Hmla píše:Jak typické :-)
P.S. Když vidíš že je někdo nemocný a trpí záchvaty, neznamená to že máš taky tu nemoc a trpíš záchvaty.
Hmla píše:Co na druhých odsuzujeme, co se nám na druhých jeví jako nepřijatelné, je tím, s čím si sami na sobě nevíme rady
Jen nevidím že by tu někdo někoho odsuzoval. Vidím spíš soucit.
Návštěvník píše:co přesně je ten soucit?
Návštěvník píše:co přesně je ten soucit?
Návštěvník píše:Soucit ve vědomí pravého Já je meditace + láska. Láska není zkreslena osobními představami, co je na tom druhém špatně, jak by se měl změnit, aby byl láskou, aby jeho existence pro nás byla radostí, štěstím, a ne utrpením.
Hmla píše:Návštěvník píše:co přesně je ten soucit?
Je to nepřítomnost lhostejnosti, např. když vidíš že je někdo nemocný.
Návštěvník píše:Hmla píše:Jak typické :-)
P.S. Když vidíš že je někdo nemocný a trpí záchvaty, neznamená to že máš taky tu nemoc a trpíš záchvaty.
Ale obrana - která je útokem - musela nastat. To bylo přece zcela jasné.
Návštěvník píše:Hmla píše:Co na druhých odsuzujeme, co se nám na druhých jeví jako nepřijatelné, je tím, s čím si sami na sobě nevíme rady
Jen nevidím že by tu někdo někoho odsuzoval. Vidím spíš soucit.
Otázkou je: Kdo to je, kdo vidí nějaké odsuzování a posuzuje za to druhé, jak to majé blbě.
Nikdo tady neodsuzuje. Není k tomu důvod. Ale zkus to vysvětlit někomu, kdo se cítí být odsuzován.
Návštěvník píše:co přesně je ten soucit?
Návštěvník píše:Hmla píše:Je to nepřítomnost lhostejnosti, např. když vidíš že je někdo nemocný.
https://www.vitalia.cz/clanky/7-tipu-ja ... sarlatanu/
Hmla píše:Nesmíš tolik dát na to, co čteš, a nelepit na kvality vyčtené definice,
tím vzniká zcestná logika,
která ti nedovolí ony kvality řádně prožít...
A taky je fajn nepoužívat vyčtené jako nástroj na přesvědčování druhých o správnosti svého vnímání světa.
Já o ničem nepřesvědčuju tebe, ani nikoho jiného, a pro inspirativní komunikaci vítám totéž ze stran svých kolegů, partnerů a přátel. A co se soucitu týče, je to jedna z kvalit šesté čakry, bez něj se tato zkrátka neotevře, a seš v kýblu i s celým chápáním duchovna. Nemusíš tomu věřit, to je na tobě. No a pojmologie která staví na slovech jako "soucit s připoutaností k tělu a absolutní soucit", je pro mě nesmyslná, ale jestli pro tebe smysl má, tak prosim, nic proti.
Hmla píše: No a pojmologie která staví na slovech jako "soucit s připoutaností k tělu a absolutní soucit", je pro mě nesmyslná,
Hmla píše: A taky je fajn nepoužívat vyčtené jako nástroj na přesvědčování druhých o správnosti svého vnímání světa. Já o ničem nepřesvědčuju tebe, ani nikoho jiného, a pro inspirativní komunikaci vítám totéž ze stran svých kolegů, partnerů a přátel.
Jana píše:Ono ani tak nezáleží na tom,
Jana píše:Hmla píše:Nesmíš tolik dát na to, co čteš, a nelepit na kvality vyčtené definice,
Jj, s Luckem jste si už před deseti lety, že píšu jen to, co mám vyčtené. Ono je to přesně obráceně. Miluji popisy toho, co poznávám jako To ONO. Je to proto, že mám radost z toho, že je to poznatelné, i když těžko popsatelné. Ty prsty mudrců ukazující na měsíc ve skutečnosti ten měsíc oslavují, nenavigují v letu k němu, pouze rozkrývají ten fakt, že JE TO.tím vzniká zcestná logika,
Právě když ti, kteří se považují za inteligentní, do toho začnou cpát logiku, tak objeví, jak je to nelogické.která ti nedovolí ony kvality řádně prožít...
Tady už to se svou představou o své jasnozřivosti trochu přeháníš, ne? Jak můžeš tvrdit, že víš, co někdo jiný než Ty, s kým nežiješ, s kým nejsi, prožívá?A taky je fajn nepoužívat vyčtené jako nástroj na přesvědčování druhých o správnosti svého vnímání světa.
Všechny citace, pokud je sem dávám, vždycky hluboce souznívají s tím, co skutečně poznávám. Většinou tady každý dáva citace, se kterými souzní a uvědomuje si je jako pravdivé. Určitě to máš i Ty. A pokud s těmi citacemi, které sem dávám nesouzníš, považuješ je jen za teorii, nikoliv za výstižně popsanou skutečnost, tak neviň někoho jiného, že ty kvality si nedovoluje řádně prožít.Já o ničem nepřesvědčuju tebe, ani nikoho jiného, a pro inspirativní komunikaci vítám totéž ze stran svých kolegů, partnerů a přátel. A co se soucitu týče, je to jedna z kvalit šesté čakry, bez něj se tato zkrátka neotevře, a seš v kýblu i s celým chápáním duchovna. Nemusíš tomu věřit, to je na tobě. No a pojmologie která staví na slovech jako "soucit s připoutaností k tělu a absolutní soucit", je pro mě nesmyslná, ale jestli pro tebe smysl má, tak prosim, nic proti.
Tohle je od Tebe moc hezké, určitě to myslíš dobře, možná, kdyby se to víc rozebralo bez předpojatosti, možná bys mi i rozuměl,
ale v současné chvíli to vypadá, že opravdu netušíš, o čem píšu. Možná bych Ti k tomu mohla najít nějaké citace, které by mohly být pro Tebe srozumitelnější. Nemám důvod Tě o ničem přesvědčovat, i když bych samozřejmě byla ráda, aby tady vládlo porozumění.
O soucitu toho tady bylo napsáno už hodně. Pro mě samotnou je překvapující, jaká forma soucitu je tou, která je osvobozující od utrpení.
Za svou praxi jsem toho poznala hodně. A můžu říct, že nejhorší takzvaný "soucit" je právě ten, kdy příbuzní s nemocným dítětem trpí.
Rozumím tomu, co píše Wikipedie, že soucit je trpěním s trpícími. Píše to podobně i Bible: "Trpte s trpícími."
Pokud budeme vycházet z bezcitnosti, tak neubližování druhým z důvodů, že si uvědomujeme, že to bolí, je už počátkem soucítění.
Soucítíme s tělem. Pak můžeme ještě i soucítit se stavem mysli našich bližních. Což se i obvykle bezděčně děje. Ale ani jedno a ani druhé nevede k vysvobození z utrpení, protože soucit je zaměřen na to, co ve skutečně nejsme. Tohle je první věc, kterou na duchovní cestě poznáváme, že nejsme tou oddělenou individualitou, snovou postavou, které se to děje.
Naštěstí je tady možný i skutečný soucit s tím, kým skutečně jsme, soucit s naším pravým Já.
Je to meditace+láska. Tohle soucítění je spojení, které je blahem, osvobozujícím od utrpení.
Když například dítě při autohavárii přijde o obě nohy a sejde se u něj rodina, která se naladí na mysl dítěte obávající se o svůj budoucí osud a začne s ním trpět, plakat, hořekovat, jsou rozhořčeni na toho, kdo to zavinil...
nebo když za takovým dítětem přijdou blízcí a radují se, ze setkání s ním, jsou šťastní z toho, že jsou spolu...
Vnímáš ten rozdíl?
Meditace je stav, kdy milujeme naše pravé Já, není v tom žádné lpění na představách minulosti, budoucnosti, lpění na tom, jaký by podle našich představ měl být stav těla nebo mysli.
Uživatelé procházející toto fórum: Žádní registrovaní uživatelé a 14 návštevníků