Evropské náhledy a tradice

Evropské náhledy a tradice

Nový příspěvekod nop » sob 08. srp 2015 20:30:57

sob 08. srp 2015 19:26:15

evropské náhledy a tradice.

Zabýváme se často indickými autory.
Kdybychom si všímali také slov mudrců zde ze Západu, našli bychom všelicos.
Pro náhled uvádím výroky jen od tří řeckých filosofů (1 až 3), avšak historik Laertios uvádí 300 filosofů, kteří žili v období 3 století

PARMENIDÉS - HÉRAKLEITOS - EMPEDOKLÉS
Tedy:
((1))
O nepohyblivém Jsoucnu mluvil Parmenidés:
„Poznat lze jen to, co je stálé a se sebou samým totožné, kdežto změna, pohyb, vznik a zánik jsou jen povrchní zdání, na něž se nelze spolehnout."
Na rozdíl od svých předchůdců, kteří se snažili vysvětlovat zkušenostní svět z nějakého principu či živlu, Parmenidés hovoří o bytí, které je jedno a stojí v jasném protikladu k nejsoucímu. „Co není, nemůže být.“ “
citáty: „…neboť myšlení a bytí je totéž.“
• „Na cestě jsoucího je mnoho znamení: že jsoucí nevzniklo a nelze je zničit, je jediné a z jednoho kusu, neotřesitelné a nezdokonalitelné; nebylo ani nebude, neboť je nyní vcelku a pohromadě, jedno a sevřené...“

((2))
Hérakleitos mluvil o proměnlivosti,
Z Hérakleitova učení je pro moderního člověka největší inspirací učení o změně jako podstatném rysu vesmíru („Nevstoupíš dvakrát do téže řeky“[), učení o logu, nejčastěji vykládaném jako rozum řídící svět, a přesvědčení o významu, jednotě a síle protikladů („Cesta nahoru-dolů, jedna a táž“, „Nemoc činí zdraví příjemným a dobrým, hlad nasycení, námaha odpočinek.“)
Jako potomek starého královského rodu se v řecké demokracii rozhodl žít tiše v ústraní jako kněz Artemidy.
Díogenés uvádí, že poté, co nalezl azyl v Artemidině svatyni, "hrál s dětmi v kostky; když ho pak Efesané obstoupili, vzkřikl na ně: "Co se divíte, ničemové? Což není lepší dělat toto, než s vámi spravovat obec?"" Zdeněk Kratochvíl to chápe jako možnou projekci zlomku "Život je dítě, které si hraje, hraje s kostkami: království náleží dítěti.“
Hérakleitos "Již od dětství vzbuzoval podiv; už jako mladík říkal, že nic neví, ale když dospěl, tvrdil, že všechno poznal. Nebyl žákem nikoho, nýbrž prohlašoval, že vyhledal sám sebe ("Prohledal jsem sebe sama.“) a naučil se všemu sám od sebe.“

((3))
O vznikání mluvil Empedoklés:
Definoval jakožto základní látky všeho bytí dodnes známé čtyři elementy: oheň, vodu, vzduch a zemi. Empedoklés byl pluralista. Hnací síla všeho dění jsou u něho dvě prasíly: láska (fília) - síla sjednocující, a nenávist (neikos)- síla oddělující. Pod vlivem těchto sil svět pulsuje mezi stavem naprosté jednoty a stavem naprostého rozdělení. Náš svět je možný mezi těmito dvěma extrémními stavy....
Empedoklés ze Sicílie pro své závěry používá bádání jak Parmenida, tak i Hérakleita. Tvrdil, že není možná existence jen jednoho arché (pralátky) - voda se přece nemůže změnit v motýla či psa apod. Uznává tedy existenci více pralátek, které se mezi sebou míchají a zase oddělují - tento celý koloběh je podle něj pozorovatelný pouhým okem. Velmi oblíbený příklad jeho teorie je právě ta s malířem. Představte si malíře, který má jedinou barvu, řekněme červenou - s tou určitě nenamaluje zelená luka, ale když má barvy 4 (tedy základní), resp. 3, může pomocí nich stvořit víceméně „nekonečno“ různých odstínů.
nop
 

Zpět na Co mě napadá

Kdo je online

Uživatelé procházející toto fórum: Žádní registrovaní uživatelé a 13 návštevníků