Návštěvník píše:Je tedy docela možné, že dokud se lidi nechtějí něco dozvědět, protože je to začalo zajímat, nemá smysl jim to říkat. Nemá přece smysl dělat něco, co nefunguje.
Když nějakou dobu sledujeme, jak lidi v diskusích reagují, začne být celkem zřejmé, že něco poradit druhým má smysl jen tehdy, když projevili o tu věc zájem a rádi by znali i názor někoho dalšího. Když zájem chybí, začnou to okamžitě zpochybňovat. Včetně i těch nejlíp míněných rad a doporučení.
Nevyžádané rady v druhých vyvolávají přirozený odpor. Není divu, většina lidí si musela od dětství vyslechnout tolik nevyžádaných rad, že už v pubertě se v nich začala objevovat první vzpoura proti všem, kteří jim stále radili a něco doporučovali.
Můžeme ale zkusit pochopit, jak to v nás všech ve skutečnosti funguje a začít si všímat svého neuvědomovaného, skrytého nátlaku na ostatní, byť´v tom nejlepším úmyslu´- protože právě ten v nich pořád znovu vyvolává odpor. A jejich šance přijmout to, co doporučujeme, se tím naopak zmenší. Naštěstí je možné pochopit, že tady jde o určitou přírodní zákonitost, která funguje bez ohledu na to, co si o ní myslíme... tak jako ostatní přírodní zákonitosti.
Je tedy docela možné, že dokud se lidi nechtějí něco dozvědět, protože je to začalo zajímat, nemá smysl jim to říkat. Nemá přece smysl dělat něco, co nefunguje.
Tohle nemůžeme vědět. Internet je něco jako databanka všeho možného a každý tam může vložit nějakou informaci, která se mu jeví jako podstatná a je možné, že se ta informace může časem hodit někomu, kdo se zrovna teď na nic neptá.
Návštěvník píše:Když se na internetu diskutuje, pak odpověď některému z diskutujících na jeho příspěvek – i když diskuse na internetu je obecně dostupná – je určená konkrétnímu diskutujícímu. Proto (pokud jsme k druhým lidem ohleduplní a respektujeme proto zákonitosti, které s mezilidskou komunikací souvisejí) v naší vlastní reakci na to, co ten druhý napsal, bereme v úvahu i fakt, že když mu budeme něco doporučovat, naše rada mu bude k ničemu.
I tohle je ostatně informace, která může být v internetové databance užitečná kterémukoliv čtenáři, který bude mít zájem vzít ji úvahu ;-)))
Návštěvník píše:Proč diskutující tak často reagují i na ty sebelíp míněné rady a doporučování odmítavě?
Jana píše:Návštěvník píše:Když se na internetu diskutuje, pak odpověď některému z diskutujících na jeho příspěvek – i když diskuse na internetu je obecně dostupná – je určená konkrétnímu diskutujícímu. Proto (pokud jsme k druhým lidem ohleduplní a respektujeme proto zákonitosti, které s mezilidskou komunikací souvisejí) v naší vlastní reakci na to, co ten druhý napsal, bereme v úvahu i fakt, že když mu budeme něco doporučovat, naše rada mu bude k ničemu.
I tohle je ostatně informace, která může být v internetové databance užitečná kterémukoliv čtenáři, který bude mít zájem vzít ji úvahu ;-)))
Pokud bude jeho reakce dospělá, tak to co není v souladu s tím, co si uvědomuje jako dobré, potřebné a použitelné, s díky odmítne a dál to neřeší. Nic se neděje. Dokonce může diskuzi obohatit svými zkušenostmi, proč tuto radu nepotřebuje, proč ji nepoužije.
Pokud se však objeví nedospělá reakce, jako důsledek nezpracovaného bloku z dětství a setrvávání v pubertální vzpouře proti autoritám, tak se může objevit pocit ohrožení, ublížení a podobně.
Návštěvník píše:Jak se dá rozpoznat konstatování nějakého faktu, který vyplývá z vědeckých, snadno zjistitelných informací, ověřených i praxí, od snahy druhým něco doporučovat?
Aby to bylo možné rozpoznat, je třeba si uvědomit všechny souvislosti – proč reagujeme, jak reagujeme, co k čemu vede a proč tomu tak je – vzít to v úvahu a z toho poznatku pak vycházet. Na tom je založený i veškerý vědecký výzkum.
K tomu je ovšem třeba vnímat popisování těch faktů klidně, věcně, bez emocí - i těch, které si zatím vůbec v sobě neuvědomujeme.
Proto to není vůbec snadné.
Jana píše:Návštěvník píše:Jak se dá rozpoznat konstatování nějakého faktu, který vyplývá z vědeckých, snadno zjistitelných informací, ověřených i praxí, od snahy druhým něco doporučovat?
Aby to bylo možné rozpoznat, je třeba si uvědomit všechny souvislosti – proč reagujeme, jak reagujeme, co k čemu vede a proč tomu tak je – vzít to v úvahu a z toho poznatku pak vycházet. Na tom je založený i veškerý vědecký výzkum.
K tomu je ovšem třeba vnímat popisování těch faktů klidně, věcně, bez emocí - i těch, které si zatím vůbec v sobě neuvědomujeme.
Proto to není vůbec snadné.Aby bylo možné si brát něco osobně, že je doporučováno něco přímo naší vlastní osobě, je třeba si to brát osobně.
Právě díky tomu, že se prohlédne představa naší osoby jako prázdná, iluzorní, se objeví naše mentální nezranitelnost.
Návštěvník píše:A aby k tomu prohlédnutí mohlo dojít, je nutné postupně rozpouštět všechny podvědomé sklony, které si vůbec neuvědomujeme, a může se proto snadno objevit přesvědčení, že nic takového neexistuje. Přece stačí, když....
Dokud ale vytrvalou všímavostí nedojde k rozpoznávání neuvědomovaných sebezáchovných sklonů osobního já a k upouštění od nich (jak tomu učí ti, u nich k probuzení došlo), neuvědomovaným sebeztotožňováním s nerozpoznanými sklony se znovu a znovu aktivuje osobní já a může se ztotožňovat i s představou, že neexistuje.
Jestli a nakolik dokážeme tenhle fakt přijmout, závisí zřejmě na karmickém nastavení každého z nás.
začal jsem o věcech, které mě potkávaly, myslet znovu, oprošťovat...
jak já říkám, zapustil jsem to do Jeho Božského Světla.
Návštěvník píše:začal jsem o věcech, které mě potkávaly, myslet znovu, oprošťovat...
Ano. A aby o nich mohl začít myslet znovu a jinak, bylo nezbytné se znovu a znovu oprošťovat od svých představ a od bezděčného ulpívání na svém dosavadním pohledu na ně, které způsobuje, že člověk dál a dál - i v tom nejlepším úmyslu - trvá na svých představách. Na tom, jak věci vidí - ty pozemské i ty Božské.
Co je třeba, aby člověk mohl začít myslet znovu a jinak? Díky ochotě začít být všímavý a na ničem neulpívat, podívat se na všechno jako poprvé, je možné začít v sobě rozpoznávat i to, co jsme si předtím vůbec neuvědomovali - představy a přesvědčení, ze kterých osobní já stále znovu čerpá svou sílu, aniž si to uvědomujeme, a odevzdávat je vesmírné Všetvořící Energii, =jak já říkám, zapustil jsem to do Jeho Božského Světla.
"A viděl Bůh, že je to dobré - tím jsem začal. Tedy, já nemám právo Mu kritizovat Jeho Dílo, nebo hanět neb tím opovrhovat. Tím jsem si ohromně zjednodušil celou moji cestu. Tedy začal jsem považovat vše za dobré, neboť On to učinil. Abych od uvažování přešel k jistotě, začal jsem o věcech, které mě potkávaly, myslet znovu, oprošťovat a jak já říkám, zapustil jsem to do Jeho Božského Světla. A On mi to vracel objasněné, osvětlené Jeho Moudrostí. Z toho mi přišlo poznání: přestal jsem myslet na Něj a začal jsem myslet Jím, jednat Jím, mluvit Jím. ...".
Návštěvník píše:jak já říkám, zapustil jsem to do Jeho Božského Světla.
Návštěvník píše:PS. Jestli - případně kdy - se v člověku objeví opravdová ochota praktikovat tuto všímavost, umožňující oprošťovat se od ulpívání na svém dosavadním přesvědčení a odevzdávat ho, závisí jen a jen na jeho naprogramování Tím, co ze Sebe Sama i tenhle tvar promítá.
Jana píše:PS. Jestli – případně kdy – se v člověku objeví opravdová ochota praktikovat tuto všímavost, umožňující oprošťovat se od ulpívání na svém dosavadním přesvědčení a odevzdávat ho, závisí jen a jen na jeho naprogramování Tím, co ze Sebe Sama i tenhle tvar promítá.
U koho by se ta ochota měla objevit?
Návštěvník píše:Jana píše:PS. Jestli – případně kdy – se v člověku objeví opravdová ochota praktikovat tuto všímavost, umožňující oprošťovat se od ulpívání na svém dosavadním přesvědčení a odevzdávat ho, závisí jen a jen na jeho naprogramování Tím, co ze Sebe Sama i tenhle tvar promítá.
U koho by se ta ochota měla objevit?
Objeví se v lidském tvaru, tj. v kterémkoliv z nás, když díky všem našim předchozím zkušenostem pochopíme, že právě tohle naše navyklé ulpívání na svém dosavadním přesvědčení vede stále znovu k zaktivování našeho osobního já a jeho potřeby se v tom znovu a znovu utvrzovat.
Díky tomu si také uvědomíme, že k potřebě druhé poučovat – i když se nás na nic neptali – nás zřejmě pudí něco uvnitř nás samých. A že nemáme jinou možnost než v tom svém návyku pokračovat, dokud se v nás neprobudí zájem uvědomit si, proč to děláme, co uvnitř v nás samých nás k tomu pořád znovu nutí, co tím chceme získat.
PS. Jestli – případně kdy – se v člověku objeví opravdová ochota praktikovat tuto všímavost, umožňující oprošťovat se od ulpívání na svém dosavadním přesvědčení a odevzdávat ho, závisí jen a jen na jeho naprogramování Tím, co ze Sebe Sama i tenhle tvar promítá.
Jana píše:U koho by se ta ochota měla objevit?
Objeví se v lidském tvaru, tj. v kterémkoliv z nás, když díky všem našim předchozím zkušenostem pochopíme, že právě tohle naše navyklé ulpívání na svém dosavadním přesvědčení vede stále znovu k zaktivování našeho osobního já a jeho potřeby se v tom znovu a znovu utvrzovat.
Díky tomu si také uvědomíme, že k potřebě druhé poučovat – i když se nás na nic neptali – nás zřejmě pudí něco uvnitř nás samých. A že nemáme jinou možnost než v tom svém návyku pokračovat, dokud se v nás neprobudí zájem uvědomit si, proč to děláme, co uvnitř v nás samých nás k tomu pořád znovu nutí, co tím chceme získat.
Jana píše:A když je jasné, že celé je to jen hrou Jediného?
Může se tady klidně objevit třeba i poučování, cokoliv, ale kde je nějaký poučující a poučovaný?
Návštěvník píše:Může se tady klidně dokonce objevit i zabíjení lidí, kteří řekli něco proti nám, cokoliv, ale kde je nějaký zabíjený a zabíjející?
Vždyť je to všechno jen hrou Jediného!
Jestli – případně kdy – se v člověku objeví opravdová ochota praktikovat tuto všímavost, umožňující oprošťovat se od ulpívání na svém dosavadním přesvědčení a odevzdávat ho, závisí jen a jen na jeho naprogramování Tím, co ze Sebe Sama i tenhle tvar promítá.
Jana píše:U koho by se ta ochota měla objevit?
Objeví se v lidském tvaru, tj. v kterémkoliv z nás, když díky všem našim předchozím zkušenostem pochopíme, že právě tohle naše navyklé ulpívání na svém dosavadním přesvědčení vede stále znovu k zaktivování našeho osobního já a jeho potřeby se v tom znovu a znovu utvrzovat.
Díky tomu si také uvědomíme, že k potřebě druhé poučovat – i když se nás na nic neptali – nás zřejmě pudí něco uvnitř nás samých. A že nemáme jinou možnost než v tom svém návyku pokračovat, dokud se v nás neprobudí zájem uvědomit si, proč to děláme, co uvnitř v nás samých nás k tomu pořád znovu nutí, co tím chceme získat.
Jana píše:A když je jasné, že celé je to jen hrou Jediného?
Může se tady klidně objevit třeba i poučování, cokoliv, ale kde je nějaký poučující a poučovaný?
Může se tady klidně dokonce objevit i zabíjení lidí, kteří řekli něco proti nám, cokoliv, ale kde je nějaký zabíjený a zabíjející?
Vždyť je to všechno jen hrou Jediného!
Jana píše:Může to vypadat jako šílenost, ale pro Jediného smrt neexistuje.
Napříč časem i prostorem je tolik zrození, tolik úmrtí, ale ten, kdo okusil Pravdu, kým je Jediný, se nenarodil a nezemře.
Uživatelé procházející toto fórum: Žádní registrovaní uživatelé a 12 návštevníků