Stránka 2 z 2

Re: Pocitářský krédo

Nový příspěvekNapsal: stř 28. úno 2018 17:24:16
od vostal petr
Jana píše:To skutečné blaho, které zakoušíš každou noc ve spánku beze snů, nepramení z toho, že sis vlezl do postele, ale že zmizelo ztotožnění s tím, kdo by někam lezl.

A důvod, proč tohle blaho, které je samotnou existencí, tedy SČA, u většiny lidských bytostí při probuzení mysli, objevení se sna, světa, zmizí, je, že se vědomí fixuje v představách - jsem tohle smrtelné a zranitelné tělo, jsem to, co si myslím...


No vidíš jak jsi těma svejma vizualizacema zblblá,

to máš z toho, že čteš duchovní hovadiny a pak ti z toho takhle jebe,

Polina ti řekla vo světle a tobě se rázem rozvítila lampička na nočním stolku...

Hovno zmizelo, i kdyby jsi si to světlo uvědomovala, tak hovno zmizelo,

páč to někdo zakouší,

nebo že bych tomu zase nerozumněl ????



Je to možný, já jsem ouplnej pablb páč mám ten mozek a ne jen pocity...

Re: Pocitářský krédo

Nový příspěvekNapsal: stř 28. úno 2018 18:19:05
od Jana
Světlo není ve světle vidět, je možné si ho uvědomit jen ve vztahu k temnotě.

Re: Pocitářský krédo

Nový příspěvekNapsal: čtv 01. bře 2018 8:22:29
od vostal petr
To já si takhle na večer vždycky vizualizuju Brigit Bardotovou,

a vždycky, než se mně podaří ji úplně svléknout tak usnu,

jednou, jsem se dokonce dostal až k spodárům, ale stejně jsem to nestihnul a když je měla už u kolen jsem usnul....

Jo, těžkej je život vizualizátorův....

Ale světlo taky umím, jen se mně u světla blbě usíná, páč to světlo je takovej světelnej smog...