Poradna zdarma

vostálník píše:

A ničím nepodmíněná láska je tím, co z toho snu probouzí.

To, co probouzí z obyčeného snu ve spánku,

to probouzí i ze snu života...

Musím tě zklamat, láska to není,

ani kdybys to milionkráte zopakovala...

Nemusíš mě zklamat, nejde to.

Říkáš, že to, co probouzí z obyčejného snu ve spánku, to probouzí i ze snu života.

Ano.

Tuhle zkušenost mám.

Jen tomu ve spánku těla a mysli neříkám láska.

Je to stejné blažené vědomí, jaké je i v bdění a spánku beze snů. Díky tomu vědomému vědomí ve spánku se sny je možné zcela jasně odlišit sen od skutečnosti. Zdají se třeba různé blbosti, ale skrz to blažené vědomí je jasné, že se s tím, čím skutečně jsem, tedy s tou vědomou existencí samotnou, vůbec nic neděje, stejně jako v bdělém stavu.

Ale když se probudí tělo a mysl a objeví se svět, tak je jasné, že to, co tady je, je velká láska.

Q: How do I get at it?

Nisargadatta Maharaj: You need not get at it, for you are it. It will get at you, if you give it a chance. Let go
your attachment to the unreal and the real will swiftly and smoothly step into its own. Stop
imagining yourself being or doing this or that and the realisation that you are the source and
heart of all will dawn upon you. With this will come great love which is not choice or
predilection, nor attachment, but a power which makes all things love-worthy and lovable.

Q: How does one go beyond consciousness into awareness?

M: Since it is awareness that makes consciousness possible, there is
awareness in every state of consciousness. Therefore the very consciousness of
being conscious is already a movement in awareness. Interest in your stream of
consciousness takes you to awareness. It is not a new state. It is at once recognised
as the original, basic existence, which is life itself, and also love and joy.

Q: How am I to find that love?

M: What do you love now? The 'I am'. Give your heart and mind to it, think
of nothing else. This, when effortless and natural, is the highest state. In it love itself
is the lover and the beloved.

Je to stejné blažené vědomí, jaké je i v bdění a spánku beze snů. Díky tomu vědomému vědomí ve spánku se sny je možné zcela jasně odlišit sen od skutečnosti. Zdají se třeba různé blbosti, ale skrz to blažené vědomí je jasné, že se s tím, čím skutečně jsem, tedy s tou vědomou existencí samotnou, vůbec nic neděje, stejně jako v bdělém stavu.

Ale když se probudí tělo a mysl a objeví se svět, tak je jasné, že to, co tady je, je velká láska.

Já mluvím o něčem jiném,

no nevadí

A nemůže to být naopak? Nemůže to být i tak, že tady je radost, že skutečnost je rozkrývaná, poznávaná, znovu a znovu potvrzovaná, milovaná.

Radost, že různá ústa mluví různými jazyky, ale stejnou řečí.

Radost, že

Radost může být podmíněná různými věcmi...

Může

No, téma jsem našel, ale stejně už nevím, jaká tam tenkrát v minulym roce byla myšlenka, nálada, natož účel,
takže to zas můžete schovat.

Do nového roku je třeba vykročit i s novou myšlenkou -

Bez lásky je všechno špatně

A naopak to pak zní, že s LÁSKOU JE VŠECHNO DOBŘE


Nebo, že bych to otočil nějak špatně.....no možný je všechno...

Každý rok je nový,
což je podezřelé.
Každá myšlenka je stará a
vědomí bdělé.
Vědomí, myšlenka, rok,
byl jednou jeden cvok.
Za sedmero horama a
sedmero kozama,
spásají osoby plnýma douškama,
pocity velkého Necity.
Já tam byl, mediální drinky pil,
tancoval a veselil se,
a jak už to bývá,
v závěru zblil se.

A to je šťastný konec,
anebo začátek?
Anebo naopak,
a zase nazpátek.

Ven a zase zpátky
rovnou do pohádky,

kde každý rok je nový
...

"Za sedmero horama, za sedmero řekama, za sedmero potoky a za sedmero lukama žila byla ve staré chaloupce stará babička a ta jednoho krásného dne povídá - proč já kráva blbá bydlím celej život v takový díře..."

To není konec ani začátek,

jen z pocitů upředený provázek,

neštastný za štěstím se žene,


To není začátek a už vůbec ne konec,

to je jen věčný života tanec...


Co si kdo uvěří to si také sní,

a co kdo zaseje nejpíše poklidí...

Konec a začátek možná není,
ale, spíš neexistuje to "možná"
a všechno je nějak.

Začátek a konec je důvod k snění
možná neexistuje to "ale" ááá
všechno je vymyšlený.

Nemyslet ale nejde a mysl tvá tě dělá tebou,
nelze se zasnít a říci jednou větou,
že mysl není, a s ní i celé snění.

Mysl tvá je tvůj dobrý bard, tvůj bejbližší kamarád,
tvůj sen, bez ní, nebylo by nic, co mol by sis přát.

Tyhle ty tvý básničky

jsou nějaký kratičký

napiš nákou dlouhou

umírám po ní touhou

hlavně at je krásná

at u ní srdce jasá

nemusí mít patu hlavu

hlavně at způsobí únavu



já pak z toho umořen

do klidu budu ponořen.......

Já neumím dlouhý básně,
po třetí už sloce dřímám.
První sloka vždy zní krásně,
i s tou druhou to tak mívám.

Raděj hnedle načnu čtvrtou,
abys neřek' že jsem línej.
Inspirován slokou druhou,
kde se pocit s pravdou míjej.

Takže třetí bude pátá,
na šestou už vážně nemám.
O tom že zisk bude ztráta,
v týhle básni kterou skládám.