Má život smysl?

Re: Má život smysl?

Nový příspěvekod ... » čtv 12. dub 2018 12:39:03

Získáváme vhled do věcí a tento vhled se stálým cvičením prohlubuje.

Fráňa Drtikol
...
 

Re: Má život smysl?

Nový příspěvekod zajíc » čtv 12. dub 2018 12:47:56

Smysl nějakého konání může být také přijatý, nemusím k tomu sám přijít, a když poctivě přijmu něco pozitivního a prožiji přijatý způsob, i to může přidat smysl mé snaze. Ale jestli chceme "originál vlastní" smysl, ten náš, ne jiný, pak třeba promeškáme uskutečnit jeden dobrý smysl, který byl možný,
...podobně jako se dívka/žena vdá a žije v lásce, i když nepřijede princ na bělouší, jiný než ostatní.
Alespoň neostane na ocet.

Některé "nabídky od života" mohou mást, ale většina je přijatelných. Při váhání mohou některá dobrá vnuknutí vypadat nečekaná, ale to není vždy naše starost, místo toho to vyžaduje duchapřítomnost.

Nemusíme čekat až zazní výzva husitů "bratři, na kůň", jsou i méně dramatické případy, ale jsou také vzory a výzvy, které jsou dobré i když jsou skromnější.
zajíc
 

Re: Má život smysl?

Nový příspěvekod Návštěvník » čtv 12. dub 2018 12:50:19

zajíc píše:Smysl nějakého konání může být také přijatý, nemusím k tomu sám přijít, a když poctivě přijmu něco pozitivního a prožiji přijatý způsob, i to může přidat smysl mé snaze. Ale jestli chceme "originál vlastní" smysl, ten náš, ne jiný, pak třeba promeškáme uskutečnit jeden dobrý smysl, který byl možný,
...podobně jako se dívka/žena vdá a žije v lásce, i když nepřijede princ na bělouší, jiný než ostatní.
Alespoň neostane na ocet.

Některé "nabídky od života" mohou mást, ale většina je přijatelných. Při váhání mohou některá dobrá vnuknutí vypadat nečekaná, ale to není vždy naše starost, místo toho to vyžaduje duchapřítomnost.

Nemusíme čekat až zazní výzva husitů "bratři, na kůň", jsou i méně dramatické případy, ale jsou také vzory a výzvy, které jsou dobré i když jsou skromnější.

Jinak řečeno, být spokojen s tím, co mám a dříve nebo později zemřít, byť nenaplněn. ?
Návštěvník
 

Re: Má život smysl?

Nový příspěvekod nop » čtv 12. dub 2018 13:29:20

Návštěvník píše:
zajíc píše:Smysl nějakého konání může být také přijatý, nemusím k tomu sám přijít, a když poctivě přijmu něco pozitivního a prožiji přijatý způsob, i to může přidat smysl mé snaze. Ale jestli chceme "originál vlastní" smysl, ten náš, ne jiný, pak třeba promeškáme uskutečnit jeden dobrý smysl, který byl možný,
...podobně jako se dívka/žena vdá a žije v lásce, i když nepřijede princ na bělouší, jiný než ostatní.
Alespoň neostane na ocet.

Některé "nabídky od života" mohou mást, ale většina je přijatelných. Při váhání mohou některá dobrá vnuknutí vypadat nečekaná, ale to není vždy naše starost, místo toho to vyžaduje duchapřítomnost.

Nemusíme čekat až zazní výzva husitů "bratři, na kůň", jsou i méně dramatické případy, ale jsou také vzory a výzvy, které jsou dobré i když jsou skromnější.

Jinak řečeno, být spokojen s tím, co mám a dříve nebo později zemřít, byť nenaplněn. ?

Odpovím krátce:
v Poradně jsou všeliké názory, na př. se lze dozvědět, že pro své probuzení - osvícení nemůžeš udělat nic.
To budu raději pravidelně chodit do kostela (tam se mluví jen slušně) a do lesa, konat dobré skutky a být slušně živ.
Uživatelský avatar
nop
 
Příspěvky: 1748
Registrován: ned 04. zář 2011 21:53:28
Bydliště: Praha

Re: Má život smysl?

Nový příspěvekod Návštěvník » čtv 12. dub 2018 13:42:26

Tara píše:Mě tohle mentální cvičení nic neříká, resp. mě nebaví, ale díky za názor.
Stále to ale neodpovídá na otázku, jestli má život smysl a jaký.
Na vedlejším vlákně kdosi napsal, že hledá proč žít, to je to hledání smyslu života.
Má život nějaký hlubší smysl? Na chvíli se tu objevíme v tělesných schránkách, cosi prožijeme a pak fjůůůů, jsme z toho pinožení venku. Na chvíli a zase znovu a zase znovu, to mi nedává logiku ani smysl toho rození a zakoušení a pinožení.

Proto jsem za tu otázku, neotázku hledám smysl proč žít, poděkovala.

Já vím, všechny názory, co se objeví, budou zase jen slova a slova a slova, ta pravdivá a jedině pravdivá odpověď musí vzejít zevnitř, ze mě, jako u každého..., chjo, :-.), tak s tím tady trochu žongluji...

Kolik lidí se nad něčím podobným zamýšlí a žijou, spíše přežívají až do fyzické smrti a pak nanovo, to je přece hrůzné a bolestivé.
Je něco, co dá SMYSL tomu pinožení?

Jaká je odpověď?

Jani, ty s tou tvou láskou raději neodpovídej, protože s velkým sebezapřením čtu tvoje slova i to, jak lásce děláš medvědí službu těžko zkousávám :-)


A je potřeba, aby měl život smysl?
Návštěvník
 

Re: Má život smysl?

Nový příspěvekod Návštěvník » čtv 12. dub 2018 13:58:35

Tara píše:
Kolik lidí se nad něčím podobným zamýšlí a žijou, spíše přežívají až do fyzické smrti a pak nanovo, to je přece hrůzné a bolestivé.
Je něco, co dá SMYSL tomu pinožení?



Podle mne to většina lidí takhle nevidí. Prostě žijou a nezabývej se otázkou, jestli to má smys a jaký - obvykle na to ani nemají čas. Taky jim je většinou jasné, že tak začíná deprese, a proto takové myšlenky raději potlačí - pokud to jde.
Bylo by zajimavé prozkoumat, v jakých situacích nebo za jakých okolnosti tyto myšlenky člověka přepadají.

:)
Návštěvník
 

Re: Má život smysl?

Nový příspěvekod nop » čtv 12. dub 2018 15:08:10

Návštěvník píše:
Tara píše:
Kolik lidí se nad něčím podobným zamýšlí a žijou, spíše přežívají až do fyzické smrti a pak nanovo, to je přece hrůzné a bolestivé.
Je něco, co dá SMYSL tomu pinožení?


Podle mne to většina lidí takhle nevidí. Prostě žijou a nezabývej se otázkou, jestli to má smys a jaký - obvykle na to ani nemají čas. Taky jim je většinou jasné, že tak začíná deprese, a proto takové myšlenky raději potlačí - pokud to jde.
Bylo by zajimavé prozkoumat, v jakých situacích nebo za jakých okolnosti tyto myšlenky člověka přepadají. :)

Než přišla migrace Arabů před třemi lety do Německa četl jsem tehdy, že němečtí důchodci pokládali znovuzrozování za výhodné, nemysleli na vysvobození z koloběhu zrození, ale brali to tak, že peněz bude dost (jako dosud) a žít se bude se všemi radostmi, tedy i se sexuální turistikou do chudých zemí Orientu, nechápali samsáru jako námahu nebo utrpení, ale jako radostné pokračování dosavadní praxe.
Uživatelský avatar
nop
 
Příspěvky: 1748
Registrován: ned 04. zář 2011 21:53:28
Bydliště: Praha

Re: Má život smysl?

Nový příspěvekod ... » čtv 12. dub 2018 19:44:41

Bylo by zajimavé prozkoumat, v jakých situacích nebo za jakých okolnosti tyto myšlenky člověka přepadají.

Nejde o myšlenky - je to celkový stav, celkový životní pocit, který se objevuje i bez uvažování a neustále se znovu vrací za nejrůznějších okolností.
Nezávisí tedy na okolnostech, ale na tom, nakolik dotyčný člověk dozrál k duchovnímu probuzení, k poznání skutečného Já.

Když vnitřní vývoj dospěl do určitého stupně, nastane to, čemu mistři říkají Temná noc duše:

Návštěvník píše:
praktik píše:během dlouhého období utrpení k žádnému uvolnění v radostný stav nedochází.
Je to nepřetržitý stav beznaděje a ochromení. Když skončí, jsi jiný.

Anselm Grün:

"Cílem temné noci je vnitřní tříbení člověka... Stejnou funkci může mít podle Jana od Kříže i deprese. „ I když se vyprahlost někdy spojuje s melancholií, nezpůsobuje proto o nic méně očistu mysli...“ Temná noc osvobozuje duši od veškeré závislosti, od ulpívání. "

A Eduard Tomáš:

"Jedná se, pravda, o očišťující proces, ale vy to nevíte. Nevíte, že je to očišťující proces, který vás má naučit hlubšímu sebeodevzdání a pokoře ... Dal byste celý život za jediný paprsek duchovního světla nebo aspoň naděje, ale nakonec jste zbaven i tohoto přirozeného toužení a hlavně jakékoli naděje, protože i ta se ztratí. Vypaří se bez varování a vám se zdá, že je to naprostý konec a zmar všeho - štěstí i života."
...
 

Re: Má život smysl?

Nový příspěvekod Návštěvník » čtv 12. dub 2018 20:20:39

... píše:
Bylo by zajimavé prozkoumat, v jakých situacích nebo za jakých okolnosti tyto myšlenky člověka přepadají.

Nejde o myšlenky - je to celkový stav, celkový životní pocit, který se objevuje i bez uvažování a neustále se znovu vrací za nejrůznějších okolností.


Jak u koho. Někdo to tak prožívá, jiný zase úplně jinak. Záleží na tom, které koncepty jsou mu důležité, které koncepty pokládá za realitu. Takové koncepty se těžko pouští.

:)
Návštěvník
 

Re: Má život smysl?

Nový příspěvekod Návštěvník » čtv 12. dub 2018 20:24:55

Tara píše:
Já vím, všechny názory, co se objeví, budou zase jen slova a slova a slova, ta pravdivá a jedině pravdivá odpověď musí vzejít zevnitř, ze mě, jako u každého...


Jo. Přesně.

:)
Návštěvník
 

Re: Má život smysl?

Nový příspěvekod Návštěvník » čtv 12. dub 2018 21:08:01

Návštěvník píše:
... píše:
Bylo by zajimavé prozkoumat, v jakých situacích nebo za jakých okolnosti tyto myšlenky člověka přepadají.

Nejde o myšlenky - je to celkový stav, celkový životní pocit, který se objevuje i bez uvažování a neustále se znovu vrací za nejrůznějších okolností.


Jak u koho. Někdo to tak prožívá, jiný zase úplně jinak. Záleží na tom, které koncepty jsou mu důležité, které koncepty pokládá za realitu. Takové koncepty se těžko pouští.

:)

Nejdřív se v sobě rozpoznávají jednotlivé koncepty, dá se od nich upouštět, a to ještě není temná noc duše.

Ta nastane, když se začne rozpouštět i pocit samostatně existujícího já, které už zdaleka tolik neulpívá na jednotlivých myšlenkách, nevnímá je už jako důležité, ale sebe samo vnímá pořád jako něco skutečného.
Návštěvník
 

Re: Má život smysl?

Nový příspěvekod Návštěvník » čtv 12. dub 2018 21:53:20

Návštěvník píše:
Návštěvník píše:
... píše:Nejde o myšlenky - je to celkový stav, celkový životní pocit, který se objevuje i bez uvažování a neustále se znovu vrací za nejrůznějších okolností.


Jak u koho. Někdo to tak prožívá, jiný zase úplně jinak. Záleží na tom, které koncepty jsou mu důležité, které koncepty pokládá za realitu. Takové koncepty se těžko pouští.

:)

Nejdřív se v sobě rozpoznávají jednotlivé koncepty, dá se od nich upouštět, a to ještě není temná noc duše.

Ta nastane, když se začne rozpouštět i pocit samostatně existujícího já, které už zdaleka tolik neulpívá na jednotlivých myšlenkách, nevnímá je už jako důležité, ale sebe samo vnímá pořád jako něco skutečného.


Ale vždyt je skutečné, akorát trochu jinak než si myslelo. Doposud se identifikovalo jenom s tělem.
Návštěvník
 

Re: Má život smysl?

Nový příspěvekod Saruman » čtv 12. dub 2018 22:18:50

Tara píše:Poslední dobou přemýšlím o tom, jestli má život smysl, popř. jaký.
Více se přikláním k tomu, že nemá.
A s tím přichází myšlenky, co tady vlastně dělám.

Má nebo nemá? Stejně tak jak tak umřeme, dříve nebo později :-), jako když spadne list ze stromu, fjúúúú a je to.

Neale Donald Walsch píše:Nikde na nebi není žádná tabule, na kterou by Bůh napsal – váš účel, vaše poslání v životě. Na nebi není žádná tabule, na které stojí: Neale Donald Walsch, fajn chlápek, žijící v první půli 21. století, který, dvojtečka a mezera, a jediné, co teď musím udělat, abych pochopil, co tu dělám, proč tu jsem, je najít tu tabuli a zjistit z ní, co se mnou Bůh zamýšlí. Žádná taková tabule ale neexistuje! Takže váš úkol je to, co si určíte. Vaše poslání je to, co si sami stanovíte. Váš život bude takový, jaký si ho vytvoříte a nikdo ho nebude posuzovat teď, ani nikdy jindy.
Uživatelský avatar
Saruman
 
Příspěvky: 76
Registrován: sob 10. říj 2015 13:59:32

Re: Má život smysl?

Nový příspěvekod Návštěvník » pát 13. dub 2018 8:31:27

K čemu je můj život? proč mám žít? na co si cokoli si přát? na co něco dělat?
Návštěvník
 

Re: Má život smysl?

Nový příspěvekod dodo » pát 13. dub 2018 8:37:44

Tara píše:Je něco, co dá SMYSL tomu pinožení?

Jaká je odpověď?


Dá sa možno uvažovať nad tým, či zmysel života nespočíva práve v samotnom hľadaní a konečnom nájdení a uskutočnení najvyššieho poznania.
Podľa dokonale osvietených, pochopením, nájdením a konečným uskutočnením najvyššieho poznania je možné definitívne zastaviť to rodenie a pinoženie sa.
Skrátka, už žiadna ďalšia forma, žiadne ďalšie zrodenie, pinoženie, ... Takto poznávajú a takto definitívne uzatvárajú otázku zmyslu života, dokonale osvietení.

Toto ich rozhodnutie, ale určite nemožno chápať ani porovnávať, s rozhodovaním sa zúfalca s balvanom uviazaným ku krku,
stojaceho na brehu rieky, zbierajúceho odhodlanie do nej skočiť.

A ešte niečo, možno pre úplnosť...

To čo poznáva a o čom píše Jana, možno chápať, ako jeden zo spôsobov (bhaktijóga), ako poznať a uskutočniť Boha, lebo ;

„...Nejsnažší způsob zbavit se všeho toho smetí a náplně mysli a vědomí je tak dokonalá oddanost k Bohu, která vyloučí všechno to haraburdí,
poněvadž činitelem je Bůh a nikoli člověk.To ovšem dobře nesvede člověk s vyvinutým intelektem, jako třeba Ty, nebo vůbec člověk, který chce jednat samostatně
a proto musí volit cestu tvrdé morální kázně a předpisy, které jistě znáš nebo si o nich čteš, ...“

Alebo ďalší, iný spôsob, ktorý praktikuje a dobre popisuje „Trojbodka“ :

„...Právě pociťování je nejživější složka od člověka až k žížale atd. a protože se pociťuje čili prožívá dění, člověk trpí (dualitami – strasti, radost atd.).
Člověk nemá prožívat ale jen se dívat, vzorem je např. Menjour ze Zanoniho. Abys mi rozuměl o co jde – je nutno se pozvednout ze stavu duševní passivity
vůči všemu reflexnímu, tj. co přinášejí smysly a na co se reaguje impulsivně, neuvědoměle, bezděčně, což člověk vlastně činí každou vteřinu a neustále.
(Tu duševní passivitu si nepleť s Tvojí mentální aktivitou.) To je první a těžká úloha každého zasvěcence ...“

Alebo ešte aj inak, do tretice :

„...A tak by ještě zbývala docela příjemná askeze o níž píše Mistr, Meyrink a jiní, to je trvalé vyvolávání všepřekonávající radostivosti a optimismu přes
všechny překážky a odpory bytosti. Je to radostivost bezpříčinná, dětská, zpočátku vyvolávaná vůlí a chtěním i proti všemu odporu, který třeba teď prožíváš.
To je praktická cesta do nebe, nebeským stavům a teprve za těmito nebeskými stavy se otvírá pravý duchovní svět transcendentní...“

Citované, odseky sú vybraté z dopisu pána Kulovaného neznámemu adresátovi, ktorý som pred časom našiel kdesi na nete a uložil si ho do PC.
V ňom podľa mňa celkom vecne a zrozumiteľne vysvetľuje podstatu troch rôznych spôsobov duchovného úsilia.
Snáď aj tu, z časti zverejnený, znovu poslúži dobrej veci a lepšiemu pochopeniu.
dodo
 
Příspěvky: 673
Registrován: stř 01. črc 2015 0:01:01

Re: Má život smysl?

Nový příspěvekod Návštěvník » pát 13. dub 2018 8:56:57

když se začne rozpouštět i pocit samostatně existujícího já, které už zdaleka tolik neulpívá na jednotlivých myšlenkách, nevnímá je už jako důležité, ale sebe samo vnímá pořád jako něco skutečného.


Ale vždyt je skutečné, akorát trochu jinak než si myslelo. Doposud se identifikovalo jenom s tělem.

Dokud člověku vyhovuje přesvědčení, že jeho samostatně existující já je skutečné (ať už se identifikuje jenom s tělem, nebo i s čímkoliv tělo přesahujícím), může jeho iluzorní samostatně existující "já" dál spokojeně pokračovat ve své iluzorní existenci.

:)
Návštěvník
 

Re: Má život smysl?

Nový příspěvekod Návštěvník » pát 13. dub 2018 10:21:47

praktická cesta do nebe je radostivost? umíš se radovat, když není do smíchu?
Návštěvník
 

Re: Má život smysl?

Nový příspěvekod Návštěvník » pát 13. dub 2018 10:23:34

Návštěvník píše:
když se začne rozpouštět i pocit samostatně existujícího já, které už zdaleka tolik neulpívá na jednotlivých myšlenkách, nevnímá je už jako důležité, ale sebe samo vnímá pořád jako něco skutečného.


Ale vždyt je skutečné, akorát trochu jinak než si myslelo. Doposud se identifikovalo jenom s tělem.

Dokud člověku vyhovuje přesvědčení, že jeho samostatně existující já je skutečné (ať už se identifikuje jenom s tělem, nebo i s čímkoliv tělo přesahujícím), může jeho iluzorní samostatně existující "já" dál spokojeně pokračovat ve své iluzorní existenci.

:)


Proč by si Vědomí nemohlo myslet, že je samostatně existující já? Pro koho je jeho existence iluzorní? Koho jiného to zajímá než vědoucí duochovní ego? Tedy zase jedna z identifikací Vědomí. Podle Nisargadatty se Vědomí identifikuje se vším možným, protože prostě takové je. Pro člověka, který se identifikuje se svými představami, jak to má správně být, je to ovšem nepochopitelné.

:)
Návštěvník
 

Re: Má život smysl?

Nový příspěvekod Návštěvník » pát 13. dub 2018 10:54:19

Návštěvník píše:
Návštěvník píše:
když se začne rozpouštět i pocit samostatně existujícího já, které už zdaleka tolik neulpívá na jednotlivých myšlenkách, nevnímá je už jako důležité, ale sebe samo vnímá pořád jako něco skutečného.


Ale vždyt je skutečné, akorát trochu jinak než si myslelo. Doposud se identifikovalo jenom s tělem.

Dokud člověku vyhovuje přesvědčení, že jeho samostatně existující já je skutečné (ať už se identifikuje jenom s tělem, nebo i s čímkoliv tělo přesahujícím), může jeho iluzorní samostatně existující "já" dál spokojeně pokračovat ve své iluzorní existenci.

:)


Proč by si Vědomí nemohlo myslet, že je samostatně existující já? Pro koho je jeho existence iluzorní? Koho jiného to zajímá než vědoucí duochovní ego? Tedy zase jedna z identifikací Vědomí. Podle Nisargadatty se Vědomí identifikuje se vším možným, protože prostě takové je.
:)

´Vědomí v pohybu´ se dočasně identifikuje s představou, že je samostatně existujícím já, a současně je tato představa všetvořícím ´Vědomím v klidu´ neosobně pozorována (Balsekar: "Vědomí v pohybu Vědomí v klidu nejsou dva různé stavy. Existuje jen Vědomí v jednom či druhém stavu. Vědomí v pohybu a Vědomí v klidu".)

Znamená to, že ve skutečnosti neexistuje žádné samostatně existující já, jeho samostatná existence je pouhou iluzí. Takže když v některém Vědomím promítaném lidském tvaru nastává rozvzpomínání se Vědomí na to, čím v tomto tvaru JE, úměrně tomu se začne rozpouštět i mylný pocit samostatně existujícího já a čím dál častěji dochází k uvědomování si neosobního, ničím neomezeného všetvořícího Bytí.

Dokud tahle zkušenost chybí, probíhá dál Hra Vědomí na zapomnění a v iluzorní osobě přetrvává dál mylné přesvědčení, že samostatně existující já je skutečné.
Návštěvník
 

Re: Má život smysl?

Nový příspěvekod Tara » pát 13. dub 2018 10:57:11

Saruman píše:
Tara píše:Poslední dobou přemýšlím o tom, jestli má život smysl, popř. jaký.
Více se přikláním k tomu, že nemá.
A s tím přichází myšlenky, co tady vlastně dělám.

Má nebo nemá? Stejně tak jak tak umřeme, dříve nebo později :-), jako když spadne list ze stromu, fjúúúú a je to.

Neale Donald Walsch píše:Nikde na nebi není žádná tabule, na kterou by Bůh napsal – váš účel, vaše poslání v životě. Na nebi není žádná tabule, na které stojí: Neale Donald Walsch, fajn chlápek, žijící v první půli 21. století, který, dvojtečka a mezera, a jediné, co teď musím udělat, abych pochopil, co tu dělám, proč tu jsem, je najít tu tabuli a zjistit z ní, co se mnou Bůh zamýšlí. Žádná taková tabule ale neexistuje! Takže váš úkol je to, co si určíte. Vaše poslání je to, co si sami stanovíte. Váš život bude takový, jaký si ho vytvoříte a nikdo ho nebude posuzovat teď, ani nikdy jindy.

Je to tak, až na to, že nikdo ho nikdy nebude posuzovat. To si myslím, že bude. Naše vyšší já a nevím, jestli to tak je, ale myslím, že ano - možná ne u všech, ale podle mě jsi po odchodu z těla konfrontován s tím, jak jsi žil jakoby v zrcadle a "vidíš", cítíš, vnímáš a díky přítomnosti našeho vyššího já, moudřejšího já i zároveň vidíš to pochybení, které jsi, většinou nevědomě, dělal. Taková introspekce s poučením. Blbé je, že při příchodu do nového těla si už obvykle nic nepamatuješ a jedeš podle navyklých vzorců dál, pokud to plně ve vědomí nepochopíš, tím se od toho osvobodíš.
Uživatelský avatar
Tara
 
Příspěvky: 2683
Registrován: stř 20. lis 2013 8:44:22

Další

Zpět na Co mě napadá

Kdo je online

Uživatelé procházející toto fórum: Žádní registrovaní uživatelé a 14 návštevníků