"Cesty k sobě" mi přijde výstižnější :-)
Tomáš Řemínek píše:Cesty k sobě jsou cestou k dosažení spokojenosti.
Ale člověk může mít ženu, dům, děti a další (vnější) věci, které ho vedou k subjektivnímu pocitu naplnění spokojenosti... přesto nemusí být šťastný ...... a jakou Cestou k sobě putuje by mělo být toto fórum.
nop píše:Někdy se mi zdá, že manželka a děti nemusejí být "vnějšími věcmi", záleží také na tom, jak se s nimi člověk sžije.
rosada píše:nop píše:Někdy se mi zdá, že manželka a děti nemusejí být "vnějšími věcmi", záleží také na tom, jak se s nimi člověk sžije.
A otec, matka, prarodiče, prastrýc, pes, soused, jeho pes, šéf, kolegové, kamarádi,prodavačka od vedle....
Kde končí vnitřní svět, když už se chceš na to takto dívat.
J. Dušek ve čtyřech dohodách má pasáž o CIZÍCH lidech. To rodiče nám vysvětlí, kteří jsou "naši" a kteří jsou "cizí". Jak je to doopravdy? Kde je ta hranice, je-li?
nop píše:rosada píše:nop píše:Někdy se mi zdá, že manželka a děti nemusejí být "vnějšími věcmi", záleží také na tom, jak se s nimi člověk sžije.
A otec, matka, prarodiče, prastrýc, pes, soused, jeho pes, šéf, kolegové, kamarádi,prodavačka od vedle....
Kde končí vnitřní svět, když už se chceš na to takto dívat.
J. Dušek ve čtyřech dohodách má pasáž o CIZÍCH lidech. To rodiče nám vysvětlí, kteří jsou "naši" a kteří jsou "cizí". Jak je to doopravdy? Kde je ta hranice, je-li?
Tvému požadavku se říká rozdělování, také dichotomie. V skutečnosti jsou stupně - něčeho více, něčeho méně.
nop píše:Tvému požadavku se říká rozdělování, také dichotomie. V skutečnosti jsou stupně - něčeho více, něčeho méně.
Návštěvník píše:
Můžeš ale mít k někomu jakýkoliv vztah, pokud si ho neuvědomuješ v sobě - ve své mysli?
Návštěvník píše:Všechno je v tobě - i ty hranice, podle toho, jak si je nastavíš.
Návštěvník píše:Všechno je v tobě - i ty hranice, podle toho, jak si je nastavíš.
vostalpetr píše:.........................................................................................................................................Přesto vnímám život jako velkou ochutnávku. Rád testuji své pocity a než abych rozděloval život na správné a špatné, řídím se svým pocitem Možná tomu říkáte závislost, je to naprosto dobrovolná závislost. Je to hra, hra se závislostí. A ta závislost je v mém přijetí jen intenzita prožitku a překladem toho, co se děje. A nemusím mít universální pravdu. Vím, že to tady zůstane, vím že mou smrtí tady všechno nechám, vím že po mně pes neštěkne a to je správné. Není to cílem tohoto života. Je to mnohem hlubší.
JO JARI,
ted jsem si vzpomněl, že LUCKY tomuhle říká BHOGA,
no když jsem to hledal na netu, co to teda je, tak jsem našel tohle:
Lucky píše:
Ano Petře.
Tomuhle přístupu k hledání pravdy se říká „bhóga“
(na rozdíl od jógy) a jak dobře říkáš, jde v něm v první řadě o to,
„splnit si své osobní představy štěstí.“
Je to většinově preferovaný způsob hledání, životní styl.
.......................................................................
Nevím moc co to je BHOGA,
neznám tenhle pojem,
našel jsem jen tohle:
Jediný způsob, jak se uvolnit ze svých podmíněných vzorců, je jejich plným a vědomým zakoušením. Můžete to nazývat „zráním karmy". Indický učitel Swami Prajnanpad[2] to nazývá bhoga, ve významu „záměrné a vědomé zkušenosti". Říká: „Karmu můžete rozpustit jenom bhogou této karmy." Uvolnit se ze svých zajetí můžeme jenom, když je přímo zakoušíme. Bhoga vaší karmy vám dovolí strávit nevyřešené a nestrávené emoce z minulosti, které vás stále ovlivňují: jak jste byli zraněni anebo přemoženi, jak jste se tomu bránili tím, že jste se uzavřeli, a vybudovali si proti lidem zdi okolo sebe.
a
Bhoga také znamená naučit se surfovat na vlnách svých pocitů a nenechat se jimi potopit. Vyžaduje to uvědomovat si, kde se na vlně své emoční zkušenosti nacházíte. Šikovný surfař si přesně uvědomuje kde na vlně je, zatímco nešikovný skončí na kaši. Vlny polovinu času rostou a polovinu klesají. Místo abychom se snažili utlumit kolísání svých emocí, musíme se naučit udržet se v sedle a zcela vědomě prožívat i ten pokles. Zvláště v kultuře, která je posedlá tím „nahoru," potřebujeme přitakávat i poklesu - být ochotní se rozpadnout, odstoupit, zpomalit, být trpěliví a nechat to být. Na dně vlny, kde všechno vypadá totálně bídně a neradostně, se často objeví záblesk vhledu do našich skrytých kontur nějakého obrovského lpění ega, ve kterém trčíme po celý život. Právě to plné a vědomé prožívání poklesu vlny, tak jak se objevuje, místo abychom s ním bojovali, nebo se ho snažili překročit, dovolí, aby se nám „rozsvítilo".
http://praha.shambhala.info/index.php?id=3239
rosada píše:Návštěvník píše: Můžeš ale mít k někomu jakýkoliv vztah, pokud si ho neuvědomuješ v sobě - ve své mysli?
To je zajímavá otázka. Může tedy být něco cizího/vnějšího, pokud si to neuvědomuješ v mysli?
Když si to vždy uvědomuješ v mysli, ve své mysli, proč se něco v mysli jeví jako cizí, kdo tomu dá tu nálepku "toto je maše", "toto je cizí"?Návštěvník píše:Všechno je v tobě - i ty hranice, podle toho, jak si je nastavíš.
Taky si to tak myslím.
nop píše:V člověku může bytovat a růst velicos co unikne pozornosti a může to být překvapení, když se "protrhne opona" a uzřím sám sebe vevnitř.
Můžeš ale mít k někomu jakýkoliv vztah, pokud si ho neuvědomuješ v sobě - ve své mysli?
Všechno je v tobě - i ty hranice, podle toho, jak si je nastavíš.
teonik píše:jsem s hranicemi nebo jsem bez hranic?
Návštěvník píše:teonik píše:jsem s hranicemi nebo jsem bez hranic?
O sobě můžu říct, že jak kdy, podle toho, za co se považuju
Uživatelé procházející toto fórum: Žádní registrovaní uživatelé a 2 návštevníků