Jaký smysl má radit tomu, kdo se na nic neptal?

Re: Jaký smysl má radit tomu, kdo se na nic neptal?

Nový příspěvekod Návštěvník » úte 20. lis 2018 8:41:56

Jak by mohla láska ubližovat lásce? Ubližovat můžeš, jen, když neznáš Jediného. Jen, když neznáš Jediného Ti může být ublíženo.
Návštěvník
 

Re: Jaký smysl má radit tomu, kdo se na nic neptal?

Nový příspěvekod Návštěvník » úte 20. lis 2018 8:59:04

Jana píše:A když je jasné, že celé je to jen hrou Jediného?
Může se tady klidně objevit třeba i poučování, cokoliv, ale kde je nějaký poučující a poučovaný?

Může se tady klidně dokonce objevit i zabíjení lidí, kteří řekli něco proti nám, cokoliv, ale kde je nějaký zabíjený a zabíjející?
Vždyť je to všechno jen hrou Jediného!

Jana píše:Může to vypadat jako šílenost, ale pro Jediného smrt neexistuje.
Napříč časem i prostorem je tolik zrození, tolik úmrtí, ale ten, kdo okusil Pravdu, kým je Jediný, se nenarodil a nezemře.

Z toho vyplývá, že klidně můžeme ubližovat druhým lidem a zabíjet je, protože pro Jediného smrt neexistuje.
Tak to dopadá, když se neberou v úvahu zákonitosti, na jejichž principu funguje dualita, vytvářená Jediným všetvořícím Bytím.

Návštěvník píše:Jak by mohla láska ubližovat lásce? Ubližovat můžeš, jen, když neznáš Jediného. Jen, když neznáš Jediného Ti může být ublíženo.

Skutečná láska vnímá, že lidi i na sebelepší nevyžádanou radu zareagují většinou uhýbavě, v diskusích i agresivně: že jim ty dobře míněné rady a neustálé poučování ubližují.
Návštěvník
 

Re: Jaký smysl má radit tomu, kdo se na nic neptal?

Nový příspěvekod Návštěvník » úte 20. lis 2018 9:22:05

Návštěvník píše:
Jana píše:A když je jasné, že celé je to jen hrou Jediného?
Může se tady klidně objevit třeba i poučování, cokoliv, ale kde je nějaký poučující a poučovaný?

Může se tady klidně dokonce objevit i zabíjení lidí, kteří řekli něco proti nám, cokoliv, ale kde je nějaký zabíjený a zabíjející?
Vždyť je to všechno jen hrou Jediného!

Jana píše:Může to vypadat jako šílenost, ale pro Jediného smrt neexistuje.
Napříč časem i prostorem je tolik zrození, tolik úmrtí, ale ten, kdo okusil Pravdu, kým je Jediný, se nenarodil a nezemře.

Z toho vyplývá, že klidně můžeme ubližovat druhým lidem a zabíjet je, protože pro Jediného smrt neexistuje.
Tak to dopadá, když se neberou v úvahu zákonitosti, na jejichž principu funguje dualita, vytvářená Jediným všetvořícím Bytím.

Návštěvník píše:Jak by mohla láska ubližovat lásce? Ubližovat můžeš, jen, když neznáš Jediného. Jen, když neznáš Jediného Ti může být ublíženo.

Skutečná láska vnímá, že lidi i na sebelepší nevyžádanou radu zareagují většinou uhýbavě, v diskusích i agresivně: že jim ty dobře míněné rady a neustálé poučování ubližují.

Tohle zjistit a plně pochopit vnímám jako velký dar, je pak možné začít to brát úvahu. Neznamená to ale, že se to začne hned plně dařit, návyky jsou mocné a většinou jednáme podle nich ze zvyku i dál. Ale přece jen je už větší šance si uvědomit, co tou svou dobře míněnou snahou druhým způsobujeme... a dochází tak pozvolna k ubývání našeho bezděčného nátlaku na ně.

:)
Návštěvník
 

Re: Jaký smysl má radit tomu, kdo se na nic neptal?

Nový příspěvekod Ego osobně » úte 20. lis 2018 12:55:04

A když je jasné, že celé je to jen hrou Jediného?


Tahle nevyžádaná rada mě zabíjí, likviduje, ubližuje mi. Bere mi osobní důležitost v mých rolích. Bere mi možnost s tím, co tady je, něco dělat, napravovat to, předcházet chybám. Bere mi možnost lpět na starých přesvědčeních nebo vyměňovat stará přesvědčení za nová. Pokud se stanu nedej Bože tím Jediným, tak koho pak budu obviňovat jiného ze zla a zabíjení, než sebe? Kdo bude jiný zabíjenou obětí, než já?

Rada, že mám praktikovat všímavost mě drží při životě, protože mohu být alespoň někým, alespoň tím, kdo si všímá, kdo může být všímavější, než ti, co si nevšímají a díky tomu poukazovat na nevšímavost druhých. Ale není to život, jak má být, protože při všímání hrozí všimnutí si, že neexistuji a to by byl můj konec.

A když se ten boj o mou likvidaci setká s odporem vůči mé likvidaci, bodejď by z toho nebyla deprese, TND a alergie na jakékoliv poučování, obzvlášť, když se na nic neptám.

Proto mým doporučením je, vyhýbejte se obloukem všem guruům, probuzeným, osvíceným, nenavštěvujte weby, kde se o něčem takovém píše, nečtěte žádnou literaturu s podobnými tématy, nedívejte se na žádná videa, kde se o něčem takovém mluví.
Ego osobně
 

Re: Jaký smysl má radit tomu, kdo se na nic neptal?

Nový příspěvekod Návštěvník » úte 20. lis 2018 13:16:39

Rada, že mám praktikovat všímavost mě drží při životě, protože mohu být alespoň někým, alespoň tím, kdo si všímá, kdo může být všímavější, než ti, co si nevšímají a díky tomu poukazovat na nevšímavost druhých...

Jj, tak to chápe ego :)

Dá se to ale pochopit i takhle:

Rozpoznání a konstatování - (nejen proto, že jsme se o užitečnosti ochoty být všímaví dozvěděli od Probuzených, ale i na základě vlastní zkušenosti) - že a proč je užitečné být všímavý, vede k pokojnějšímu vnímání sebe sama, svých vlastních navyklých ulpělostí, k akceptování nejrůznějších odlišných názorů a z nich vyplývajícího jednání těch kolem nás, i k přijímání faktu, že občas se jako důsledek naší nevšímavosti ještě objevuje ulpívání na svých představách ... se všemi důsledky.
Návštěvník
 

Re: Jaký smysl má radit tomu, kdo se na nic neptal?

Nový příspěvekod Ego osobně » úte 20. lis 2018 13:42:23

Návštěvník píše:
Rada, že mám praktikovat všímavost mě drží při životě, protože mohu být alespoň někým, alespoň tím, kdo si všímá, kdo může být všímavější, než ti, co si nevšímají a díky tomu poukazovat na nevšímavost druhých...

Jj, tak to chápe ego :)

Dá se to ale pochopit i takhle:

Rozpoznání a konstatování - (nejen proto, že jsme se o užitečnosti ochoty být všímaví dozvěděli od Probuzených, ale i na základě vlastní zkušenosti) - že a proč je užitečné být všímavý, vede k pokojnějšímu vnímání sebe sama, svých vlastních navyklých ulpělostí, k akceptování nejrůznějších odlišných názorů a z nich vyplývajícího jednání těch kolem nás, i k přijímání faktu, že občas se jako důsledek naší nevšímavosti ještě objevuje ulpívání na svých představách ... se všemi důsledky.


Ano, takhle to osobně také chápu, osobně si tak mohu zlepšovat svou osobní kvalitu, mohu být osobně všímavější, pokojnější, mohu snadněji akceptovat nevyžádané rady, přijímat fakt, že ti druzí, kteří nejsou tak všímaví, jako já, ulpívají na svých představách, ale doprkýnka, co když si při té všímavosti všimnu, jak to doopravdy je? Co když si náhodou všimnu, že to, co si myslím, že jsem, je jen iluze? Co když si všimnu, že to všechno je opravdu jen hra Jediného? Kdo potom bude na rozdíl od těch nepokojných a nevšímavých tím všímavým? Kdo bude moci za všechny ty důsledky ulpívání, co tady jsou? Budu to já, když nebudu? Bude to Jediný? A kdo budeš Ty, když bude skutečný jen Jediný?
Ego osobně
 

Re: Jaký smysl má radit tomu, kdo se na nic neptal?

Nový příspěvekod Návštěvník » úte 20. lis 2018 14:17:26

Co když si náhodou všimnu, že to, co si myslím, že jsem, je jen iluze?

Toho si bohužel nelze všimnout, dokud je tu sebemenší ztotožnění s iluzorním osobním já - i když už ztratilo hodně na své bývalé síle a ve vědomí proto už nevyvstává nutkání usvědčovat ty ostatní z nevědomosti.

Je ale možné si - naštěstí - uvědomovat, že to všechno je Hra Jediného, s vděčností ji neosobně pozorovat... a díky všímavosti pokojně přijímat cokoliv, co se v mysli objevuje, včetně toho, jak na ten "vlastní" iluzorní tvar a jeho jednání reagují iluzorní "druzí".

:)
Návštěvník
 

Re: Jaký smysl má radit tomu, kdo se na nic neptal?

Nový příspěvekod Ego osobně » úte 20. lis 2018 14:44:00

Návštěvník píše:
Co když si náhodou všimnu, že to, co si myslím, že jsem, je jen iluze?

Toho si bohužel nelze všimnout, dokud je tu sebemenší ztotožnění s iluzorním osobním já - i když už ztratilo hodně na své bývalé síle a ve vědomí proto už nevyvstává nutkání usvědčovat ty ostatní z nevědomosti.

Takže všímavost je pro prohlédnutí iluze zbytečná?

Je ale možné si - naštěstí - uvědomovat, že to všechno je Hra Jediného, s vděčností ji neosobně pozorovat... a díky všímavosti pokojně přijímat cokoliv, co se v mysli objevuje, včetně toho, jak na ten "vlastní" iluzorní tvar a jeho jednání reagují iluzorní "druzí".

:)

Co pak to zabíjení lidí? Je to taky jen Hra Jediného, kterou neosobně s vděčností pozoruješ?
Ego osobně
 

Re: Jaký smysl má radit tomu, kdo se na nic neptal?

Nový příspěvekod Návštěvník » úte 20. lis 2018 15:20:24

Ego osobně píše:
Návštěvník píše:
Co když si náhodou všimnu, že to, co si myslím, že jsem, je jen iluze?

Toho si bohužel nelze všimnout, dokud je tu sebemenší ztotožnění s iluzorním osobním já - i když už ztratilo hodně na své bývalé síle a ve vědomí proto už nevyvstává nutkání usvědčovat ty ostatní z nevědomosti.

Takže všímavost je pro prohlédnutí iluze zbytečná?

Všímavostí se iluze postupně rozpouští. Proč nemůže osobní já dosáhnout stavu, kdy

... si náhodou všimnu, že to, co si myslím, že jsem, je jen iluze?

Protože všimnout si něčeho může jen osobní já.

Jenže vnímání iluzornosti všeho projeveného - včetně iluzornosti vlastní, domněle samostatně existující entity - nastane kdykoliv, jakmile iluzorní osobní já zmizelo.

.......

Je ale možné si - naštěstí - uvědomovat, že to všechno je Hra Jediného, s vděčností ji neosobně pozorovat... a díky všímavosti pokojně přijímat cokoliv, co se v mysli objevuje, včetně toho, jak na ten "vlastní" iluzorní tvar a jeho jednání reagují iluzorní "druzí".


Co pak to zabíjení lidí? Je to taky jen Hra Jediného, kterou neosobně s vděčností pozoruješ?

I takovou otázkou se dá zneužít upozornění, co vyplývá z analogie na domněnku, že jakmile je jasné, že celé je to jen hrou Jediného, může se pak dělat druhým cokoliv, jelikož už neexistuje ani ten "někdo" ten, kdo to dělá - kdo druhého poučuje (nebo zabíjí), ani ten, "komu" to dělá - poučovaný (nebo zabíjený):

Jana píše:A když je jasné, že celé je to jen hrou Jediného ?
Může se tady klidně objevit třeba i poučování, cokoliv, ale kde je nějaký poučující a poučovaný?

Může se tady klidně dokonce objevit i zabíjení lidí, kteří řekli něco proti nám, cokoliv, ale kde je nějaký zabíjený a zabíjející?
Vždyť je to všechno jen hrou Jediného!

Jana píše:Může to vypadat jako šílenost, ale pro Jediného smrt neexistuje.
Napříč časem i prostorem je tolik zrození, tolik úmrtí, ale ten, kdo okusil Pravdu, kým je Jediný, se nenarodil a nezemře.

Z toho vyplývá, že klidně můžeme ubližovat druhým lidem a zabíjet je, protože pro Jediného smrt neexistuje.
Tak to dopadá, když se neberou v úvahu zákonitosti, na jejichž principu funguje dualita, vytvářená Jediným všetvořícím Bytím.
Návštěvník
 

Re: Jaký smysl má radit tomu, kdo se na nic neptal?

Nový příspěvekod Jana » úte 20. lis 2018 15:29:58

Návštěvník píše:
Co pak to zabíjení lidí? Je to taky jen Hra Jediného, kterou neosobně s vděčností pozoruješ?

I takovou otázkou se dá zneužít upozornění, co vyplývá z analogie na domněnku, že jakmile je jasné, že celé je to jen hrou Jediného, může se pak dělat druhým cokoliv, jelikož už neexistuje ani ten "někdo" ten, kdo to dělá - kdo druhého poučuje (nebo zabíjí), ani ten, "komu" to dělá - poučovaný (nebo zabíjený):

Jak by Ti mohl ten, kdo se v Tobě vidí, kdo v Tobě poznává Sebe, nějak ublížit? Jak by mohl takového poznání zneužít?
Jana
moderátor
 
Příspěvky: 6884
Registrován: pon 25. črc 2011 19:38:09

Re: Jaký smysl má radit tomu, kdo se na nic neptal?

Nový příspěvekod Jana » úte 20. lis 2018 15:33:16

Jak by mohl Jediný, který je časem a prostorem neomezený, být čímkoliv ohrožen, zraněn nebo jakkoliv poškozen?
Jana
moderátor
 
Příspěvky: 6884
Registrován: pon 25. črc 2011 19:38:09

Re: Jaký smysl má radit tomu, kdo se na nic neptal?

Nový příspěvekod Návštěvník » úte 20. lis 2018 16:08:29

Je to poměrně překvapivé - zjistit, že vnímání souvislostí a pochopení, co z nich vyplývá, je zřejmě dar, který není dopřán každému.

Obrázek Obrázek
Návštěvník
 

Re: Jaký smysl má radit tomu, kdo se na nic neptal?

Nový příspěvekod Jana » úte 20. lis 2018 17:35:03

Návštěvník píše:Je to poměrně překvapivé - zjistit, že vnímání souvislostí a pochopení, co z nich vyplývá, je zřejmě dar, který není dopřán každému.

Obrázek Obrázek


Jsi to, co si myslíš? Jsi něco z těch myšlenek, které popisují, jak na tom Tvá osoba na rozdíl od těch ostatních osob je?
Jana
moderátor
 
Příspěvky: 6884
Registrován: pon 25. črc 2011 19:38:09

Re: Jaký smysl má radit tomu, kdo se na nic neptal?

Nový příspěvekod Návštěvník » úte 20. lis 2018 22:50:13

Jana píše:Zájem prohlubovat všímavost k tomu, co se v něm právě objevilo.

Proč? Umožňuje to zkoušet rozpoznávat cokoliv, co se objevilo, jako tvar čistého Vědomí.

Jak k tomu dojít?

Především to, co se právě objevilo, plně přijmout. Takové, jaké to je. Ať je to cokoliv. Asi jako se vděčně přijme figurka ze zlata, která má třeba docela ohavný tvar.

Dokud jen ´víme´ levou mozkovou hemisférou, že všechno je "zlato" - všetvořící Energie (jako např. víme, že voda je studená), ale chybí první přímá zkušenost, t.j. vnímání toho pravou mozkovou hemisférou (když cítíme chlad vody a její pohyby...), tak se to nedaří. Snáz jde i aktuálně vnímat to, co vyvstává, jako pohyb prázdného Všetvořícího Vědomí, po první zkušenosti, že všechno je "zlato", ať to má jakýkoliv tvar - když se plně vnímaly všechny dualitní jako tvary prostorovým neomezeným, prázdným vědomím jako jeho tvary. Bez jakéhokoliv vnímajícího ´někoho´ - ten zmizel.

a proč se to objevilo?

Vědomí v tomhle Svém tvaru, který ze Sebe Sama tvoří, dospělo do stádia, kdy začíná postupná inventura skladu všech neuvědomovaných motivací v tzv. nevědomí tohoto Jeho tvaru. Často to bývá provázeno uvědomováním si prázdnoty všeho, což v dotyčném tvaru může vyvolávat i pocity nesmyslnosti čehokoliv.

Jakmile duše zakouší prázdnotu a pochyby, které jsou charakteristické pro konec fáze ega, je možné poznat a čelit všem pocitům a emocím, které byly předtím skryty ve stínu. Tyto zadržované emoce a pocity jsou vstupní branou k vašemu vyššímu Já. Tím, že prozkoumáte to, co skutečně cítíte místo toho, co byste měli cítit, uzdravujete svoji spontaneitu a integritu, tu část vás samotných, která je taktéž nazývána vašim „vnitřním dítětem.“ To, že jste ve spojení s vašimi skutečnými pocity a emocemi, vás staví na cestu k osvobození. Přeměna k vědomí založenému na srdci tedy započala.
Návštěvník
 

Re: Jaký smysl má radit tomu, kdo se na nic neptal?

Nový příspěvekod Jana » stř 21. lis 2018 12:53:06

Návštěvník píše:
Jana píše:Zájem prohlubovat všímavost k tomu, co se v něm právě objevilo.

...

Netuším, jestli si to uvědomuješ, ale vkládáš svá slova do mých úst. Jestli jsem tohle citovala, tak pro to, abych na Tvá slova reagovala, ne proto že jsou tím, co si uvědomuji jako pravdivé.

Zájem prohlubovat všímavost k tomu, co se v něm právě objevilo.

Je tím, co brání poznávání skutečnosti. Je to jako když se díváš na film, ve kterém se pořád něco objevuje, jsi zaujatá tím objevováním všeho, dějem, ale neuvědomuješ si pravdu, že se díváš ve skutečnosti na obrazovku, která během filmu není tím, s čím se něco děje. NIC SE NEDĚJE.

Jako motýl v kukle

V transformační terapii přirovnáváme temnou noc duše ke stavu motýla, který se už naléhavě potřebuje vyprostit ze své kukly, ale zdánlivě k tomu nemá žádný nástroj, protože kukla je pevná a tvrdá, zatímco tělo motýla uvnitř kukly je měkké a bezmocné jako mokrý hadříček. Aby motýl získal k opuštění kukly dostatečnou motivaci, musí se mu v určený čas stát pobyt v kukle naprosto nesnesitelným...


To, co může zaklínat do temnot nevědomosti je právě ztotožňování se s iluzí. Je to víra v to, že iluze je skutečností.

Je to mysl, která vytváří iluzi kukly, iluzi oddělenosti od Bytí. Iluzi, že jsi něco jiného, než Já, On, My, všechno, čím Bytí je.

Je to multidimenzionální projekce ve které se jeví, že je třeba být tím, kdo je všímavý, tím, kdo prochází TND, dostává se ze sevření tvrdé kukly a je měkkým bezmocným tělem.
Jana
moderátor
 
Příspěvky: 6884
Registrován: pon 25. črc 2011 19:38:09

Re: Jaký smysl má radit tomu, kdo se na nic neptal?

Nový příspěvekod nop » stř 21. lis 2018 14:54:07

iluzi kukly, iluzi oddělenosti od Bytí. Iluzi, že jsi něco jiného, než Já, On, My, všechno, čím Bytí je.

Je to multidimenzionální projekce ve které se jeví, že je třeba být tím, kdo je všímavý, tím, kdo prochází TND, dostává se ze sevření tvrdé kukly a je měkkým bezmocným tělem.

my si něco myslíme a to považujeme za správné.
Ale je to vždy ?
Věříme, že všichni mají nebo budou zažívat přítomný okamžik, jungiánské typy, TND a jiné. Ale co když to jednotlivci mají individuálně odlišné? Trungpa se cítil opicí v kleci s kovovými stěnami.
Komenský se cítil napadený šumem světského labyrintu, ale sv. Ignác se cítil bojovníkem za církev, jemu ten hluk vyhovoval.
Uživatelský avatar
nop
 
Příspěvky: 1748
Registrován: ned 04. zář 2011 21:53:28
Bydliště: Praha

Re: Jaký smysl má radit tomu, kdo se na nic neptal?

Nový příspěvekod Mrkev » stř 21. lis 2018 15:04:40

Mám pocit, že se tu míchají jabka s hruškama a právě to je pravý čas pro Mrkev
Jestli – případně kdy – se v člověku objeví opravdová ochota praktikovat tuto všímavost, umožňující oprošťovat se od ulpívání na svém dosavadním přesvědčení a odevzdávat ho, závisí jen a jen na jeho naprogramování Tím, co ze Sebe Sama i tenhle tvar promítá.

Jana píše:U koho by se ta ochota měla objevit?

Objeví se v lidském tvaru, tj. v kterémkoliv z nás, když díky všem našim předchozím zkušenostem pochopíme, že právě tohle naše navyklé ulpívání na svém dosavadním přesvědčení vede stále znovu k zaktivování našeho osobního já a jeho potřeby se v tom znovu a znovu utvrzovat.

Díky tomu si také uvědomíme, že k potřebě druhé poučovat – i když se nás na nic neptali – nás zřejmě pudí něco uvnitř nás samých. A že nemáme jinou možnost než v tom svém návyku pokračovat, dokud se v nás neprobudí zájem uvědomit si, proč to děláme, co uvnitř v nás samých nás k tomu pořád znovu nutí, co tím chceme získat.


Až po sem se o lidském tvaru, tedy o osobě, osobním prožívání.


Jana píše:A když je jasné, že celé je to jen hrou Jediného?
Může se tady klidně objevit třeba i poučování, cokoliv, ale kde je nějaký poučující a poučovaný?


Záleží komu je to jasné, a kdo si toho může všimnout.
Pokud to vezmeme v osobní rovině. Tak osobní uvědomění, že je vše hrou jediného, a proto nebudu nic řešit a proto mé osobní činy nemají žádný dopad.
A mohou vést k výkladu, že nic nemá význam:

Může se tady klidně dokonce objevit i zabíjení lidí, kteří řekli něco proti nám, cokoliv, ale kde je nějaký zabíjený a zabíjející?
Vždyť je to všechno jen hrou Jediného!


Pro to v diskuzích, které se vedou v osobní rovině, bych "absolutní advaitové pravdy" radši ani nezmiňovala.
Zvlášť, když se to dostane do tak šroubovaných, nejasných vyjádření jako je:

Jana píše:Může to vypadat jako šílenost, ale pro Jediného smrt neexistuje.
Napříč časem i prostorem je tolik zrození, tolik úmrtí, ale ten, kdo okusil Pravdu, kým je Jediný, se nenarodil a nezemře.


Z čehož, pak někdo vyvodí tohleto:
Z toho vyplývá, že klidně můžeme ubližovat druhým lidem a zabíjet je, protože pro Jediného smrt neexistuje.

To z výše popsaného nevyplývá, a dojem, že to vyplývá je způsobený tím, že do diskuze o osobní rovině, zmíní něco, co do ní nepatří.

Pochopení "nejvyšších pravd" vyžaduje něco jiného než dát něčemu nálepku "vše je tancem jediného". To může být připomenutím, něčím jako smluveným heslem, pro ty kteří již vědí, o čem je řeč. Pro ty jež mají společný jazyk, společné chápání významů slov.

Já byla vždy volnomyšlenkář (v osobní rovině), ale když to tu čtu, chápu že se kdysi podobné výroky jen šeptaly od úst k ústům.

[/b]Tak to dopadá, když se neberou v úvahu zákonitosti, na jejichž principu funguje dualita, vytvářená Jediným všetvořícím Bytím.[/quote][/quote]
Ano dualita má své zákonitosti, které zpřítomněním nejvyšší pravdy nemizí, naopak se vidí jasněji.

A jedním z nich je, že pravdu je dualitu přesahuje, dovnitř duality ji nenacpeš.
...
Mrkev
 

Re: Jaký smysl má radit tomu, kdo se na nic neptal?

Nový příspěvekod Mrkev » stř 21. lis 2018 15:06:39

nop píše:Věříme, že všichni mají nebo budou zažívat přítomný okamžik, jungiánské typy, TND a jiné. Ale co když to jednotlivci mají individuálně odlišné? Trungpa se cítil opicí v kleci s kovovými stěnami.
Komenský se cítil napadený šumem světského labyrintu, ale sv. Ignác se cítil bojovníkem za církev, jemu ten hluk vyhovoval.


:yes:
Mrkev
 

Re: Jaký smysl má radit tomu, kdo se na nic neptal?

Nový příspěvekod Návštěvník » stř 21. lis 2018 15:30:37

Pochopení "nejvyšších pravd" vyžaduje něco jiného než dát něčemu nálepku "vše je tancem jediného".

Já byla vždy volnomyšlenkář (v osobní rovině), ale když to tu čtu, chápu že se kdysi podobné výroky jen šeptaly od úst k ústům.

Tak to dopadá, když se neberou v úvahu zákonitosti, na jejichž principu funguje dualita, vytvářená Jediným všetvořícím Bytím.

Ano dualita má své zákonitosti, které zpřítomněním nejvyšší pravdy nemizí, naopak se vidí jasněji.


:yes:
Návštěvník
 

Re: Jaký smysl má radit tomu, kdo se na nic neptal?

Nový příspěvekod Mrkev » stř 21. lis 2018 16:13:56

Jana píše:
Zájem prohlubovat všímavost k tomu, co se v něm právě objevilo.

Je tím, co brání poznávání skutečnosti. Je to jako když se díváš na film, ve kterém se pořád něco objevuje, jsi zaujatá tím objevováním všeho, dějem, ale neuvědomuješ si pravdu, že se díváš ve skutečnosti na obrazovku, která během filmu není tím, s čím se něco děje. NIC SE NEDĚJE.


Pokud zůstaneme v tomto příkladu, tak Zájem osoby na svém osobním růstu, výhledu na film nevadí.
Osoba z plátna se nikdy nemůže stát osobou dívající se na film !!! Předchozí diskuze je natolik zmatená, že to tak vypadá, že se tlačí na osobu na plátně, aby se stala někým, kdo se jen dívá.
Mrkev
 

PředchozíDalší

Zpět na Co mě napadá

Kdo je online

Uživatelé procházející toto fórum: Žádní registrovaní uživatelé a 9 návštevníků