Být šťastný nebo mít šťastný život?

[Návštěvník]

Začínám mít neodbytný pocit, že čím více láskaři píší o svém štěstí a blaženosti, tím víc a rychleji jde svět kolem nich do kelu...

jj to je ale naprosto normální, že systém neustále vyvažuje ... když se preferuje jen štěstí a blaženosti, tak to co je odmítáno roste

[Návštěvník]

22.06.2015 16:31
S hlubokým pohnutím oznamujeme, že Raméš S. Balsekar opustil tuto neděli v 9 hodin ráno své zesláblé tělo.

http://www.avatar07.cz/news/rames-hovor ... pochopeni/

[Návštěvník]

Koukám, že píšete o něčem jiném, než já.....
Já píšu o koncentraci štěstí a blaha v láskařích a o tom, že se štěstí, láska a blaženost ven z nich dostane velmi málo - snad jen popisy o tom , jak jsou láskaři šťastní a blažení.... a svět kolem nich chátrá, chudne, topí se v nespokojenosti, bolesti, v šarvátkách, válkách...a láskařům to nevadí, oni už šťastní a blažení jsou a na zbytek světa kašlou...

[malpan]

Je to pod její úroveň. Když napíše ve větě slovo "jen", znamená to, že Tvůj názor je pod její úroveň.

je to užitečná škola pro všechny - každý si na tom něco může uvědomit ... nebo ještě víc zkostnatět na tom svém - každému dle jeho libosti

[Návštěvník]

Co píše Vostál. nemá váhu. Vostál vlastně nepíše, ale rozhazuje svůj hnůj.

Například tohle?

Říkám mu tělo bolesti.

Rozhodující je příčinné tělo,

ne nějaký tělo bolesti či nějaký emoční tělo apd


Viz. úvodní reakce tohoto vlákna :

Každá okolnost ve vašem životě může být chápána jako energetická záležitost. Vnější podmínky jsou důsledky příčin, které byly uvedeny do pohybu na hlubší úrovni reality, kde všechno je energií.

Nejúčinnějším způsobem k vyřešení jakéhokoliv problému je odstranit jeho příčinu.

Když nic nepožadujete od světa, ani od Boha,

když nic nechcete, nic nehledáte, nic neočekáváte,

tak potom k vám přijde Nejvyšší Stav naprosto neočekáván a nezván.

Šrí Nisargadatta Maharadž

[Návštěvník]

Nebo snad tohle?

Já nepíšu o vcitování ale o přijímání do vědomí...

...

příjímání do vědomí je co ??? přijímání do vědomí je to samé co to vnímat a vnímat je cítít, pociťovat to ve všech aspektech, aby to mohlo být realizováno, říká se tomu láska bez podmínek

pokud se někdo pouze odstřihne od procítění uvědomovaného jevu, jako od něčeho co je mimo něj, tak je to akorát zmrtvení živoucnost vědomí, které je obdařeno účastným vnímáním uvědomovaných jevů (názorný příklad byli černí rytíře SS, kteří v tomto odosobnění byli velmi účinně školeni v prostorách Orlího hnízda)

Technologický postup je vlastně vysvětlen v dzogčhenu, co to je "přijmout do vědomí"

Je to tam posáno polopatě, že vlastně jakýkoliv pozorovaný jev je prostě pozorovaný jev ve vědomí,

tedy ne něco,

co je v dualitním vztahu já - pozorovaný jev

ale je to jev ve vědomí...



Tedy přijmout do vědomí znamená zrušení duality,

a uvědomění si všech pozorovaných jevů coby obsahů vědomí

a já jsem to vědomí


Svět není "vně" ale je "uvnitř" vědomí


Spekulativní mysl (pocity apd) přijmutím do vědomí "mizí"

jiné jevy (strom, postava, počasí) nemizí,

ale zůstávají dále jeko "snový svět" tedy jako jevy ve vědomí

Tedy zůlstane projevené uni. vědomí,

zuatímco ego zmizne...

[Návštěvník]

To je totiž velmi výstižně vyjádřené, je z toho znát i zkušenost

Svět není "vně" ale je "uvnitř" vědomí"

Když člověku vadí něčí slova, nemusí je číst. Může si vybírat, s čím souzní, a respektovat, že ne všichni vyrostli ve stejném prostředí a mají stejné mravy.

[nop]

Co píše Vostál. nemá váhu. Vostál vlastně nepíše, ale rozhazuje svůj hnůj.

Například tohle?

Říkám mu tělo bolesti.

Rozhodující je příčinné tělo,
ne nějaký tělo bolesti či nějaký emoční tělo apd

Viz. úvodní reakce tohoto vlákna :

Každá okolnost ve vašem životě může být chápána jako energetická záležitost. Vnější podmínky jsou důsledky příčin, které byly uvedeny do pohybu na hlubší úrovni reality, kde všechno je energií.
Nejúčinnějším způsobem k vyřešení jakéhokoliv problému je odstranit jeho příčinu.

Když nic nepožadujete od světa, ani od Boha,
když nic nechcete, nic nehledáte, nic neočekáváte,
tak potom k vám přijde Nejvyšší Stav naprosto neočekáván a nezván.
Šrí Nisargadatta Maharadž

Ano, Vostál píše také něco, co by mohlo eventuálně být pravda. Ale zastírá to jeho snaha po sprostotě.

Mně to vadí neskutečně. A kdyby ukazoval diamant jako holubí vejce, bude u mne i tak budit nedůvěru.
Degradace kazí i nejlepšího ducha.
Ber to jako ukázku.

a/ "Ve škole půjdeme od lehčího k těžšímu a od jednoduššího ke složitějšímu, až vás to naučím, vy blbci leniví, stádo nevychované, vzore vší nectností, vy synové tupých rodičů katolických."
Jan Amos Komenský.

b/ "Pravdu hajte, pravdu držte, jinak váz zkopu, náš bratr Žižka vám dá na držku a poženeme vás přes vodu, až se utopíte jako myši, vy papeženci neřestní, bando nechutná, dostanete nářez od Hospodina i od nás."
Jan Hus když se loučil před cestou do Němec.

[Návštěvník]

Podle mé zkušenosti aktivity prostředí způsobují, že dokud nás plně ovládá chtění prosadit to svoje a druhého přetrumfnout, automaticky se aktivují naše navyklé sklony, třeba sklon zareagovat agresívně nebo opovržlivě. U toho, kdo se s každou takovou svou reakcí ztotožní a nechá se jí plně ovládnout, bude prostředí formovat jeho povahu ze 100% a jeho navyklé sklony se každou jeho další rekcí ještě víc posílí. Jinému ale vyvstávání vlastních reakcí může naopak pomáhat uvědomovat si, co se v jeho vědomí právě objevilo. Může tak nejen postupně získávat přehled o druhu a povaze svých reakcí, ale navíc, protože je čím dál častěji vnímá jen jako přirozené aktivity svého mozku, kterým nemusí nutně dělat mluvčího, se instinktivní sebeobranné reakce jeho já postupně zeslabují.

Nakolik vidí na sebe, natolik vidí i na ty kolem sebe. Pozoruje, jak agresivní jedinci reagují automaticky, pod vládou sklonů, nad kterými nemají vůbec žádnou moc, které naopak plně ovládají je. A když člověk z vlastní zkušenosti ví, jaké to bylo, když sám automaticky reagoval podle toho, co se mu právě objevilo ve vědomí, má pro podobné jednání plné pochopení. Výpady druhého člověka v něm už nevyvolají odpor, spíš s ním cítí. Chápe, že ten druhý momentálně nemá na výběr, protože je plně ovládaný svým podvědomím.

Možná že s přijetím a pochopením druhého člověka současně vzniká i úcta k jeho jinakosti

[Návštěvník]

Je možné se z toho poučit, pokud člověku nechybí tolerance k jinakosti druhých, úcta k různorodosti stvořeného, a to hlavní - sebereflexe.

[aTom]

Vibrace svádí boj s vibrací, výsledkem je spojení těch vibrací.
Jako když struny na kytaře se rozkmitají v jediném akordu.
Jo, i to je boj - kolik disharmonických tónů muselo být (během času)
poraženo, kvůli hře lahodící smyslům?

Atom svádí boj s atomem, molekula s molekulou, organismus s organismem,
vědomí osoby s vědomím osoby...

bylo je a bude, a jasně proč to nenazvat například božskou hrou...

Štěstí, jako elektro-chemická reakce, není dáno každému.
DNA (včetně svých architektů) je neúprosná.

[Návštěvník]

Atom svádí boj s atomem, molekula s molekulou, organismus s organismem,
vědomí osoby s vědomím osoby...

bylo je a bude, a jasně proč to nenazvat například božskou hrou...

Atom se asi nepoučí, ani molekula asi ne,

ale organismus se učí, chtě nechtě, opakovanými zkušenostmi,
co jak působí a k čemu to vede...

a díky tomu boj - i ten vítězný - začne nakonec vyvolávat neuspokojení
a kvůli narůstající neuspokojivosti se objevuje zájem i o jiné možnosti, jak k okolí přistupovat

Poznáním a následně i zkušeností, že vibrační rovina příští vlastní reakce není stoprocentně daná dosavadními návyky,
že je volitelná,
se otevírá úplně nový obzor...

možnost přestat porážet...
a místo toho hledat smysl vnímaného - ať to vypadá sebenepochopitelněji...

akrody se tím začínají vylaďovat do souznění

samy od sebe

[Návštěvník]

Štěstí, jako elektro-chemická reakce, není dáno každému.
DNA (včetně svých architektů) je neúprosná.

Co je to štěstí?

[Návštěvník]

Atom svádí boj s atomem, molekula s molekulou, organismus s organismem,
vědomí osoby s vědomím osoby...

bylo je a bude, a jasně proč to nenazvat například božskou hrou...

Atom se asi nepoučí, ani molekula asi ne,

ale organismus se učí, chtě nechtě, opakovanými zkušenostmi,
co jak působí a k čemu to vede...

a díky tomu boj - i ten vítězný - začne nakonec vyvolávat neuspokojení
a kvůli narůstající neuspokojivosti se objevuje zájem i o jiné možnosti, jak k okolí přistupovat

Poznáním a následně i zkušeností, že vibrační rovina příští vlastní reakce není stoprocentně daná dosavadními návyky,
že je volitelná,
se otevírá úplně nový obzor...

možnost přestat porážet...
a místo toho hledat smysl vnímaného - ať to vypadá sebenepochopitelněji...

akrody se tím začínají vylaďovat do souznění

samy od sebe

přezíravost = nechtít vidět i zjevné, nabízené...
prozíravost = dokázat vidět i to, co je zatím běžnému vnímání skryté...

kde je hranice mezi oběma významy? K čemu raději inklinujeme?

?

[aTom]

Atom svádí boj s atomem, molekula s molekulou, organismus s organismem,
vědomí osoby s vědomím osoby...

bylo je a bude, a jasně proč to nenazvat například božskou hrou...

Atom se asi nepoučí, ani molekula asi ne,

ale organismus se učí, chtě nechtě, opakovanými zkušenostmi,
co jak působí a k čemu to vede...

a díky tomu boj - i ten vítězný - začne nakonec vyvolávat neuspokojení
a kvůli narůstající neuspokojivosti se objevuje zájem i o jiné možnosti, jak k okolí přistupovat

Poznáním a následně i zkušeností, že vibrační rovina příští vlastní reakce není stoprocentně daná dosavadními návyky,
že je volitelná,
se otevírá úplně nový obzor...

možnost přestat porážet...
a místo toho hledat smysl vnímaného - ať to vypadá sebenepochopitelněji...

akrody se tím začínají vylaďovat do souznění

samy od sebe

Dobrá, budeme objektivní, ze statísíců let vývoje lidských
organismů se jich opravdu poučila hrstka, z které už většina
nežije.

No atomy a molekuly jsou na tom o poznání lépe, jejich boje
se staly konstruktivními a stále nám ještě dávají šanci.

[Návštěvník]

Atom svádí boj s atomem, molekula s molekulou, organismus s organismem,
vědomí osoby s vědomím osoby...

bylo je a bude, a jasně proč to nenazvat například božskou hrou...

Atom se asi nepoučí, ani molekula asi ne,

ale organismus se učí, chtě nechtě, opakovanými zkušenostmi,
co jak působí a k čemu to vede...

a díky tomu boj - i ten vítězný - začne nakonec vyvolávat neuspokojení
a kvůli narůstající neuspokojivosti se objevuje zájem i o jiné možnosti, jak k okolí přistupovat

Poznáním a následně i zkušeností, že vibrační rovina příští vlastní reakce není stoprocentně daná dosavadními návyky,
že je volitelná,
se otevírá úplně nový obzor...

možnost přestat porážet...
a místo toho hledat smysl vnímaného - ať to vypadá sebenepochopitelněji...

akrody se tím začínají vylaďovat do souznění

samy od sebe

Dobrá, budeme objektivní, ze statísíců let vývoje lidských
organismů se jich opravdu poučila hrstka, z které už většina
nežije.

Na odhadu, kolik se jich poučilo, kolik se jich právě teď učí a kolik jich je nuceno začít se učit,

kolik v současnosti žije těch, kteří se už poučili
aspoň trošku... o něco víc... značně...... a plně

není nic objektivního

naštěstí

[aTom]

Stačí se rozhlídnout, sejmout svoje duchovědný btejle.

[Návštěvník]

Stačí se rozhlídnout, sejmout svoje duchovědný btejle.

Přijde na to, kde žiješ a co si z toho vybíráš

Je možné sejmout svoje brejle skeptika - a pak můžeš uvidět kolem sebe řadu docela obyčejných lidiček, kteří se pomaličku mění, už kupu let, jak v nich nenápadně probíhá proces uvědomování toho, čím si sami stojí ve světle ...

ani by to tak asi nenazvali...

jenže ´po ovoci poznáte je´ pořád ještě ku podivu platí

[aTom]

Na toto nelze hledět ani optimisticky ani pesimisticky, jde li o realitu.

[Návštěvník]

Každý pohled je subjektivní. Je ovlivněný tím, s čím se člověk setkává, a z toho usuzuje, jaká je realita.
Vidí ji pak v různé míře optimisticky nebo pesimisticky - což na realitě samé nic nemění.