Jana píše:A když je jasné, že celé je to jen hrou Jediného?
Může se tady klidně objevit třeba i poučování, cokoliv, ale kde je nějaký poučující a poučovaný?
Může se tady klidně dokonce objevit i zabíjení lidí, kteří řekli něco proti nám, cokoliv, ale kde je nějaký zabíjený a zabíjející?
Vždyť je to všechno jen hrou Jediného!
Jana píše:Může to vypadat jako šílenost, ale pro Jediného smrt neexistuje.
Napříč časem i prostorem je tolik zrození, tolik úmrtí, ale ten, kdo okusil Pravdu, kým je Jediný, se nenarodil a nezemře.
Z toho vyplývá, že klidně můžeme ubližovat druhým lidem a zabíjet je, protože pro Jediného smrt neexistuje.
Tak to dopadá, když se neberou v úvahu zákonitosti, na jejichž principu funguje dualita, vytvářená Jediným všetvořícím Bytím.
Návštěvník píše:Jak by mohla láska ubližovat lásce? Ubližovat můžeš, jen, když neznáš Jediného. Jen, když neznáš Jediného Ti může být ublíženo.
Návštěvník píše:Jana píše:A když je jasné, že celé je to jen hrou Jediného?
Může se tady klidně objevit třeba i poučování, cokoliv, ale kde je nějaký poučující a poučovaný?Může se tady klidně dokonce objevit i zabíjení lidí, kteří řekli něco proti nám, cokoliv, ale kde je nějaký zabíjený a zabíjející?
Vždyť je to všechno jen hrou Jediného!Jana píše:Může to vypadat jako šílenost, ale pro Jediného smrt neexistuje.
Napříč časem i prostorem je tolik zrození, tolik úmrtí, ale ten, kdo okusil Pravdu, kým je Jediný, se nenarodil a nezemře.Z toho vyplývá, že klidně můžeme ubližovat druhým lidem a zabíjet je, protože pro Jediného smrt neexistuje.
Tak to dopadá, když se neberou v úvahu zákonitosti, na jejichž principu funguje dualita, vytvářená Jediným všetvořícím Bytím.Návštěvník píše:Jak by mohla láska ubližovat lásce? Ubližovat můžeš, jen, když neznáš Jediného. Jen, když neznáš Jediného Ti může být ublíženo.
Skutečná láska vnímá, že lidi i na sebelepší nevyžádanou radu zareagují většinou uhýbavě, v diskusích i agresivně: že jim ty dobře míněné rady a neustálé poučování ubližují.
A když je jasné, že celé je to jen hrou Jediného?
Rada, že mám praktikovat všímavost mě drží při životě, protože mohu být alespoň někým, alespoň tím, kdo si všímá, kdo může být všímavější, než ti, co si nevšímají a díky tomu poukazovat na nevšímavost druhých...
Návštěvník píše:Rada, že mám praktikovat všímavost mě drží při životě, protože mohu být alespoň někým, alespoň tím, kdo si všímá, kdo může být všímavější, než ti, co si nevšímají a díky tomu poukazovat na nevšímavost druhých...
Jj, tak to chápe ego
Dá se to ale pochopit i takhle:
Rozpoznání a konstatování - (nejen proto, že jsme se o užitečnosti ochoty být všímaví dozvěděli od Probuzených, ale i na základě vlastní zkušenosti) - že a proč je užitečné být všímavý, vede k pokojnějšímu vnímání sebe sama, svých vlastních navyklých ulpělostí, k akceptování nejrůznějších odlišných názorů a z nich vyplývajícího jednání těch kolem nás, i k přijímání faktu, že občas se jako důsledek naší nevšímavosti ještě objevuje ulpívání na svých představách ... se všemi důsledky.
Co když si náhodou všimnu, že to, co si myslím, že jsem, je jen iluze?
Návštěvník píše:Co když si náhodou všimnu, že to, co si myslím, že jsem, je jen iluze?
Toho si bohužel nelze všimnout, dokud je tu sebemenší ztotožnění s iluzorním osobním já - i když už ztratilo hodně na své bývalé síle a ve vědomí proto už nevyvstává nutkání usvědčovat ty ostatní z nevědomosti.
Je ale možné si - naštěstí - uvědomovat, že to všechno je Hra Jediného, s vděčností ji neosobně pozorovat... a díky všímavosti pokojně přijímat cokoliv, co se v mysli objevuje, včetně toho, jak na ten "vlastní" iluzorní tvar a jeho jednání reagují iluzorní "druzí".
Ego osobně píše:Návštěvník píše:Co když si náhodou všimnu, že to, co si myslím, že jsem, je jen iluze?
Toho si bohužel nelze všimnout, dokud je tu sebemenší ztotožnění s iluzorním osobním já - i když už ztratilo hodně na své bývalé síle a ve vědomí proto už nevyvstává nutkání usvědčovat ty ostatní z nevědomosti.
Takže všímavost je pro prohlédnutí iluze zbytečná?
... si náhodou všimnu, že to, co si myslím, že jsem, je jen iluze?
Je ale možné si - naštěstí - uvědomovat, že to všechno je Hra Jediného, s vděčností ji neosobně pozorovat... a díky všímavosti pokojně přijímat cokoliv, co se v mysli objevuje, včetně toho, jak na ten "vlastní" iluzorní tvar a jeho jednání reagují iluzorní "druzí".
Co pak to zabíjení lidí? Je to taky jen Hra Jediného, kterou neosobně s vděčností pozoruješ?
Jana píše:A když je jasné, že celé je to jen hrou Jediného ?
Může se tady klidně objevit třeba i poučování, cokoliv, ale kde je nějaký poučující a poučovaný?
Může se tady klidně dokonce objevit i zabíjení lidí, kteří řekli něco proti nám, cokoliv, ale kde je nějaký zabíjený a zabíjející?
Vždyť je to všechno jen hrou Jediného!
Jana píše:Může to vypadat jako šílenost, ale pro Jediného smrt neexistuje.
Napříč časem i prostorem je tolik zrození, tolik úmrtí, ale ten, kdo okusil Pravdu, kým je Jediný, se nenarodil a nezemře.
Z toho vyplývá, že klidně můžeme ubližovat druhým lidem a zabíjet je, protože pro Jediného smrt neexistuje.
Tak to dopadá, když se neberou v úvahu zákonitosti, na jejichž principu funguje dualita, vytvářená Jediným všetvořícím Bytím.
Návštěvník píše:Co pak to zabíjení lidí? Je to taky jen Hra Jediného, kterou neosobně s vděčností pozoruješ?
I takovou otázkou se dá zneužít upozornění, co vyplývá z analogie na domněnku, že jakmile je jasné, že celé je to jen hrou Jediného, může se pak dělat druhým cokoliv, jelikož už neexistuje ani ten "někdo" ten, kdo to dělá - kdo druhého poučuje (nebo zabíjí), ani ten, "komu" to dělá - poučovaný (nebo zabíjený):
Návštěvník píše:Je to poměrně překvapivé - zjistit, že vnímání souvislostí a pochopení, co z nich vyplývá, je zřejmě dar, který není dopřán každému.
Jana píše:Zájem prohlubovat všímavost k tomu, co se v něm právě objevilo.
Proč? Umožňuje to zkoušet rozpoznávat cokoliv, co se objevilo, jako tvar čistého Vědomí.
Jak k tomu dojít?
a proč se to objevilo?
Vědomí v tomhle Svém tvaru, který ze Sebe Sama tvoří, dospělo do stádia, kdy začíná postupná inventura skladu všech neuvědomovaných motivací v tzv. nevědomí tohoto Jeho tvaru. Často to bývá provázeno uvědomováním si prázdnoty všeho, což v dotyčném tvaru může vyvolávat i pocity nesmyslnosti čehokoliv.
Jakmile duše zakouší prázdnotu a pochyby, které jsou charakteristické pro konec fáze ega, je možné poznat a čelit všem pocitům a emocím, které byly předtím skryty ve stínu. Tyto zadržované emoce a pocity jsou vstupní branou k vašemu vyššímu Já. Tím, že prozkoumáte to, co skutečně cítíte místo toho, co byste měli cítit, uzdravujete svoji spontaneitu a integritu, tu část vás samotných, která je taktéž nazývána vašim „vnitřním dítětem.“ To, že jste ve spojení s vašimi skutečnými pocity a emocemi, vás staví na cestu k osvobození. Přeměna k vědomí založenému na srdci tedy započala.
Návštěvník píše:Jana píše:Zájem prohlubovat všímavost k tomu, co se v něm právě objevilo.
...
Zájem prohlubovat všímavost k tomu, co se v něm právě objevilo.
Jako motýl v kukle
V transformační terapii přirovnáváme temnou noc duše ke stavu motýla, který se už naléhavě potřebuje vyprostit ze své kukly, ale zdánlivě k tomu nemá žádný nástroj, protože kukla je pevná a tvrdá, zatímco tělo motýla uvnitř kukly je měkké a bezmocné jako mokrý hadříček. Aby motýl získal k opuštění kukly dostatečnou motivaci, musí se mu v určený čas stát pobyt v kukle naprosto nesnesitelným...
iluzi kukly, iluzi oddělenosti od Bytí. Iluzi, že jsi něco jiného, než Já, On, My, všechno, čím Bytí je.
Je to multidimenzionální projekce ve které se jeví, že je třeba být tím, kdo je všímavý, tím, kdo prochází TND, dostává se ze sevření tvrdé kukly a je měkkým bezmocným tělem.
Jestli – případně kdy – se v člověku objeví opravdová ochota praktikovat tuto všímavost, umožňující oprošťovat se od ulpívání na svém dosavadním přesvědčení a odevzdávat ho, závisí jen a jen na jeho naprogramování Tím, co ze Sebe Sama i tenhle tvar promítá.
Jana píše:U koho by se ta ochota měla objevit?
Objeví se v lidském tvaru, tj. v kterémkoliv z nás, když díky všem našim předchozím zkušenostem pochopíme, že právě tohle naše navyklé ulpívání na svém dosavadním přesvědčení vede stále znovu k zaktivování našeho osobního já a jeho potřeby se v tom znovu a znovu utvrzovat.
Díky tomu si také uvědomíme, že k potřebě druhé poučovat – i když se nás na nic neptali – nás zřejmě pudí něco uvnitř nás samých. A že nemáme jinou možnost než v tom svém návyku pokračovat, dokud se v nás neprobudí zájem uvědomit si, proč to děláme, co uvnitř v nás samých nás k tomu pořád znovu nutí, co tím chceme získat.
Jana píše:A když je jasné, že celé je to jen hrou Jediného?
Může se tady klidně objevit třeba i poučování, cokoliv, ale kde je nějaký poučující a poučovaný?
Může se tady klidně dokonce objevit i zabíjení lidí, kteří řekli něco proti nám, cokoliv, ale kde je nějaký zabíjený a zabíjející?
Vždyť je to všechno jen hrou Jediného!
Jana píše:Může to vypadat jako šílenost, ale pro Jediného smrt neexistuje.
Napříč časem i prostorem je tolik zrození, tolik úmrtí, ale ten, kdo okusil Pravdu, kým je Jediný, se nenarodil a nezemře.
Z toho vyplývá, že klidně můžeme ubližovat druhým lidem a zabíjet je, protože pro Jediného smrt neexistuje.
nop píše:Věříme, že všichni mají nebo budou zažívat přítomný okamžik, jungiánské typy, TND a jiné. Ale co když to jednotlivci mají individuálně odlišné? Trungpa se cítil opicí v kleci s kovovými stěnami.
Komenský se cítil napadený šumem světského labyrintu, ale sv. Ignác se cítil bojovníkem za církev, jemu ten hluk vyhovoval.
Pochopení "nejvyšších pravd" vyžaduje něco jiného než dát něčemu nálepku "vše je tancem jediného".
Já byla vždy volnomyšlenkář (v osobní rovině), ale když to tu čtu, chápu že se kdysi podobné výroky jen šeptaly od úst k ústům.Tak to dopadá, když se neberou v úvahu zákonitosti, na jejichž principu funguje dualita, vytvářená Jediným všetvořícím Bytím.
Ano dualita má své zákonitosti, které zpřítomněním nejvyšší pravdy nemizí, naopak se vidí jasněji.
Jana píše:Zájem prohlubovat všímavost k tomu, co se v něm právě objevilo.
Je tím, co brání poznávání skutečnosti. Je to jako když se díváš na film, ve kterém se pořád něco objevuje, jsi zaujatá tím objevováním všeho, dějem, ale neuvědomuješ si pravdu, že se díváš ve skutečnosti na obrazovku, která během filmu není tím, s čím se něco děje. NIC SE NEDĚJE.
Uživatelé procházející toto fórum: Žádní registrovaní uživatelé a 10 návštevníků