Mám pocit, že se tu míchají jabka s hruškama a právě to je pravý čas pro Mrkev
Jestli – případně kdy – se v člověku objeví opravdová ochota praktikovat tuto všímavost, umožňující oprošťovat se od ulpívání na svém dosavadním přesvědčení a odevzdávat ho, závisí jen a jen na jeho naprogramování Tím, co ze Sebe Sama i tenhle tvar promítá.
Jana píše:U koho by se ta ochota měla objevit?
Objeví se v lidském tvaru, tj. v kterémkoliv z nás, když díky všem našim předchozím zkušenostem pochopíme, že právě tohle naše navyklé ulpívání na svém dosavadním přesvědčení vede stále znovu k zaktivování našeho osobního já a jeho potřeby se v tom znovu a znovu utvrzovat.
Díky tomu si také uvědomíme, že k potřebě druhé poučovat – i když se nás na nic neptali – nás zřejmě pudí něco uvnitř nás samých. A že nemáme jinou možnost než v tom svém návyku pokračovat, dokud se v nás neprobudí zájem uvědomit si, proč to děláme, co uvnitř v nás samých nás k tomu pořád znovu nutí, co tím chceme získat.
Až po sem se o lidském tvaru, tedy o osobě, osobním prožívání.
Jana píše:A když je jasné, že celé je to jen hrou Jediného?
Může se tady klidně objevit třeba i poučování, cokoliv, ale kde je nějaký poučující a poučovaný?
Záleží komu je to jasné, a kdo si toho může všimnout.
Pokud to vezmeme v osobní rovině. Tak osobní uvědomění, že je vše hrou jediného, a proto nebudu nic řešit a proto mé osobní činy nemají žádný dopad.
A mohou vést k výkladu, že nic nemá význam:
Může se tady klidně dokonce objevit i zabíjení lidí, kteří řekli něco proti nám, cokoliv, ale kde je nějaký zabíjený a zabíjející?
Vždyť je to všechno jen hrou Jediného!
Pro to v diskuzích, které se vedou v osobní rovině, bych "absolutní advaitové pravdy" radši ani nezmiňovala.
Zvlášť, když se to dostane do tak šroubovaných, nejasných vyjádření jako je:
Jana píše:Může to vypadat jako šílenost, ale pro Jediného smrt neexistuje.
Napříč časem i prostorem je tolik zrození, tolik úmrtí, ale ten, kdo okusil Pravdu, kým je Jediný, se nenarodil a nezemře.
Z čehož, pak někdo vyvodí tohleto:
Z toho vyplývá, že klidně můžeme ubližovat druhým lidem a zabíjet je, protože pro Jediného smrt neexistuje.
To z výše popsaného nevyplývá, a dojem, že to vyplývá je způsobený tím, že do diskuze o osobní rovině, zmíní něco, co do ní
nepatří.
Pochopení "nejvyšších pravd" vyžaduje něco jiného než dát něčemu nálepku "vše je tancem jediného". To může být připomenutím, něčím jako smluveným heslem, pro ty kteří již vědí, o čem je řeč. Pro ty jež mají společný jazyk, společné chápání významů slov.
Já byla vždy volnomyšlenkář (v osobní rovině), ale když to tu čtu, chápu že se kdysi podobné výroky jen šeptaly od úst k ústům.
[/b]Tak to dopadá, když se neberou v úvahu zákonitosti, na jejichž principu funguje dualita, vytvářená Jediným všetvořícím Bytím.[/quote][/quote]
Ano dualita má své zákonitosti, které zpřítomněním nejvyšší pravdy nemizí, naopak se vidí jasněji.
A jedním z nich je, že pravdu je dualitu přesahuje, dovnitř duality ji nenacpeš.
...