Tara píše:Na to se dá taky dívat z různých úrovní a různých úhlů pohledu. Dokonce se může objevit někdo soucitný, kdo ho z kolejiště před přijíždějícím vlakem strhne.
Jani, jako tebe, tolik let se furt někdo snaží tě z těch kolejí sundat a nic a nic a nic :-)
Už hodně dlouho – kdysi na Jitřní zemi a na Mozaice, a pak tady – sleduju nejrůznější pokusy Janu přesvědčit, že iluzorní dualita, projev Jediného Bytí, v sobě obsahuje a ze Sebe Samé vytváří oba dva póly projevů: všechno pozitivní i všechno negativní.
No, možná mi – konečně – začalo docházet, proč jsou všechny tyhle naše pokusy marné.
Kdyby po mnoho let bylo součástí mé profese pečovat v nemocnici o těžce zraněné a umírající děti, asi jediný způsob, jak to dělat, by bylo úplně popřít existenci čehokoliv negativního. Odmítala bych vnímat jakékoliv negativní projevy duality (rovnou bych je prohlásila za neskutečné), ale intenzivně bych vnímala všechny pozitivní projevy duality, a měla bych radost ze všeho pozitivního (bez potřeby uvidět to pozitivní i svou radost z toho jako něco neskutečného). Odpojila bych se tím od vnímání jednoho z obou pólů duality, toho negativního, protože tak často vnímat hrozné utrpení bezmocných dětí i jejich zoufalých rodičů, když neexistuje už žádná lékařská možnost to ovlivnit, by asi stejně jako u každého citlivého člověka velmi brzy vedlo k totálnímu zhroucení. Jediná možnost, jak tuhle profesi dlouhodobě, po celé roky dělat, by byla naprosto odmítat existenci čehokoliv negativního. Bylo by pak ovšem nezbytné neustále znovu a znovu se v tom přesvědčení utvrzovat – přesvědčováním každého, kdo to vidí jinak.
Mohla by se objevit šance připustit existenci všech těch negativních projevů a začít je vnímat stejně, jako se vnímají všechny pozitivní?
Ochota plně vnímat a přijímat obojí, tedy nejen to, co se v dualitě vnímá jako pozitivní, ale i všechno, co se vnímá jako negativní, včetně příležitosti uvidět, že obojí je projevem Všetvořícího Bytí, by se (možná) objevila až v důchodu, když každodenní kontakt s trpícími a umírajícími dětmi skončil. Ale těžko říct, jak velká bude šance připustit konečně existenci něčeho, co po celou dobu až doteď prostě existovat nesmělo.
Tady asi člověk nic nezmůže, nezbývá než přijmout, že to tak prostě je.
A popřát, aby – až k tomu dojde – zmizela potřeba pokaždé utéct k představě, že "Nic z toho, co trpící právě prožívá, neexistuje. Neexistuje (jeho) tělo, (jeho) pocity, (jeho) myšlenky, protože je jen Já " - na rozdíl od toho, co se vnímá jako pozitivní a u čeho nevzniká zájem uvidět, že ani nic z toho, co je oblažující, včetně vlastní radosti z toho neexistuje, protože je jen Já.
Jednou možná odložení toho růžového ochranného krunýře bude úlevou, která dá sílu unést dodatečnou konfrontaci se všemi odmítnutými negativními pocity, uloženými kdesi v podvědomí, protože vnímat je by tehdy bylo naprosto zničující.
Peklem je mysl obrácená ven, která říká: ,Já jsem tělo." To je peklo tady a teď. Jak můžete mít mír, když se mysl rozhodne, že hřištěm je jen tělo? Nikdo takový nemůže mít opravdový mír. Každé tělo umírá.
A co je nebe? Je to mysl stočená dovnitř. Jak praví bible: "Království nebeské je ve vás."
Jak toto nebeské království získat? Podrobením se vědomí.
Vědomí, Bytí, Nekonečnost je pravé nebe, to je svoboda, osvícení.
To je osvobození se od cesty, kterou člověk prošel za miliony let. Mysl obrácená dovnitř poprvé uvidí svou vlastní krásu, svůj zdroj a neobrátí se zpět k tomu, co ji ruší. Vždy zůstáváte s tím, co nejvíc milujete. Odtud neexistuje návrat.
Je to vaše rozhodnutí. "Rozhodl jsem se teď dosáhnout svobody, rozhodl jsem se mít lásku, mít vědomí samotného Bytí. Nejprve chci svatost." Toto rozhodnutí je na prvním místě.
Papadží
Jak praví bible: "Království nebeské je ve vás."
Zdeněk píše:Jak praví bible: "Království nebeské je ve vás."
To bible nepraví. Praví, že království Boží je mezi vámi.
Ne nadarmo se praví, že ďábel je skryt v detailu.
Jana píše:20 Když se ho farizeové ptali, kdy přijde Boží království,+ odpověděl jim: „Boží království nepřichází tak, že to všichni zpozorují, 21 ani lidé nebudou říkat: ‚Podívejte se, tady je!‘ nebo ‚Tam je!‘ Vždyť Boží království je ve vašem středu.“*+
Lukáš
Zdeněk píše:Jana píše:20 Když se ho farizeové ptali, kdy přijde Boží království,+ odpověděl jim: „Boží království nepřichází tak, že to všichni zpozorují, 21 ani lidé nebudou říkat: ‚Podívejte se, tady je!‘ nebo ‚Tam je!‘ Vždyť Boží království je ve vašem středu.“*+
Lukáš
Škovyvoči nic proti Svědkům, nicméně (vzhledem k volatilitě názorů jejich vedení) nebývají považováni za spolehlivý biblický zdroj (ale vždyť i oni připouštějí na těch svých stránkách překlad "mezi vámi" místo "ve vašem středu" ).
Jde o to, že Boží království není ani subjektivní (uvnitř, ve středu individua), ani objektivní ("Hle, je tu nebo je tam"). Výklad o něm tudíž nutně nemůže být jasný (a kdo ho neustále a objasňuje a vysvětluje je blázen), protože běžná slova nemohou sdílet jeho zkušenost.
Jana píše:Boží království je Teď Tady.
Zdeněk píše:Jana píše:Boží království je Teď Tady.
Proč to není takto v bibli vyjádřeno? Neznali tenkrát pojem tady či teď?
Jana píše:Tady a Teď je Boží přítomnost
Zdeněk píše:Jana píše:Tady a Teď je Boží přítomnost
Co je to Tady? Co Teď vidíme, mohli bychom říci. Ale to je od nás vždycky nějak vzdáleno, čili je to tam. A protože let fotonů vždycky nějakou dobu trvá, než se nám dostane do oka, tak informace, kterou nese, už nemůže být aktuální.
Tak jaké Tady a Teď?
Jana píše:Proto ani smyslovým vnímáním nemůže být Boží přítomnost zachycena.
Zdeněk píše:Když tedy odmyslíš smyslové vnímání ...
Proto psáno jest - "kdo pláčou, jako by neplakali, a kdo jsou veselí, jako by nebyli, a kdo kupují, jako by nevlastnili, kdo užívají věcí tohoto světa, jako by neužívali; neboť podoba tohoto světa pomíjí" (1 Kor 7). Čili kdo čte texty, jako je četl bez významu, neboť prst není měsíc (když už tedy tu a tam třeba i na něj ukazuje)......
Jana píše:Když centrum vědomé existence není ve snu o sobě, v osobě, v tělesném prožívání, v mysli, ....
Je samo v Sobě, zůstává tady to, co bylo před tím, než ses narodil, totéž, než ses z hlubokého sladkého spánku beze snů probudil .
Svobodné nekonečné nekončící ticho prozářené blahem...a ta krása prostupuje vším, co existuje. To je Boží království.
Zdeněk píše:Jana píše:Když centrum vědomé existence není ve snu o sobě, v osobě, v tělesném prožívání, v mysli, ....
Je samo v Sobě, zůstává tady to, co bylo před tím, než ses narodil, totéž, než ses z hlubokého sladkého spánku beze snů probudil .
Svobodné nekonečné nekončící ticho prozářené blahem...a ta krása prostupuje vším, co existuje. To je Boží království.
Kdyby tomu bylo tak, bylo by to nekonečné vězení.
Je to, na co se nadá ukázat, co se nedá pojmenovat, co se myslí (či něčím) nedá uchopit, neboli NIC. Neexistuje, čím by to bylo lze vyjevit, tato slova nevyjímaje. V tom je svoboda.
Proto Ježíš zemřel na kříži, aby nám to ukázal, ukázal cestu ke svobodě.
Zdeněk píše:Ale to bylo myšleno jen jako takové všeobecné na nikoho nemířící připodotkutí .
Linda píše:Návštěvník píše:přidávám se, taky tomu co Jana píše nerozumím, ale přiznávám že nerozumím i jiným věcem
je tady někdo kdo jí rozumí?
Pokouším se o to, celou řadu let. A zdravím - ahoj Taro, Pedrito i všichni ostatní
Jani, ... tolik let se furt někdo snaží tě z těch kolejí sundat a nic a nic a nic :-)
Už hodně dlouho – kdysi na Jitřní zemi a na Mozaice, a pak tady – sleduju nejrůznější pokusy Janu přesvědčit, že iluzorní dualita, projev Jediného Bytí, v sobě obsahuje a ze Sebe Samé vytváří oba dva póly projevů: všechno pozitivní i všechno negativní.
No, možná mi – konečně – začalo docházet, proč jsou všechny tyhle naše pokusy marné.
Kdyby po mnoho let bylo součástí mé profese pečovat v nemocnici o těžce zraněné a umírající děti, asi jediný způsob, jak to dělat, by bylo úplně popřít existenci čehokoliv negativního. Odmítala bych vnímat jakékoliv negativní projevy duality (rovnou bych je prohlásila za neskutečné), ale intenzivně bych vnímala všechny pozitivní projevy duality, a měla bych radost ze všeho pozitivního (bez potřeby uvidět to pozitivní i svou radost z toho jako něco neskutečného). Odpojila bych se tím od vnímání jednoho z obou pólů duality, toho negativního, protože tak často vnímat hrozné utrpení bezmocných dětí i jejich zoufalých rodičů, když neexistuje už žádná lékařská možnost to ovlivnit, by asi stejně jako u každého citlivého člověka velmi brzy vedlo k totálnímu zhroucení. Jediná možnost, jak tuhle profesi dlouhodobě, po celé roky dělat, by byla naprosto odmítat existenci čehokoliv negativního. Bylo by pak ovšem nezbytné neustále znovu a znovu se v tom přesvědčení utvrzovat – přesvědčováním každého, kdo to vidí jinak.
Mohla by se objevit šance připustit existenci všech těch negativních projevů a začít je vnímat stejně, jako se vnímají všechny pozitivní?
Ochota plně vnímat a přijímat obojí, tedy nejen to, co se v dualitě vnímá jako pozitivní, ale i všechno, co se vnímá jako negativní, včetně příležitosti uvidět, že obojí je projevem Všetvořícího Bytí, by se (možná) objevila až v důchodu, když každodenní kontakt s trpícími a umírajícími dětmi skončil. Ale těžko říct, jak velká bude šance připustit konečně existenci něčeho, co po celou dobu až doteď prostě existovat nesmělo.
Tady asi člověk nic nezmůže, nezbývá než přijmout, že to tak prostě je.
A popřát, aby – až k tomu dojde – zmizela potřeba pokaždé utéct k představě, že "Nic z toho, co trpící právě prožívá, neexistuje. Neexistuje (jeho) tělo, (jeho) pocity, (jeho) myšlenky, protože je jen Já " - na rozdíl od toho, co se vnímá jako pozitivní a u čeho nevzniká zájem uvidět, že ani nic z toho, co je oblažující, včetně vlastní radosti z toho neexistuje, protože je jen Já.
Jednou možná odložení toho růžového ochranného krunýře bude úlevou, která dá sílu unést dodatečnou konfrontaci se všemi odmítnutými negativními pocity, uloženými kdesi v podvědomí, protože vnímat je by tehdy bylo naprosto zničující.
Uživatelé procházející toto fórum: Žádní registrovaní uživatelé a 10 návštevníků