Co je vědomí?

[rafael]

Co je to vědomí? - Ramana Maháriši

Vy jste vědomí. Vědomí je jen vaše jiné jméno. Poněvadž jste vědomím, není třeba je získávat nebo kultivovat. Vše, co máte udělat, je vzdát se uvědomování si jiných věcí, jež jsou ne-Já. Pokud se člověk jejich uvědomování zřekne, zbude čisté vědomí, a to je Já.

večerní zpívání v nové Samadhi hale

Ot.: Co je toto vědomí, jak je může člověk dosáhnout a kultivovat?

Odp.: Vy jste vědomí. Vědomí je jen vaše jiné jméno. Poněvadž jste vědomím, není třeba je získávat nebo kultivovat. Vše, co máte udělat, je vzdát se uvědomování si jiných věcí, jež jsou ne-Já. Pokud se člověk jejich uvědomování zřekne, zbude čisté vědomí, a to je Já.

Ot.: Je-li samo Já vědomé, proč si je nyní neuvědomuji?

Odp.: Dualita neexistuje. Vaše současné poznání je způsobeno egem a je jen relativní. Relativní poznání potřebuje subjekt a objekt, zatímco vědomí Já je absolutní a objekt nepotřebuje.

Podobně je relativní i paměť, která vyžaduje objekt, jenž má být zapamatován A subjekt, který si pamatuje. Kdo si má pamatovat koho, není-li duality? Já je vždy přítomno. Každý si přeje poznat Já. Jakou pomoc člověk potřebuje, aby poznal sám sebe? Lidé chtějí Já uvidět jako cosi nového. Já je však věčné azůstává stále stejné. Přejí si je vidět jako planoucí světlo a podobně. Jak by to bylo možné? Není světlem ani temnotou. Je pouze tím, čím je. Nemůže být definováno. Nejlepší definicí je, „jsem, který jsem". Šrutis (písma) popisují Já tak, že má velikost lidského palce, konečku vlasu, elektrické jiskry, že je nesmírné, jemnější než nejjemnější, atd. Ve skutečnosti proto nemají důvod. Je to jen bytí, ale

odlišné od skutečného a neskutečného; je to vědění, ale odlišné od poznání a nevědomosti. Jak by mohlo být vůbec definováno? Je to prostě bytí.

Ot.: Co uvidí člověk, když realizuje Já?

Odp.: Vidění neexistuje. Viděním je pouze bytí. Stav Seberealizace, jak to nazýváme, není získáním něčeho nového nebo dosažením velmi vzdáleného cíle, ale jen bytím, kterým vždy jste a kterým jste vždy byl. Vše, čeho je třeba, je nepokládat nepravdivé za pravdivé. My všichni považujeme za skutečné to, co skutečné není. Musíme se, pokud jde o nás, této praxe vzdát. Pak realizujeme Já jakožto Já. Jinými slovy „buďte Já". Jednou se budete sám sobě smát, že jste se snažil objevit Já, jež je tak samozřejmé. Co tedy můžeme na tuto otázku odpovědět?

Toto stádium překračuje vidoucího i viděné. Není tu žádný pozorovatel, který by mohl cokoli spatřovat. Vidoucí, jenž nyní toto vše vidí, přestává existovat a zůstává samotné Já.

Ot.: Jak je to možno poznat přímou zkušeností?

Odp.: Hovoříme-li o poznání Já, musí existovat dvě já, jedno já, které poznává, druhé, jež je poznáváno a proces poznávání. Stav, který nazýváme realizací, znamená prostě být sám sebou, nic nepoznávat ani se ničím nestávat. Jestliže člověk realizoval, je tím, čím jedině je a vždy byl. Člověk nemůže tento stav poznat. Může tím jenom být. My, samozřejmě nepřesně, mluvíme o Seberealizaci, protože chybí lepší termín. Jak má být „realizováno" neboli uskutečněno to, co jediné je skutečné?

Ot.:Někdy říkáte, že Já je ticho.Proč?

Odp.: Pro ty, kdo žijí v Já jakožto kráse prosté myšlenek, neexistuje nic, očem by se mělo přemýšlet. Co by se s tím dalo srovnat je jenom zkušenost ticha, neboť v tomto svrchovaném stavu neexistuje nic, co by mělo být dosaženo, než člověk sám.

Ot.: Co je tomouna (ticho)?

Odp.: Onen stav, který přesahuje řeč a myšlenku je mouna. To, co je, je mouna. Jak by bylo možné vysvětlit mouna slovy?

Mudrci říkají, že jenom stav, ve kterém ani v nejmenším nevzniká „já"-myšlenka, je Já (swarupa), které je tichem (mouna). Jen tiché Já je Bůh, jen Já je džíva (individuální duše). Jenom Já je tento starobylý svět. Všechny ostatní vědomosti jsou jen drobnosti a triviality; jen zkušenost ticha

je skutečné a dokonalé poznání. Vězte, že mnoho vnějších rozdílů je neskutečných, že to jsou pouhá navrstvení na Já, jež má formu skutečného poznání.

Ot.: Jak je možno říci, že Já je jen jedno jediné, když skutečně všude pozorujeme nesčetná těla a Já,jež je oživují?

Odp.: Kdyby byla přijata myšlenka „já jsem tělo", bylo by Já mnoho. Stav, ve kterém tato idea mizí, je Já, protože v tomto stavu není jiných objektů. Z tohoto důvodu je Já považováno za jedno jediné. Protože tělo jako takové neexistuje z přirozeného hlediska Já ale jen z extro-

vertního hlediska mysli, oklamané silou iluze, je chybou nazývat Já, prostor vědomí, dehi (vlastník těla). Svět bez těla neexistuje, tělo nikdy neexistuje bez mysli, mysl neexistuje bez vědomí a vědomí nikdy neexistuje bez skutečnosti. Pro moudrého, jenž poznal Já zbožštěním se ve svém nitru, neexistuje kromě Já nic, co by mělo být poznáno. Proč? Protože jakmile zmizelo ego, jež ztotožňuje tělesný tvar s„já", stává se mudrc beztvarým bytím-vědomím. Džňánin (ten, jenž realizoval Já) ví, že je Já a že nic, ani jeho tělo ani cokoli jiného kromě Já neexistuje. Jaký je pro takového člověka rozdíl mezi přítomností a nepřítomností těla?Je chybné hovořit o realizaci. Co tu je k realizování? Skutečné je vždy takové, jaké je. Nevytváříme nic nového ani nedosahujeme ničeho, co bychom již dříve neměli. Ilustrace, uváděné v knihách, jsou tyto. Kopeme studnu a vytvoříme velikou jámu. Prostor v jámě jsme my sami nevytvořili. Byl tam již předtím a my jsme jen odstranili hlínu, která jej vyplňovala. Prostor tu byl tehdy a je tu i nyní. Podobně musíme odstranit dlouhověké samskáry (vnitřní tendence), které jsou v našem nitru. Když jsme se jich všech vzdali, zazáří samotné Já.

Ot.: Ale jak to provést a dosáhnout osvobození?

Odp.: Osvobození je naší vlastní podstatou. To jsme my. Právě ta skutečnost, že si osvobození přejeme, ukazuje, že svoboda od všech pout je naší skutečnou přirozeností. Není to něco, co bychom měli získat. Vše, co je nutné, je zbavit se klamné představy, že jsme spoutáni. Když toho dosáhneme, nebude existovat žádná touha ani myšlenka. Člověk je v poutech tak dlouho, dokud touží po osovobození, tím si můžete být jist.

Z knihy: David Godman: Buď Čím Jsi - Učení Šrí Ramany Mahárišiho - http://www.advaita.cz

[papadev]

Takhle,jak to pojimas,je jeste cosi pred ocekavanim-CIL

Neni-li cil stanoven,neni ani ocekavani,ze bude naplnen a je to tak nejak,jak pises

Je-li cil stanoven,objevi se touha ho dosahnout a ocekavani,ruzne strategie a techniky,uceni o cili,atd...

Mit cil I nemit cil muze mit jak dobre tak nedobre dusledky pro nas...
... ... ...dv

[Návštěvník]

Takhle,jak to pojimas,je jeste cosi pred ocekavanim-CIL

Neni-li cil stanoven,neni ani ocekavani,ze bude naplnen a je to tak nejak,jak pises...

Bylo by fajn tohle trvale žít
ale jsou tam uvozovky - řekl to Balsekar

"Základním problémem je očekávání...

Pokud si užíváte to, co vám život přináší, znamená to, že všechno, co přichází, přijímáte.
A jakmile se toto přijímání pro vás začne stávat zvykem, vaše očekávání začnou slábnout."

http://www.samhita.cz/books/hlavavtygritlame_0.html

A jaká je moje zkušenost? Že když se daří přijímat to, co je - a to jediné má podle mě smysl, protože to už nastalo a nemůže se to odestát - je tu stav bez očekávání, kdy nic nechybí, pohoda, džes

A navíc, díky tomu se plně otevře prostor pro tvořivé reakce na to, co právě nastalo - všechna energie je k dispozici, žádnou nepohlcují pocity odporu nebo chtění

Tak dejž nám to Pámbu

[Návštěvník]

PS.

tj. vycházet z toho, co už vzniklo a teď to tu holt je

dívat se, k čemu všemu ta situace může vést

zkoušet objevit její optimální řešení, co teď dál

průběžně pak se zájmem sledovat, jak to zvolené funguje

a když se ukazuje, že to asi není to pravé,

znovu tvořivě optimalizovat, zkusit trochu jinou modifikaci řešení, která sedí líp,

a koukat, k čemu to vede... nic neočekávat, jen plout s děním...

x

na rozdíl od upnutí se na nějakou svou představu, jak by to SPRÁVNĚ mělo být, a za tou se pak vyrazí - a nespokojeně reaguje na všechny situace, kdy to neprobíhá tak, jak já OČEKÁVALO, že by to správně mělo nastat...

Potíž je v tom, že reakce podle představy "tohle jo, hr za tím" a "tohle ne, no fuj!" jsou tak navyklé, že si je ani neuvědomujeme a rovnou podle nich jednáme

Nezbývá než neočekávat, že přestanu očekávat, přijímat to, jak to je

[Petra]

Když má někdo s očekáváním problém, tak se ho chce zbavit.
Kdy má s očekáváním problém? Když na očekávaném lpí.
Všechno je spíš o lpění.
Proč lpím na přijímání? Co od toho očekávám? Že se budu cítit lépe?

[papadev]

přijímat to co je...

a kde se to,to co je vzalo?

jsem toho spolutvůrcem..at už vědomým nebo nevědomým...

a je tedy záhodno-přijímat to co sem si vytvořil?

jak kdy...

jak už sem psal mockrát...cokoliv-cokoliv může být pro mě přínosem,když nastane souhra podmínek...a cokoli mě může zavést či zbrzdit či zastavit na dlouhou dobu

takže nevidím správnou činnost a nesprávnou činnost,jen jakoukoli činnost použitou správně nebo nesprávně...

naučit se pár pouček a paušálně je používat na životaběh je nepřínosné...

protože každou vteřinu se situace mění a já taky..to co bylo pro mě tady a ted přínosné..je zítra a jinde třeba už mimo...

omlouvám se,že sem přehlédl citaci,ale kdo to řek,není pro mě podstatné...

... ... ...dv

[Návštěvník]

Když má někdo s očekáváním problém, tak se ho chce zbavit.

Stačí uvědomit si ho... a nechat být. Přijmout fakt, že vyvstává, tím ubývá postupně samo.
K dodávce došlo, nepřevzala se

[Petra]

Když má někdo s očekáváním problém, tak se ho chce zbavit.

Stačí uvědomit si ho... a nechat být. Přijmout fakt, že vyvstává, tím ubývá postupně samo.

Chce se ho zbavit, jedno jak.

[Návštěvník]

Byla to pro mě nová, a musím říct, že hodně překvapivá zkušenost: že když se něco tzv. "negativního" v sobě plně přijme, vyvstávání dotyčného pocitu nebo postoje najednou úplně přestane vadit, klidně se může objevovat i dál. To, co Nisargadatta nazývá "nepřevzetí dodávky" způsobilo, že neztotožněním se s "dodávkou" = svou reakcí se ta reakce stala jen jedním z mnoha spokojeně pozorovaných obsahů vědomí.

Ani nápad, že by se člověk chtěl dřít s nějakým zbavováním se ho, když tohle je tak jednoduché a funguje to naprosto perfektně. Přitom ale - paradoxně - když se konečně našlo perfektní řešení, kdy se s tím vystávajícím pocitem nemusí vůbec, ale vůbec nic dělat, ať se klidně objevuje, ten vyvstávající pocit pouhým pozorováním (nic víc není třeba!) poměrně rychle sám od sebe slábne a nakonec se přestane objevovat. Nejspíš se mu nedostává energie, kterou ke své existenci potřebuje a kterou předtím čerpal z neuvědomovaného sebeztotožnění s ním.

[Návštěvník]

PS. Dokud se ale ty reakce vnímají jako něco "špatného", k jejich přijetí nedojde. Prostě se to nedaří, protože posuzování čehokoliv coby "nežádoucího" v sobě obsahuje odmítání.

Pro mě bylo velkou pomocí - hlavně díky informacím z oblasti objevů kvantové fyziky - dojít k apriornímu k náhledu a pochopení, že i to, co se obvykle považuje za negativní reakce, jsou tvary vesmírné Energie a že jako takové - coby pouhé energetické jevy - jsou mimo kategorie subjektivně jim přisuzovaného "dobra" a "zla", tj. mimo oblast, kde se jevy posuzují jako žádoucí nebo jako nežádoucí.

[Návštěvník]

Balsekar:

"Ten, kdo hledá svůj přirozený stav, je obětí mylného dojmu, že vždycky, když se rozhněvá, když dostane strach nebo má nějaký pocit či myšlenku, tak tento stav ztrácí. Není tomu tak. Ztratit svůj přirozený stav není tak snadné! Takovým situacím, které se objevují téměř neustále, je třeba velmi jasně porozumět.

Takže znovu, neodchýlili jste se od svého přirozeného stavu pokaždé, když vás přepadl hněv nebo když se objevila touha. V takové situaci je nejdůležitější si vzpomenout, že přijde-li některý ze smyslů do kontaktu s příslušným objektem – když oči něco uvidí nebo uši uslyší – tak ať se objeví cokoliv, hněv nebo úzkost nebo soucit či cokoliv dalšího, jde o přirozenou, biologickou či mechanickou reakci psychosomatického organismu, která závisí na jeho konkrétním naprogramování. A tak přijme-li se tato reakce jako taková, k žádné zapletenosti nedojde. K zapletenosti, která vás vytáhne z vašeho přirozeného stavu, dojde jen tehdy, když se s touto reakcí ztotožníte: ´Jsem rozhněvaný, jsem vystrašený, a to se mi nelíbí.´ Dokud k tomuto osobnímu zapletení nedojde, pouhé vyvstání reakce vás z přirozeného stavu nevytáhne.

Pro hledajícího bude dalším krokem vpřed jasně poznání, že nejde jen o vzácné okamžiky záblesků ´jeho´ přirozeného stavu míru a vyrovnanosti, že v přirozeném stavu je stále – v jakém jiném stavu by mohl být?! Zapomíná na něj jen při těch příležitostech, kdy se utápí ve vzpomínkách na minulost, která je už nezměnitelná, když přemítá o spoustě věcí, které udělat neměl, nebo o tom, co udělat měl a neudělal. Pokud nepřemítá o nezměnitelné minulosti, napadají ho představy věcí, kterých se obává nebo ve které doufá v neznámé budoucnosti a zbytečně si představuje, jaké nepříjemnosti by ho mohly postihnout. V obou těchto případech, kdy si dopřává luxus prožívání iluzorní minulosti nebo budoucnosti, ztrácí klid přirozeného stavu současného okamžiku, kde je doma. Jste neustále v přirozeném stavu kromě těch případů, kdy se vám stane, že se zatouláte: neosobní Vědomí je přítomné v současném okamžiku – JÁ JSEM."

[návštěvník J]

Chce se ho zbavit, jedno jak.

"utrpení je vnímáno jako něco negativního a nechtěného. A je to v pořádku. Je v pořádku chtít se ho zbavit a cítit se v pohodě. Je ok uvolnit se. Nemusíš věřit, co říkají myšlenky, můžeš rovnou nasměrovat pozornost na pocity v těle. Pak není potřeba snažit se zastavit hlas od povídání. Může to tu také být. Jen přesměruj pozornost k pociťování.

Když je vše vítáno, všechno plyne hladce a sladce. Když se objeví odpor, a on se objeví, tak jako dech, dovnitř a ven, jen si ho povšimni.

Nepokoušej se cokoliv měnit, jen si uvědomuj.

Pravdou je, že odpor a frustrace jsou přáteli. Možná je pro tebe teď nemožné si to myslet, ale jakmile si toho začneš všímat, uvidíš, kam to vede. Odpor samotný není třeba odmítat. Jinak se uzamkne v sebe-posilujících smyčkách. Někteří říkají, že existuje cesta nejmenšího odporu, a když se odpor rozpustí, vše, co zůstane, je odevzdání. Toto je cesta Ano jakémukoliv pocitu, který se vynoří.

Povšimnout si frustrace, pozorovat, jak mechanismus pracuje a ptát se – co je za tím? Co je to, co se cítí ohroženo? Co je tady, co se chce něčeho držet? Co se potřebuje chránit a od čeho přesně? Naslouchat a všímat si pocitů v těle je klíč k uvolnění zablokovanosti.

Když je spatřeno, že zde není nic, co by bylo třeba chránit, mechanismus se v těch samých situacích již více nespustí. Ale neočekávej, že budeš šťastný/á navěky. Nic netrvá věčně. Život je pohyb mezi expanzí a kontrakcí. Věci se dějí a budou se dít. Mír je zde tehdy, když není odpor vůči tomu, co tu již je.

Takže prvním krokem ke konci utrpení, je říct mu ano. Je ok cítit se mizerně. A je ok chtít s ním skoncovat.

Druhým krokem je, opravdu se zajímat, abys viděl/a, že trpící není někdo, kdo vykukuje za pocity. Když se pocity vynoří, podívej se za ně, je tam pociťovatel? Dá se to najít v tvé zkušenosti? Nebo jen v myšlení? Je teď tady?

Třetím krokem by bylo prozkoumat, co je toto slovo „já“ a na co poukazuje. Může toto „já“ být nalezeno? Nebo je to jen vymyšlená story O mně, jako story o Santovi?

A nejvíc ze všeho, buď na sobe hodný/á. Láska, kterou hledáš, je tvá vlastní láska k sobě. Tím, že řekneš ano svým pocitům, dveře se otevřou. Zvyk myšlenek o utrpení začne uvolňovat své sevření.

Ve zkratce, není to utrpení, kterého se chceš zbavit, ale podívej se sám/sama, ve tvé zkušenosti, že tam, kde si myslíš, že je já/ trpící, není nic."

http://www.zivotvpritomnosti.cz/clanky/ ... t-utrpeni/

[Petra]

Ve zkratce, není to utrpení, kterého se chceš zbavit, ale podívej se sám/sama, ve tvé zkušenosti, že tam, kde si myslíš, že je já/ trpící, není nic."

http://www.zivotvpritomnosti.cz/clanky/ ... t-utrpeni/

A kdože se tam má podívat?

[Vari]

No, ten, který se chce zbavit utrpení, přece

[Petra]

No, ten, který se chce zbavit utrpení, přece

Ale vždyt ta paní tvrdí, že nikdo takový neexistuje.

[návštěvník J]

No, ten, který se chce zbavit utrpení, přece

Ale vždyt ta paní tvrdí, že nikdo takový neexistuje.

"Jak zastavit utrpení?

Utrpení je něco, co nikdo nechce. A přesto je tady. Co dělat? Jak se ho zbavit?


Často mě lidé žádají o pomoc, jak zastavit utrpení. Lidé mi píší zprávy, v nichž říkají, jak moc trpí, jak neúnosné to je a jak moc chtějí, aby to přestalo. Tak jsem cítila, že k tomu něco řeknu.

Vím, jaké to je, když se člověk cítí mizerně. Opravdu. Cítila jsem se mnohokrát hrozně a vše, co jsem chtěla, bylo zemřít. Plakávala jsem a trpěla. Opakovaně se to vracelo a tak jsem viděla život – chvíle sladkého štěstí mezi pocity nedostatečnosti.
Obecně jsem nebyla v depresi, vyjma pár měsíců, kdy začal proces dekonstrukce (rozebrání), ale spíše mě život vysával obecně. Stále v pozadí převažoval trvalý pocit nedostatečnosti a hledání úlevy. Některé dny jsem se cítila silná, jiné naopak. Expanze – kontrakce. Neměla jsem ráda kontrakci.

Dělo se to přesně jako dech: dovnitř a ven. Právě teď, hruď se rozšiřuje a stahuje zpět v rovnoměrném rytmu. Přirozeně.

Utrpení je něco, co nikdo nechce. A přesto je tady. Co dělat? Jak se ho zbavit? Kdo pomůže? Haló!!

Pokud jsi chycen v bludném kruhu temnoty, cítíš bezmoc a samotu, pokud hledáš východisko, zde je:

Trpící neexistuje.

Žádný. Vůbec žádný. Stejně jako neexistuje žádný Santa. Je vymyšlený.

Myslíš si, že trpíš a to je to utrpení. Ano, myšlenky, které vypráví příběhy o utrpení, jsou TÍM UTRPENÍM. Je to řetěz myšlenek o já, které trpí. Ale kde je toto JÁ?

Je zde příběh o já, které je mučeno. Myšlenky říkají, že zde je.

Ale pojďme z hlavy na chvíli do těla.

Jak se utrpení objevuje v těle? Je to kontrakce. Je zde pocit svázanosti nebo prázdnoty jako díra, ale ať už to popíšeme jakkoliv, nezáleží na tom. Přenes pozornost spíše k pociťování než přemýšlení a dovol napětí, aby se uvolnilo. Pokud se budeš zaměřovat na cítění a necháš ho tam jen být a budeš jen pozorovat „syrovou“ energii, aniž bys ji popisoval, začne se to měnit. Vyzkoušej to.

A co je za napětím?

Sám/sama se podívej:

Je zde pociťovatel? „Ano, je – jsem to já“, mohou říkat myšlenky, ale bez myšlenky, je zde já? Je v životě cokoliv odděleného od života? Je v těle já? Pokud ano, kde je? Můžeš se ho dotknout? Přivonět k němu, ochutnat ho? Můžeš ho slyšet ušima nebo vidět očima? Jak víš, že je tady? Zdá se, že je v hlavě za očima, zdá se... Ale je tam?

Chápej, já není entita, která žije v kůži, ani duše mající lidskou zkušenost, ani oddělená bytost navigující svou cestu životem, ani vypravěč příběhu. Není tam nic! Nevěř mi, podívej se sám/sama.

Trpící tady není, ale příběh o utrpení tu je, že? A těžké, neúnosné pocity také, viď? Můžeš se teď ptát, a co s tím?

Na jedné straně je trpící já, na druhé je přijetí a mír. Tady je posun od Ne k Ano.

Pocity v těle, jako kontrakce, se stanou silnějšími, pokud chceš, aby odešly. Pokud se jich chceš zbavit, je to ještě horší. Klíčem je všimnout si odporu. Jen pozoruj, že je zde něco, co něčemu odporuje. Je zde frustrace a napětí. Kde v těle to přesně je? Umísti to tam. Ciť to, nech to v pohodě být po dobu 1 minuty a 23 sekund. Pozoruj to, spřátel se s tím, pociťuj to plně, otevřeně, jen... ciť...

To je všechno.

Ano, Buď tím. Je to už tady.

Napětí, pokud je povšimnuto a je mu dovoleno zde být, se začne rozpouštět. Vyzkoušej si to sám/sama. Všimni si, že když se objeví odpor a ty mu řekneš ano, co se stane?

Další věc: Pokud jsou pocity tak intenzivní, že je to nesnesitelné, nauč se EFT techniku (Emotional Freedom Technique). Je opravdu jednoduchá a efektivní. Na YouTube najdeš spoustu videí, ukazující základy, nauč se je a pak je jen použij. Opravdu to funguje.

Ano, utrpení je vnímáno jako něco negativního a nechtěného. A je to v pořádku. Je v pořádku chtít se ho zbavit a cítit se v pohodě. Je ok uvolnit se. Nemusíš věřit, co říkají myšlenky, můžeš rovnou nasměrovat pozornost na pocity v těle. Pak není potřeba snažit se zastavit hlas od povídání. Může to tu také být. Jen přesměruj pozornost k pociťování.

Když je vše vítáno, všechno plyne hladce a sladce. Když se objeví odpor, a on se objeví, tak jako dech, dovnitř a ven, jen si ho povšimni.

Nepokoušej se cokoliv měnit, jen si uvědomuj.

Pravdou je, že odpor a frustrace jsou přáteli. Možná je pro tebe teď nemožné si to myslet, ale jakmile si toho začneš všímat, uvidíš, kam to vede. Odpor samotný není třeba odmítat. Jinak se uzamkne v sebe-posilujících smyčkách. Někteří říkají, že existuje cesta nejmenšího odporu, a když se odpor rozpustí, vše, co zůstane, je odevzdání. Toto je cesta Ano jakémukoliv pocitu, který se vynoří.

Povšimnout si frustrace, pozorovat, jak mechanismus pracuje a ptát se – co je za tím? Co je to, co se cítí ohroženo? Co je tady, co se chce něčeho držet? Co se potřebuje chránit a od čeho přesně? Naslouchat a všímat si pocitů v těle je klíč k uvolnění zablokovanosti.

Když je spatřeno, že zde není nic, co by bylo třeba chránit, mechanismus se v těch samých situacích již více nespustí. Ale neočekávej, že budeš šťastný/á navěky. Nic netrvá věčně. Život je pohyb mezi expanzí a kontrakcí. Věci se dějí a budou se dít. Mír je zde tehdy, když není odpor vůči tomu, co tu již je.

Takže prvním krokem ke konci utrpení, je říct mu ano. Je ok cítit se mizerně. A je ok chtít s ním skoncovat.

Druhým krokem je, opravdu se zajímat, abys viděl/a, že trpící není někdo, kdo vykukuje za pocity. Když se pocity vynoří, podívej se za ně, je tam pociťovatel? Dá se to najít v tvé zkušenosti? Nebo jen v myšlení? Je teď tady?

Třetím krokem by bylo prozkoumat, co je toto slovo „já“ a na co poukazuje. Může toto „já“ být nalezeno? Nebo je to jen vymyšlená story O mně, jako story o Santovi?

A nejvíc ze všeho, buď na sobe hodný/á. Láska, kterou hledáš, je tvá vlastní láska k sobě. Tím, že řekneš ano svým pocitům, dveře se otevřou. Zvyk myšlenek o utrpení začne uvolňovat své sevření.

Ve zkratce, není to utrpení, kterého se chceš zbavit, ale podívej se sám/sama, ve tvé zkušenosti, že tam, kde si myslíš, že je já/ trpící, není nic.

Pokud jsi to shledal/a nápomocným, prosím, sdílej s přáteli."

Autor článku: Ilona Ciunaite, http://liberationunleashed.com, http://batgap.com/ilona-ciunaite-elena-nezhinsky/
překlad: Karla

[Návštěvník]

No, ten, který se chce zbavit utrpení, přece

Ale vždyt ta paní tvrdí, že nikdo takový neexistuje.

nic takového netrvdí, ani nemůže, když jak sama píše, se k ní lidé obracejí s žádostí o pomoc, jak se zbavit utrpení

[Petra]

Nisargadatta: Co myslíte, že není s vaší myslí v pořádku?

Tazatel: Je neklidná, touží po příjemném a má strach z nepříjemného.

Nisargadatta: Co je chybného na tom, že hledá příjemné a vyhýbá se nepříjemnému? Řeka života teče mezi břehy bolesti a radosti. Problémy vznikají teprve, když se mysl staví proti řece života a zůstane viset na březích.
Plynout se životem označuji jako přijetí - nechat přijít, co přichází a nechat odejít, co odchází.

[Petra]

No, ten, který se chce zbavit utrpení, přece

Ale vždyt ta paní tvrdí, že nikdo takový neexistuje.

Ve zkratce, není to utrpení, kterého se chceš zbavit, ale podívej se sám/sama, ve tvé zkušenosti, že tam, kde si myslíš, že je já/ trpící, není nic.

[Petra]

No, ten, který se chce zbavit utrpení, přece

Ale vždyt ta paní tvrdí, že nikdo takový neexistuje.

nic takového netrvdí, ani nemůže, když jak sama píše, se k ní lidé obracejí s žádostí o pomoc, jak se zbavit utrpení

Četl jsi to až do konce?