Re: Pocitářský krédo

[vostal petr]

We Are Millions And Millions Are One

Ovládá mě láska,
jako stoupající raketa
ovládá mě láska,
jako třpytící se diamant
ovládá mě láska,
se zlatými odznaky na hrudi

Co jsem já, budete i vy

Viděl jsem světlo

Všichni jsme si tak podobní

Pojď ke mně, nebraň se

Ztratil jsem kontrolu
nad velkou modrou oblohou

Tak co chceš?
záříš tak jasně
v žáru noci je ale tma
tak proč chceš
sdílet svou hvězdu
v temnotě

Stoupáme výše
pojď, teď se neohlížej
dosáhněme hvězd
před východem
láska nás ovládá
přes bod, z nějž není návratu

jsou nás miliony
a miliony jsou jako jeden

obejmi nový den
odrážející se ve tvých očích.

[vostal petr]

A přitom je to tak jednoduchý,

stačí vodejít ze světa pomatených lidí do tý přírody,

a bejt v souladu s tou přírodou, tam to superego vodpadne vcelku přirozně,

no mnozí to tak a právě proto dělají....

[Návštěvník]

A přitom je to tak jednoduchý,

stačí vodejít ze světa pomatených lidí do tý přírody,
****************************************************************
Jsi pomatenej? V tomhle mrazu?

[vostal petr]

Tak počkej do pátku, v sobotu se už bude voteplovat....

[Návštěvník]

Kdo mi dá záruku, že když odejdu ze světa pomatených lidí, že já jedinej nebudu pomatenej?

[vostal petr]

Záručák ti vystaví slunce a s případnými reklamacemi se vobracej na voblohu...

A kdyby ti chyběla společnost lidí, tak můžeš vobjímat stromy a povídat si s ptáčky,

případně pařezům můžeš povídat vo lásce a štěstí,

a kdyby ti bylo těžko u srdíčka, tak se vyzpovídej ze svého žalu nejlépe náký vrbě...

[Jana]

Vono taky neexistuje jen ego,

ale i superego (jak říkal právě ten Maharadž)

a u člověka se to superego (příroda) manifestuje právě skrze ty archetypy, což jsou takové ty přírodní prográmky,

v kterých se pak ti pocitáři plácaj,

proto také např. v indii nepovažují za mistra toho, kdo je ovládán sexuálním pudem,

páč to znamená, že je ovládán supregem, to jen pro příklad toho, co je to superego


Že to někdo nerospozná a prcasí se v představě a pocitech jednoty,

je poněkud smutná událost, a pak se snaží bejt např. to jedno tělo s manželkou,

či si přifrnkne vůli superega i k osvícení a domnívá že tadle vůle

je boží vůle (viz,. Miroslav)....

Láska má prostě více úrovní, dle míry ztotožnění budto s egem či s celým projeveným snem....

Ano

Bez ohledu na ty úrovně lásky, to, co je skutečně láska, je absolutně stejné.

Pocit lásky bez příměsí představ o tom, co by mohlo, mělo nebo nemělo být, je sám o sobě lahodný a stejný.

Pocit lásky je spojnicí skrz kterou je možné se dostat z představ ego-mysli do vědomí pravého Já.

Jenže stejně tak jako sama láska osvobozená od připoutanosti k představám, tedy obrácená do svého Zdroje, je lahodná,

obrácená do představ projeveného světa v podobě chtění a nechtění je zoufalstvím.

[vostal petr]

Ty jsi si už měla dávno votevřít cukrárnu,

možná by ti to vynášelo víc, než tohle radílkovský forum

pro hledače a nacházeče

vizualizací...

Bejt voblblej pocitem lásky to je pro ženský blaženost, stejně jako pro vepře bahno,

dokonce i to chrochtání je vcelku stejný a neměnný...

Akoráte si musíš stejně jako ten vepř do toho bahna vlízt,

kdybys tam nemusela furt lízt, nemusela by jsi furt chrochtat...

[Jana]

Nevíš o čem píšeš, brebto.

[Jana]

To skutečné blaho, které zakoušíš každou noc ve spánku beze snů, který miluješ ze všeho nejvíc, jak jsi tady někdy psal, nepramení z toho, že sis vlezl do postele, ale že v tom spánku beze snů zmizelo ztotožnění s tím, kdo by někam lezl.

A důvod, proč tohle blaho, které je samotnou existencí, tedy SČA, u většiny lidských bytostí při probuzení mysli, objevení se sna, světa, zmizí, je, že se vědomí fixuje v představách - jsem tohle smrtelné a zranitelné tělo, jsem to, co si myslím...

[vostal petr]

To skutečné blaho, které zakoušíš každou noc ve spánku beze snů, nepramení z toho, že sis vlezl do postele, ale že zmizelo ztotožnění s tím, kdo by někam lezl.

A důvod, proč tohle blaho, které je samotnou existencí, tedy SČA, u většiny lidských bytostí při probuzení mysli, objevení se sna, světa, zmizí, je, že se vědomí fixuje v představách - jsem tohle smrtelné a zranitelné tělo, jsem to, co si myslím...

No vidíš jak jsi těma svejma vizualizacema zblblá,

to máš z toho, že čteš duchovní hovadiny a pak ti z toho takhle jebe,

Polina ti řekla vo světle a tobě se rázem rozvítila lampička na nočním stolku...

Hovno zmizelo, i kdyby jsi si to světlo uvědomovala, tak hovno zmizelo,

páč to někdo zakouší,

nebo že bych tomu zase nerozumněl ????



Je to možný, já jsem ouplnej pablb páč mám ten mozek a ne jen pocity...

[Jana]

Světlo není ve světle vidět, je možné si ho uvědomit jen ve vztahu k temnotě.

[vostal petr]

To já si takhle na večer vždycky vizualizuju Brigit Bardotovou,

a vždycky, než se mně podaří ji úplně svléknout tak usnu,

jednou, jsem se dokonce dostal až k spodárům, ale stejně jsem to nestihnul a když je měla už u kolen jsem usnul....

Jo, těžkej je život vizualizátorův....

Ale světlo taky umím, jen se mně u světla blbě usíná, páč to světlo je takovej světelnej smog...