Jaký smysl má radit tomu, kdo se na nic neptal?

Re: Jaký smysl má radit tomu, kdo se na nic neptal?

Nový příspěvekod Návštěvník » ned 18. lis 2018 9:44:11

Když nějakou dobu sledujeme, jak lidi v diskusích reagují, začne být celkem zřejmé, že něco poradit druhým má smysl jen tehdy, když projevili o tu věc zájem a rádi by znali i názor někoho dalšího. Když zájem chybí, začnou to okamžitě zpochybňovat. Včetně i těch nejlíp míněných rad a doporučení.

Je tedy docela možné, že dokud se lidi nechtějí něco dozvědět, protože je to začalo zajímat, nemá smysl jim to doporučovat. Nemá přece smysl dělat něco, co nefunguje.
Návštěvník
 

Re: Jaký smysl má radit tomu, kdo se na nic neptal?

Nový příspěvekod Návštěvník » ned 18. lis 2018 10:34:21

Návštěvník píše:Je tedy docela možné, že dokud se lidi nechtějí něco dozvědět, protože je to začalo zajímat, nemá smysl jim to říkat. Nemá přece smysl dělat něco, co nefunguje.


Tohle nemůžeme vědět. Internet je něco jako databanka všeho možného a každý tam může vložit nějakou informaci, která se mu jeví jako podstatná a je možné, že se ta informace může časem hodit někomu, kdo se zrovna teď na nic neptá.

Je možné si uvědomit, že rady o které nemám zájem, nejsou pro mě a proto je nemusím číst a nemusím na ně reagovat, nemusím se jimi zabývat, nemusím vstupovat na všechny weby a informovat o tom, aby tam nedával nikdo žádné informace, protože na tohle se zrovna teď u našeho monitoru nikdo neptá.

Možná tím důvodem, proč se reaguje na rady, které pro nás nejsou určeny, je zájem přispět s raděním do mlýna, což nemusí být vůbec špatné, protože se rozšiřuje úhel pohledu.

Možná, pokud nevidíme smysl v radění tomu, kdo se na nic neptá, je možné si položit otázku, zda není pošetilé radit tomu, kdo se na nic neptá, aby neradil.
Návštěvník
 

Re: Jaký smysl má radit tomu, kdo se na nic neptal?

Nový příspěvekod Návštěvník » ned 18. lis 2018 11:37:56

Když nějakou dobu sledujeme, jak lidi v diskusích reagují, začne být celkem zřejmé, že něco poradit druhým má smysl jen tehdy, když projevili o tu věc zájem a rádi by znali i názor někoho dalšího. Když zájem chybí, začnou to okamžitě zpochybňovat. Včetně i těch nejlíp míněných rad a doporučení.


Proč diskutující tak často reagují i na ty sebelíp míněné rady a doporučování odmítavě?

Nevyžádané rady v druhých vyvolávají přirozený odpor. Není divu, většina lidí si musela od dětství vyslechnout tolik nevyžádaných rad, že už v pubertě se v nich začala objevovat první vzpoura proti všem, kteří jim stále radili a něco doporučovali.


Můžeme ale zkusit pochopit, jak to v nás všech ve skutečnosti funguje a začít si všímat svého neuvědomovaného, skrytého nátlaku na ostatní, byť´v tom nejlepším úmyslu´- protože právě ten v nich pořád znovu vyvolává odpor. A jejich šance přijmout to, co doporučujeme, se tím naopak zmenší. Naštěstí je možné pochopit, že tady jde o určitou přírodní zákonitost, která funguje bez ohledu na to, co si o ní myslíme... tak jako ostatní přírodní zákonitosti.

Návštěvník
 

Re: Jaký smysl má radit tomu, kdo se na nic neptal?

Nový příspěvekod Návštěvník » ned 18. lis 2018 13:11:44

Je tedy docela možné, že dokud se lidi nechtějí něco dozvědět, protože je to začalo zajímat, nemá smysl jim to říkat. Nemá přece smysl dělat něco, co nefunguje.

Tohle nemůžeme vědět. Internet je něco jako databanka všeho možného a každý tam může vložit nějakou informaci, která se mu jeví jako podstatná a je možné, že se ta informace může časem hodit někomu, kdo se zrovna teď na nic neptá.


Když se na internetu diskutuje, pak odpověď některému z diskutujících na jeho příspěvek – i když diskuse na internetu je obecně dostupná – je určená konkrétnímu diskutujícímu. Proto (pokud jsme k druhým lidem ohleduplní a respektujeme proto zákonitosti, které s mezilidskou komunikací souvisejí) v naší vlastní reakci na to, co ten druhý napsal, bereme v úvahu i fakt, že když mu budeme něco doporučovat, naše rada mu bude k ničemu.

I tohle je ostatně informace, která může být v internetové databance užitečná kterémukoliv čtenáři, který bude mít zájem vzít ji úvahu ;-)))
Návštěvník
 

Re: Jaký smysl má radit tomu, kdo se na nic neptal?

Nový příspěvekod Jana » ned 18. lis 2018 18:21:17

Návštěvník píše:Když se na internetu diskutuje, pak odpověď některému z diskutujících na jeho příspěvek – i když diskuse na internetu je obecně dostupná – je určená konkrétnímu diskutujícímu. Proto (pokud jsme k druhým lidem ohleduplní a respektujeme proto zákonitosti, které s mezilidskou komunikací souvisejí) v naší vlastní reakci na to, co ten druhý napsal, bereme v úvahu i fakt, že když mu budeme něco doporučovat, naše rada mu bude k ničemu.

I tohle je ostatně informace, která může být v internetové databance užitečná kterémukoliv čtenáři, který bude mít zájem vzít ji úvahu ;-)))

Pokud bude jeho reakce dospělá, tak to co není v souladu s tím, co si uvědomuje jako dobré, potřebné a použitelné, s díky odmítne a dál to neřeší. Nic se neděje. Dokonce může diskuzi obohatit svými zkušenostmi, proč tuto radu nepotřebuje, proč ji nepoužije.

Pokud se však objeví nedospělá reakce, jako důsledek nezpracovaného bloku z dětství a setrvávání v pubertální vzpouře proti autoritám, tak se může objevit pocit ohrožení, ublížení a podobně. Obzvláště, když si v hloubi nitra uvědomuje, že ta rada je dobrá, ale pro svůj vzdor a prvoplánový odpor k nevyžádaným radám, ji nemůže použít, což může vyvolávat rozpolcenost, tenzi a dokonce i projevy agrese a osočování autora oněch rad.

Takže když to shrneme, moudrá reakce na nevyžádanou radu je:
Ty jsi OK, já jsem OK.
A tuto radu podle své úvahy použiji, nebo nepoužiji.

Nezralé reakce mohou být:
Já jsem OK, Ty nejsi OK.
Ty jsi OK, já nejsem OK.
Já nejsem OK a ani Ty nejsi OK.

A radu, i kdyby byla dobrá, nepoužiji, protože je nevyžádaná.
viewtopic.php?f=140&t=8296&start=30#p144414
Jana
moderátor
 
Příspěvky: 6884
Registrován: pon 25. črc 2011 19:38:09

Re: Jaký smysl má radit tomu, kdo se na nic neptal?

Nový příspěvekod miroslav » ned 18. lis 2018 18:35:46

Návštěvník píše:Proč diskutující tak často reagují i na ty sebelíp míněné rady a doporučování odmítavě?


Mají zkrátka problém.

Pokud někdo vnímá nevyžádané rady jako nějaké zasahování do jeho nebo něčí svobody, jako nějakou manipulaci atd. tak spolehlivě není probuzený, osvícený atp. za co se snaží vydávat před druhými i před sebou.
Například Tomášovi tento problém naprosto neměli, ale málo kdo si troufl jim něco radit (já ano :) ).
Uživatelský avatar
miroslav
 
Příspěvky: 3406
Registrován: čtv 29. kvě 2014 9:33:24

Re: Jaký smysl má radit tomu, kdo se na nic neptal?

Nový příspěvekod Návštěvník » ned 18. lis 2018 19:35:11

Jana píše:
Návštěvník píše:Když se na internetu diskutuje, pak odpověď některému z diskutujících na jeho příspěvek – i když diskuse na internetu je obecně dostupná – je určená konkrétnímu diskutujícímu. Proto (pokud jsme k druhým lidem ohleduplní a respektujeme proto zákonitosti, které s mezilidskou komunikací souvisejí) v naší vlastní reakci na to, co ten druhý napsal, bereme v úvahu i fakt, že když mu budeme něco doporučovat, naše rada mu bude k ničemu.

I tohle je ostatně informace, která může být v internetové databance užitečná kterémukoliv čtenáři, který bude mít zájem vzít ji úvahu ;-)))

Pokud bude jeho reakce dospělá, tak to co není v souladu s tím, co si uvědomuje jako dobré, potřebné a použitelné, s díky odmítne a dál to neřeší. Nic se neděje. Dokonce může diskuzi obohatit svými zkušenostmi, proč tuto radu nepotřebuje, proč ji nepoužije.

Pokud se však objeví nedospělá reakce, jako důsledek nezpracovaného bloku z dětství a setrvávání v pubertální vzpouře proti autoritám, tak se může objevit pocit ohrožení, ublížení a podobně.


Ano. Jenže tyhle zkušenosti má většina lidí, kteří vyrůstali v západní Evropě, kde autoritativní chování rodičů i učitelů ve školách bylo řadu staletí naprostou samozřejmostí ("Přece kdyby se děti netrestaly, vyrostli by z nich lumpové! Trestáme je jen pro jejich dobro!") a mění se to teprve posledních pár let. Ve většině z nás je proto uloženo určité množství zraněnosti (zraněné "vnitřní Dítě" - viewtopic.php?f=322&t=1950&start=15#p141083 ), kterou si vůbec neuvědomujeme. A právě to rozhoduje, jaká míra automatického odporu vůči jakémukoliv autoritativnímu jednání se v člověku i v dospělosti objevuje.

Lidé, kteří tohle zjistili, mají zájem tyhle někdejší spouštěče odporu začít v sobě rozpouštět, jenže se to nedaří - ani při sebelepší vůli si je člověk nedokáže po létech znovu vybavit. Proto jsou čím dál víc vyhledáváni kvalitní regresní terapeuti, jejichž pomocí se v člověku znovu zaktivují ty klíčové traumatizující situace, na které už dávno zapomněl a jsou uložené hluboko v jeho nevědomí, odkud do doteď neustále ovlivňovaly. Tak je možné začít si znovu postupně vybavovat tyhle dávno zapomenuté situace a jejich energii zpracovávat - transformovat. Každý, kdo regrese podstupuje, z vlastní zkušenosti ví, jak po každé regresi začnou ubývat další jeho doteď "samozřejmé" negativní reakce na okolí - samy od sebe.
Návštěvník
 

Re: Jaký smysl má radit tomu, kdo se na nic neptal?

Nový příspěvekod Návštěvník » pon 19. lis 2018 17:05:14

Jak se dá rozpoznat konstatování nějakého faktu, který vyplývá z vědeckých, snadno zjistitelných informací, ověřených i praxí, od snahy druhým něco doporučovat?

Aby to bylo možné rozpoznat, je třeba si uvědomit všechny souvislosti – proč reagujeme, jak reagujeme, co k čemu vede a proč tomu tak je – vzít to v úvahu a z toho poznatku pak vycházet. Na tom je založený i veškerý vědecký výzkum.

K tomu je ovšem třeba vnímat popisování těch faktů klidně, věcně, bez emocí - i těch, které si zatím vůbec v sobě neuvědomujeme.

Proto to není vůbec snadné.
Návštěvník
 

Re: Jaký smysl má radit tomu, kdo se na nic neptal?

Nový příspěvekod Jana » pon 19. lis 2018 17:47:14

Návštěvník píše:Jak se dá rozpoznat konstatování nějakého faktu, který vyplývá z vědeckých, snadno zjistitelných informací, ověřených i praxí, od snahy druhým něco doporučovat?

Aby to bylo možné rozpoznat, je třeba si uvědomit všechny souvislosti – proč reagujeme, jak reagujeme, co k čemu vede a proč tomu tak je – vzít to v úvahu a z toho poznatku pak vycházet. Na tom je založený i veškerý vědecký výzkum.

K tomu je ovšem třeba vnímat popisování těch faktů klidně, věcně, bez emocí - i těch, které si zatím vůbec v sobě neuvědomujeme.

Proto to není vůbec snadné.


Aby bylo možné si brát něco osobně, že je doporučováno něco přímo naší vlastní osobě, je třeba si to brát osobně.

Osobně si lze brát či nebrat cokoliv.

:)
Jana
moderátor
 
Příspěvky: 6884
Registrován: pon 25. črc 2011 19:38:09

Re: Jaký smysl má radit tomu, kdo se na nic neptal?

Nový příspěvekod Jana » pon 19. lis 2018 17:52:44

Právě díky tomu, že se prohlédne představa naší osoby jako prázdná, iluzorní, se objeví naše mentální nezranitelnost. Nezranitelnost vědomí. Nezranitelnost existence. Nezranitelnost minulostí. Nezranitelnost budoucností...

Nebuď osobou - Buď sám sebou
Jana
moderátor
 
Příspěvky: 6884
Registrován: pon 25. črc 2011 19:38:09

Re: Jaký smysl má radit tomu, kdo se na nic neptal?

Nový příspěvekod Návštěvník » pon 19. lis 2018 18:35:07

Jana píše:
Návštěvník píše:Jak se dá rozpoznat konstatování nějakého faktu, který vyplývá z vědeckých, snadno zjistitelných informací, ověřených i praxí, od snahy druhým něco doporučovat?

Aby to bylo možné rozpoznat, je třeba si uvědomit všechny souvislosti – proč reagujeme, jak reagujeme, co k čemu vede a proč tomu tak je – vzít to v úvahu a z toho poznatku pak vycházet. Na tom je založený i veškerý vědecký výzkum.

K tomu je ovšem třeba vnímat popisování těch faktů klidně, věcně, bez emocí - i těch, které si zatím vůbec v sobě neuvědomujeme.

Proto to není vůbec snadné.


Aby bylo možné si brát něco osobně, že je doporučováno něco přímo naší vlastní osobě, je třeba si to brát osobně.

Právě díky tomu, že se prohlédne představa naší osoby jako prázdná, iluzorní, se objeví naše mentální nezranitelnost.



A aby k tomu prohlédnutí mohlo dojít, je nutné postupně rozpouštět všechny podvědomé sklony, které si vůbec neuvědomujeme, a může se proto snadno objevit přesvědčení, že nic takového neexistuje. Přece stačí, když....

Dokud ale vytrvalou všímavostí nedojde k rozpoznávání neuvědomovaných sebezáchovných sklonů osobního já a k upouštění od nich (jak tomu učí ti, u nich k probuzení došlo), neuvědomovaným sebeztotožňováním s nerozpoznanými sklony se znovu a znovu aktivuje osobní já a může se ztotožňovat i s představou, že neexistuje.

Jestli a nakolik dokážeme tenhle fakt přijmout, závisí zřejmě na karmickém nastavení každého z nás.
Návštěvník
 

Re: Jaký smysl má radit tomu, kdo se na nic neptal?

Nový příspěvekod Jana » pon 19. lis 2018 18:45:58

Návštěvník píše:A aby k tomu prohlédnutí mohlo dojít, je nutné postupně rozpouštět všechny podvědomé sklony, které si vůbec neuvědomujeme, a může se proto snadno objevit přesvědčení, že nic takového neexistuje. Přece stačí, když....

Dokud ale vytrvalou všímavostí nedojde k rozpoznávání neuvědomovaných sebezáchovných sklonů osobního já a k upouštění od nich (jak tomu učí ti, u nich k probuzení došlo), neuvědomovaným sebeztotožňováním s nerozpoznanými sklony se znovu a znovu aktivuje osobní já a může se ztotožňovat i s představou, že neexistuje.

Jestli a nakolik dokážeme tenhle fakt přijmout, závisí zřejmě na karmickém nastavení každého z nás.


Zkusím prozkoumat, Tvou radu. Co se stane, když je vše odevzdané, jak Ty říkáš, "do ručiček"? Jestli Pán Bůh vložil do téhle existence nějaké sklony, pak tam patří:
"A viděl Bůh, že je to dobré - tím jsem začal. Tedy, já nemám právo Mu kritizovat Jeho Dílo, nebo hanět neb tím opovrhovat. Tím jsem si ohromně zjednodušil celou moji cestu. Tedy začal jsem považovat vše za dobré, neboť On to učinil. Abych od uvažování přešel k jistotě, začal jsem o věcech, které mě potkávaly, myslet znovu, oprošťovat a jak já říkám, zapustil jsem to do Jeho Božského Světla. A On mi to vracel objasněné, osvětlené Jeho Moudrostí. Z toho mi přišlo poznání: přestal jsem myslet na Něj a začal jsem myslet Jím, jednat Jím, mluvit Jím. ...".
Jana
moderátor
 
Příspěvky: 6884
Registrován: pon 25. črc 2011 19:38:09

Re: Jaký smysl má radit tomu, kdo se na nic neptal?

Nový příspěvekod Návštěvník » pon 19. lis 2018 19:13:21

začal jsem o věcech, které mě potkávaly, myslet znovu, oprošťovat...

Ano. A aby o nich mohl začít myslet znovu a jinak, bylo nezbytné se znovu a znovu oprošťovat od svých představ a od bezděčného ulpívání na svém dosavadním pohledu na ně, které způsobuje, že člověk dál a dál - i v tom nejlepším úmyslu - trvá na svých představách. Na tom, jak věci vidí - ty pozemské i ty Božské.

Co je třeba, aby člověk mohl začít myslet znovu a jinak? Díky ochotě začít být všímavý a na ničem neulpívat, podívat se na všechno jako poprvé, je možné začít v sobě rozpoznávat i to, co jsme si předtím vůbec neuvědomovali - představy a přesvědčení, ze kterých osobní já stále znovu čerpá svou sílu, aniž si to uvědomujeme, a odevzdávat je vesmírné Všetvořící Energii, =

jak já říkám, zapustil jsem to do Jeho Božského Světla.
Návštěvník
 

Re: Jaký smysl má radit tomu, kdo se na nic neptal?

Nový příspěvekod Návštěvník » pon 19. lis 2018 19:32:16

Návštěvník píše:
začal jsem o věcech, které mě potkávaly, myslet znovu, oprošťovat...

Ano. A aby o nich mohl začít myslet znovu a jinak, bylo nezbytné se znovu a znovu oprošťovat od svých představ a od bezděčného ulpívání na svém dosavadním pohledu na ně, které způsobuje, že člověk dál a dál - i v tom nejlepším úmyslu - trvá na svých představách. Na tom, jak věci vidí - ty pozemské i ty Božské.

Co je třeba, aby člověk mohl začít myslet znovu a jinak? Díky ochotě začít být všímavý a na ničem neulpívat, podívat se na všechno jako poprvé, je možné začít v sobě rozpoznávat i to, co jsme si předtím vůbec neuvědomovali - představy a přesvědčení, ze kterých osobní já stále znovu čerpá svou sílu, aniž si to uvědomujeme, a odevzdávat je vesmírné Všetvořící Energii, =

jak já říkám, zapustil jsem to do Jeho Božského Světla.


PS. Jestli - případně kdy - se v člověku objeví opravdová ochota praktikovat tuto všímavost, umožňující oprošťovat se od ulpívání na svém dosavadním přesvědčení a odevzdávat ho, závisí jen a jen na jeho naprogramování Tím, co ze Sebe Sama i tenhle tvar promítá.
Návštěvník
 

Re: Jaký smysl má radit tomu, kdo se na nic neptal?

Nový příspěvekod Jana » úte 20. lis 2018 5:43:46

"A viděl Bůh, že je to dobré - tím jsem začal. Tedy, já nemám právo Mu kritizovat Jeho Dílo, nebo hanět neb tím opovrhovat. Tím jsem si ohromně zjednodušil celou moji cestu. Tedy začal jsem považovat vše za dobré, neboť On to učinil. Abych od uvažování přešel k jistotě, začal jsem o věcech, které mě potkávaly, myslet znovu, oprošťovat a jak já říkám, zapustil jsem to do Jeho Božského Světla. A On mi to vracel objasněné, osvětlené Jeho Moudrostí. Z toho mi přišlo poznání: přestal jsem myslet na Něj a začal jsem myslet Jím, jednat Jím, mluvit Jím. ...".


Návštěvník píše:jak já říkám, zapustil jsem to do Jeho Božského Světla.


Návštěvník píše:PS. Jestli - případně kdy - se v člověku objeví opravdová ochota praktikovat tuto všímavost, umožňující oprošťovat se od ulpívání na svém dosavadním přesvědčení a odevzdávat ho, závisí jen a jen na jeho naprogramování Tím, co ze Sebe Sama i tenhle tvar promítá.


U koho by se ta ochota měla objevit? U té osoby, která své místo uvolnila Bohu? Nebo u Boha, který to místo, místo té osoby, zaujal?

Ona ta ochota osoby vpustit Boha na své místo, nemusí být. Protože pokud to udělá, tak kam s ní?

Jedna z možností je, že ji to Božství sní.

Než k tomu dojde, tak je tady ta krásná věc. Přiblížení se Bohu, uvědomování si Boha jako lásky, přijímání Boží milosti.

Pak se může stát, že ta osoba nějaký čas "sedí Bohu na klíně" , žije jako milované děťátko v Boží náruči, v Boží lásce, kterou Bůh je a užívá si to, jakou je sama Boží láskou. Obojí je ze stejného materiálu - milující i milovaný. Obojí je Jedním.

Milující bezezbytku přijímá milovaného. Zcela ho vstřebá.

Pak není úplně jasné, kdo koho vstřebá, kdo koho láskou "sní". Jestli ta bytost je plná Boha, nebo je tady jen Bůh, ve kterém zmizela osoba.

Ale kdo by to řešil?
Jana
moderátor
 
Příspěvky: 6884
Registrován: pon 25. črc 2011 19:38:09

Re: Jaký smysl má radit tomu, kdo se na nic neptal?

Nový příspěvekod Návštěvník » úte 20. lis 2018 7:22:49

Jana píše:
PS. Jestli – případně kdy – se v člověku objeví opravdová ochota praktikovat tuto všímavost, umožňující oprošťovat se od ulpívání na svém dosavadním přesvědčení a odevzdávat ho, závisí jen a jen na jeho naprogramování Tím, co ze Sebe Sama i tenhle tvar promítá.


U koho by se ta ochota měla objevit?

Objeví se v lidském tvaru, tj. v kterémkoliv z nás, když díky všem našim předchozím zkušenostem pochopíme, že právě tohle naše navyklé ulpívání na svém dosavadním přesvědčení vede stále znovu k zaktivování našeho osobního já a jeho potřeby se v tom znovu a znovu utvrzovat.

Díky tomu si také uvědomíme, že k potřebě druhé poučovat – i když se nás na nic neptali – nás zřejmě pudí něco uvnitř nás samých. A že nemáme jinou možnost než v tom svém návyku pokračovat, dokud se v nás neprobudí zájem uvědomit si, proč to děláme, co uvnitř v nás samých nás k tomu pořád znovu nutí, co tím chceme získat.
Návštěvník
 

Re: Jaký smysl má radit tomu, kdo se na nic neptal?

Nový příspěvekod Jana » úte 20. lis 2018 7:28:12

Návštěvník píše:
Jana píše:
PS. Jestli – případně kdy – se v člověku objeví opravdová ochota praktikovat tuto všímavost, umožňující oprošťovat se od ulpívání na svém dosavadním přesvědčení a odevzdávat ho, závisí jen a jen na jeho naprogramování Tím, co ze Sebe Sama i tenhle tvar promítá.


U koho by se ta ochota měla objevit?

Objeví se v lidském tvaru, tj. v kterémkoliv z nás, když díky všem našim předchozím zkušenostem pochopíme, že právě tohle naše navyklé ulpívání na svém dosavadním přesvědčení vede stále znovu k zaktivování našeho osobního já a jeho potřeby se v tom znovu a znovu utvrzovat.

Díky tomu si také uvědomíme, že k potřebě druhé poučovat – i když se nás na nic neptali – nás zřejmě pudí něco uvnitř nás samých. A že nemáme jinou možnost než v tom svém návyku pokračovat, dokud se v nás neprobudí zájem uvědomit si, proč to děláme, co uvnitř v nás samých nás k tomu pořád znovu nutí, co tím chceme získat.


A když je jasné, že celé je to jen hrou Jediného?

Může se tady klidně objevit třeba i poučování, cokoliv, ale kde je nějaký poučující a poučovaný?
Jana
moderátor
 
Příspěvky: 6884
Registrován: pon 25. črc 2011 19:38:09

Re: Jaký smysl má radit tomu, kdo se na nic neptal?

Nový příspěvekod Návštěvník » úte 20. lis 2018 7:40:00

PS. Jestli – případně kdy – se v člověku objeví opravdová ochota praktikovat tuto všímavost, umožňující oprošťovat se od ulpívání na svém dosavadním přesvědčení a odevzdávat ho, závisí jen a jen na jeho naprogramování Tím, co ze Sebe Sama i tenhle tvar promítá.

Jana píše:U koho by se ta ochota měla objevit?

Objeví se v lidském tvaru, tj. v kterémkoliv z nás, když díky všem našim předchozím zkušenostem pochopíme, že právě tohle naše navyklé ulpívání na svém dosavadním přesvědčení vede stále znovu k zaktivování našeho osobního já a jeho potřeby se v tom znovu a znovu utvrzovat.

Díky tomu si také uvědomíme, že k potřebě druhé poučovat – i když se nás na nic neptali – nás zřejmě pudí něco uvnitř nás samých. A že nemáme jinou možnost než v tom svém návyku pokračovat, dokud se v nás neprobudí zájem uvědomit si, proč to děláme, co uvnitř v nás samých nás k tomu pořád znovu nutí, co tím chceme získat.

Jana píše:A když je jasné, že celé je to jen hrou Jediného?
Může se tady klidně objevit třeba i poučování, cokoliv, ale kde je nějaký poučující a poučovaný?

Může se tady klidně dokonce objevit i zabíjení lidí, kteří řekli něco proti nám, cokoliv, ale kde je nějaký zabíjený a zabíjející?
Vždyť je to všechno jen hrou Jediného!
Návštěvník
 

Re: Jaký smysl má radit tomu, kdo se na nic neptal?

Nový příspěvekod Jana » úte 20. lis 2018 7:45:16

Návštěvník píše:Může se tady klidně dokonce objevit i zabíjení lidí, kteří řekli něco proti nám, cokoliv, ale kde je nějaký zabíjený a zabíjející?
Vždyť je to všechno jen hrou Jediného!


Může to vypadat jako šílenost, ale pro Jediného smrt neexistuje.

Napříč časem i prostorem je tolik zrození, tolik úmrtí, ale ten, kdo okusil Pravdu, kým je Jediný, se nenarodil a nezemře.
Jana
moderátor
 
Příspěvky: 6884
Registrován: pon 25. črc 2011 19:38:09

Re: Jaký smysl má radit tomu, kdo se na nic neptal?

Nový příspěvekod Návštěvník » úte 20. lis 2018 8:01:58

Jestli – případně kdy – se v člověku objeví opravdová ochota praktikovat tuto všímavost, umožňující oprošťovat se od ulpívání na svém dosavadním přesvědčení a odevzdávat ho, závisí jen a jen na jeho naprogramování Tím, co ze Sebe Sama i tenhle tvar promítá.

Jana píše:U koho by se ta ochota měla objevit?

Objeví se v lidském tvaru, tj. v kterémkoliv z nás, když díky všem našim předchozím zkušenostem pochopíme, že právě tohle naše navyklé ulpívání na svém dosavadním přesvědčení vede stále znovu k zaktivování našeho osobního já a jeho potřeby se v tom znovu a znovu utvrzovat.

Díky tomu si také uvědomíme, že k potřebě druhé poučovat – i když se nás na nic neptali – nás zřejmě pudí něco uvnitř nás samých. A že nemáme jinou možnost než v tom svém návyku pokračovat, dokud se v nás neprobudí zájem uvědomit si, proč to děláme, co uvnitř v nás samých nás k tomu pořád znovu nutí, co tím chceme získat.

Jana píše:A když je jasné, že celé je to jen hrou Jediného?
Může se tady klidně objevit třeba i poučování, cokoliv, ale kde je nějaký poučující a poučovaný?

Může se tady klidně dokonce objevit i zabíjení lidí, kteří řekli něco proti nám, cokoliv, ale kde je nějaký zabíjený a zabíjející?
Vždyť je to všechno jen hrou Jediného!

Jana píše:Může to vypadat jako šílenost, ale pro Jediného smrt neexistuje.
Napříč časem i prostorem je tolik zrození, tolik úmrtí, ale ten, kdo okusil Pravdu, kým je Jediný, se nenarodil a nezemře.

Z toho vyplývá, že klidně můžeme ubližovat druhým lidem a zabíjet je, protože pro Jediného smrt neexistuje.

Tak to dopadá, když se neberou v úvahu zákonitosti, na jejichž principu funguje dualita, vytvářená Jediným všetvořícím Bytím.
Návštěvník
 

PředchozíDalší

Zpět na Co mě napadá

Kdo je online

Uživatelé procházející toto fórum: Žádní registrovaní uživatelé a 4 návštevníků