Jaký smysl má radit tomu, kdo se na nic neptal?

Re: Jaký smysl má radit tomu, kdo se na nic neptal?

Nový příspěvekod Návštěvník » pon 19. lis 2018 18:35:07

Jana píše:
Návštěvník píše:Jak se dá rozpoznat konstatování nějakého faktu, který vyplývá z vědeckých, snadno zjistitelných informací, ověřených i praxí, od snahy druhým něco doporučovat?

Aby to bylo možné rozpoznat, je třeba si uvědomit všechny souvislosti – proč reagujeme, jak reagujeme, co k čemu vede a proč tomu tak je – vzít to v úvahu a z toho poznatku pak vycházet. Na tom je založený i veškerý vědecký výzkum.

K tomu je ovšem třeba vnímat popisování těch faktů klidně, věcně, bez emocí - i těch, které si zatím vůbec v sobě neuvědomujeme.

Proto to není vůbec snadné.


Aby bylo možné si brát něco osobně, že je doporučováno něco přímo naší vlastní osobě, je třeba si to brát osobně.

Právě díky tomu, že se prohlédne představa naší osoby jako prázdná, iluzorní, se objeví naše mentální nezranitelnost.



A aby k tomu prohlédnutí mohlo dojít, je nutné postupně rozpouštět všechny podvědomé sklony, které si vůbec neuvědomujeme, a může se proto snadno objevit přesvědčení, že nic takového neexistuje. Přece stačí, když....

Dokud ale vytrvalou všímavostí nedojde k rozpoznávání neuvědomovaných sebezáchovných sklonů osobního já a k upouštění od nich (jak tomu učí ti, u nich k probuzení došlo), neuvědomovaným sebeztotožňováním s nerozpoznanými sklony se znovu a znovu aktivuje osobní já a může se ztotožňovat i s představou, že neexistuje.

Jestli a nakolik dokážeme tenhle fakt přijmout, závisí zřejmě na karmickém nastavení každého z nás.
Návštěvník
 

Re: Jaký smysl má radit tomu, kdo se na nic neptal?

Nový příspěvekod Jana » pon 19. lis 2018 18:45:58

Návštěvník píše:A aby k tomu prohlédnutí mohlo dojít, je nutné postupně rozpouštět všechny podvědomé sklony, které si vůbec neuvědomujeme, a může se proto snadno objevit přesvědčení, že nic takového neexistuje. Přece stačí, když....

Dokud ale vytrvalou všímavostí nedojde k rozpoznávání neuvědomovaných sebezáchovných sklonů osobního já a k upouštění od nich (jak tomu učí ti, u nich k probuzení došlo), neuvědomovaným sebeztotožňováním s nerozpoznanými sklony se znovu a znovu aktivuje osobní já a může se ztotožňovat i s představou, že neexistuje.

Jestli a nakolik dokážeme tenhle fakt přijmout, závisí zřejmě na karmickém nastavení každého z nás.


Zkusím prozkoumat, Tvou radu. Co se stane, když je vše odevzdané, jak Ty říkáš, "do ručiček"? Jestli Pán Bůh vložil do téhle existence nějaké sklony, pak tam patří:
"A viděl Bůh, že je to dobré - tím jsem začal. Tedy, já nemám právo Mu kritizovat Jeho Dílo, nebo hanět neb tím opovrhovat. Tím jsem si ohromně zjednodušil celou moji cestu. Tedy začal jsem považovat vše za dobré, neboť On to učinil. Abych od uvažování přešel k jistotě, začal jsem o věcech, které mě potkávaly, myslet znovu, oprošťovat a jak já říkám, zapustil jsem to do Jeho Božského Světla. A On mi to vracel objasněné, osvětlené Jeho Moudrostí. Z toho mi přišlo poznání: přestal jsem myslet na Něj a začal jsem myslet Jím, jednat Jím, mluvit Jím. ...".
Jana
moderátor
 
Příspěvky: 6882
Registrován: pon 25. črc 2011 19:38:09

Re: Jaký smysl má radit tomu, kdo se na nic neptal?

Nový příspěvekod Návštěvník » pon 19. lis 2018 19:13:21

začal jsem o věcech, které mě potkávaly, myslet znovu, oprošťovat...

Ano. A aby o nich mohl začít myslet znovu a jinak, bylo nezbytné se znovu a znovu oprošťovat od svých představ a od bezděčného ulpívání na svém dosavadním pohledu na ně, které způsobuje, že člověk dál a dál - i v tom nejlepším úmyslu - trvá na svých představách. Na tom, jak věci vidí - ty pozemské i ty Božské.

Co je třeba, aby člověk mohl začít myslet znovu a jinak? Díky ochotě začít být všímavý a na ničem neulpívat, podívat se na všechno jako poprvé, je možné začít v sobě rozpoznávat i to, co jsme si předtím vůbec neuvědomovali - představy a přesvědčení, ze kterých osobní já stále znovu čerpá svou sílu, aniž si to uvědomujeme, a odevzdávat je vesmírné Všetvořící Energii, =

jak já říkám, zapustil jsem to do Jeho Božského Světla.
Návštěvník
 

Re: Jaký smysl má radit tomu, kdo se na nic neptal?

Nový příspěvekod Návštěvník » pon 19. lis 2018 19:32:16

Návštěvník píše:
začal jsem o věcech, které mě potkávaly, myslet znovu, oprošťovat...

Ano. A aby o nich mohl začít myslet znovu a jinak, bylo nezbytné se znovu a znovu oprošťovat od svých představ a od bezděčného ulpívání na svém dosavadním pohledu na ně, které způsobuje, že člověk dál a dál - i v tom nejlepším úmyslu - trvá na svých představách. Na tom, jak věci vidí - ty pozemské i ty Božské.

Co je třeba, aby člověk mohl začít myslet znovu a jinak? Díky ochotě začít být všímavý a na ničem neulpívat, podívat se na všechno jako poprvé, je možné začít v sobě rozpoznávat i to, co jsme si předtím vůbec neuvědomovali - představy a přesvědčení, ze kterých osobní já stále znovu čerpá svou sílu, aniž si to uvědomujeme, a odevzdávat je vesmírné Všetvořící Energii, =

jak já říkám, zapustil jsem to do Jeho Božského Světla.


PS. Jestli - případně kdy - se v člověku objeví opravdová ochota praktikovat tuto všímavost, umožňující oprošťovat se od ulpívání na svém dosavadním přesvědčení a odevzdávat ho, závisí jen a jen na jeho naprogramování Tím, co ze Sebe Sama i tenhle tvar promítá.
Návštěvník
 

Re: Jaký smysl má radit tomu, kdo se na nic neptal?

Nový příspěvekod Jana » úte 20. lis 2018 5:43:46

"A viděl Bůh, že je to dobré - tím jsem začal. Tedy, já nemám právo Mu kritizovat Jeho Dílo, nebo hanět neb tím opovrhovat. Tím jsem si ohromně zjednodušil celou moji cestu. Tedy začal jsem považovat vše za dobré, neboť On to učinil. Abych od uvažování přešel k jistotě, začal jsem o věcech, které mě potkávaly, myslet znovu, oprošťovat a jak já říkám, zapustil jsem to do Jeho Božského Světla. A On mi to vracel objasněné, osvětlené Jeho Moudrostí. Z toho mi přišlo poznání: přestal jsem myslet na Něj a začal jsem myslet Jím, jednat Jím, mluvit Jím. ...".


Návštěvník píše:jak já říkám, zapustil jsem to do Jeho Božského Světla.


Návštěvník píše:PS. Jestli - případně kdy - se v člověku objeví opravdová ochota praktikovat tuto všímavost, umožňující oprošťovat se od ulpívání na svém dosavadním přesvědčení a odevzdávat ho, závisí jen a jen na jeho naprogramování Tím, co ze Sebe Sama i tenhle tvar promítá.


U koho by se ta ochota měla objevit? U té osoby, která své místo uvolnila Bohu? Nebo u Boha, který to místo, místo té osoby, zaujal?

Ona ta ochota osoby vpustit Boha na své místo, nemusí být. Protože pokud to udělá, tak kam s ní?

Jedna z možností je, že ji to Božství sní.

Než k tomu dojde, tak je tady ta krásná věc. Přiblížení se Bohu, uvědomování si Boha jako lásky, přijímání Boží milosti.

Pak se může stát, že ta osoba nějaký čas "sedí Bohu na klíně" , žije jako milované děťátko v Boží náruči, v Boží lásce, kterou Bůh je a užívá si to, jakou je sama Boží láskou. Obojí je ze stejného materiálu - milující i milovaný. Obojí je Jedním.

Milující bezezbytku přijímá milovaného. Zcela ho vstřebá.

Pak není úplně jasné, kdo koho vstřebá, kdo koho láskou "sní". Jestli ta bytost je plná Boha, nebo je tady jen Bůh, ve kterém zmizela osoba.

Ale kdo by to řešil?
Jana
moderátor
 
Příspěvky: 6882
Registrován: pon 25. črc 2011 19:38:09

Re: Jaký smysl má radit tomu, kdo se na nic neptal?

Nový příspěvekod Návštěvník » úte 20. lis 2018 7:22:49

Jana píše:
PS. Jestli – případně kdy – se v člověku objeví opravdová ochota praktikovat tuto všímavost, umožňující oprošťovat se od ulpívání na svém dosavadním přesvědčení a odevzdávat ho, závisí jen a jen na jeho naprogramování Tím, co ze Sebe Sama i tenhle tvar promítá.


U koho by se ta ochota měla objevit?

Objeví se v lidském tvaru, tj. v kterémkoliv z nás, když díky všem našim předchozím zkušenostem pochopíme, že právě tohle naše navyklé ulpívání na svém dosavadním přesvědčení vede stále znovu k zaktivování našeho osobního já a jeho potřeby se v tom znovu a znovu utvrzovat.

Díky tomu si také uvědomíme, že k potřebě druhé poučovat – i když se nás na nic neptali – nás zřejmě pudí něco uvnitř nás samých. A že nemáme jinou možnost než v tom svém návyku pokračovat, dokud se v nás neprobudí zájem uvědomit si, proč to děláme, co uvnitř v nás samých nás k tomu pořád znovu nutí, co tím chceme získat.
Návštěvník
 

Re: Jaký smysl má radit tomu, kdo se na nic neptal?

Nový příspěvekod Jana » úte 20. lis 2018 7:28:12

Návštěvník píše:
Jana píše:
PS. Jestli – případně kdy – se v člověku objeví opravdová ochota praktikovat tuto všímavost, umožňující oprošťovat se od ulpívání na svém dosavadním přesvědčení a odevzdávat ho, závisí jen a jen na jeho naprogramování Tím, co ze Sebe Sama i tenhle tvar promítá.


U koho by se ta ochota měla objevit?

Objeví se v lidském tvaru, tj. v kterémkoliv z nás, když díky všem našim předchozím zkušenostem pochopíme, že právě tohle naše navyklé ulpívání na svém dosavadním přesvědčení vede stále znovu k zaktivování našeho osobního já a jeho potřeby se v tom znovu a znovu utvrzovat.

Díky tomu si také uvědomíme, že k potřebě druhé poučovat – i když se nás na nic neptali – nás zřejmě pudí něco uvnitř nás samých. A že nemáme jinou možnost než v tom svém návyku pokračovat, dokud se v nás neprobudí zájem uvědomit si, proč to děláme, co uvnitř v nás samých nás k tomu pořád znovu nutí, co tím chceme získat.


A když je jasné, že celé je to jen hrou Jediného?

Může se tady klidně objevit třeba i poučování, cokoliv, ale kde je nějaký poučující a poučovaný?
Jana
moderátor
 
Příspěvky: 6882
Registrován: pon 25. črc 2011 19:38:09

Re: Jaký smysl má radit tomu, kdo se na nic neptal?

Nový příspěvekod Návštěvník » úte 20. lis 2018 7:40:00

PS. Jestli – případně kdy – se v člověku objeví opravdová ochota praktikovat tuto všímavost, umožňující oprošťovat se od ulpívání na svém dosavadním přesvědčení a odevzdávat ho, závisí jen a jen na jeho naprogramování Tím, co ze Sebe Sama i tenhle tvar promítá.

Jana píše:U koho by se ta ochota měla objevit?

Objeví se v lidském tvaru, tj. v kterémkoliv z nás, když díky všem našim předchozím zkušenostem pochopíme, že právě tohle naše navyklé ulpívání na svém dosavadním přesvědčení vede stále znovu k zaktivování našeho osobního já a jeho potřeby se v tom znovu a znovu utvrzovat.

Díky tomu si také uvědomíme, že k potřebě druhé poučovat – i když se nás na nic neptali – nás zřejmě pudí něco uvnitř nás samých. A že nemáme jinou možnost než v tom svém návyku pokračovat, dokud se v nás neprobudí zájem uvědomit si, proč to děláme, co uvnitř v nás samých nás k tomu pořád znovu nutí, co tím chceme získat.

Jana píše:A když je jasné, že celé je to jen hrou Jediného?
Může se tady klidně objevit třeba i poučování, cokoliv, ale kde je nějaký poučující a poučovaný?

Může se tady klidně dokonce objevit i zabíjení lidí, kteří řekli něco proti nám, cokoliv, ale kde je nějaký zabíjený a zabíjející?
Vždyť je to všechno jen hrou Jediného!
Návštěvník
 

Re: Jaký smysl má radit tomu, kdo se na nic neptal?

Nový příspěvekod Jana » úte 20. lis 2018 7:45:16

Návštěvník píše:Může se tady klidně dokonce objevit i zabíjení lidí, kteří řekli něco proti nám, cokoliv, ale kde je nějaký zabíjený a zabíjející?
Vždyť je to všechno jen hrou Jediného!


Může to vypadat jako šílenost, ale pro Jediného smrt neexistuje.

Napříč časem i prostorem je tolik zrození, tolik úmrtí, ale ten, kdo okusil Pravdu, kým je Jediný, se nenarodil a nezemře.
Jana
moderátor
 
Příspěvky: 6882
Registrován: pon 25. črc 2011 19:38:09

Re: Jaký smysl má radit tomu, kdo se na nic neptal?

Nový příspěvekod Návštěvník » úte 20. lis 2018 8:01:58

Jestli – případně kdy – se v člověku objeví opravdová ochota praktikovat tuto všímavost, umožňující oprošťovat se od ulpívání na svém dosavadním přesvědčení a odevzdávat ho, závisí jen a jen na jeho naprogramování Tím, co ze Sebe Sama i tenhle tvar promítá.

Jana píše:U koho by se ta ochota měla objevit?

Objeví se v lidském tvaru, tj. v kterémkoliv z nás, když díky všem našim předchozím zkušenostem pochopíme, že právě tohle naše navyklé ulpívání na svém dosavadním přesvědčení vede stále znovu k zaktivování našeho osobního já a jeho potřeby se v tom znovu a znovu utvrzovat.

Díky tomu si také uvědomíme, že k potřebě druhé poučovat – i když se nás na nic neptali – nás zřejmě pudí něco uvnitř nás samých. A že nemáme jinou možnost než v tom svém návyku pokračovat, dokud se v nás neprobudí zájem uvědomit si, proč to děláme, co uvnitř v nás samých nás k tomu pořád znovu nutí, co tím chceme získat.

Jana píše:A když je jasné, že celé je to jen hrou Jediného?
Může se tady klidně objevit třeba i poučování, cokoliv, ale kde je nějaký poučující a poučovaný?

Může se tady klidně dokonce objevit i zabíjení lidí, kteří řekli něco proti nám, cokoliv, ale kde je nějaký zabíjený a zabíjející?
Vždyť je to všechno jen hrou Jediného!

Jana píše:Může to vypadat jako šílenost, ale pro Jediného smrt neexistuje.
Napříč časem i prostorem je tolik zrození, tolik úmrtí, ale ten, kdo okusil Pravdu, kým je Jediný, se nenarodil a nezemře.

Z toho vyplývá, že klidně můžeme ubližovat druhým lidem a zabíjet je, protože pro Jediného smrt neexistuje.

Tak to dopadá, když se neberou v úvahu zákonitosti, na jejichž principu funguje dualita, vytvářená Jediným všetvořícím Bytím.
Návštěvník
 

Re: Jaký smysl má radit tomu, kdo se na nic neptal?

Nový příspěvekod Návštěvník » úte 20. lis 2018 8:41:56

Jak by mohla láska ubližovat lásce? Ubližovat můžeš, jen, když neznáš Jediného. Jen, když neznáš Jediného Ti může být ublíženo.
Návštěvník
 

Re: Jaký smysl má radit tomu, kdo se na nic neptal?

Nový příspěvekod Návštěvník » úte 20. lis 2018 8:59:04

Jana píše:A když je jasné, že celé je to jen hrou Jediného?
Může se tady klidně objevit třeba i poučování, cokoliv, ale kde je nějaký poučující a poučovaný?

Může se tady klidně dokonce objevit i zabíjení lidí, kteří řekli něco proti nám, cokoliv, ale kde je nějaký zabíjený a zabíjející?
Vždyť je to všechno jen hrou Jediného!

Jana píše:Může to vypadat jako šílenost, ale pro Jediného smrt neexistuje.
Napříč časem i prostorem je tolik zrození, tolik úmrtí, ale ten, kdo okusil Pravdu, kým je Jediný, se nenarodil a nezemře.

Z toho vyplývá, že klidně můžeme ubližovat druhým lidem a zabíjet je, protože pro Jediného smrt neexistuje.
Tak to dopadá, když se neberou v úvahu zákonitosti, na jejichž principu funguje dualita, vytvářená Jediným všetvořícím Bytím.

Návštěvník píše:Jak by mohla láska ubližovat lásce? Ubližovat můžeš, jen, když neznáš Jediného. Jen, když neznáš Jediného Ti může být ublíženo.

Skutečná láska vnímá, že lidi i na sebelepší nevyžádanou radu zareagují většinou uhýbavě, v diskusích i agresivně: že jim ty dobře míněné rady a neustálé poučování ubližují.
Návštěvník
 

Re: Jaký smysl má radit tomu, kdo se na nic neptal?

Nový příspěvekod Návštěvník » úte 20. lis 2018 9:22:05

Návštěvník píše:
Jana píše:A když je jasné, že celé je to jen hrou Jediného?
Může se tady klidně objevit třeba i poučování, cokoliv, ale kde je nějaký poučující a poučovaný?

Může se tady klidně dokonce objevit i zabíjení lidí, kteří řekli něco proti nám, cokoliv, ale kde je nějaký zabíjený a zabíjející?
Vždyť je to všechno jen hrou Jediného!

Jana píše:Může to vypadat jako šílenost, ale pro Jediného smrt neexistuje.
Napříč časem i prostorem je tolik zrození, tolik úmrtí, ale ten, kdo okusil Pravdu, kým je Jediný, se nenarodil a nezemře.

Z toho vyplývá, že klidně můžeme ubližovat druhým lidem a zabíjet je, protože pro Jediného smrt neexistuje.
Tak to dopadá, když se neberou v úvahu zákonitosti, na jejichž principu funguje dualita, vytvářená Jediným všetvořícím Bytím.

Návštěvník píše:Jak by mohla láska ubližovat lásce? Ubližovat můžeš, jen, když neznáš Jediného. Jen, když neznáš Jediného Ti může být ublíženo.

Skutečná láska vnímá, že lidi i na sebelepší nevyžádanou radu zareagují většinou uhýbavě, v diskusích i agresivně: že jim ty dobře míněné rady a neustálé poučování ubližují.

Tohle zjistit a plně pochopit vnímám jako velký dar, je pak možné začít to brát úvahu. Neznamená to ale, že se to začne hned plně dařit, návyky jsou mocné a většinou jednáme podle nich ze zvyku i dál. Ale přece jen je už větší šance si uvědomit, co tou svou dobře míněnou snahou druhým způsobujeme... a dochází tak pozvolna k ubývání našeho bezděčného nátlaku na ně.

:)
Návštěvník
 

Re: Jaký smysl má radit tomu, kdo se na nic neptal?

Nový příspěvekod Ego osobně » úte 20. lis 2018 12:55:04

A když je jasné, že celé je to jen hrou Jediného?


Tahle nevyžádaná rada mě zabíjí, likviduje, ubližuje mi. Bere mi osobní důležitost v mých rolích. Bere mi možnost s tím, co tady je, něco dělat, napravovat to, předcházet chybám. Bere mi možnost lpět na starých přesvědčeních nebo vyměňovat stará přesvědčení za nová. Pokud se stanu nedej Bože tím Jediným, tak koho pak budu obviňovat jiného ze zla a zabíjení, než sebe? Kdo bude jiný zabíjenou obětí, než já?

Rada, že mám praktikovat všímavost mě drží při životě, protože mohu být alespoň někým, alespoň tím, kdo si všímá, kdo může být všímavější, než ti, co si nevšímají a díky tomu poukazovat na nevšímavost druhých. Ale není to život, jak má být, protože při všímání hrozí všimnutí si, že neexistuji a to by byl můj konec.

A když se ten boj o mou likvidaci setká s odporem vůči mé likvidaci, bodejď by z toho nebyla deprese, TND a alergie na jakékoliv poučování, obzvlášť, když se na nic neptám.

Proto mým doporučením je, vyhýbejte se obloukem všem guruům, probuzeným, osvíceným, nenavštěvujte weby, kde se o něčem takovém píše, nečtěte žádnou literaturu s podobnými tématy, nedívejte se na žádná videa, kde se o něčem takovém mluví.
Ego osobně
 

Re: Jaký smysl má radit tomu, kdo se na nic neptal?

Nový příspěvekod Návštěvník » úte 20. lis 2018 13:16:39

Rada, že mám praktikovat všímavost mě drží při životě, protože mohu být alespoň někým, alespoň tím, kdo si všímá, kdo může být všímavější, než ti, co si nevšímají a díky tomu poukazovat na nevšímavost druhých...

Jj, tak to chápe ego :)

Dá se to ale pochopit i takhle:

Rozpoznání a konstatování - (nejen proto, že jsme se o užitečnosti ochoty být všímaví dozvěděli od Probuzených, ale i na základě vlastní zkušenosti) - že a proč je užitečné být všímavý, vede k pokojnějšímu vnímání sebe sama, svých vlastních navyklých ulpělostí, k akceptování nejrůznějších odlišných názorů a z nich vyplývajícího jednání těch kolem nás, i k přijímání faktu, že občas se jako důsledek naší nevšímavosti ještě objevuje ulpívání na svých představách ... se všemi důsledky.
Návštěvník
 

Re: Jaký smysl má radit tomu, kdo se na nic neptal?

Nový příspěvekod Ego osobně » úte 20. lis 2018 13:42:23

Návštěvník píše:
Rada, že mám praktikovat všímavost mě drží při životě, protože mohu být alespoň někým, alespoň tím, kdo si všímá, kdo může být všímavější, než ti, co si nevšímají a díky tomu poukazovat na nevšímavost druhých...

Jj, tak to chápe ego :)

Dá se to ale pochopit i takhle:

Rozpoznání a konstatování - (nejen proto, že jsme se o užitečnosti ochoty být všímaví dozvěděli od Probuzených, ale i na základě vlastní zkušenosti) - že a proč je užitečné být všímavý, vede k pokojnějšímu vnímání sebe sama, svých vlastních navyklých ulpělostí, k akceptování nejrůznějších odlišných názorů a z nich vyplývajícího jednání těch kolem nás, i k přijímání faktu, že občas se jako důsledek naší nevšímavosti ještě objevuje ulpívání na svých představách ... se všemi důsledky.


Ano, takhle to osobně také chápu, osobně si tak mohu zlepšovat svou osobní kvalitu, mohu být osobně všímavější, pokojnější, mohu snadněji akceptovat nevyžádané rady, přijímat fakt, že ti druzí, kteří nejsou tak všímaví, jako já, ulpívají na svých představách, ale doprkýnka, co když si při té všímavosti všimnu, jak to doopravdy je? Co když si náhodou všimnu, že to, co si myslím, že jsem, je jen iluze? Co když si všimnu, že to všechno je opravdu jen hra Jediného? Kdo potom bude na rozdíl od těch nepokojných a nevšímavých tím všímavým? Kdo bude moci za všechny ty důsledky ulpívání, co tady jsou? Budu to já, když nebudu? Bude to Jediný? A kdo budeš Ty, když bude skutečný jen Jediný?
Ego osobně
 

Re: Jaký smysl má radit tomu, kdo se na nic neptal?

Nový příspěvekod Návštěvník » úte 20. lis 2018 14:17:26

Co když si náhodou všimnu, že to, co si myslím, že jsem, je jen iluze?

Toho si bohužel nelze všimnout, dokud je tu sebemenší ztotožnění s iluzorním osobním já - i když už ztratilo hodně na své bývalé síle a ve vědomí proto už nevyvstává nutkání usvědčovat ty ostatní z nevědomosti.

Je ale možné si - naštěstí - uvědomovat, že to všechno je Hra Jediného, s vděčností ji neosobně pozorovat... a díky všímavosti pokojně přijímat cokoliv, co se v mysli objevuje, včetně toho, jak na ten "vlastní" iluzorní tvar a jeho jednání reagují iluzorní "druzí".

:)
Návštěvník
 

Re: Jaký smysl má radit tomu, kdo se na nic neptal?

Nový příspěvekod Ego osobně » úte 20. lis 2018 14:44:00

Návštěvník píše:
Co když si náhodou všimnu, že to, co si myslím, že jsem, je jen iluze?

Toho si bohužel nelze všimnout, dokud je tu sebemenší ztotožnění s iluzorním osobním já - i když už ztratilo hodně na své bývalé síle a ve vědomí proto už nevyvstává nutkání usvědčovat ty ostatní z nevědomosti.

Takže všímavost je pro prohlédnutí iluze zbytečná?

Je ale možné si - naštěstí - uvědomovat, že to všechno je Hra Jediného, s vděčností ji neosobně pozorovat... a díky všímavosti pokojně přijímat cokoliv, co se v mysli objevuje, včetně toho, jak na ten "vlastní" iluzorní tvar a jeho jednání reagují iluzorní "druzí".

:)

Co pak to zabíjení lidí? Je to taky jen Hra Jediného, kterou neosobně s vděčností pozoruješ?
Ego osobně
 

Re: Jaký smysl má radit tomu, kdo se na nic neptal?

Nový příspěvekod Návštěvník » úte 20. lis 2018 15:20:24

Ego osobně píše:
Návštěvník píše:
Co když si náhodou všimnu, že to, co si myslím, že jsem, je jen iluze?

Toho si bohužel nelze všimnout, dokud je tu sebemenší ztotožnění s iluzorním osobním já - i když už ztratilo hodně na své bývalé síle a ve vědomí proto už nevyvstává nutkání usvědčovat ty ostatní z nevědomosti.

Takže všímavost je pro prohlédnutí iluze zbytečná?

Všímavostí se iluze postupně rozpouští. Proč nemůže osobní já dosáhnout stavu, kdy

... si náhodou všimnu, že to, co si myslím, že jsem, je jen iluze?

Protože všimnout si něčeho může jen osobní já.

Jenže vnímání iluzornosti všeho projeveného - včetně iluzornosti vlastní, domněle samostatně existující entity - nastane kdykoliv, jakmile iluzorní osobní já zmizelo.

.......

Je ale možné si - naštěstí - uvědomovat, že to všechno je Hra Jediného, s vděčností ji neosobně pozorovat... a díky všímavosti pokojně přijímat cokoliv, co se v mysli objevuje, včetně toho, jak na ten "vlastní" iluzorní tvar a jeho jednání reagují iluzorní "druzí".


Co pak to zabíjení lidí? Je to taky jen Hra Jediného, kterou neosobně s vděčností pozoruješ?

I takovou otázkou se dá zneužít upozornění, co vyplývá z analogie na domněnku, že jakmile je jasné, že celé je to jen hrou Jediného, může se pak dělat druhým cokoliv, jelikož už neexistuje ani ten "někdo" ten, kdo to dělá - kdo druhého poučuje (nebo zabíjí), ani ten, "komu" to dělá - poučovaný (nebo zabíjený):

Jana píše:A když je jasné, že celé je to jen hrou Jediného ?
Může se tady klidně objevit třeba i poučování, cokoliv, ale kde je nějaký poučující a poučovaný?

Může se tady klidně dokonce objevit i zabíjení lidí, kteří řekli něco proti nám, cokoliv, ale kde je nějaký zabíjený a zabíjející?
Vždyť je to všechno jen hrou Jediného!

Jana píše:Může to vypadat jako šílenost, ale pro Jediného smrt neexistuje.
Napříč časem i prostorem je tolik zrození, tolik úmrtí, ale ten, kdo okusil Pravdu, kým je Jediný, se nenarodil a nezemře.

Z toho vyplývá, že klidně můžeme ubližovat druhým lidem a zabíjet je, protože pro Jediného smrt neexistuje.
Tak to dopadá, když se neberou v úvahu zákonitosti, na jejichž principu funguje dualita, vytvářená Jediným všetvořícím Bytím.
Návštěvník
 

Re: Jaký smysl má radit tomu, kdo se na nic neptal?

Nový příspěvekod Jana » úte 20. lis 2018 15:29:58

Návštěvník píše:
Co pak to zabíjení lidí? Je to taky jen Hra Jediného, kterou neosobně s vděčností pozoruješ?

I takovou otázkou se dá zneužít upozornění, co vyplývá z analogie na domněnku, že jakmile je jasné, že celé je to jen hrou Jediného, může se pak dělat druhým cokoliv, jelikož už neexistuje ani ten "někdo" ten, kdo to dělá - kdo druhého poučuje (nebo zabíjí), ani ten, "komu" to dělá - poučovaný (nebo zabíjený):

Jak by Ti mohl ten, kdo se v Tobě vidí, kdo v Tobě poznává Sebe, nějak ublížit? Jak by mohl takového poznání zneužít?
Jana
moderátor
 
Příspěvky: 6882
Registrován: pon 25. črc 2011 19:38:09

PředchozíDalší

Zpět na Co mě napadá

Kdo je online

Uživatelé procházející toto fórum: Žádní registrovaní uživatelé a 11 návštevníků