Poradna zdarma

„Pokud chcete lidem skutečně pomoci, neříkejte jim, co mají dělat nebo jak se mají napravovat, ale pomozte jim, aby si na to přišli sami. Zajímejte se o ně, dávejte jim to najevo a buďte jim rovnocenným partnerem.“

...

Oblíbení lidé jsou oblíbení, protože:

• poslouchají, co jim říkáme
• upřímně se o nás zajímají

O udílení rad ani stopy.

https://psychologie.cz/nevyzadane-rady/

Lidé obecně mají tendenci poslat vás i s dobrou radou ke všem čertům, pokud vám o ni sami neřekli. A když se vás na něco ptají, neznamená to ani zdaleka, že jsou vždycky ochotni vaši odpověď vyslechnout.

Nejnebezpečnější ze všeho je odpovídat na otázky, které vám nikdo nepoložil. Než začnete mluvit, zabrzděte a zamyslete se: co vlastně ode mě chtějí slyšet tihle lidé? Na co čekají, co doopravdy potřebují? A chtějí ode mě vůbec něco slyšet?

https://www.pronaladu.cz/nevyzadane-rad ... -pro-sebe/

Není možné druhému pomoci, dokud si neuvědomí, že někde zřejmě šlape vedle a dokud nezačne sám mít zájem zjistit, co s tím.

Dokud je o něčem skálopevně přesvědčený a bere to jako samozřejmost, bude se v tom dál a dál utvrzovat, tím víc, čím víc mu budeme v jeho vlastním zájmu nabízet něco, o čem z vlastní zkušenosti víme, že by mu pomohlo.

V soukromých kontaktech lidi proto na sebelepší nevyžádanou radu zareagují většinou uhýbavě, v diskusích i agresivně.

Můžeme zkusit pochopit, jak to v nás všech ve skutečnosti funguje a začít si všímat svého neuvědomovaného chtění, které automaticky vyvolává v převážné většině ostatních odpor. Pochopit, že tady jde o určitou přírodní zákonitost, která funguje bez ohledu na to, co si o ní myslíme... tak jako ostatní přírodní zákonitosti.

Návštěvník píše:Je tedy docela možné, že dokud se lidi nechtějí něco dozvědět, protože je to začalo zajímat, nemá smysl jim to říkat. Nemá přece smysl dělat něco, co nefunguje.

Když nějakou dobu sledujeme, jak lidi v diskusích reagují, začne být celkem zřejmé, že něco poradit druhým má smysl jen tehdy, když projevili o tu věc zájem a rádi by znali i názor někoho dalšího. Když zájem chybí, začnou to okamžitě zpochybňovat. Včetně i těch nejlíp míněných rad a doporučení.

Nevyžádané rady v druhých vyvolávají přirozený odpor. Není divu, většina lidí si musela od dětství vyslechnout tolik nevyžádaných rad, že už v pubertě se v nich začala objevovat první vzpoura proti všem, kteří jim stále radili a něco doporučovali.

Můžeme ale zkusit pochopit, jak to v nás všech ve skutečnosti funguje a začít si všímat svého neuvědomovaného, skrytého nátlaku na ostatní, byť´v tom nejlepším úmyslu´- protože právě ten v nich pořád znovu vyvolává odpor. A jejich šance přijmout to, co doporučujeme, se tím naopak zmenší. Naštěstí je možné pochopit, že tady jde o určitou přírodní zákonitost, která funguje bez ohledu na to, co si o ní myslíme... tak jako ostatní přírodní zákonitosti.

Je tedy docela možné, že dokud se lidi nechtějí něco dozvědět, protože je to začalo zajímat, nemá smysl jim to říkat. Nemá přece smysl dělat něco, co nefunguje.

Tohle nemůžeme vědět. Internet je něco jako databanka všeho možného a každý tam může vložit nějakou informaci, která se mu jeví jako podstatná a je možné, že se ta informace může časem hodit někomu, kdo se zrovna teď na nic neptá.

Návštěvník píše:Když se na internetu diskutuje, pak odpověď některému z diskutujících na jeho příspěvek – i když diskuse na internetu je obecně dostupná – je určená konkrétnímu diskutujícímu. Proto (pokud jsme k druhým lidem ohleduplní a respektujeme proto zákonitosti, které s mezilidskou komunikací souvisejí) v naší vlastní reakci na to, co ten druhý napsal, bereme v úvahu i fakt, že když mu budeme něco doporučovat, naše rada mu bude k ničemu.

I tohle je ostatně informace, která může být v internetové databance užitečná kterémukoliv čtenáři, který bude mít zájem vzít ji úvahu ;-)))

Návštěvník píše:Proč diskutující tak často reagují i na ty sebelíp míněné rady a doporučování odmítavě?

Jana píše:

Návštěvník píše:Když se na internetu diskutuje, pak odpověď některému z diskutujících na jeho příspěvek – i když diskuse na internetu je obecně dostupná – je určená konkrétnímu diskutujícímu. Proto (pokud jsme k druhým lidem ohleduplní a respektujeme proto zákonitosti, které s mezilidskou komunikací souvisejí) v naší vlastní reakci na to, co ten druhý napsal, bereme v úvahu i fakt, že když mu budeme něco doporučovat, naše rada mu bude k ničemu.

I tohle je ostatně informace, která může být v internetové databance užitečná kterémukoliv čtenáři, který bude mít zájem vzít ji úvahu ;-)))

Pokud bude jeho reakce dospělá, tak to co není v souladu s tím, co si uvědomuje jako dobré, potřebné a použitelné, s díky odmítne a dál to neřeší. Nic se neděje. Dokonce může diskuzi obohatit svými zkušenostmi, proč tuto radu nepotřebuje, proč ji nepoužije.

Pokud se však objeví nedospělá reakce, jako důsledek nezpracovaného bloku z dětství a setrvávání v pubertální vzpouře proti autoritám, tak se může objevit pocit ohrožení, ublížení a podobně.

Návštěvník píše:Jak se dá rozpoznat konstatování nějakého faktu, který vyplývá z vědeckých, snadno zjistitelných informací, ověřených i praxí, od snahy druhým něco doporučovat?

Aby to bylo možné rozpoznat, je třeba si uvědomit všechny souvislosti – proč reagujeme, jak reagujeme, co k čemu vede a proč tomu tak je – vzít to v úvahu a z toho poznatku pak vycházet. Na tom je založený i veškerý vědecký výzkum.

K tomu je ovšem třeba vnímat popisování těch faktů klidně, věcně, bez emocí - i těch, které si zatím vůbec v sobě neuvědomujeme.

Proto to není vůbec snadné.