Jaký smysl má radit tomu, kdo se na nic neptal?

Re: Jaký smysl má radit tomu, kdo se na nic neptal?

Nový příspěvekod nop » stř 21. lis 2018 14:54:07

iluzi kukly, iluzi oddělenosti od Bytí. Iluzi, že jsi něco jiného, než Já, On, My, všechno, čím Bytí je.

Je to multidimenzionální projekce ve které se jeví, že je třeba být tím, kdo je všímavý, tím, kdo prochází TND, dostává se ze sevření tvrdé kukly a je měkkým bezmocným tělem.

my si něco myslíme a to považujeme za správné.
Ale je to vždy ?
Věříme, že všichni mají nebo budou zažívat přítomný okamžik, jungiánské typy, TND a jiné. Ale co když to jednotlivci mají individuálně odlišné? Trungpa se cítil opicí v kleci s kovovými stěnami.
Komenský se cítil napadený šumem světského labyrintu, ale sv. Ignác se cítil bojovníkem za církev, jemu ten hluk vyhovoval.
Uživatelský avatar
nop
 
Příspěvky: 1748
Registrován: ned 04. zář 2011 21:53:28
Bydliště: Praha

Re: Jaký smysl má radit tomu, kdo se na nic neptal?

Nový příspěvekod Mrkev » stř 21. lis 2018 15:04:40

Mám pocit, že se tu míchají jabka s hruškama a právě to je pravý čas pro Mrkev
Jestli – případně kdy – se v člověku objeví opravdová ochota praktikovat tuto všímavost, umožňující oprošťovat se od ulpívání na svém dosavadním přesvědčení a odevzdávat ho, závisí jen a jen na jeho naprogramování Tím, co ze Sebe Sama i tenhle tvar promítá.

Jana píše:U koho by se ta ochota měla objevit?

Objeví se v lidském tvaru, tj. v kterémkoliv z nás, když díky všem našim předchozím zkušenostem pochopíme, že právě tohle naše navyklé ulpívání na svém dosavadním přesvědčení vede stále znovu k zaktivování našeho osobního já a jeho potřeby se v tom znovu a znovu utvrzovat.

Díky tomu si také uvědomíme, že k potřebě druhé poučovat – i když se nás na nic neptali – nás zřejmě pudí něco uvnitř nás samých. A že nemáme jinou možnost než v tom svém návyku pokračovat, dokud se v nás neprobudí zájem uvědomit si, proč to děláme, co uvnitř v nás samých nás k tomu pořád znovu nutí, co tím chceme získat.


Až po sem se o lidském tvaru, tedy o osobě, osobním prožívání.


Jana píše:A když je jasné, že celé je to jen hrou Jediného?
Může se tady klidně objevit třeba i poučování, cokoliv, ale kde je nějaký poučující a poučovaný?


Záleží komu je to jasné, a kdo si toho může všimnout.
Pokud to vezmeme v osobní rovině. Tak osobní uvědomění, že je vše hrou jediného, a proto nebudu nic řešit a proto mé osobní činy nemají žádný dopad.
A mohou vést k výkladu, že nic nemá význam:

Může se tady klidně dokonce objevit i zabíjení lidí, kteří řekli něco proti nám, cokoliv, ale kde je nějaký zabíjený a zabíjející?
Vždyť je to všechno jen hrou Jediného!


Pro to v diskuzích, které se vedou v osobní rovině, bych "absolutní advaitové pravdy" radši ani nezmiňovala.
Zvlášť, když se to dostane do tak šroubovaných, nejasných vyjádření jako je:

Jana píše:Může to vypadat jako šílenost, ale pro Jediného smrt neexistuje.
Napříč časem i prostorem je tolik zrození, tolik úmrtí, ale ten, kdo okusil Pravdu, kým je Jediný, se nenarodil a nezemře.


Z čehož, pak někdo vyvodí tohleto:
Z toho vyplývá, že klidně můžeme ubližovat druhým lidem a zabíjet je, protože pro Jediného smrt neexistuje.

To z výše popsaného nevyplývá, a dojem, že to vyplývá je způsobený tím, že do diskuze o osobní rovině, zmíní něco, co do ní nepatří.

Pochopení "nejvyšších pravd" vyžaduje něco jiného než dát něčemu nálepku "vše je tancem jediného". To může být připomenutím, něčím jako smluveným heslem, pro ty kteří již vědí, o čem je řeč. Pro ty jež mají společný jazyk, společné chápání významů slov.

Já byla vždy volnomyšlenkář (v osobní rovině), ale když to tu čtu, chápu že se kdysi podobné výroky jen šeptaly od úst k ústům.

[/b]Tak to dopadá, když se neberou v úvahu zákonitosti, na jejichž principu funguje dualita, vytvářená Jediným všetvořícím Bytím.[/quote][/quote]
Ano dualita má své zákonitosti, které zpřítomněním nejvyšší pravdy nemizí, naopak se vidí jasněji.

A jedním z nich je, že pravdu je dualitu přesahuje, dovnitř duality ji nenacpeš.
...
Mrkev
 

Re: Jaký smysl má radit tomu, kdo se na nic neptal?

Nový příspěvekod Mrkev » stř 21. lis 2018 15:06:39

nop píše:Věříme, že všichni mají nebo budou zažívat přítomný okamžik, jungiánské typy, TND a jiné. Ale co když to jednotlivci mají individuálně odlišné? Trungpa se cítil opicí v kleci s kovovými stěnami.
Komenský se cítil napadený šumem světského labyrintu, ale sv. Ignác se cítil bojovníkem za církev, jemu ten hluk vyhovoval.


:yes:
Mrkev
 

Re: Jaký smysl má radit tomu, kdo se na nic neptal?

Nový příspěvekod Návštěvník » stř 21. lis 2018 15:30:37

Pochopení "nejvyšších pravd" vyžaduje něco jiného než dát něčemu nálepku "vše je tancem jediného".

Já byla vždy volnomyšlenkář (v osobní rovině), ale když to tu čtu, chápu že se kdysi podobné výroky jen šeptaly od úst k ústům.

Tak to dopadá, když se neberou v úvahu zákonitosti, na jejichž principu funguje dualita, vytvářená Jediným všetvořícím Bytím.

Ano dualita má své zákonitosti, které zpřítomněním nejvyšší pravdy nemizí, naopak se vidí jasněji.


:yes:
Návštěvník
 

Re: Jaký smysl má radit tomu, kdo se na nic neptal?

Nový příspěvekod Mrkev » stř 21. lis 2018 16:13:56

Jana píše:
Zájem prohlubovat všímavost k tomu, co se v něm právě objevilo.

Je tím, co brání poznávání skutečnosti. Je to jako když se díváš na film, ve kterém se pořád něco objevuje, jsi zaujatá tím objevováním všeho, dějem, ale neuvědomuješ si pravdu, že se díváš ve skutečnosti na obrazovku, která během filmu není tím, s čím se něco děje. NIC SE NEDĚJE.


Pokud zůstaneme v tomto příkladu, tak Zájem osoby na svém osobním růstu, výhledu na film nevadí.
Osoba z plátna se nikdy nemůže stát osobou dívající se na film !!! Předchozí diskuze je natolik zmatená, že to tak vypadá, že se tlačí na osobu na plátně, aby se stala někým, kdo se jen dívá.
Mrkev
 

Re: Jaký smysl má radit tomu, kdo se na nic neptal?

Nový příspěvekod Linda » stř 21. lis 2018 16:19:50

Pochopení "nejvyšších pravd" vyžaduje něco jiného než dát něčemu nálepku "vše je tancem jediného".

Já byla vždy volnomyšlenkář (v osobní rovině), ale když to tu čtu, chápu že se kdysi podobné výroky jen šeptaly od úst k ústům.


Ani Eduard a Míla Tomášovi - jak může potvrdit každý jejich dlouholetý žák - nic takového svým žákům neopakovali.

I těm z nás, kteří už zkušenost neduality měli, od rána do večera připomínali, co je nutné stále praktikovat: být bdělý, všímavý ke všemu, co právě ve vědomí vyvstalo. A tak se tam celá léta hrála taková nápomocná "hra": kdykoliv se kdokoliv z nás nevědomky ztotožnil třeba jen s nějakým docela nenápadným pocitem, který se v něm při práci objevil, tak i když jsme vůbec nic neřekli, jejich syn Miloš to (stejně jako jeho rodiče) poznal a pokaždé se dotyčného se zeptal: "Bdíš?"

Nikdy se nespletl a vždycky pak dostal do kasičky nějakou tu minci - říkalo se tomu "vybírat nebdinky".

:)
Uživatelský avatar
Linda
 
Příspěvky: 855
Registrován: pát 23. zář 2011 11:43:47

Re: Jaký smysl má radit tomu, kdo se na nic neptal?

Nový příspěvekod Jana » stř 21. lis 2018 16:58:56

Linda píše:
Pochopení "nejvyšších pravd" vyžaduje něco jiného než dát něčemu nálepku "vše je tancem jediného".

Já byla vždy volnomyšlenkář (v osobní rovině), ale když to tu čtu, chápu že se kdysi podobné výroky jen šeptaly od úst k ústům.


Ani Eduard a Míla Tomášovi - jak může potvrdit každý jejich dlouholetý žák - nic takového svým žákům neopakovali.

I těm z nás, kteří už zkušenost neduality měli, od rána do večera připomínali, co je nutné stále praktikovat: být bdělý, všímavý ke všemu, co právě ve vědomí vyvstalo. A tak se tam celá léta hrála taková nápomocná "hra": kdykoliv se kdokoliv z nás nevědomky ztotožnil třeba jen s nějakým docela nenápadným pocitem, který se v něm při práci objevil, tak i když jsme vůbec nic neřekli, jejich syn Miloš to (stejně jako jeho rodiče) poznal a pokaždé se dotyčného se zeptal: "Bdíš?"

Nikdy se nespletl a vždycky pak dostal do kasičky nějakou tu minci - říkalo se tomu "vybírat nebdinky".

:)


A funguje to? Osvobodilo to? Nestalo se pak z prožívání pocitů hlídání bdělosti? Z přirozené citlivosti nepřirozená ostražitost? Z uvolněnosti Bytí, napětí z kontrolora za krkem?

Místo osvobození od hlídajícího vnitřního rodiče, duchovní hlídač.
Jana
moderátor
 
Příspěvky: 6877
Registrován: pon 25. črc 2011 19:38:09

Re: Jaký smysl má radit tomu, kdo se na nic neptal?

Nový příspěvekod Jana » stř 21. lis 2018 17:32:43

Ono to celé chce velkou citlivost. V podobě dětské hravosti, uvědomovat si, že pocit se objeví, zmizí, že je pozorovatelným objektem, se kterým se není třeba ztotožňovat, může být skvělé, jako forma poznávání, ochutnávání, že není třeba být otrokem pocitů.

Jakmile se něco takového promění v životní dril, pak může srdce ztvrdnout, znecitlivět, namísto, aby se otevřelo.

Možná lékem by mohlo být couvnout zpět. Malé bezbranné milované dítě v náruči Boha, které nemá nad ničím kontrolu.
Jana
moderátor
 
Příspěvky: 6877
Registrován: pon 25. črc 2011 19:38:09

Re: Jaký smysl má radit tomu, kdo se na nic neptal?

Nový příspěvekod Linda » stř 21. lis 2018 18:55:59

Jana píše:
Linda píše:
Pochopení "nejvyšších pravd" vyžaduje něco jiného než dát něčemu nálepku "vše je tancem jediného".

Já byla vždy volnomyšlenkář (v osobní rovině), ale když to tu čtu, chápu že se kdysi podobné výroky jen šeptaly od úst k ústům.


Ani Eduard a Míla Tomášovi - jak může potvrdit každý jejich dlouholetý žák - nic takového svým žákům neopakovali.

I těm z nás, kteří už zkušenost neduality měli, od rána do večera připomínali, co je nutné stále praktikovat: být bdělý, všímavý ke všemu, co právě ve vědomí vyvstalo. A tak se tam celá léta hrála taková nápomocná "hra": kdykoliv se kdokoliv z nás nevědomky ztotožnil třeba jen s nějakým docela nenápadným pocitem, který se v něm při práci objevil, tak i když jsme vůbec nic neřekli, jejich syn Miloš to (stejně jako jeho rodiče) poznal a pokaždé se dotyčného se zeptal: "Bdíš?"

Nikdy se nespletl a vždycky pak dostal do kasičky nějakou tu minci - říkalo se tomu "vybírat nebdinky".

:)

A funguje to? Osvobodilo to? Nestalo se pak z prožívání pocitů hlídání bdělosti? Z přirozené citlivosti nepřirozená ostražitost? Z uvolněnosti Bytí, napětí z kontrolora za krkem?

Místo osvobození od hlídajícího vnitřního rodiče, duchovní hlídač.

To se opravdu může stát a zpočátku skutečně docházelo k neuvědomovanému ztotožnění s´vnitřním hlídačem´, s pozorným osobním ´vědoucím já´, které už ví, co je třeba, objeví se v něm spontánní přesvědčení, že je proto nutné dávat si na to pozor - a na tom pak automaticky ulpívá. Stejně jako se po zkušenosti neduality může objevit ztotožnění s osobním ´vědoucím já´ které už ví, že všechno je jen iluze a objeví se v něm proto přesvědčení, že už není třeba všímat si ničeho z těch iluzorních ve vědomí vyvstávajících obsahů a věnovat jim pozornost, protože je to jen iluze - a na tom pak automaticky ulpívá.

Naštěstí - díky pokračujícímu rozpoznávání a postupnému rozpouštění jednotlivých doteď neuvědomovaných motivací - se během doby objevil ve vědomí i tenhle ´kontrolor´(to bylo panečku překvapení!!!) a přestal sedět za krkem, odkud předtím vyvolával odmítavé reakce k tomu, co se ve vědomí objevilo a vnímalo se jako nežádoucí. Stal se jen jedním z pozorovaných obsahů vědomí, stejně jako celá řada dalších rozpoznávaných sklonů a jejich projevů. Nějakou dobu pak ze zvyku vyvstával i dál v podobě odmítavých reakcí k tomu ´nežádoucímu´, co se ve vědomí právě objevilo, jelikož už ale nedocházelo k nevědomému ztotožňování s ním, ty jeho kontrolorské reakce se přijímáním a jejich klidným pozorováním postupně rozpouštěly, objevovaly se čím dál míň a nakonec úplně zmizely.

Nějak se potom docela překvapivě změnila i atmosféra, ve které se to neosobní pozorování děje. Poslední dobou, když ve vědomí ze zvyku vyvstane nějaká z těch navyklých ulpělostí, to vůbec nevadí, objeví se nejen ochota ji přijmout jak doteď, ale i o něco dřív se rozpozná, že je to Milované Jediné Všetvořící v pohybu... Obrázek

Taky je už poměrně dlouho úplně fuk, jestli a jaké se budou dál objevovat ty kdysi neuvědomované reakce a jejich příčiny: díky tomu, že se to tam postupně zprázdňuje, je možné ty reakce prakticky hned vzít do náručí Obrázek

Má to ještě jeden důsledek: protože se ani po zkušenosti Neduality žádné, ani ty dál vyvstávající neuvědomované reakce osobního já neignorují, ale plnou všímavostí k nim a jejich neosobním pozorováním se dál a dál rozpouštějí, nevytváří se tak už žádná další karma, která by měla za následek, že v dalším průběhu života nebo v další inkarnaci nastanou zkušenosti, které si tuto pozornost postupně vynutí a mohou proto být i velmi bolestivé. To zřejmě Tomášovi moc dobře věděli, jinak by byly bohatě stačily jen společné meditace s námi, ta první každé ráno a druhá pak večer - na závěr dne, během kterého nepřetržité navracení se ke všímavosti umožňovalo postupné ubývání neuvědomovaného ztotožnění s osobním já.
Uživatelský avatar
Linda
 
Příspěvky: 855
Registrován: pát 23. zář 2011 11:43:47

Re: Jaký smysl má radit tomu, kdo se na nic neptal?

Nový příspěvekod Jana » stř 21. lis 2018 19:17:51

Lído, díky Obrázek

ObrázekObrázekObrázek

Obrázek
Jana
moderátor
 
Příspěvky: 6877
Registrován: pon 25. črc 2011 19:38:09

Re: Jaký smysl má radit tomu, kdo se na nic neptal?

Nový příspěvekod Linda » čtv 22. lis 2018 8:24:09

PS. k

... když ve vědomí ze zvyku vyvstane nějaká z těch navyklých ulpělostí, vůbec to nevadí, objeví se nejen ochota ji přijmout jak doteď, ale i o něco dřív se rozpozná, že je to Milované Jediné Všetvořící v pohybu...


Začíná se taky ukazovat, že jak zjistil D. R. Hawkins opravdu existují různé energetické úrovně a že míra našeho nevědomého ztotožnění s právě vyvstalou ulpělostí se neustále mění podle toho, na jaké energetické úrovni se právě nacházíme. Čím je naše vibrační úroveň nižší, tím déle trvá, než dojde k uvědomění, a klesne-li naše vibrační úroveň hlouběji, může trvat hodně dlouho, než se to momentální ztotožnění našeho iluzorního já rozpozná - se všemi důsledky. Na opravdu nízké vibrační úrovni už není možné, aby tomuto osvobodivému rozpoznání došlo.

Protože energetická úroveň každého jedince je propojená s energetickou úrovni prostředí, ve kterém se právě nachází, a to ho automaticky ovlivňuje, odcházeli ti kteří tohle zjistili – jako kdysi Buddha a jeho následovníci, i pozdější zájemci o opravdové Probuzení – do bezdomoví nebo do společnosti těch, pro které se také stalo hlavním smyslem života sjednocování s Tím, co nás všechny tvoří – ať TO nazýváme jakkoliv.

Pro nás, kteří dál žijeme obklopeni současnou společností, je to o něco těžší, i komunikace po internetu může razantně snižovat naši energetickou úroveň a pravděpodobnost, že rozpoznáme svoje automatické ztotožňování s tím, co právě cítíme, se tím zmenší. Záleží tedy zřejmě i na naší ochotě rozpoznat, nakolik může být taková diskuse nám i všem ostatním přínosná a kdy už nemá smysl do ní vstupovat, protože na úrovni, kterou v nás aktivuje, se už nedaří si stále další a další ztotožňování s vyvstávajícími reakcemi našeho osobního já uvědomovat.
Uživatelský avatar
Linda
 
Příspěvky: 855
Registrován: pát 23. zář 2011 11:43:47

Re: Jaký smysl má radit tomu, kdo se na nic neptal?

Nový příspěvekod Jana » čtv 22. lis 2018 15:30:29

Linda píše:PS. k

... když ve vědomí ze zvyku vyvstane nějaká z těch navyklých ulpělostí, vůbec to nevadí, objeví se nejen ochota ji přijmout jak doteď, ale i o něco dřív se rozpozná, že je to Milované Jediné Všetvořící v pohybu...


Začíná se taky ukazovat, že jak zjistil D. R. Hawkins opravdu existují různé energetické úrovně a že míra našeho nevědomého ztotožnění s právě vyvstalou ulpělostí se neustále mění podle toho, na jaké energetické úrovni se právě nacházíme. Čím je naše vibrační úroveň nižší, tím déle trvá, než dojde k uvědomění, a klesne-li naše vibrační úroveň hlouběji, může trvat hodně dlouho, než se to momentální ztotožnění našeho iluzorního já rozpozná - se všemi důsledky. Na opravdu nízké vibrační úrovni už není možné, aby tomuto osvobodivému rozpoznání došlo.

Protože energetická úroveň každého jedince je propojená s energetickou úrovni prostředí, ve kterém se právě nachází, a to ho automaticky ovlivňuje, odcházeli ti kteří tohle zjistili – jako kdysi Buddha a jeho následovníci, i pozdější zájemci o opravdové Probuzení – do bezdomoví nebo do společnosti těch, pro které se také stalo hlavním smyslem života sjednocování s Tím, co nás všechny tvoří – ať TO nazýváme jakkoliv.

Pro nás, kteří dál žijeme obklopeni současnou společností, je to o něco těžší, i komunikace po internetu může razantně snižovat naši energetickou úroveň a pravděpodobnost, že rozpoznáme svoje automatické ztotožňování s tím, co právě cítíme, se tím zmenší. Záleží tedy zřejmě i na naší ochotě rozpoznat, nakolik může být taková diskuse nám i všem ostatním přínosná a kdy už nemá smysl do ní vstupovat, protože na úrovni, kterou v nás aktivuje, se už nedaří si stále další a další ztotožňování s vyvstávajícími reakcemi našeho osobního já uvědomovat.


Je možné se na to dívat i obráceně. Naší přirozeností je vědomí jednoty, nikoliv iluze oddělenosti. Ve vědomí jednoty, kdy v nás nic nevybuzuje iluzi oddělenosti, nevzniká nějaký pocit ohroženosti, nedostatečnosti, pocitu, že něco je špatně, že naše osoba není taková, jaká má být...

Proto:
Buddha a jeho následovníci, i pozdější zájemci o opravdové Probuzení – do bezdomoví nebo do společnosti těch, pro které se také stalo hlavním smyslem života sjednocování s Tím, co nás všechny tvoří – ať TO nazýváme jakkoliv.

Tedy do míst, kde si nikdo nic o jejich osobě nemyslel, kde bylo umožněno zakoušet nerušeně Jednotu.

Čím větší je připoutanost k mysli, tím snadněji vzniká pocit, že to, co si myslíme my, nebo někdo jiný, je pravda. Stačí pak aby někdo vyslovil nějakou kritiku vůči nám, nebo se v mysli objevila kritika prostředí, a už se vědomí stáhne do osoby, uzavře se v ní, oddělí se od toho, co ho ohrožuje a cítí se být zranitelné, zraňované. Pro tu myšlenku: "něco je špatně", dochází k iluzi oddělenosti od lásky, to "špatně" je něčím, kde láska chybí.

Čím více si uvědomujeme, že nejsme tím, co si o sobě myslíme, tím menší váhu myšlenky mají, tím je menší zranitelnost, tím menší je oddělenost.

Je pravdou, že některá místa na této planetě, jsou jakoby promodlená, požehnaná a lidé se tady cítí skvěle, jsou to místa, která jsou prozářená láskou lidí, kteří tam žili nebo žijí. A jiná místa mohou působit pochmurně, jako by si pamatovala dramata a tragédie, které se tam odehrály, jako by v těch místech byla paměť našich emocí a ladění.

Zajímavé je, že bytost, která žije v Jednotě, se nachází vždy v místě, kde je Jednota všeho, jako by si sebou nosila ráj nezávazně na tom, jakou má to prostředí, ve kterém se nachází, minulost, co v něm bylo dosud vyzářeno.

:)
Jana
moderátor
 
Příspěvky: 6877
Registrován: pon 25. črc 2011 19:38:09

Re: Jaký smysl má radit tomu, kdo se na nic neptal?

Nový příspěvekod Linda » čtv 22. lis 2018 18:45:26

Začíná se taky ukazovat, že jak zjistil D. R. Hawkins opravdu existují různé energetické úrovně a že míra našeho nevědomého ztotožnění s právě vyvstalou ulpělostí se neustále mění podle toho, na jaké energetické úrovni se právě nacházíme. Čím je naše vibrační úroveň nižší, tím déle trvá, než dojde k uvědomění, a klesne-li naše vibrační úroveň hlouběji, může trvat hodně dlouho, než se to momentální ztotožnění našeho iluzorního já rozpozná - se všemi důsledky. Na opravdu nízké vibrační úrovni už není možné, aby tomuto osvobodivému rozpoznání došlo.

Protože energetická úroveň každého jedince je propojená s energetickou úrovni prostředí, ve kterém se právě nachází, a to ho automaticky ovlivňuje, odcházeli ti kteří tohle zjistili – jako kdysi Buddha a jeho následovníci, i pozdější zájemci o opravdové Probuzení – do bezdomoví nebo do společnosti těch, pro které se také stalo hlavním smyslem života sjednocování s Tím, co nás všechny tvoří – ať TO nazýváme jakkoliv.

Pro nás, kteří dál žijeme obklopeni současnou společností, je to o něco těžší, i komunikace po internetu může razantně snižovat naši energetickou úroveň a pravděpodobnost, že rozpoznáme svoje automatické ztotožňování s tím, co právě cítíme, se tím zmenší. Záleží tedy zřejmě i na naší ochotě rozpoznat, nakolik může být taková diskuse nám i všem ostatním přínosná a kdy už nemá smysl do ní vstupovat, protože na úrovni, kterou v nás aktivuje, se už nedaří si stále další a další ztotožňování s vyvstávajícími reakcemi našeho osobního já uvědomovat...


A tak když se tahle fakta pochopí a začnou se brát v úvahu, život začne být podstatně klidnější a harmoničtější. Ve zklidněném vibračním poli je díky opakovanému ochotnému přijímání čehokoliv, co ve vědomí vyvstalo, mnohem snadnější rozpoznávat a přímo vnímat, že i to, co se kdysi odsuzovalo a proto se to odmítalo jako špatné, je Hra Jediného, které to všechno ze Sebe Sama Sobě Samému promítá Obrázek

Pak se stává čím dál častěji, že

když ve vědomí ze zvyku vyvstane nějaká z těch navyklých ulpělostí, vůbec to nevadí, objeví se nejen ochota ji přijmout jak doteď, ale i o něco dřív se rozpozná, že je to Milované Jediné Všetvořící v pohybu...

Obrázek
Uživatelský avatar
Linda
 
Příspěvky: 855
Registrován: pát 23. zář 2011 11:43:47

Re: Jaký smysl má radit tomu, kdo se na nic neptal?

Nový příspěvekod Jana » čtv 22. lis 2018 19:02:15

Linda píše:A tak když se tahle fakta pochopí a začnou se brát v úvahu, život začne být podstatně klidnější a harmoničtější. Ve zklidněném vibračním poli je díky opakovanému ochotnému přijímání čehokoliv, co ve vědomí vyvstalo, mnohem snadnější rozpoznávat a přímo vnímat, že i to, co se kdysi odsuzovalo a proto se to odmítalo jako špatné, je Hra Jediného, které to všechno ze Sebe Sama Sobě Samému promítá Obrázek

Pak se stává čím dál častěji, že

když ve vědomí ze zvyku vyvstane nějaká z těch navyklých ulpělostí, vůbec to nevadí, objeví se nejen ochota ji přijmout jak doteď, ale i o něco dřív se rozpozná, že je to Milované Jediné Všetvořící v pohybu...

Obrázek


Obrázek
Jana
moderátor
 
Příspěvky: 6877
Registrován: pon 25. črc 2011 19:38:09

Předchozí

Zpět na Co mě napadá

Kdo je online

Uživatelé procházející toto fórum: Žádní registrovaní uživatelé a 14 návštevníků