Získáváme vhled do věcí a tento vhled se stálým cvičením prohlubuje.
Fráňa Drtikol
Získáváme vhled do věcí a tento vhled se stálým cvičením prohlubuje.
Fráňa Drtikol
zajíc píše:Smysl nějakého konání může být také přijatý, nemusím k tomu sám přijít, a když poctivě přijmu něco pozitivního a prožiji přijatý způsob, i to může přidat smysl mé snaze. Ale jestli chceme "originál vlastní" smysl, ten náš, ne jiný, pak třeba promeškáme uskutečnit jeden dobrý smysl, který byl možný,
...podobně jako se dívka/žena vdá a žije v lásce, i když nepřijede princ na bělouší, jiný než ostatní.
Alespoň neostane na ocet.
Některé "nabídky od života" mohou mást, ale většina je přijatelných. Při váhání mohou některá dobrá vnuknutí vypadat nečekaná, ale to není vždy naše starost, místo toho to vyžaduje duchapřítomnost.
Nemusíme čekat až zazní výzva husitů "bratři, na kůň", jsou i méně dramatické případy, ale jsou také vzory a výzvy, které jsou dobré i když jsou skromnější.
Návštěvník píše:zajíc píše:Smysl nějakého konání může být také přijatý, nemusím k tomu sám přijít, a když poctivě přijmu něco pozitivního a prožiji přijatý způsob, i to může přidat smysl mé snaze. Ale jestli chceme "originál vlastní" smysl, ten náš, ne jiný, pak třeba promeškáme uskutečnit jeden dobrý smysl, který byl možný,
...podobně jako se dívka/žena vdá a žije v lásce, i když nepřijede princ na bělouší, jiný než ostatní.
Alespoň neostane na ocet.
Některé "nabídky od života" mohou mást, ale většina je přijatelných. Při váhání mohou některá dobrá vnuknutí vypadat nečekaná, ale to není vždy naše starost, místo toho to vyžaduje duchapřítomnost.
Nemusíme čekat až zazní výzva husitů "bratři, na kůň", jsou i méně dramatické případy, ale jsou také vzory a výzvy, které jsou dobré i když jsou skromnější.
Jinak řečeno, být spokojen s tím, co mám a dříve nebo později zemřít, byť nenaplněn. ?
Tara píše:Mě tohle mentální cvičení nic neříká, resp. mě nebaví, ale díky za názor.
Stále to ale neodpovídá na otázku, jestli má život smysl a jaký.
Na vedlejším vlákně kdosi napsal, že hledá proč žít, to je to hledání smyslu života.
Má život nějaký hlubší smysl? Na chvíli se tu objevíme v tělesných schránkách, cosi prožijeme a pak fjůůůů, jsme z toho pinožení venku. Na chvíli a zase znovu a zase znovu, to mi nedává logiku ani smysl toho rození a zakoušení a pinožení.
Proto jsem za tu otázku, neotázku hledám smysl proč žít, poděkovala.
Já vím, všechny názory, co se objeví, budou zase jen slova a slova a slova, ta pravdivá a jedině pravdivá odpověď musí vzejít zevnitř, ze mě, jako u každého..., chjo, :-.), tak s tím tady trochu žongluji...
Kolik lidí se nad něčím podobným zamýšlí a žijou, spíše přežívají až do fyzické smrti a pak nanovo, to je přece hrůzné a bolestivé.
Je něco, co dá SMYSL tomu pinožení?
Jaká je odpověď?
Jani, ty s tou tvou láskou raději neodpovídej, protože s velkým sebezapřením čtu tvoje slova i to, jak lásce děláš medvědí službu těžko zkousávám :-)
Tara píše:
Kolik lidí se nad něčím podobným zamýšlí a žijou, spíše přežívají až do fyzické smrti a pak nanovo, to je přece hrůzné a bolestivé.
Je něco, co dá SMYSL tomu pinožení?
Návštěvník píše:Tara píše:
Kolik lidí se nad něčím podobným zamýšlí a žijou, spíše přežívají až do fyzické smrti a pak nanovo, to je přece hrůzné a bolestivé.
Je něco, co dá SMYSL tomu pinožení?
Podle mne to většina lidí takhle nevidí. Prostě žijou a nezabývej se otázkou, jestli to má smys a jaký - obvykle na to ani nemají čas. Taky jim je většinou jasné, že tak začíná deprese, a proto takové myšlenky raději potlačí - pokud to jde.
Bylo by zajimavé prozkoumat, v jakých situacích nebo za jakých okolnosti tyto myšlenky člověka přepadají.
Bylo by zajimavé prozkoumat, v jakých situacích nebo za jakých okolnosti tyto myšlenky člověka přepadají.
Návštěvník píše:praktik píše:během dlouhého období utrpení k žádnému uvolnění v radostný stav nedochází.
Je to nepřetržitý stav beznaděje a ochromení. Když skončí, jsi jiný.
Anselm Grün:
"Cílem temné noci je vnitřní tříbení člověka... Stejnou funkci může mít podle Jana od Kříže i deprese. „ I když se vyprahlost někdy spojuje s melancholií, nezpůsobuje proto o nic méně očistu mysli...“ Temná noc osvobozuje duši od veškeré závislosti, od ulpívání. "
A Eduard Tomáš:
"Jedná se, pravda, o očišťující proces, ale vy to nevíte. Nevíte, že je to očišťující proces, který vás má naučit hlubšímu sebeodevzdání a pokoře ... Dal byste celý život za jediný paprsek duchovního světla nebo aspoň naděje, ale nakonec jste zbaven i tohoto přirozeného toužení a hlavně jakékoli naděje, protože i ta se ztratí. Vypaří se bez varování a vám se zdá, že je to naprostý konec a zmar všeho - štěstí i života."
... píše:Bylo by zajimavé prozkoumat, v jakých situacích nebo za jakých okolnosti tyto myšlenky člověka přepadají.
Nejde o myšlenky - je to celkový stav, celkový životní pocit, který se objevuje i bez uvažování a neustále se znovu vrací za nejrůznějších okolností.
Tara píše:
Já vím, všechny názory, co se objeví, budou zase jen slova a slova a slova, ta pravdivá a jedině pravdivá odpověď musí vzejít zevnitř, ze mě, jako u každého...
Návštěvník píše:... píše:Bylo by zajimavé prozkoumat, v jakých situacích nebo za jakých okolnosti tyto myšlenky člověka přepadají.
Nejde o myšlenky - je to celkový stav, celkový životní pocit, který se objevuje i bez uvažování a neustále se znovu vrací za nejrůznějších okolností.
Jak u koho. Někdo to tak prožívá, jiný zase úplně jinak. Záleží na tom, které koncepty jsou mu důležité, které koncepty pokládá za realitu. Takové koncepty se těžko pouští.
Návštěvník píše:Návštěvník píše:... píše:Nejde o myšlenky - je to celkový stav, celkový životní pocit, který se objevuje i bez uvažování a neustále se znovu vrací za nejrůznějších okolností.
Jak u koho. Někdo to tak prožívá, jiný zase úplně jinak. Záleží na tom, které koncepty jsou mu důležité, které koncepty pokládá za realitu. Takové koncepty se těžko pouští.
Nejdřív se v sobě rozpoznávají jednotlivé koncepty, dá se od nich upouštět, a to ještě není temná noc duše.
Ta nastane, když se začne rozpouštět i pocit samostatně existujícího já, které už zdaleka tolik neulpívá na jednotlivých myšlenkách, nevnímá je už jako důležité, ale sebe samo vnímá pořád jako něco skutečného.
Tara píše:Poslední dobou přemýšlím o tom, jestli má život smysl, popř. jaký.
Více se přikláním k tomu, že nemá.
A s tím přichází myšlenky, co tady vlastně dělám.
Má nebo nemá? Stejně tak jak tak umřeme, dříve nebo později :-), jako když spadne list ze stromu, fjúúúú a je to.
Neale Donald Walsch píše:Nikde na nebi není žádná tabule, na kterou by Bůh napsal – váš účel, vaše poslání v životě. Na nebi není žádná tabule, na které stojí: Neale Donald Walsch, fajn chlápek, žijící v první půli 21. století, který, dvojtečka a mezera, a jediné, co teď musím udělat, abych pochopil, co tu dělám, proč tu jsem, je najít tu tabuli a zjistit z ní, co se mnou Bůh zamýšlí. Žádná taková tabule ale neexistuje! Takže váš úkol je to, co si určíte. Vaše poslání je to, co si sami stanovíte. Váš život bude takový, jaký si ho vytvoříte a nikdo ho nebude posuzovat teď, ani nikdy jindy.
Tara píše:Je něco, co dá SMYSL tomu pinožení?
Jaká je odpověď?
když se začne rozpouštět i pocit samostatně existujícího já, které už zdaleka tolik neulpívá na jednotlivých myšlenkách, nevnímá je už jako důležité, ale sebe samo vnímá pořád jako něco skutečného.
Ale vždyt je skutečné, akorát trochu jinak než si myslelo. Doposud se identifikovalo jenom s tělem.
Návštěvník píše:když se začne rozpouštět i pocit samostatně existujícího já, které už zdaleka tolik neulpívá na jednotlivých myšlenkách, nevnímá je už jako důležité, ale sebe samo vnímá pořád jako něco skutečného.Ale vždyt je skutečné, akorát trochu jinak než si myslelo. Doposud se identifikovalo jenom s tělem.
Dokud člověku vyhovuje přesvědčení, že jeho samostatně existující já je skutečné (ať už se identifikuje jenom s tělem, nebo i s čímkoliv tělo přesahujícím), může jeho iluzorní samostatně existující "já" dál spokojeně pokračovat ve své iluzorní existenci.
Návštěvník píše:Návštěvník píše:když se začne rozpouštět i pocit samostatně existujícího já, které už zdaleka tolik neulpívá na jednotlivých myšlenkách, nevnímá je už jako důležité, ale sebe samo vnímá pořád jako něco skutečného.Ale vždyt je skutečné, akorát trochu jinak než si myslelo. Doposud se identifikovalo jenom s tělem.
Dokud člověku vyhovuje přesvědčení, že jeho samostatně existující já je skutečné (ať už se identifikuje jenom s tělem, nebo i s čímkoliv tělo přesahujícím), může jeho iluzorní samostatně existující "já" dál spokojeně pokračovat ve své iluzorní existenci.
Proč by si Vědomí nemohlo myslet, že je samostatně existující já? Pro koho je jeho existence iluzorní? Koho jiného to zajímá než vědoucí duochovní ego? Tedy zase jedna z identifikací Vědomí. Podle Nisargadatty se Vědomí identifikuje se vším možným, protože prostě takové je.
Saruman píše:Tara píše:Poslední dobou přemýšlím o tom, jestli má život smysl, popř. jaký.
Více se přikláním k tomu, že nemá.
A s tím přichází myšlenky, co tady vlastně dělám.
Má nebo nemá? Stejně tak jak tak umřeme, dříve nebo později :-), jako když spadne list ze stromu, fjúúúú a je to.Neale Donald Walsch píše:Nikde na nebi není žádná tabule, na kterou by Bůh napsal – váš účel, vaše poslání v životě. Na nebi není žádná tabule, na které stojí: Neale Donald Walsch, fajn chlápek, žijící v první půli 21. století, který, dvojtečka a mezera, a jediné, co teď musím udělat, abych pochopil, co tu dělám, proč tu jsem, je najít tu tabuli a zjistit z ní, co se mnou Bůh zamýšlí. Žádná taková tabule ale neexistuje! Takže váš úkol je to, co si určíte. Vaše poslání je to, co si sami stanovíte. Váš život bude takový, jaký si ho vytvoříte a nikdo ho nebude posuzovat teď, ani nikdy jindy.
Uživatelé procházející toto fórum: Žádní registrovaní uživatelé a 14 návštevníků