Poradna zdarma

je to tak, + , - .

Kdyby jen jeden., hned pět. A v některých osobách prý dokoce šest. Hérrgot, to je ale smyslů!

A neline se tato idea v podobě otázky tázající se na důvod živé existence už a stále kolem odpovědi, není s ní dokoce spjatá?

Je :-)

To jen když osoba má navrch, ptá se po smyslu a utápí se v žalu nebo v euforii....

A jak zní ta ta odpověď, Hmlo? ;-)

Ta zní každýmu jinak, dle toho jak si ji ta která mysl rozezvučí. Vem si jakýkoliv hudební nástroj, a co bys řek že je jeho smyslem?

Rozbít ho na konci koncertu?

Koncert ještě neskončil.

Samurajové věřili, že smyslem života je smrt

Jakobych to nepoudal, že každýmu to zní podle jeho. Až budeš samurai, taky budeš věřit, že smyslem života je smrt. Což ze zzlomku věčnosti bezpochyby je.

Návštěvník píše:Samurajové věřili, že smyslem života je smrt

To není tak jednoduché.
Montesquieu, Charles Louis de Secondat, píšící v XVIII.století, napsal knihu O duchu zákonů, porovnává přístup rozmanitých národů.
U Japonců uvádí, že jejich přístup je založený na smrti.

U samurajů to sedí. Kultivovali smrt. Někdo napsal, že se starali, aby se jin příjemně umíralo.

Také harakiri je umění. I to heslo:
"Kdo nemůže ve cti žít, může ve cti zemřít",jak citovala i Madame Motýlek (Buterfly) a udělala harakiri, čímž svého syna zbavila let budoucí mateřské lásky, ovšem zachovala étos cti, když naproti tomu se dva Američané zachovali beze cti:
a/ Pinkerton, důstojník na vojenské lodi USA si ji v Japonsku vzal, když tam kotvili, a po letech zanedbal,
b/ v USA si vzal mezitím bělošku, která si po příchodu do Japonska osobovala nárok, aby si chlapce vzala, aniž by se ptala jeho matky.

A vedle tohoto bezectného jednání cizinců v Japonsku zbýval jediný čestný čin Japonky, harakiri.

Pes v tom nevidí složitost, být oddán svému pánu, zemřít za něj. Dokonce ani nerozlišuje, jestli je jeho pán magor atp. Stejné to bylo, nebo možná ještě je, u samurajů.

V jedné oblasti žil kmen indiánů, který už hodně let vždy každý rok obětoval život jednoho ze svých bratrů, jako obětinu bohům. S náčelníkem se přátelil pan, řekněme x. Který žil s kmenem. A už také hodně let říkal svému příteli, aby upustili od této oběti. Aby přestali s tím kultem, kdy vyberou jednoho ze svého středu a obětují jeho život bohu. Nikdy nebyl vyslyšen. Každým rokem se v určitém období konal tento akt - obětování.
Prosby nebyly vyslyšeny.
Opět přišel den, kdy měl být vybrán jeden z rodu a měl být obětován bohu. Opět byl vybrán jeden.
Tu pevně přistoupil pan x k náčelníkovi a řekl: "Ušetři jeho život a obětuj život můj".
Náčelník se dlouze zadíval příteli do očí, a protože si pana x zamiloval, nedokázal ho zabít. Toho dne tento obětní akt skončil.

Příběh pana x nám ukazuje, že v určité chvíli se stane prioritou to, co žijeme uvnitř. Slova nedokážou vyvolat lásku. Jedině přítomnost duše, která z nás vychází, může vyvolat přítomnost duše v ostatních.

Nakonec nestačí myslet si, co známe.
Musíme to prožít.
Protože jen tím, že ji prožijeme,
ukáže se láska jako nejvyšší princip všeho.

Hmla píše:Pes v tom nevidí složitost, být oddán svému pánu, zemřít za něj. Dokonce ani nerozlišuje, jestli je jeho pán magor atp. Stejné to bylo, nebo možná ještě je, u samurajů.

Kodex bojovníka, sestavený v XVII. st. pod vlivem učení Konfucia, převzatého z Číny.
Wikipedia:
Bušidó ( česky: Cesta válečníka) je samurajský morální kodex. Obsahuje základní principy chování, kterými se každý samuraj řídil.

Původně se jednalo o nepsaná pravidla, určována převážně filozofickým směrem. Poprvé je sepsal Jamaga Sokó (1622 - 1685).

Základní zásady jsou: Věrnost pánovi, úcta k předkům a rodičům, čestné jednání, pravdomluvnost, odvaha a upřímnost, ctnost a sebezdokonalování.

義 – Gi – Klidná mysl
勇 – Jú – Odvaha
仁 – Džin – Benevolence
礼 – Rei – Respekt
誠 – Makoto nebo 信 – Šin – Upřímnost
名誉 – Meijo – Čest a sláva
忠義 – Čúgi – Oddanost
-
dodatek
vyhovuje mi, když mám převzatou etickou základnu evropské kultury na duchovnu, bez boje a úvah smrti.

Jen si představ ta nažehlená kimona a super meče, vyholenej proužek na palici, oj, jak by nám to seklo! Pánům bychom skákali pro pivo, holky by se za náma otáčely, večer bychom si zahráli kostky, prohráli žold. A v noci snili o překrásné smrti.

Coby smyslu života. Kterej už mnoho z nás prožívá dlouhé roky. Dnešek mi připomíná nástěnku, kde všechny stránky deníčku jsou vystaveny.