Stránka 1 z 1

Re: Zaujalo mě

Nový příspěvekNapsal: pát 29. čer 2018 11:20:55
od Návštěvník
Vděčnost

Jak vědci zjistili, její praktikování do života každý den může zlepšit vnímání pocitu štěstí.

Štěstí není něco, co k nám přijde až někdy. Až bude dodělané všechno, co má být dodělané a my dosáhneme svého cíle. Štěstí je třeba si hýčkat a jít mu naproti. My sami si můžeme vybudovat a udržovat svoje štěstí, tak proč čekat. Pojďte se přidat k práci na osobním štěstí. Každý den si vezměte zápisník a napište si svoje 3 věci, za které jste vděční. Opakujte po 21 dní. Na konci zhodnoťte výsledek.

Každý den si nacházím svoje 3 věci za které jsem opravdu vděčný. Nutí mě to zrekapitulovat si svůj den a najít na něm opravdu něco pozitivního. Sám jsem tomu nevěřil, ale musím uznat, že mi toto lehké cvičení, které nezabere ani pět minut, značně pomáhá.

https://martinpapez.cz/vdecnost-zvysuje-pocit-stesti/

Re: Zaujalo mě

Nový příspěvekNapsal: ned 04. lis 2018 12:52:06
od Návštěvník
Pouhá upřímná ochota rozpoznávat posedlost vlastní mysli má za následek (tedy podle mé zkušenosti), že samo od sebe začne spontánně docházet - bez přemýšlení a bez jakékoliv snahy - k všimnutí si, tady a teď - nejen té konkrétní mentální/emocionální reakce, která právě vyvstala, ale najednou je jasně vidět i příčina, proč se tahle reakce v mysli objevila, t.j její doteď neuvědomovaná motivace, která ji vyvolala.

I ta doteď skrytá motivace se pak dá tady a teď neosobně pozorovat...a postupně se tak začne dařit rozpoznávat různé podoby vlastní sebeobranné motivace... Když se pokaždé jen pozorují, začnou samy od sebe slábnout. Postupně s nimi mizí i důsledky, sebeobranné rekce mysli.

K té upřímné ochotě rozpoznávat posedlost vlastní mysli mi napadá: když se tohle udělá například s výraznou, nesouhlasnou emocí, která se objeví při čtení něčího příspěvku v diskusi, má to velmi zajímavé a dalo by se říct i docela příjemné důsledky: neobjeví se slepá potřeba nandat to tomu druhému a začít mu dokazovat, jaký je blbec, tudíž zareagovat stejně primitivně jako kterékoliv zvíře, které se cítí ohrožené. Jakmile se tahle reakce živočišné části našeho mozku (která se stará o naši sebeobranu a použije k tomu cokoliv, co je právě po ruce) nechá proběhnout a jen se klidně pozoruje, poměrně rychle se hlava vzpamatuje a přestane být jen poslušným otrokem, který vždycky bezmyšlenkovitě udělá přesně to, co mu primitivní část v ní uloženého mozku přikázala.

Dá se pak začít vnímat spousta zajímavých souvislostí, které - když se vezmou v úvahu - můžou občas vést i k pochopení, které bylo doteď úplně mimo naše možnosti. Je to fakt dobrodružství a když se k tomu jednou přičuchne, začne se to neosobní pozorování vidět ne jako něco, co by se "mělo" dělat, ale jako náramně šikovný způsob, kterým je možné zbavit se nadvlády té primitivní, sebeobranné části našeho mozku, která doteď za nás rozhodovala o našich reakcích i o tom, co pod jejich vlivem děláme.

V knize Pád do milosti https://www.kosmas.cz/knihy/196461/pad-do-milosti/ , ve které se Adyshanti dělí o své zkušenosti na cestě k Probuzení, k naší potřebě vědět říká:

Abychom prohlédli svou mysl a hluboce zakořeněný pocit oddělenosti, kvůli kterým v životě tak často trpíme a zažíváme nedorozumění, musíme udělat velký krok – vzdát se toho, co víme, a vstoupit do tajemné skutečnosti neznáma.

Neznámo je velmi citlivé místo. Otevřeme-li se tomuto vnitřnímu prostoru nevědění, můžeme si připadat hodně zranitelní.

Ve skutečnosti je ale toto nevědění naší jedinou vstupní branou. Teprve tím, že si dovolíme nevědět, se staneme dostatečně citlivými, vnímavými, otevřenými a přístupnými.

Abychom přiznali, že nevíme, abychom připustili skutečnost, že pomocí mysli nejsme schopni poznat pravou povahu toho, co se děje, k tomu potřebujeme ze všeho nejvíc pokoru. Tahle pokora a tohle uvědomění nám otevírají cestu: k největšímu poznání přicházíme branou nevědění.


Re: Zaujalo mě

Nový příspěvekNapsal: čtv 15. lis 2018 20:58:09
od Návštěvník
Jak rozpoznat nutkání neustále prosazovat vlastní názor, bez ohledu na fakta?

Nezájmem o jakákoliv oponentem uvedená fakta, která by každý jiný při poctivém přístupu vzal v úvahu, uhýbáním do jejich relativizování (pomocí neduálního "vše je jedno" atd), kdykoliv by mohla ohrozit to, o čem je přesvědčený, protože jsou v rozporu s tím, co sám tvrdí.

Proč člověka ovládají tyhle reakce? Protože si neuvědomuje, že jeho jediným zájmem je obhajovat vlastní názory. A tak kdykoliv chybí věcná argumentace, uhne do opěvování vlastních prožitků.

Z čeho taková potřeba vzniká? To může rozpoznat jen on sám - až se v něm jednou probudí zájem zjistit, jak to doopravdy je. Do té doby bude pokračovat ve svém kličkování, které vidí všichni kolem, jen on sám o něm nemá tušení... je to v kompetenci jeho podvědomí.


Re: Zaujalo mě

Nový příspěvekNapsal: pát 16. lis 2018 15:48:31
od Návštěvník
Jakmile duše zakouší prázdnotu a pochyby, které jsou charakteristické pro konec fáze ega, je možné poznat a čelit všem pocitům a emocím, které byly předtím skryty ve stínu. Tyto zadržované emoce a pocity jsou vstupní branou k vašemu vyššímu Já. Tím, že prozkoumáte to, co skutečně cítíte místo toho, co byste měli cítit, uzdravujete svoji spontaneitu a integritu, tu část vás samotných, která je taktéž nazývána vašim „vnitřním dítětem.“ To, že jste ve spojení s vašimi skutečnými pocity a emocemi, vás staví na cestu k osvobození. Přeměna k vědomí založenému na srdci tedy započala.

Pamela Kribbe

Re: Zaujalo mě

Nový příspěvekNapsal: pát 16. lis 2018 16:42:53
od Jana
Návštěvník píše:
....To, že jste ve spojení s vašimi skutečnými pocity a emocemi, vás staví na cestu k osvobození. Přeměna k vědomí založenému na srdci tedy započala.

Pamela Kribbe


:) :yes:



6:40

Je zde pocit Já, poslouchejte pozorně.

Představme si pocit Já jako posuvnou páčku na ose.

Pokud se pocit Já posune směrem k tělu a mysli a ztotožní se s nimi a uvěříte, že jste osoba...

Pokud vezmete Já a uděláte z něj osobu, pak je osoba zodpovědná za svůj život.

Ale pokud je Já ztotožněno s Vědomím, pak se stává zodpovědností Vesmíru, postarat se o Vaše tělo.

Re: Zaujalo mě

Nový příspěvekNapsal: pát 16. lis 2018 17:45:23
od Návštěvník
Rozšíření vědomí, které nastává na konci fáze ega, je proto často vnímáno jako nezvaný host, který kazí hru. Toto nové uvědomění otřásá vším, co se vám zdálo předtím jasné. Když začnete zpochybňovat svoje vzorce myšlení a jednání, do vašeho vědomí vstoupí zcela nová stránka vás samotných. Je to ta část vás, která miluje pravdu místo moci.

Pamela Kribbe

Re: Zaujalo mě

Nový příspěvekNapsal: úte 20. lis 2018 15:01:00
od Návštěvník
Zametání pod koberec je důsledkem potřeby cítit se bezpečně. V pokročilejším vývojovém stupni převezme tuhle aktivitu duchovní osobní já a pak s tím, co člověk odmítá vnímat a vytrvale popírá, že to existuje, může žít hodně dlouho; nakonec ale přijde období, kdy je s tím vším konfrontovaný, a to je hodně náročná zkušenost.

Jedním ze současných Učitelů duchovní cesty k Sebe-poznání je psycholog, MUDr. Pavel Špatenka. Pomáhá integrovat temné stránky lidské psychiky do vědomí. Říká:

"Pokud má člověk v úmyslu vědomě přesáhnout své ego, může díky sebepoznání začít nacházet a kultivovat neustálý pocit sepětí s přítomným Bytím. Tím se stává mnohem citlivější a jeho schopnost vnímat spojení s neprojevenou neviditelnou realitou sílí.

Začít žít v přítomnosti znamená nacházet lásku a moudrost poznání, jež nás vedou nejen k tomu lepšímu v nás, ale i k tomu neprojevenému, co nás přesahuje."


Je autorem knih

OSM PROMLUV O POZNÁNÍ
Obrázek

JÓGA SEBEPOZNÁNÍ
Obrázek

a řady dalších, jsou možné i osobní konzultace.

Terapeut MUDr. Pavel Špatenka je tvůrce osobitého pohledu na sebepoznání nejen v procesu léčení duše, ale i v životě člověka vůbec. Ve svém učení se zabývá lidskou psychikou na pomezí duchovní a duševní síly člověka, přičemž plně respektuje složitost a nároky západního člověka 21 století. Své učení nespojuje s žádným náboženstvím ani spirituální tradicí. Vytvořil nové terapeutické přístupy, s jejichž pomocí učí praktickému sebepoznání, jež vede k probuzení duševního a duchovního potenciálu člověka. Jeho snahou je zpřístupnění vnitřního světa lidské duše a duchovních tradic každému, kdo se zajímá o vlastní vývoj a sebepoznání. Hlavní nástroj pro změnu sociálního prostředí vidí v oslovení jednotlivce a ve skutečné vnitřní transformaci, která je zárukou celospolečenských změn.

Pavel Špatenka „Moderního člověka nebolí nedostatečný intelekt a malé vzdělání, ale poznání, že nežije svobodným duševním životem, že nedokáže být sám sebou. Bojí se svých stínů, žije jednostranně a svojí duši potlačuje, namísto toho, aby ji poznával.“

Pavel Špatenka o své práci a svém vztahu k ní říká: „Sebepoznání je cesta po které kráčím. Poznávám a léčím. Tak vědomě vyjadřuji svůj postoj k životu. Vím, že za hranicí lidského vědomí je nevědomá psychická realita, nesoucí všechny kvality, které vědomí moderního člověka postrádá. Není nutné říkat, že poznání a přijetí nevědomé psyché vytváří zásadní obrat v životě člověka a přivádí ho na cestu jeho skutečné, dá se říci metafyzické či duchovní, podstaty. Dosažení tohoto poznání znamená nejvyšší naplnění života, vykoupení z utrpení a vnitřní bolesti. Nic méně, nic více. Poznání nelze dosáhnout exaktní vědou, ani filosofií, či slepou vírou v dogmata. Poznání totiž nepřichází z mysli, nýbrž z duše člověka - je to vědění srdce. Informace, které potřebujeme ke skutečnému životu přicházejí z vnitřní zkušenosti. Poznání je to, co člověku dává jeho duše. Poznání jsou hlubinné zkušenosti, nezaměnitelná pravda.“


Další informace jsou na http://www.jogasebepoznani.cz/

:)