, že mezi Tvou a mou existencí, Taro, mezi naší existencí a jakoukoliv další existencí kohokoliv, neexistuje žádná propast, žádná skutečná oddělenost.

Netuším, jestli mi rozumíš, jestli tohle teď tady čte někdo, kdo mi rozumí,

ale celé ty roky, co se to začalo probouzet, otevírat, vyjasňovat,

nepíšu ve skutečnosti nic jiného, než o tomhle.

A čím dál víc si uvědomuju, že víc než sdělením, je to mé psaní oslavou toho

a dost možná by bylo rádo i sdílením.
Jana
moderátor
 
Příspěvky: 6884
Registrován: pon 25. črc 2011 19:38:09

Re: Světlo a blaženost

Nový příspěvekod Návštěvník » úte 22. kvě 2018 7:10:39

Tara píše:Jani, přece jen slova Moojiho k ženě, která se ptá, spíše svěřuje s tím, že se stala citlivější a empatičtější a zažívá bolest s bolestí světa jsou poněkud jiná, než jsou slova tvoje, o soucitu.

Nevím, co by z tvých slov ta žena a další přísedící si vzali, fakt nevím. U něj to jde z hloubi poznání a do hlubiny se to vrací, u tebe je to o necitlivosti ( o které mimochodem Mooji také hovoří, že je to špatně), že nelze říkat, že nic z toho, co trpící právě prožívá, neexistuje. Neexistuje (jeho) tělo, (jeho) pocity, (jeho) myšlenky, protože je jen Já, dyk to je tak necitelné.... a to přesně ty furt děláš a tvrdíšm k čemuž používáš kvanta sloganů.

To je jeden takový zenový příběh. K váženému mudrci jednou přišla žena, která plakala a ptala se ho, proč musela zemřít její malá dcera. A mudrc ji nezúčastněným hlasem odpověděl, že to byl záměr Boha a dcera byla jenom jednou z jeho "myšlenek", vrátila se tam, odkud přišla. Matka nepochopila a jak raněná přišla, tak raněná odcházela.
Traduje se, že tento Mudrc díky své odpovědi se brzy odebral do ústraní, protože (naštěstí) pocítil svou vlastní necitlivost, která ho dostihla jako - také bolest....


:yes:
Návštěvník
 

Re: Světlo a blaženost

Nový příspěvekod Návštěvník » úte 22. kvě 2018 7:11:14

Návštěvník píše:
Nevím, co jsem psala kdysi, ale skutečný soucit je soucit k pravému Já, tak jak to říká Mooji v tom videu, které sem dala Tara.

Ono to vypadá možná nesmyslně, protože pravé Já netrpí, tak jakýpak soucit s ním, viď? Ale ono tady nejde o to, abys trpěl s představou trpící osoby. Je tady o poznání, kým jsi, kým jsem, kým jsme.

A co se jazyka týče, vidím jako nádherné, že za všemi těmi různými styly, kterými různé nauky promlouvají, se nakonec nalézá stále to jedno.

Mooji o žádném soucitu k pravému Já (pravé je úplně zbytečný výraz) nehovoří. Kdo by měl mít soucit s Já? Nějaká osoba?

Právě naopak, poznávaje, kdo jsem, jsme vnímáme vše jako Jediné, Jsoucí, Vědomí, všudypřítomné, což neznamená nic jiného, než žití (v) Přítomností jako samozřejmá sounáležitost této Přítomnosti.

Čoveče, já mám strach ti to psát, protože ty si z toho hned uchmátneš, co ti bude pasovat do svého hokynářství a hned to budeš překroucené nabízet na trhu.

Tak dobro :-)


:yes:
Návštěvník
 

Re: Světlo a blaženost

Nový příspěvekod Návštěvník » úte 22. kvě 2018 7:19:55

Návštěvník píše:
miroslav píše:
Taky mi přišlo potřebné nebo zajímavé reagovat na Janu. Ale už mne to naštěstí přešlo.
Nicméně jev "Jana" je reálný a je poučné pochopit, o co vlastně v jejím případě jde. Materiálu je zde něúrekom.

Potrebne nebo zajimave na Janu reagovat, nastesti te to pustilo. Stejne jako kdysi na Marici a ted si hrajes s Evou.
Zajimavy konicek.


Nemáš to lehké, Návštěvníku/Návštěvnice. Tvoje mysl má tendence vytvářet zvrácené myšlenky.
Návštěvník
 

Re: Světlo a blaženost

Nový příspěvekod Návštěvník » úte 22. kvě 2018 7:22:44

Tara píše:
Na to se dá taky dívat z různých úrovní a různých úhlů pohledu. Dokonce se může objevit někdo soucitný, kdo ho z kolejiště před přijíždějícím vlakem strhne.

Jani, jako tebe, tolik let se furt někdo snaží tě z těch kolejí sundat a nic a nic a nic :-)


:yes:
Návštěvník
 

Re: Světlo a blaženost

Nový příspěvekod Linda » úte 22. kvě 2018 8:16:48

Návštěvník píše:přidávám se, taky tomu co Jana píše nerozumím, ale přiznávám že nerozumím i jiným věcem
je tady někdo kdo jí rozumí?

Pokouším se o to, celou řadu let. A zdravím - ahoj Taro, Pedrito i všichni ostatní :)

Jani, ... tolik let se furt někdo snaží tě z těch kolejí sundat a nic a nic a nic :-)

Už hodně dlouho – kdysi na Jitřní zemi a na Mozaice, a pak tady – sleduju nejrůznější pokusy Janu přesvědčit, že iluzorní dualita, projev Jediného Bytí, v sobě obsahuje a ze Sebe Samé vytváří oba dva póly projevů: všechno pozitivní i všechno negativní.

No, možná mi – konečně – začalo docházet, proč jsou všechny tyhle naše pokusy marné.

Kdyby po mnoho let bylo součástí mé profese pečovat v nemocnici o těžce zraněné a umírající děti, asi jediný způsob, jak to dělat, by bylo úplně popřít existenci čehokoliv negativního. Odmítala bych vnímat jakékoliv negativní projevy duality (rovnou bych je prohlásila za neskutečné), ale intenzivně bych vnímala všechny pozitivní projevy duality, a měla bych radost ze všeho pozitivního (bez potřeby uvidět to pozitivní i svou radost z toho jako něco neskutečného). Odpojila bych se tím od vnímání jednoho z obou pólů duality, toho negativního, protože tak často vnímat hrozné utrpení bezmocných dětí i jejich zoufalých rodičů, když neexistuje už žádná lékařská možnost to ovlivnit, by asi stejně jako u každého citlivého člověka velmi brzy vedlo k totálnímu zhroucení. Jediná možnost, jak tuhle profesi dlouhodobě, po celé roky dělat, by byla naprosto odmítat existenci čehokoliv negativního. Bylo by pak ovšem nezbytné neustále znovu a znovu se v tom přesvědčení utvrzovat – přesvědčováním každého, kdo to vidí jinak.

Mohla by se objevit šance připustit existenci všech těch negativních projevů a začít je vnímat stejně, jako se vnímají všechny pozitivní?

Ochota plně vnímat a přijímat obojí, tedy nejen to, co se v dualitě vnímá jako pozitivní, ale i všechno, co se vnímá jako negativní, včetně příležitosti uvidět, že obojí je projevem Všetvořícího Bytí, by se (možná) objevila až v důchodu, když každodenní kontakt s trpícími a umírajícími dětmi skončil. Ale těžko říct, jak velká bude šance připustit konečně existenci něčeho, co po celou dobu až doteď prostě existovat nesmělo.

Tady asi člověk nic nezmůže, nezbývá než přijmout, že to tak prostě je.

A popřát, aby – až k tomu dojde – zmizela potřeba pokaždé utéct k představě, že "Nic z toho, co trpící právě prožívá, neexistuje. Neexistuje (jeho) tělo, (jeho) pocity, (jeho) myšlenky, protože je jen Já " - na rozdíl od toho, co se vnímá jako pozitivní a u čeho nevzniká zájem uvidět, že ani nic z toho, co je oblažující, včetně vlastní radosti z toho neexistuje, protože je jen Já.

Jednou možná odložení toho růžového ochranného krunýře bude úlevou, která dá sílu unést dodatečnou konfrontaci se všemi odmítnutými negativními pocity, uloženými kdesi v podvědomí, protože vnímat je by tehdy bylo naprosto zničující.


Obrázek
Uživatelský avatar
Linda
 
Příspěvky: 855
Registrován: pát 23. zář 2011 11:43:47

Re: Světlo a blaženost

Nový příspěvekod Tara » úte 22. kvě 2018 8:21:18

S tou profesí mě to včera taky napadlo. Díky.
Uživatelský avatar
Tara
 
Příspěvky: 2683
Registrován: stř 20. lis 2013 8:44:22

Re: Světlo a blaženost

Nový příspěvekod Návštěvník » úte 22. kvě 2018 8:43:34

Linda píše:
Návštěvník píše:přidávám se, taky tomu co Jana píše nerozumím, ale přiznávám že nerozumím i jiným věcem
je tady někdo kdo jí rozumí?

Pokouším se o to, celou řadu let. A zdravím - ahoj Taro, Pedrito i všichni ostatní :)

Jani, ... tolik let se furt někdo snaží tě z těch kolejí sundat a nic a nic a nic :-)

Už hodně dlouho – kdysi na Jitřní zemi a na Mozaice, a pak tady – sleduju nejrůznější pokusy Janu přesvědčit, že iluzorní dualita, projev Jediného Bytí, v sobě obsahuje a ze Sebe Samé vytváří oba dva póly projevů: všechno pozitivní i všechno negativní.

No, možná mi – konečně – začalo docházet, proč jsou všechny tyhle naše pokusy marné.

Kdyby po mnoho let bylo součástí mé profese pečovat v nemocnici o těžce zraněné a umírající děti, asi jediný způsob, jak to dělat, by bylo úplně popřít existenci čehokoliv negativního. Odmítala bych vnímat jakékoliv negativní projevy duality (rovnou bych je prohlásila za neskutečné), ale intenzivně bych vnímala všechny pozitivní projevy duality, a měla bych radost ze všeho pozitivního (bez potřeby uvidět to pozitivní i svou radost z toho jako něco neskutečného). Odpojila bych se tím od vnímání jednoho z obou pólů duality, toho negativního, protože tak často vnímat hrozné utrpení bezmocných dětí i jejich zoufalých rodičů, když neexistuje už žádná lékařská možnost to ovlivnit, by asi stejně jako u každého citlivého člověka velmi brzy vedlo k totálnímu zhroucení. Jediná možnost, jak tuhle profesi dlouhodobě, po celé roky dělat, by byla naprosto odmítat existenci čehokoliv negativního. Bylo by pak ovšem nezbytné neustále znovu a znovu se v tom přesvědčení utvrzovat – přesvědčováním každého, kdo to vidí jinak.

Mohla by se objevit šance připustit existenci všech těch negativních projevů a začít je vnímat stejně, jako se vnímají všechny pozitivní?

Ochota plně vnímat a přijímat obojí, tedy nejen to, co se v dualitě vnímá jako pozitivní, ale i všechno, co se vnímá jako negativní, včetně příležitosti uvidět, že obojí je projevem Všetvořícího Bytí, by se (možná) objevila až v důchodu, když každodenní kontakt s trpícími a umírajícími dětmi skončil. Ale těžko říct, jak velká bude šance připustit konečně existenci něčeho, co po celou dobu až doteď prostě existovat nesmělo.

Tady asi člověk nic nezmůže, nezbývá než přijmout, že to tak prostě je.

A popřát, aby – až k tomu dojde – zmizela potřeba pokaždé utéct k představě, že "Nic z toho, co trpící právě prožívá, neexistuje. Neexistuje (jeho) tělo, (jeho) pocity, (jeho) myšlenky, protože je jen Já " - na rozdíl od toho, co se vnímá jako pozitivní a u čeho nevzniká zájem uvidět, že ani nic z toho, co je oblažující, včetně vlastní radosti z toho neexistuje, protože je jen Já.

Jednou možná odložení toho růžového ochranného krunýře bude úlevou, která dá sílu unést dodatečnou konfrontaci se všemi odmítnutými negativními pocity, uloženými kdesi v podvědomí, protože vnímat je by tehdy bylo naprosto zničující.


Obrázek


:yes:
Návštěvník
 

Re: Světlo a blaženost

Nový příspěvekod Tara » úte 22. kvě 2018 12:35:54

Tady ten Návštěvník / Návštěvnice tu pořád mává jak na prvního mája a nic kloudného ze sebe nevydá :-)
Uživatelský avatar
Tara
 
Příspěvky: 2683
Registrován: stř 20. lis 2013 8:44:22

Re: Světlo a blaženost

Nový příspěvekod Návštěvník » úte 22. kvě 2018 13:03:08

Tara píše:Tady ten Návštěvník / Návštěvnice tu pořád mává jak na prvního mája a nic kloudného ze sebe nevydá :-)


Ježišmarjá, to si nemohu ani trochu zamávat, jak to dobře píšete?

Žádné "thanks", "íbí se mi", "souhlas" nejsou k dispozici, akorát tem smajlík Yes.

A ted si zrovna zamávám :yes: :yes: :yes: :yes: :yes: :yes: :yes: :yes:

:D
Návštěvník
 

Re: Světlo a blaženost

Nový příspěvekod vostal petr » sob 26. kvě 2018 16:47:58

Ach jo,

takhle to dopadne, když někomu zrušej první máj,

má mávací absták tak chodí mávat aspon na internetnet...

Hele ty mávači,

jestli toho mávání nenecháš, tak s tebou zamávám já...

:yeah: :yeah: :yeah:
vostal petr
 

Re: Světlo a blaženost

Nový příspěvekod Jana » sob 12. říj 2019 13:56:27

Tara píše:
Na to se dá taky dívat z různých úrovní a různých úhlů pohledu. Dokonce se může objevit někdo soucitný, kdo ho z kolejiště před přijíždějícím vlakem strhne.

Jani, jako tebe, tolik let se furt někdo snaží tě z těch kolejí sundat a nic a nic a nic :-)


Evi, když ono se s tím opravdu nedá nic dělat.

Ono Vědomí o kterém mluví Mudrcové, není nic jiného, než Sat-čit-ánanda. Tedy není ničím jiným, než Bytím.

Samo sebou, že ta expanze, ve které není žádné ztotožnění a tudíž ani žádné přivlastnění, je nepopsatelná,

chybí v ní slova

:D

Nicméně krása a blaho nalézající se ve spánku spravedlivých není od zbytku existence, tedy od samotného Bytí, nijak odděleno.

To, co se jeví jako existence bez lásky, bez blaha, je zase jen samotná existence zastřená snem.

Je ve mně vděk za tyhle stránky.

Zajímavá věc je tohle:

Neobtěžujte žádné bytosti a nenechte se obtěžovat.

Není třeba milovanou bytost dostávat do nebe, ona tím nebem už ve skutečnosti je.

Je tím, co hledá.

To, co se narodilo, musí zemřít, ale to, co je věčné, je projevem nedotknutelné.
Jana
moderátor
 
Příspěvky: 6884
Registrován: pon 25. črc 2011 19:38:09

Re: Světlo a blaženost

Nový příspěvekod Návštěvník » sob 12. říj 2019 15:44:05

Už hodně dlouho – kdysi na Jitřní zemi a na Mozaice, a pak tady – sleduju nejrůznější pokusy Janu přesvědčit, že iluzorní dualita, projev Jediného Bytí, v sobě obsahuje a ze Sebe Samé vytváří oba dva póly projevů: všechno pozitivní i všechno negativní.

No, možná mi – konečně – začalo docházet, proč jsou všechny tyhle naše pokusy marné.

Kdyby po mnoho let bylo součástí mé profese pečovat v nemocnici o těžce zraněné a umírající děti, asi jediný způsob, jak to dělat, by bylo úplně popřít existenci čehokoliv negativního. Odmítala bych vnímat jakékoliv negativní projevy duality (rovnou bych je prohlásila za neskutečné), ale intenzivně bych vnímala všechny pozitivní projevy duality, a měla bych radost ze všeho pozitivního (bez potřeby uvidět to pozitivní i svou radost z toho jako něco neskutečného). Odpojila bych se tím od vnímání jednoho z obou pólů duality, toho negativního, protože tak často vnímat hrozné utrpení bezmocných dětí i jejich zoufalých rodičů, když neexistuje už žádná lékařská možnost to ovlivnit, by asi stejně jako u každého citlivého člověka velmi brzy vedlo k totálnímu zhroucení. Jediná možnost, jak tuhle profesi dlouhodobě, po celé roky dělat, by byla naprosto odmítat existenci čehokoliv negativního. Bylo by pak ovšem nezbytné neustále znovu a znovu se v tom přesvědčení utvrzovat – přesvědčováním každého, kdo to vidí jinak.

Mohla by se objevit šance připustit existenci všech těch negativních projevů a začít je vnímat stejně, jako se vnímají všechny pozitivní?

Ochota plně vnímat a přijímat obojí, tedy nejen to, co se v dualitě vnímá jako pozitivní, ale i všechno, co se vnímá jako negativní, včetně příležitosti uvidět, že obojí je projevem Všetvořícího Bytí, by se (možná) objevila až v důchodu, když každodenní kontakt s trpícími a umírajícími dětmi skončil. Ale těžko říct, jak velká bude šance připustit konečně existenci něčeho, co po celou dobu až doteď prostě existovat nesmělo.

Tady asi člověk nic nezmůže, nezbývá než přijmout, že to tak prostě je.

A popřát, aby – až k tomu dojde – zmizela potřeba pokaždé utéct k představě, že "Nic z toho, co trpící právě prožívá, neexistuje. Neexistuje (jeho) tělo, (jeho) pocity, (jeho) myšlenky, protože je jen Já " - na rozdíl od toho, co se vnímá jako pozitivní a u čeho nevzniká zájem uvidět, že ani nic z toho, co je oblažující, včetně vlastní radosti z toho neexistuje, protože je jen Já.

Jednou možná odložení toho růžového ochranného krunýře bude úlevou, která dá sílu unést dodatečnou konfrontaci se všemi odmítnutými negativními pocity, uloženými kdesi v podvědomí, protože vnímat je by tehdy bylo naprosto zničující.

Návštěvník
 

Re: Světlo a blaženost

Nový příspěvekod Jana » sob 12. říj 2019 17:49:48

Mou zkušeností je, že dvojnost polarit vytváří jen mysl. Je to něco jako kresba skrz smyslové vnímání ve Vědomí, kde Bytí samo o sobě nemá vůbec žádnou polaritu, je vším.

Ne-existence není jeho polaritou, protože není ničím.

Dalo by se najít spousta citací Probuzených, kteří tohle vysvětlují.

Ale není zřejmě možné s pohledem pátrajícím někde mimo sebe "venku", poznávat Pravdu, nejen o sobě, ale ani o těch druhých. Pravdu o sobě, o mně i o tom všem, můžeš najít jen v milujícím srdci:

Peklem je mysl obrácená ven, která říká: ,Já jsem tělo." To je peklo tady a teď. Jak můžete mít mír, když se mysl rozhodne, že hřištěm je jen tělo? Nikdo takový nemůže mít opravdový mír. Každé tělo umírá.

A co je nebe? Je to mysl stočená dovnitř. Jak praví bible: "Království nebeské je ve vás."

Jak toto nebeské království získat? Podrobením se vědomí.

Vědomí, Bytí, Nekonečnost je pravé nebe, to je svoboda, osvícení.

To je osvobození se od cesty, kterou člověk prošel za miliony let. Mysl obrácená dovnitř poprvé uvidí svou vlastní krásu, svůj zdroj a neobrátí se zpět k tomu, co ji ruší. Vždy zůstáváte s tím, co nejvíc milujete. Odtud neexistuje návrat.

Je to vaše rozhodnutí. "Rozhodl jsem se teď dosáhnout svobody, rozhodl jsem se mít lásku, mít vědomí samotného Bytí. Nejprve chci svatost." Toto rozhodnutí je na prvním místě.


Papadží
Jana
moderátor
 
Příspěvky: 6884
Registrován: pon 25. črc 2011 19:38:09

Re: Světlo a blaženost

Nový příspěvekod lklknml » sob 12. říj 2019 18:52:45

Jak praví bible: "Království nebeské je ve vás."

To bible nepraví. Praví, že království Boží je mezi vámi.
Ne nadarmo se praví, že ďábel je skryt v detailu. :)
lklknml
 
Příspěvky: 2410
Registrován: ned 20. led 2019 18:12:05

PředchozíDalší

Zpět na Co mě napadá

Kdo je online

Uživatelé procházející toto fórum: Žádní registrovaní uživatelé a 10 návštevníků