Co zbývá, když tu není nic?

Co zbývá, když tu není nic?

Nový příspěvekod Návštěvník » úte 06. bře 2018 9:13:50



Satprem - Evoluce k Vědomí

V koncetračním táboře nalezl svou podstatu - Interview se Satprem - Evoluce Vědomí


Satprem - Evoluce Vědomí
V Nilgirii, Indie,1982

Překlad: Roman Kocián
Satprem se narodil v Paříži jako Bernard Enginger a dětství a mládí prožil v Bretani. Během druhé světové války byl členem francouzského odboje (v sekci "Turma-Vengeance").Byl zatčen gestapem na sklonku roku 1943 a strávil jeden a půl roku v německých koncentračních táborech.
________________________________

Reportér - Rimbaud v díle "Sezóna v pekle" již před sto lety popsal peklo, ve kterém nyní žijeme. Takže jsme v pekle, které je všude.

Satprem - Je však předvečer a obrněni horlivou trpělivostí nakonec vstoupíme do nádherných měst...

Avšak Rimbaudovo peklo bylo stále dosti psychologické. Nyní je to peklo fyzické. V této chvíli se střílí po lidech v Teheránu, že ano?

Všude je patrné barbarství v té či oné formě. Začínáme se dusit, poněvadž lidstvo potřebuje pohlédnout do tváře strašné fyzické reality, aby mohlo nakonec dojít k proměně jejího vědomí. To je to, co se odehrává. Není to krize morálky, není to krize politická, finanční, anebo náboženská. Nic z toho.

Jsme uprostřed evoluční krize. Umíráme za lidství, abychom se zrodili jako něco jiného. Všechno je špatně. A všude. Všechno je hrozné. Všude.

Dokonce i v těch nádherných amerických městech, tak přepychových, lze se potkat s barbarstvím. Na každém kroku. Dosáhli jsme momentu, ve kterém se Vědomí obrací do jiné dimenze. Není to tak?

Taková je historie. Jde o evoluční krizi. Dosáhli jsme bodu v evoluci, ve kterém se podobně musely organismy naučit dýchat plícemi, namísto žábrami. Jinak by se udusily.



A toto se děje i nyní. Samozřejmě se mohu podělit toliko o své zkušenosti.

Člověkem teprve začíná být, když dosáhne úplné nicoty, neboli toho, čím je. Není to to, co si myslí, co miluje. Jakmile dosáhne této úplné nicoty, tak tu Něco musí zůstat, jinak zemře, není-liž tak?

Tohle jsem zažil v koncentračních táborech. Bylo to NIC. Všechno bylo zničeno a zdecimováno. I já jsem byl zlomen. Všechny ideály, veškerá ušlechtilost, všechno bylo zničeno. Nezůstalo nic, vůbec nic, rozumíte. Žádná politika, žádné náboženství, nic, nic, čeho by se dalo zachytit. Takže, když už tu nic není, co zbude? Co zbývá?

http://otevriocihz.blogspot.cz/
Návštěvník
 

Re: Co zbývá, když tu není nic?

Nový příspěvekod vostal petr » úte 06. bře 2018 11:47:02

Co zbývá?


já....
vostal petr
 

Re: Co zbývá, když tu není nic?

Nový příspěvekod Tara » úte 06. bře 2018 15:25:56

To je velmi silné video. Díky.
Uživatelský avatar
Tara
 
Příspěvky: 2683
Registrován: stř 20. lis 2013 8:44:22

Re: Co zbývá, když tu není nic?

Nový příspěvekod Návštěvník » stř 07. bře 2018 7:36:29

Za myslí:

Radost, která nemá hranic

Ježíš řekl: „Hledejte napřed jeho království a ostatní dostanete přidáno.“ Nastínil jsem v tomto článku hlavní přínosy meditace pro dnešního člověka – jak však bylo již jednou řečeno, naší motivací by nemělo být „něco získat“, ale stát se lepší lidskou bytostí. V určitém bodě se pak může meditace stát i ne-úsilím. V Oranžové knize – meditační techniky cituje Osho jednoho zenového mistra: „Tiše sedím a nic nedělám, přijde jaro a tráva roste sama od sebe.“

Jinými slovy: Ten, kdo od meditace příliš očekává a je svázán svou určitou představou o ní, nebude z ní mít nikdy takový přínos jako praktikující, jež touží celým svým srdcem po Pravdě a Poznání.

Co nás na této cestě – když utišíme naši neustále živou mysl – může čekat, nastiňuje Aurobindo Ghoš: Když se vědomí osvobozuje od tisíce mentálních, vitálních nebo fyzických vibrací, v kterých bylo zahrabané, objevuje radost. Celá bytost jakoby se naplnila množstvím vibrující síly – průzračné, nehybné, nikam nepospíchající. Je to čisté vědomí, čistá síla, čistá radost, protože všechno je to stejné. Je to konkrétní radost, široká a pokojná substance radosti, která jak se zdá, nemá začátek ani konec, ani příčinu a nachází se všude, v předmětech i bytostech a představuje skrytou příčinu jejich růstu a skrytou potřebu růst. (…) Tato radost nic nepotřebuje pro svou existenci, ona existuje, podobná skále, pevné v čase a prostoru, podobná úsměvu, schovanému před vším. V ní je celá záhada vesmíru.“

(z knihy Satprem: Sri Aurobindo, alebo putovanie vedomia).


Obrázek
Návštěvník
 


Zpět na Co mě napadá

Kdo je online

Uživatelé procházející toto fórum: Žádní registrovaní uživatelé a 12 návštevníků