Má život smysl?

[Návštěvník]

Bylo by zajimavé prozkoumat, v jakých situacích nebo za jakých okolnosti tyto myšlenky člověka přepadají.

Nejde o myšlenky - je to celkový stav, celkový životní pocit, který se objevuje i bez uvažování a neustále se znovu vrací za nejrůznějších okolností.

Jak u koho. Někdo to tak prožívá, jiný zase úplně jinak. Záleží na tom, které koncepty jsou mu důležité, které koncepty pokládá za realitu. Takové koncepty se těžko pouští.

Nejdřív se v sobě rozpoznávají jednotlivé koncepty, dá se od nich upouštět, a to ještě není temná noc duše.

Ta nastane, když se začne rozpouštět i pocit samostatně existujícího já, které už zdaleka tolik neulpívá na jednotlivých myšlenkách, nevnímá je už jako důležité, ale sebe samo vnímá pořád jako něco skutečného.

[Návštěvník]

Nejde o myšlenky - je to celkový stav, celkový životní pocit, který se objevuje i bez uvažování a neustále se znovu vrací za nejrůznějších okolností.

Jak u koho. Někdo to tak prožívá, jiný zase úplně jinak. Záleží na tom, které koncepty jsou mu důležité, které koncepty pokládá za realitu. Takové koncepty se těžko pouští.

Nejdřív se v sobě rozpoznávají jednotlivé koncepty, dá se od nich upouštět, a to ještě není temná noc duše.

Ta nastane, když se začne rozpouštět i pocit samostatně existujícího já, které už zdaleka tolik neulpívá na jednotlivých myšlenkách, nevnímá je už jako důležité, ale sebe samo vnímá pořád jako něco skutečného.

Ale vždyt je skutečné, akorát trochu jinak než si myslelo. Doposud se identifikovalo jenom s tělem.

[Saruman]

Poslední dobou přemýšlím o tom, jestli má život smysl, popř. jaký.
Více se přikláním k tomu, že nemá.
A s tím přichází myšlenky, co tady vlastně dělám.

Má nebo nemá? Stejně tak jak tak umřeme, dříve nebo později :-), jako když spadne list ze stromu, fjúúúú a je to.

Nikde na nebi není žádná tabule, na kterou by Bůh napsal – váš účel, vaše poslání v životě. Na nebi není žádná tabule, na které stojí: Neale Donald Walsch, fajn chlápek, žijící v první půli 21. století, který, dvojtečka a mezera, a jediné, co teď musím udělat, abych pochopil, co tu dělám, proč tu jsem, je najít tu tabuli a zjistit z ní, co se mnou Bůh zamýšlí. Žádná taková tabule ale neexistuje! Takže váš úkol je to, co si určíte. Vaše poslání je to, co si sami stanovíte. Váš život bude takový, jaký si ho vytvoříte a nikdo ho nebude posuzovat teď, ani nikdy jindy.

[Návštěvník]

K čemu je můj život? proč mám žít? na co si cokoli si přát? na co něco dělat?

[dodo]

Je něco, co dá SMYSL tomu pinožení?

Jaká je odpověď?

Dá sa možno uvažovať nad tým, či zmysel života nespočíva práve v samotnom hľadaní a konečnom nájdení a uskutočnení najvyššieho poznania.
Podľa dokonale osvietených, pochopením, nájdením a konečným uskutočnením najvyššieho poznania je možné definitívne zastaviť to rodenie a pinoženie sa.
Skrátka, už žiadna ďalšia forma, žiadne ďalšie zrodenie, pinoženie, ... Takto poznávajú a takto definitívne uzatvárajú otázku zmyslu života, dokonale osvietení.

Toto ich rozhodnutie, ale určite nemožno chápať ani porovnávať, s rozhodovaním sa zúfalca s balvanom uviazaným ku krku,
stojaceho na brehu rieky, zbierajúceho odhodlanie do nej skočiť.

A ešte niečo, možno pre úplnosť...

To čo poznáva a o čom píše Jana, možno chápať, ako jeden zo spôsobov (bhaktijóga), ako poznať a uskutočniť Boha, lebo ;

„...Nejsnažší způsob zbavit se všeho toho smetí a náplně mysli a vědomí je tak dokonalá oddanost k Bohu, která vyloučí všechno to haraburdí,
poněvadž činitelem je Bůh a nikoli člověk.To ovšem dobře nesvede člověk s vyvinutým intelektem, jako třeba Ty, nebo vůbec člověk, který chce jednat samostatně
a proto musí volit cestu tvrdé morální kázně a předpisy, které jistě znáš nebo si o nich čteš, ...“

Alebo ďalší, iný spôsob, ktorý praktikuje a dobre popisuje „Trojbodka“ :

„...Právě pociťování je nejživější složka od člověka až k žížale atd. a protože se pociťuje čili prožívá dění, člověk trpí (dualitami – strasti, radost atd.).
Člověk nemá prožívat ale jen se dívat, vzorem je např. Menjour ze Zanoniho. Abys mi rozuměl o co jde – je nutno se pozvednout ze stavu duševní passivity
vůči všemu reflexnímu, tj. co přinášejí smysly a na co se reaguje impulsivně, neuvědoměle, bezděčně, což člověk vlastně činí každou vteřinu a neustále.
(Tu duševní passivitu si nepleť s Tvojí mentální aktivitou.) To je první a těžká úloha každého zasvěcence ...“

Alebo ešte aj inak, do tretice :

„...A tak by ještě zbývala docela příjemná askeze o níž píše Mistr, Meyrink a jiní, to je trvalé vyvolávání všepřekonávající radostivosti a optimismu přes
všechny překážky a odpory bytosti. Je to radostivost bezpříčinná, dětská, zpočátku vyvolávaná vůlí a chtěním i proti všemu odporu, který třeba teď prožíváš.
To je praktická cesta do nebe, nebeským stavům a teprve za těmito nebeskými stavy se otvírá pravý duchovní svět transcendentní...“

Citované, odseky sú vybraté z dopisu pána Kulovaného neznámemu adresátovi, ktorý som pred časom našiel kdesi na nete a uložil si ho do PC.
V ňom podľa mňa celkom vecne a zrozumiteľne vysvetľuje podstatu troch rôznych spôsobov duchovného úsilia.
Snáď aj tu, z časti zverejnený, znovu poslúži dobrej veci a lepšiemu pochopeniu.

[Návštěvník]

když se začne rozpouštět i pocit samostatně existujícího já, které už zdaleka tolik neulpívá na jednotlivých myšlenkách, nevnímá je už jako důležité, ale sebe samo vnímá pořád jako něco skutečného.

Ale vždyt je skutečné, akorát trochu jinak než si myslelo. Doposud se identifikovalo jenom s tělem.

Dokud člověku vyhovuje přesvědčení, že jeho samostatně existující já je skutečné (ať už se identifikuje jenom s tělem, nebo i s čímkoliv tělo přesahujícím), může jeho iluzorní samostatně existující "já" dál spokojeně pokračovat ve své iluzorní existenci.

[Návštěvník]

praktická cesta do nebe je radostivost? umíš se radovat, když není do smíchu?

[Návštěvník]

když se začne rozpouštět i pocit samostatně existujícího já, které už zdaleka tolik neulpívá na jednotlivých myšlenkách, nevnímá je už jako důležité, ale sebe samo vnímá pořád jako něco skutečného.

Ale vždyt je skutečné, akorát trochu jinak než si myslelo. Doposud se identifikovalo jenom s tělem.

Dokud člověku vyhovuje přesvědčení, že jeho samostatně existující já je skutečné (ať už se identifikuje jenom s tělem, nebo i s čímkoliv tělo přesahujícím), může jeho iluzorní samostatně existující "já" dál spokojeně pokračovat ve své iluzorní existenci.

Proč by si Vědomí nemohlo myslet, že je samostatně existující já? Pro koho je jeho existence iluzorní? Koho jiného to zajímá než vědoucí duochovní ego? Tedy zase jedna z identifikací Vědomí. Podle Nisargadatty se Vědomí identifikuje se vším možným, protože prostě takové je. Pro člověka, který se identifikuje se svými představami, jak to má správně být, je to ovšem nepochopitelné.

[Návštěvník]

když se začne rozpouštět i pocit samostatně existujícího já, které už zdaleka tolik neulpívá na jednotlivých myšlenkách, nevnímá je už jako důležité, ale sebe samo vnímá pořád jako něco skutečného.

Ale vždyt je skutečné, akorát trochu jinak než si myslelo. Doposud se identifikovalo jenom s tělem.

Dokud člověku vyhovuje přesvědčení, že jeho samostatně existující já je skutečné (ať už se identifikuje jenom s tělem, nebo i s čímkoliv tělo přesahujícím), může jeho iluzorní samostatně existující "já" dál spokojeně pokračovat ve své iluzorní existenci.

Proč by si Vědomí nemohlo myslet, že je samostatně existující já? Pro koho je jeho existence iluzorní? Koho jiného to zajímá než vědoucí duochovní ego? Tedy zase jedna z identifikací Vědomí. Podle Nisargadatty se Vědomí identifikuje se vším možným, protože prostě takové je.

´Vědomí v pohybu´ se dočasně identifikuje s představou, že je samostatně existujícím já, a současně je tato představa všetvořícím ´Vědomím v klidu´ neosobně pozorována (Balsekar: "Vědomí v pohybu Vědomí v klidu nejsou dva různé stavy. Existuje jen Vědomí v jednom či druhém stavu. Vědomí v pohybu a Vědomí v klidu".)

Znamená to, že ve skutečnosti neexistuje žádné samostatně existující já, jeho samostatná existence je pouhou iluzí. Takže když v některém Vědomím promítaném lidském tvaru nastává rozvzpomínání se Vědomí na to, čím v tomto tvaru JE, úměrně tomu se začne rozpouštět i mylný pocit samostatně existujícího já a čím dál častěji dochází k uvědomování si neosobního, ničím neomezeného všetvořícího Bytí.

Dokud tahle zkušenost chybí, probíhá dál Hra Vědomí na zapomnění a v iluzorní osobě přetrvává dál mylné přesvědčení, že samostatně existující já je skutečné.

[Tara]

Poslední dobou přemýšlím o tom, jestli má život smysl, popř. jaký.
Více se přikláním k tomu, že nemá.
A s tím přichází myšlenky, co tady vlastně dělám.

Má nebo nemá? Stejně tak jak tak umřeme, dříve nebo později :-), jako když spadne list ze stromu, fjúúúú a je to.

Nikde na nebi není žádná tabule, na kterou by Bůh napsal – váš účel, vaše poslání v životě. Na nebi není žádná tabule, na které stojí: Neale Donald Walsch, fajn chlápek, žijící v první půli 21. století, který, dvojtečka a mezera, a jediné, co teď musím udělat, abych pochopil, co tu dělám, proč tu jsem, je najít tu tabuli a zjistit z ní, co se mnou Bůh zamýšlí. Žádná taková tabule ale neexistuje! Takže váš úkol je to, co si určíte. Vaše poslání je to, co si sami stanovíte. Váš život bude takový, jaký si ho vytvoříte a nikdo ho nebude posuzovat teď, ani nikdy jindy.

Je to tak, až na to, že nikdo ho nikdy nebude posuzovat. To si myslím, že bude. Naše vyšší já a nevím, jestli to tak je, ale myslím, že ano - možná ne u všech, ale podle mě jsi po odchodu z těla konfrontován s tím, jak jsi žil jakoby v zrcadle a "vidíš", cítíš, vnímáš a díky přítomnosti našeho vyššího já, moudřejšího já i zároveň vidíš to pochybení, které jsi, většinou nevědomě, dělal. Taková introspekce s poučením. Blbé je, že při příchodu do nového těla si už obvykle nic nepamatuješ a jedeš podle navyklých vzorců dál, pokud to plně ve vědomí nepochopíš, tím se od toho osvobodíš.

[Tara]

Je něco, co dá SMYSL tomu pinožení?

Jaká je odpověď?

Dá sa možno uvažovať nad tým, či zmysel života nespočíva práve v samotnom hľadaní a konečnom nájdení a uskutočnení najvyššieho poznania.
Podľa dokonale osvietených, pochopením, nájdením a konečným uskutočnením najvyššieho poznania je možné definitívne zastaviť to rodenie a pinoženie sa.
Skrátka, už žiadna ďalšia forma, žiadne ďalšie zrodenie, pinoženie, ... Takto poznávajú a takto definitívne uzatvárajú otázku zmyslu života, dokonale osvietení.

Toto ich rozhodnutie, ale určite nemožno chápať ani porovnávať, s rozhodovaním sa zúfalca s balvanom uviazaným ku krku,
stojaceho na brehu rieky, zbierajúceho odhodlanie do nej skočiť.

A ešte niečo, možno pre úplnosť...

To čo poznáva a o čom píše Jana, možno chápať, ako jeden zo spôsobov (bhaktijóga), ako poznať a uskutočniť Boha, lebo ;

„...Nejsnažší způsob zbavit se všeho toho smetí a náplně mysli a vědomí je tak dokonalá oddanost k Bohu, která vyloučí všechno to haraburdí,
poněvadž činitelem je Bůh a nikoli člověk.To ovšem dobře nesvede člověk s vyvinutým intelektem, jako třeba Ty, nebo vůbec člověk, který chce jednat samostatně
a proto musí volit cestu tvrdé morální kázně a předpisy, které jistě znáš nebo si o nich čteš, ...“

Alebo ďalší, iný spôsob, ktorý praktikuje a dobre popisuje „Trojbodka“ :

„...Právě pociťování je nejživější složka od člověka až k žížale atd. a protože se pociťuje čili prožívá dění, člověk trpí (dualitami – strasti, radost atd.).
Člověk nemá prožívat ale jen se dívat, vzorem je např. Menjour ze Zanoniho. Abys mi rozuměl o co jde – je nutno se pozvednout ze stavu duševní passivity
vůči všemu reflexnímu, tj. co přinášejí smysly a na co se reaguje impulsivně, neuvědoměle, bezděčně, což člověk vlastně činí každou vteřinu a neustále.
(Tu duševní passivitu si nepleť s Tvojí mentální aktivitou.) To je první a těžká úloha každého zasvěcence ...“

Alebo ešte aj inak, do tretice :

„...A tak by ještě zbývala docela příjemná askeze o níž píše Mistr, Meyrink a jiní, to je trvalé vyvolávání všepřekonávající radostivosti a optimismu přes
všechny překážky a odpory bytosti. Je to radostivost bezpříčinná, dětská, zpočátku vyvolávaná vůlí a chtěním i proti všemu odporu, který třeba teď prožíváš.
To je praktická cesta do nebe, nebeským stavům a teprve za těmito nebeskými stavy se otvírá pravý duchovní svět transcendentní...“

Citované, odseky sú vybraté z dopisu pána Kulovaného neznámemu adresátovi, ktorý som pred časom našiel kdesi na nete a uložil si ho do PC.
V ňom podľa mňa celkom vecne a zrozumiteľne vysvetľuje podstatu troch rôznych spôsobov duchovného úsilia.
Snáď aj tu, z časti zverejnený, znovu poslúži dobrej veci a lepšiemu pochopeniu.

Myslíš, že bys mi zmiňovaný dopis mohl poslat třeba na email?

[Návštěvník]

Pro realizované je všechno Nadjá (to je Poznání a opravdové Osvobození - Svět je Brahmán), pro nerealizované ne - obvykle žijí koncepty "skutečnost a neskutečnost" a lpí na nich (Svět je iluze. jen Brahmán je skutečný).

[Návštěvník]

Raméš Balsekar, Nisargadattův žák odpovídá v Knize "Vědomí mluví" také na otázky hledajících, je-li projevený svět skutečný, nebo není:

R.B.:

"Svět je neskutečný v tom smyslu, že svou existencí závisí na Vědomí. Nemá žádnou vlastní nezávislou existenci."

"K vysvětlení „skutečného“ a „neskutečného“ se často používá analogie se stínem. Stín je neskutečný v tom smyslu, že je svou existencí závislý na slunci. Nicméně jako stín je poměrně skutečný. Je tedy jak skutečný, tak neskutečný. Všechno projevené závisí svou existencí na Vědomí."

"Nakonec se tak pozná, že svět je obojí, skutečný i neskutečný. Když se toto poznání objeví, vědění odpadne a v organismu, v němž došlo k osvícení, už nadále neexistuje žádná aktivní touha informovat o tom svět, změnit ho. Na třetím stupni se přijímá To, co Je, imanentní i transcendentní. Nirvána a samsára nejsou dvě různé věci. Samsára je zpředmětněným projevením Nirvány.

A tak na otázku „Je projevení skutečné?“ lze odpovědět paradoxně: „Je obojí, skutečné i neskutečné.“ Je skutečné do té míry, že je možné ho vidět, pozorovat. Proto je skutečné. Ale je to pouhý jev na pozadí Vědomí. Žádný jev nebo projevení neexistuje bez Vědomí. Proto je projevení neskutečné."

http://www.advaita.cz/wcd/e-knihy/ostat ... _mluvi.pdf

[Návštěvník]

Raméš Balsekar, Nisargadattův žák odpovídá v Knize "Vědomí mluví" také na otázky hledajících, je-li projevený svět skutečný, nebo není:

Hledající mají otázky, Poznáním se objeví skutečnost, že svět je Brahmán.

[Návštěvník]

´Vědomí v pohybu´ se dočasně identifikuje s představou, že je samostatně existujícím já,

Vědomí se identifikuje s těly a tím vznikájí osoby - samostatně existující jáčka, ale to nic nemění na tom, že Vědomí je skutečné. Každé to jáčko a všechna dohromady jsou skutečné Vědomí.

Ta nastane, když se začne rozpouštět i pocit samostatně existujícího já, které už zdaleka tolik neulpívá na jednotlivých myšlenkách, nevnímá je už jako důležité, ale sebe samo vnímá pořád jako něco skutečného.

Ale vždyt je skutečné, akorát trochu jinak než si myslelo. Doposud se identifikovalo jenom s tělem.

Bez patřičné zkušenosti je to nemožné pochopit.

[Návštěvník]

Hledající mají otázky

Díky pokoře, ochotě připustit, že něco vědět ještě neznamená to plně žít i chápat všechny souvislosti,
mají možnost prohlubovat svoje pochopení

na rozdíl od těch, ve kterých si Vědomí potřebuje ještě nějaký čas hrát na vědoucí osobu,
která nemůže jinak než se ve svých představách znovu a znovu utvrzovat přesvědčováním okolí
a dokazovat, že má pravdu, ber kde ber


Všechno je Hra Vědomí

[Jana]

Pro realizované je všechno Nadjá (to je Poznání a opravdové Osvobození - Svět je Brahmán), pro nerealizované ne - obvykle žijí koncepty "skutečnost a neskutečnost" a lpí na nich (Svět je iluze. jen Brahmán je skutečný).

Dělí realizovaný, který poznává všechno jako Nadjá, druhé na realizované a nerealizované?

[Návštěvník]

Pro realizované je všechno Nadjá (to je Poznání a opravdové Osvobození - Svět je Brahmán), pro nerealizované ne - obvykle žijí koncepty "skutečnost a neskutečnost" a lpí na nich (Svět je iluze. jen Brahmán je skutečný).

Dělí realizovaný, který poznává všechno jako Nadjá, druhé na realizované a nerealizované?

Zeptej se ho.

[Návštěvník]

Ta nastane, když se začne rozpouštět i pocit samostatně existujícího já, které už zdaleka tolik neulpívá na jednotlivých myšlenkách, nevnímá je už jako důležité, ale sebe samo vnímá pořád jako něco skutečného.

Ale vždyt je skutečné, akorát trochu jinak než si myslelo. Doposud se identifikovalo jenom s tělem.

Nisargadatta: Tím, že zapomeneme naší pravou podstatu, jednáme jako král, který sní, že je žebrák.

[Návštěvník]

Pro realizované je všechno Nadjá (to je Poznání a opravdové Osvobození - Svět je Brahmán), pro nerealizované ne - obvykle žijí koncepty "skutečnost a neskutečnost" a lpí na nich (Svět je iluze. jen Brahmán je skutečný).

Dělí realizovaný, který poznává všechno jako Nadjá, druhé na realizované a nerealizované?

Zeptej se ho.

Ramana popisoval, jak to má džnanín a jak ne-džnánin. Tak asi ten rozdíl znají.