Světlo a blaženost

Re: Světlo a blaženost

Nový příspěvekod Hmla » pon 21. kvě 2018 11:13:38

Návštěvník píše:
Hmla píše:
Co na druhých odsuzujeme, co se nám na druhých jeví jako nepřijatelné, je tím, s čím si sami na sobě nevíme rady

Jen nevidím že by tu někdo někoho odsuzoval. Vidím spíš soucit.


Otázkou je: Kdo to je, kdo vidí nějaké odsuzování a posuzuje za to druhé, jak to majé blbě. :D

Nikdo tady neodsuzuje. Není k tomu důvod. Ale zkus to vysvětlit někomu, kdo se cítí být odsuzován.

To je právě to typické, přisunutí nějakých pocitů, které vůbec nejsou, v tomto případě odsouzení, atd.
Hmla
 

Re: Světlo a blaženost

Nový příspěvekod Hmla » pon 21. kvě 2018 11:35:50

P.S. Já v tom včerejším příspěvku nikoho nejmenoval, nebylo potřeba si to osobně vztahovat. ;-)
Hmla
 

Re: Světlo a blaženost

Nový příspěvekod Jana » pon 21. kvě 2018 12:46:01

Návštěvník píše:co přesně je ten soucit?

Návštěvník píše:
Hmla píše:Je to nepřítomnost lhostejnosti, např. když vidíš že je někdo nemocný.

https://www.vitalia.cz/clanky/7-tipu-ja ... sarlatanu/


S připoutaností k tělu soucit může vést k profesi léčitele, ale absolutní soucit vylučuje možnost žít s připoutaností k tělu.

Jak by bylo možné jíst, když někde někdo umírá hladem? Jak by bylo možné chodit po trávě s vědomím, že Tvé chodidlo může nedopatřením rozdrtit drobného živočicha, jak můžeš unést trápení všech bytostí, které se trápí?

Absolutní soucit vede k osvobození od připoutanosti k tělu.

Stane se to, co učí Ježíš, vytrácí se osobní konatelství, ztotožnění s tělem, které koná. Je tu ztráta prožívání osobního života a objeví se život skrz Krista, pravé Já.
Jana
moderátor
 
Příspěvky: 6887
Registrován: pon 25. črc 2011 19:38:09

Re: Světlo a blaženost

Nový příspěvekod Hmla » pon 21. kvě 2018 15:45:47

Nesmíš tolik dát na to, co čteš, a nelepit na kvality vyčtené definice, tím vzniká zcestná logika, která ti nedovolí ony kvality řádně prožít a tak pochopit, o čem vlastně jsou. Tedy samosebou můžeš, říkám to v dobrém, jako možnost, a vůbec na to nemusíš dát, to bych si protiřečil :-) A taky je fajn nepoužívat vyčtené jako nástroj na přesvědčování druhých o správnosti svého vnímání světa. Já o ničem nepřesvědčuju tebe, ani nikoho jiného, a pro inspirativní komunikaci vítám totéž ze stran svých kolegů, partnerů a přátel. A co se soucitu týče, je to jedna z kvalit šesté čakry, bez něj se tato zkrátka neotevře, a seš v kýblu i s celým chápáním duchovna. Nemusíš tomu věřit, to je na tobě. No a pojmologie která staví na slovech jako "soucit s připoutaností k tělu a absolutní soucit", je pro mě nesmyslná, ale jestli pro tebe smysl má, tak prosim, nic proti.
Hmla
 

Re: Světlo a blaženost

Nový příspěvekod Jana » pon 21. kvě 2018 16:39:02

Hmla píše:Nesmíš tolik dát na to, co čteš, a nelepit na kvality vyčtené definice,

Jj, s Luckem jste si už před deseti lety, že píšu jen to, co mám vyčtené. Ono je to přesně obráceně. Miluji popisy toho, co poznávám jako To ONO. Je to proto, že mám radost z toho, že je to poznatelné, i když těžko popsatelné. Ty prsty mudrců ukazující na měsíc ve skutečnosti ten měsíc oslavují, nenavigují v letu k němu, pouze rozkrývají ten fakt, že JE TO.


tím vzniká zcestná logika,

Právě když ti, kteří se považují za inteligentní, do toho začnou cpát logiku, tak objeví, jak je to nelogické.

která ti nedovolí ony kvality řádně prožít...

Tady už to se svou představou o své jasnozřivosti trochu přeháníš, ne? Jak můžeš tvrdit, že víš, co někdo jiný než Ty, s kým nežiješ, s kým nejsi, prožívá?


A taky je fajn nepoužívat vyčtené jako nástroj na přesvědčování druhých o správnosti svého vnímání světa.

Všechny citace, pokud je sem dávám, vždycky hluboce souznívají s tím, co skutečně poznávám. Většinou tady každý dáva citace, se kterými souzní a uvědomuje si je jako pravdivé. Určitě to máš i Ty. A pokud s těmi citacemi, které sem dávám nesouzníš, považuješ je jen za teorii, nikoliv za výstižně popsanou skutečnost, tak neviň někoho jiného, že ty kvality si nedovoluje řádně prožít.

Já o ničem nepřesvědčuju tebe, ani nikoho jiného, a pro inspirativní komunikaci vítám totéž ze stran svých kolegů, partnerů a přátel. A co se soucitu týče, je to jedna z kvalit šesté čakry, bez něj se tato zkrátka neotevře, a seš v kýblu i s celým chápáním duchovna. Nemusíš tomu věřit, to je na tobě. No a pojmologie která staví na slovech jako "soucit s připoutaností k tělu a absolutní soucit", je pro mě nesmyslná, ale jestli pro tebe smysl má, tak prosim, nic proti.

Tohle je od Tebe moc hezké, určitě to myslíš dobře, možná, kdyby se to víc rozebralo bez předpojatosti, možná bys mi i rozuměl,

ale v současné chvíli to vypadá, že opravdu netušíš, o čem píšu. Možná bych Ti k tomu mohla najít nějaké citace, které by mohly být pro Tebe srozumitelnější. Nemám důvod Tě o ničem přesvědčovat, i když bych samozřejmě byla ráda, aby tady vládlo porozumění.

O soucitu toho tady bylo napsáno už hodně. Pro mě samotnou je překvapující, jaká forma soucitu je tou, která je osvobozující od utrpení.

Za svou praxi jsem toho poznala hodně. A můžu říct, že nejhorší takzvaný "soucit" je právě ten, kdy příbuzní s nemocným dítětem trpí.

Rozumím tomu, co píše Wikipedie, že soucit je trpěním s trpícími. Píše to podobně i Bible: "Trpte s trpícími."

Pokud budeme vycházet z bezcitnosti, tak neubližování druhým z důvodů, že si uvědomujeme, že to bolí, je už počátkem soucítění.

Soucítíme s tělem. Pak můžeme ještě i soucítit se stavem mysli našich bližních. Což se i obvykle bezděčně děje. Ale ani jedno a ani druhé nevede k vysvobození z utrpení, protože soucit je zaměřen na to, co ve skutečně nejsme. Tohle je první věc, kterou na duchovní cestě poznáváme, že nejsme tou oddělenou individualitou, snovou postavou, které se to děje.

Naštěstí je tady možný i skutečný soucit s tím, kým skutečně jsme, soucit s naším pravým Já.

Je to meditace+láska. Tohle soucítění je spojení, které je blahem, osvobozujícím od utrpení.

Když například dítě při autohavárii přijde o obě nohy a sejde se u něj rodina, která se naladí na mysl dítěte obávající se o svůj budoucí osud a začne s ním trpět, plakat, hořekovat, jsou rozhořčeni na toho, kdo to zavinil...

nebo když za takovým dítětem přijdou blízcí a radují se, ze setkání s ním, jsou šťastní z toho, že jsou spolu...

Vnímáš ten rozdíl?

Meditace je stav, kdy milujeme naše pravé Já, není v tom žádné lpění na představách minulosti, budoucnosti, lpění na tom, jaký by podle našich představ měl být stav těla nebo mysli.
Jana
moderátor
 
Příspěvky: 6887
Registrován: pon 25. črc 2011 19:38:09

Re: Světlo a blaženost

Nový příspěvekod Návštěvník » pon 21. kvě 2018 17:04:29

Hmla píše: No a pojmologie která staví na slovech jako "soucit s připoutaností k tělu a absolutní soucit", je pro mě nesmyslná,


No, zaručeně nejsi sám, kdo to tak vidí.
Návštěvník
 

Re: Světlo a blaženost

Nový příspěvekod Návštěvník » pon 21. kvě 2018 17:10:29

Hmla píše: A taky je fajn nepoužívat vyčtené jako nástroj na přesvědčování druhých o správnosti svého vnímání světa. Já o ničem nepřesvědčuju tebe, ani nikoho jiného, a pro inspirativní komunikaci vítám totéž ze stran svých kolegů, partnerů a přátel.


:yes:
Návštěvník
 

Re: Světlo a blaženost

Nový příspěvekod Jana » pon 21. kvě 2018 17:38:26

Ono ani tak nezáleží na tom, co tvrdí většina, ale záleží docela na tom, zda jsme otevření pravdě.

Většina lidí například věří, že je tou osobou, která žije ve světě. A ono je to ve skutečnosti obráceně, svět je v našem vědomí.

Většina lidí žije v přesvědčení, že to, co vidí se skládá z pevných forem a on je to ve skutečnosti projev.

A když se půjde do detailu, vhledu nebo maximálního nadhledu, tak je všechno jen světélkující prázdnota.

Ale paradoxně, i když si Bytí uvědomuji jako čirou krásnou prázdnotu, je ve mně stejná důvěra, jako v Tobě, že ta židle, na kterou si sedám, to vydrží.

:D
Jana
moderátor
 
Příspěvky: 6887
Registrován: pon 25. črc 2011 19:38:09

Re: Světlo a blaženost

Nový příspěvekod Návštěvník » pon 21. kvě 2018 17:49:32

Jana píše:Ono ani tak nezáleží na tom,


At si každý rozhodne sám, na čem záleží.
Návštěvník
 

Re: Světlo a blaženost

Nový příspěvekod Hmla » pon 21. kvě 2018 18:23:19

Jana píše:
Hmla píše:Nesmíš tolik dát na to, co čteš, a nelepit na kvality vyčtené definice,

Jj, s Luckem jste si už před deseti lety, že píšu jen to, co mám vyčtené. Ono je to přesně obráceně. Miluji popisy toho, co poznávám jako To ONO. Je to proto, že mám radost z toho, že je to poznatelné, i když těžko popsatelné. Ty prsty mudrců ukazující na měsíc ve skutečnosti ten měsíc oslavují, nenavigují v letu k němu, pouze rozkrývají ten fakt, že JE TO.


tím vzniká zcestná logika,

Právě když ti, kteří se považují za inteligentní, do toho začnou cpát logiku, tak objeví, jak je to nelogické.

která ti nedovolí ony kvality řádně prožít...

Tady už to se svou představou o své jasnozřivosti trochu přeháníš, ne? Jak můžeš tvrdit, že víš, co někdo jiný než Ty, s kým nežiješ, s kým nejsi, prožívá?


A taky je fajn nepoužívat vyčtené jako nástroj na přesvědčování druhých o správnosti svého vnímání světa.

Všechny citace, pokud je sem dávám, vždycky hluboce souznívají s tím, co skutečně poznávám. Většinou tady každý dáva citace, se kterými souzní a uvědomuje si je jako pravdivé. Určitě to máš i Ty. A pokud s těmi citacemi, které sem dávám nesouzníš, považuješ je jen za teorii, nikoliv za výstižně popsanou skutečnost, tak neviň někoho jiného, že ty kvality si nedovoluje řádně prožít.

Já o ničem nepřesvědčuju tebe, ani nikoho jiného, a pro inspirativní komunikaci vítám totéž ze stran svých kolegů, partnerů a přátel. A co se soucitu týče, je to jedna z kvalit šesté čakry, bez něj se tato zkrátka neotevře, a seš v kýblu i s celým chápáním duchovna. Nemusíš tomu věřit, to je na tobě. No a pojmologie která staví na slovech jako "soucit s připoutaností k tělu a absolutní soucit", je pro mě nesmyslná, ale jestli pro tebe smysl má, tak prosim, nic proti.

Tohle je od Tebe moc hezké, určitě to myslíš dobře, možná, kdyby se to víc rozebralo bez předpojatosti, možná bys mi i rozuměl,

ale v současné chvíli to vypadá, že opravdu netušíš, o čem píšu. Možná bych Ti k tomu mohla najít nějaké citace, které by mohly být pro Tebe srozumitelnější. Nemám důvod Tě o ničem přesvědčovat, i když bych samozřejmě byla ráda, aby tady vládlo porozumění.

O soucitu toho tady bylo napsáno už hodně. Pro mě samotnou je překvapující, jaká forma soucitu je tou, která je osvobozující od utrpení.

Za svou praxi jsem toho poznala hodně. A můžu říct, že nejhorší takzvaný "soucit" je právě ten, kdy příbuzní s nemocným dítětem trpí.

Rozumím tomu, co píše Wikipedie, že soucit je trpěním s trpícími. Píše to podobně i Bible: "Trpte s trpícími."

Pokud budeme vycházet z bezcitnosti, tak neubližování druhým z důvodů, že si uvědomujeme, že to bolí, je už počátkem soucítění.

Soucítíme s tělem. Pak můžeme ještě i soucítit se stavem mysli našich bližních. Což se i obvykle bezděčně děje. Ale ani jedno a ani druhé nevede k vysvobození z utrpení, protože soucit je zaměřen na to, co ve skutečně nejsme. Tohle je první věc, kterou na duchovní cestě poznáváme, že nejsme tou oddělenou individualitou, snovou postavou, které se to děje.

Naštěstí je tady možný i skutečný soucit s tím, kým skutečně jsme, soucit s naším pravým Já.

Je to meditace+láska. Tohle soucítění je spojení, které je blahem, osvobozujícím od utrpení.

Když například dítě při autohavárii přijde o obě nohy a sejde se u něj rodina, která se naladí na mysl dítěte obávající se o svůj budoucí osud a začne s ním trpět, plakat, hořekovat, jsou rozhořčeni na toho, kdo to zavinil...

nebo když za takovým dítětem přijdou blízcí a radují se, ze setkání s ním, jsou šťastní z toho, že jsou spolu...

Vnímáš ten rozdíl?

Meditace je stav, kdy milujeme naše pravé Já, není v tom žádné lpění na představách minulosti, budoucnosti, lpění na tom, jaký by podle našich představ měl být stav těla nebo mysli.

:-) To jsem fakt nechtěl, by ses cítila obviněna. A já se tak snažil, by se tě to nedotklo. No o soucitu už jsi psala kdysi, že mu moc nerozumíš, a píšeš v tom duchu i dnes, tak jaká pak jasnozřivost. A že často nepoužíváš svůj vlastní jazyk, ale jakýsi pseudojazyk poskládaný ze známých výroků a mouder, taky není žádné tajemsví. Stačí zalistovat ve tvých příspěvcích. K tomu člověk nemusí být ani předpojatý, stačí mu pevné nervy. ;-)
Hmla
 

Re: Světlo a blaženost

Nový příspěvekod Návštěvník » pon 21. kvě 2018 18:30:00

A kachní žaludek :-)
Návštěvník
 

Re: Světlo a blaženost

Nový příspěvekod Jana » pon 21. kvě 2018 18:31:56

Ono ani tak nezáleží na tom, co tvrdí většina, ale záleží docela na tom, zda jsme otevření pravdě.


Návštěvník píše:At si každý rozhodne sám, na čem záleží.


To jistě, a když mu většina bude tvrdit, že tudy nejede vlak a on tedy půjde po těch kolejích a budou se k němu blížit dvě světla a uslyší houkání...

možná se spolehne víc na to, co sám poznává, než na to, co říkají.
Jana
moderátor
 
Příspěvky: 6887
Registrován: pon 25. črc 2011 19:38:09

Re: Světlo a blaženost

Nový příspěvekod Jana » pon 21. kvě 2018 18:43:09

Hmla píše:
:-) To jsem fakt nechtěl, by ses cítila obviněna. A já se tak snažil, by se tě to nedotklo.


:D

Jejda, Hmlo, to je od Tebe milé.

No o soucitu už jsi psala kdysi, že mu moc nerozumíš, a píšeš v tom duchu i dnes, tak jaká pak jasnozřivost. A že často nepoužíváš svůj vlastní jazyk, ale jakýsi pseudojazyk poskládaný ze známých výroků a mouder, taky není žádné tajemsví. Stačí zalistovat ve tvých příspěvcích. K tomu člověk nemusí být ani předpojatý, stačí mu pevné nervy. ;-)

Nevím, co jsem psala kdysi, ale skutečný soucit je soucit k pravému Já, tak jak to říká Mooji v tom videu, které sem dala Tara.

Ono to vypadá možná nesmyslně, protože pravé Já netrpí, tak jakýpak soucit s ním, viď? Ale ono tady nejde o to, abys trpěl s představou trpící osoby. Je tady o poznání, kým jsi, kým jsem, kým jsme.

A co se jazyka týče, vidím jako nádherné, že za všemi těmi různými styly, kterými různé nauky promlouvají, se nakonec nalézá stále to jedno.
Jana
moderátor
 
Příspěvky: 6887
Registrován: pon 25. črc 2011 19:38:09

Re: Světlo a blaženost

Nový příspěvekod Návštěvník » pon 21. kvě 2018 18:43:42

Jana píše:
Návštěvník píše:At si každý rozhodne sám, na čem záleží.


To jistě, a když mu většina bude tvrdit,


Když se rozhodne, že je mu důležité, co říká většina, tak je to jeho věc, jeho rozhodnutí.
Návštěvník
 

Re: Světlo a blaženost

Nový příspěvekod Jana » pon 21. kvě 2018 18:52:59

Návštěvník píše:
Jana píše:
Návštěvník píše:At si každý rozhodne sám, na čem záleží.


To jistě, a když mu většina bude tvrdit,


Když se rozhodne, že je mu důležité, co říká většina, tak je to jeho věc, jeho rozhodnutí.


Na to se dá taky dívat z různých úrovní a různých úhlů pohledu. Dokonce se může objevit někdo soucitný, kdo ho z kolejiště před přijíždějícím vlakem strhne.
Jana
moderátor
 
Příspěvky: 6887
Registrován: pon 25. črc 2011 19:38:09

Re: Světlo a blaženost

Nový příspěvekod Tara » pon 21. kvě 2018 18:56:37

Na to se dá taky dívat z různých úrovní a různých úhlů pohledu. Dokonce se může objevit někdo soucitný, kdo ho z kolejiště před přijíždějícím vlakem strhne.

Jani, jako tebe, tolik let se furt někdo snaží tě z těch kolejí sundat a nic a nic a nic :-)
Uživatelský avatar
Tara
 
Příspěvky: 2683
Registrován: stř 20. lis 2013 8:44:22

Re: Světlo a blaženost

Nový příspěvekod Návštěvník » pon 21. kvě 2018 19:02:48

Hmla píše: K tomu člověk nemusí být ani předpojatý, stačí mu pevné nervy. ;-)


Házet hrách na stěnu.

Vysvětluješ jí jeden její nesmysl a ona hned vytvoří dalších nových deset. :D
Návštěvník
 

Re: Světlo a blaženost

Nový příspěvekod Tara » pon 21. kvě 2018 21:06:28

Jani, přece jen slova Moojiho k ženě, která se ptá, spíše svěřuje s tím, že se stala citlivější a empatičtější a zažívá bolest s bolestí světa jsou poněkud jiná, než jsou slova tvoje, o soucitu.

Nevím, co by z tvých slov ta žena a další přísedící si vzali, fakt nevím. U něj to jde z hloubi poznání a do hlubiny se to vrací, u tebe je to o necitlivosti ( o které mimochodem Mooji také hovoří, že je to špatně), že nelze říkat, že nic z toho, co trpící právě prožívá, neexistuje. Neexistuje (jeho) tělo, (jeho) pocity, (jeho) myšlenky, protože je jen Já, dyk to je tak necitelné.... a to přesně ty furt děláš a tvrdíšm k čemuž používáš kvanta sloganů.

To je jeden takový zenový příběh. K váženému mudrci jednou přišla žena, která plakala a ptala se ho, proč musela zemřít její malá dcera. A mudrc ji nezúčastněným hlasem odpověděl, že to byl záměr Boha a dcera byla jenom jednou z jeho "myšlenek", vrátila se tam, odkud přišla. Matka nepochopila a jak raněná přišla, tak raněná odcházela.
Traduje se, že tento Mudrc díky své odpovědi se brzy odebral do ústraní, protože (naštěstí) pocítil svou vlastní necitlivost, která ho dostihla jako - také bolest....
Uživatelský avatar
Tara
 
Příspěvky: 2683
Registrován: stř 20. lis 2013 8:44:22

Re: Světlo a blaženost

Nový příspěvekod Návštěvník » pon 21. kvě 2018 21:17:13

Nevím, co jsem psala kdysi, ale skutečný soucit je soucit k pravému Já, tak jak to říká Mooji v tom videu, které sem dala Tara.

Ono to vypadá možná nesmyslně, protože pravé Já netrpí, tak jakýpak soucit s ním, viď? Ale ono tady nejde o to, abys trpěl s představou trpící osoby. Je tady o poznání, kým jsi, kým jsem, kým jsme.

A co se jazyka týče, vidím jako nádherné, že za všemi těmi různými styly, kterými různé nauky promlouvají, se nakonec nalézá stále to jedno.

Mooji o žádném soucitu k pravému Já (pravé je úplně zbytečný výraz) nehovoří. Kdo by měl mít soucit s Já? Nějaká osoba?

Právě naopak, poznávaje, kdo jsem, jsme vnímáme vše jako Jediné, Jsoucí, Vědomí, všudypřítomné, což neznamená nic jiného, než žití (v) Přítomností jako samozřejmá sounáležitost této Přítomnosti.

Čoveče, já mám strach ti to psát, protože ty si z toho hned uchmátneš, co ti bude pasovat do svého hokynářství a hned to budeš překroucené nabízet na trhu.

Tak dobro :-)
Návštěvník
 

Re: Světlo a blaženost

Nový příspěvekod Návštěvník » pon 21. kvě 2018 21:52:41

miroslav píše:
Hmla píše:
Jana píše:A stejným způsobem pak vytvoříme světlo, když počkáme na svítání.

To "vytvoříme" je ovšem nadsázka :-) Je to spíš o tom že, co má přijít (protože musí), to příjde. Dobře čekat je um, je v tom radost ;-)


Taky mi přišlo potřebné nebo zajímavé reagovat na Janu. Ale už mne to naštěstí přešlo.
Nicméně jev "Jana" je reálný a je poučné pochopit, o co vlastně v jejím případě jde. Materiálu je zde něúrekom.

Potrebne nebo zajimave na Janu reagovat, nastesti te to pustilo. Stejne jako kdysi na Marici a ted si hrajes s Evou.
Zajimavy konicek.
Návštěvník
 

PředchozíDalší

Zpět na Co mě napadá

Kdo je online

Uživatelé procházející toto fórum: Žádní registrovaní uživatelé a 14 návštevníků

cron