Co mě napadá

Re: Odevzdání všeho do Boží vůle

Nový příspěvekod Návštěvník » pon 13. črc 2015 22:02:06

rafael píše:sri brahmam říká v jednom satsangu že odevzdání je tichá mysl, prázdná mysl.. že tohle je odevzdání se bohu.. mysl nic nechce, nic nekoná

odevzdání musí jít ale ze srdce.. mysl se musí do srdce hluboce vrátit.. pak tímto když se mysl vrátí do srdce tak ticho souvisí s odevzdáním..

:) :yes: :)
Návštěvník
 

Re: Odevzdání všeho do Boží vůle

Nový příspěvekod Návštěvník » úte 14. črc 2015 8:28:44

Návštěvník píše:
rafael píše:sri brahmam říká v jednom satsangu že odevzdání je tichá mysl, prázdná mysl.. že tohle je odevzdání se bohu.. mysl nic nechce, nic nekoná

odevzdání musí jít ale ze srdce.. mysl se musí do srdce hluboce vrátit.. pak tímto když se mysl vrátí do srdce tak ticho souvisí s odevzdáním..

:) :yes: :)


:) :yes: :)

proto se říká, že nejvyšším stavem mysli je její bezžádostivost tj. ten vostálem zmiňovaný stav bez vůle, totální uvolnění

Mistr Eckart to vyjádřil slovy

Nic nechtít, nic nemít, nic nevědět ...
Návštěvník
 

Re: Odevzdání všeho do Boží vůle

Nový příspěvekod rafael » úte 14. črc 2015 18:40:25

Jana píše:Bože!

Uctívám-li Tě ze strachu z pekla, spal mě v pekle.
Uctívám-li Tě pro naději v Ráj, vyžeň mě z Ráje.
Ale uctívám-li Tě jen kvůli Tobě samému,
neodpírej Sám Sobě věčnou Nádheru.


( Rábia)

hezky napsané..
Uživatelský avatar
rafael
 
Příspěvky: 577
Registrován: stř 02. led 2013 13:13:54

Re: Odevzdání všeho do Boží vůle

Nový příspěvekod Návštěvník » stř 15. črc 2015 0:21:58

Bůh je ve všem.....?
Tudíž je Bůh i člověku...?
Tím pádem osobní vůle je zároveň i Boží vůlí....?
Bůh je Láska....a dělá Bůh=Láska pouze láskou prosycené činy...?
Je Boží vůlí to, aby zdravý člověk zůstal naprosto pasivní a spoléhal se na to, že mu budou pečení holuby vždy sami létat do úst, aniž by onen zdravý mohoucí člověk pohnul palcem u nohy...?
Jedno přísloví zní: ..."člověče přičiň se a Pán Bůh ti pomůže".....a kde je v tom odkaz na nějakou Boží vůli...?


si na to odpovězte sami....
a hlavně, přestaňte si plést výroky duchovních mistrů o tom, jak dosáhnout meditace a samadhi, s tím, jak vést debaty na internetu...

:crazy:
Návštěvník
 

Re: Odevzdání všeho do Boží vůle

Nový příspěvekod Návštěvník » stř 15. črc 2015 8:36:00

miroslav píše:
Návštěvník píše:Mistr Eckart to vyjádřil slovy

Nic nechtít, nic nemít, nic nevědět ...


Zapomněla jsi na "ničím nebýt"
tedy ani Já, ani láskou, ani Bohem, ani Jednotou, ani blažeností či být blažená, atd
.


ano ... díky za doplnění !!! za podstatné doplnění ... :yes: :yes: :yes:
Návštěvník
 

Re: Odevzdání všeho do Boží vůle

Nový příspěvekod rafael » stř 15. črc 2015 19:00:49

Návštěvník píše:Bůh je ve všem.....?
Tudíž je Bůh i člověku...?
Tím pádem osobní vůle je zároveň i Boží vůlí....?
Bůh je Láska....a dělá Bůh=Láska pouze láskou prosycené činy...?
Je Boží vůlí to, aby zdravý člověk zůstal naprosto pasivní a spoléhal se na to, že mu budou pečení holuby vždy sami létat do úst, aniž by onen zdravý mohoucí člověk pohnul palcem u nohy...?
Jedno přísloví zní: ..."člověče přičiň se a Pán Bůh ti pomůže".....a kde je v tom odkaz na nějakou Boží vůli...?


si na to odpovězte sami....
a hlavně, přestaňte si plést výroky duchovních mistrů o tom, jak dosáhnout meditace a samadhi, s tím, jak vést debaty na internetu...

:crazy:

návštěvníku.. píše se to tady pořád dokola..

Jedno letní odpoledne jsem seděl naproti Bhagavánovi ve staré hale, s vějířem v ruce, a řekl jsem mu: „Rozumím tomu, že význačné události v lidském životě, jako je místo narození, národnost, rodina, povolání či profese, svatba, smrt atd. jsou předurčeny jeho karmou. Ale je možné, že všechny detaily jeho života – do poslední minuty – jsou také takto předurčeny? Například nyní položím tento vějíř, který je v mé ruce, dolů na zem. Je možné, že bylo rozhodnuto, že toho a toho dne, v takovou a takovou hodinu se musím takto pohnout a položit zde vějíř dolů na zem?“

Bhagaván odpověděl: „Zajisté,“ a pokračoval: „cokoli toto tělo dělá a ať prochází jakoukoli zkušeností, vše již bylo rozhodnuto, když tělo vstoupilo do života.“

Nato jsem přirozeně vykřikl: „Co se pak stane s lidskou svobodou a odpovědností za jeho činy?“

Bhagaván vysvětlil: „Jediná svoboda, kterou člověk má, je usilovat o nabytí džňány (seberealizace), která mu umožní se neztotožňovat s tělem. Tělo bude procházet událostmi, kterými nevyhnutelně splácí účet podle jeho prárabdha karmy (osudu, založeném na vyrovnání událostí z minulých životů) a člověk má svobodu se buď ztotožnit s tělem a být přivázán k ovoci činů těla, nebo se s ním neztotožňovat a být pouhým svědkem jeho aktivit.“

Toto vysvětlení není pravděpodobně pro mnoho učených lidí nebo filozofů přijatelné, ale jsem si jistý, že jsem neudělal žádnou chybu při přepisu textu, který je výše uveden, a v němž je podstata rozhovoru, který se mezi mnou a Bhagavánem odehrál. Ačkoli tato Bhagavánova odpověď může převrátit naše ustálené a hýčkané úvahy a závěry, jsem přesvědčený, že Bhagaván říkal pravdu. Také si v této souvislosti vzpomínám, jak mi Bhagaván při jedné příležitosti citoval následující verše od Thajmanavara (velký džňánin, který žil nedaleko Triči v Tamilsku před 250 lety): „Toto nejsou věci, které by se měly sdělovat všem. A i když jim o tom povíme, povede to jen k nekonečným diskuzím.“

Může být vhodné čtenářům připomenout, že Bhagaván na stále se opakující otázky: ‘Může svobodná vůle přemoci osud?‘ dával svoji obvyklou odpověď, jež je uvedena v jeho díle 40 veršů: „Takovéto otázky znepokojují jen ty, kdož nenašli zdroj obojího – jak osudu, tak i svobodné vůle. Ti, kteří tento zdroj nalezli, těchto diskuzí zanechají.“
Uživatelský avatar
rafael
 
Příspěvky: 577
Registrován: stř 02. led 2013 13:13:54

Re: Odevzdání všeho do Boží vůle

Nový příspěvekod Návštěvník » stř 15. črc 2015 22:29:41

rafael píše:návštěvníku.. píše se to tady pořád dokola..


Takže je to Boží vůlí,
aby člověk psal,
že člověk má svobodnou vůli psát,
že svobodnou vůli nemá,
nebo že svobodnou vůli má. :D

Osobní karma na počátku života v těle dává počáteční dispozice,
ale člověk má později svobodnou vůli svými činy ony dispozice měnit.

Jen jedno nezmění, a to, že jeho hmotné tělo stejně podlehne rozkladu.

No a v Indii platilo to, že když se někdo narodil jako pária, tak bráhman z něho nikdy nebyl, i kdyby se rozkrájel na nudličky .
A kdo jezdí na tygru, obtížně z něho sestupuje na zem.... :crazy:
Návštěvník
 

Re: Odevzdání všeho do Boží vůle

Nový příspěvekod nop » sob 18. črc 2015 13:33:39

Návštěvník píše:
Návštěvník píše:kdo jezdí na tygru, obtížně z něho sestupuje na zem.... :crazy:

Komu by se chtělo? Jízda na tygru dodává pocit výjimečnosti :yeah:

Teď už je naše politické situace u nás klidná. Ale byly dříve také vyhraněné situace.

Kdo se otevřeně politicky projevil, musel počítat s tím, jak se projeví u něho situace,

buď až jeho hnutí vyhraje, nebo
když jeho hnutí prohraje,

neboť jak praví Hérakleitos "osud je podobný chlapci, který vrhá kostky",
moderně řečeno: výsledek je jako u digitálního výstupu, celá čísla (někdy u nás žel "do ztracena" v kompromisu)

tak kdo se dal ke komunitům mezi 1948 a 1989, vezl se nahoře, na hřbetu,
ale po roce 1989 se už nevezl na hřbetě.

Ale na štěsí u nás díky Havlovi bylo možné spadnout ze hřbetu tygra, nepoškodit se a dožít v kompromisu nebo v zapomnění.
Uživatelský avatar
nop
 
Příspěvky: 1877
Registrován: ned 04. zář 2011 21:53:28
Bydliště: Praha

Re: Jsme opravdu svým tělem?

Nový příspěvekod nop » pon 19. říj 2015 21:09:47

Ale, zase agitace, hle:
.... by měl následující úryvek tvou vírou otřást:---
.
Proč má být kdosi uvědomovaný, otřásaný a přesvědčovaný?
Já chci klidný život bez otřesů.

A co na tom, že se buňky mění? Je to v pořádku. Trávení a rervis jako v autodílně, je v pořádku. Výměna energie, doplňování zmizelých matiček a mazání olejem - a jede to.
Energatická soustava v ČR se také udržuje v součinnosti tím, že v ní proudí stále elektřina. Kdyby stála, motory by nepracovaly, uvízl bys v mezipatře výtahu a j..

Tělesné buňky se vymění kompletně za osm let. Vyjma paměti a v srdci.
Není naše stabilita myšlenek a v citu více než to? Je to více vítězství pohybu nad statickou materií, je to převládnutí ducha nad hmotou.
Uživatelský avatar
nop
 
Příspěvky: 1877
Registrován: ned 04. zář 2011 21:53:28
Bydliště: Praha

Re: Jsme opravdu svým tělem?

Nový příspěvekod Saruman » úte 20. říj 2015 0:37:54

Návštěvník píše:Kdybys byl/a svým tělem, které existovalo před pěti lety, neexistoval/a bys dnes, protože tělo, které jsi měl/a před pěti lety, dnes již neexistuje.

A čo ak je vedomie niečo ako vzorec, ktorý si bunky predávajú, keď sa menia?
Uživatelský avatar
Saruman
 
Příspěvky: 91
Registrován: sob 10. říj 2015 13:59:32

Re: Jsme opravdu svým tělem?

Nový příspěvekod Jana » úte 20. říj 2015 5:12:21

To je moc pěkná myšlenka, ano je to něco, co není vidět, slyšet, co se nedá poznávat smysly. Je tady jakási informace, myšlenka, která vytváří pohyb.

Když se podíváš do hloubky hmoty, tak jsou to nepatrné částice v prostoru, mezi jednotlivými částicemi je velká vzdálenost. Když mávneš rukou, tak soubor těch částic pluje prostorem a jsou stále uspořádané, podobně jako třeba divoké kachny za letu. Ta síla, která jim dává směr a která udržuje ten útvar, není vidět.

Když půjdeš ještě hlouběji do hmoty, tak zmizí i ty částice a objevují se jen světélkující prázdnota, podobně jako když ze díváš z obrovské vzdálenosti na Vesmír.
Jana
moderátor
 
Příspěvky: 6431
Registrován: pon 25. črc 2011 19:38:09

Re: Jsme opravdu svým tělem?

Nový příspěvekod nop » úte 20. říj 2015 13:49:36

Jana píše:To je moc pěkná myšlenka, ano je to něco, co není vidět, slyšet, co se nedá poznávat smysly. Je tady jakási informace, myšlenka, která vytváří pohyb.

Když se podíváš do hloubky hmoty, tak jsou to nepatrné částice v prostoru, mezi jednotlivými částicemi je velká vzdálenost. Když mávneš rukou, tak soubor těch částic pluje prostorem a jsou stále uspořádané, podobně jako třeba divoké kachny za letu. Ta síla, která jim dává směr a která udržuje ten útvar, není vidět. ....

Také je tu přenos informací z levé poloviny hlavy do pravé a naopak, který pořád probíhá přes Varolův most jako v přesýpacích hodinách.
A myšlenky mají svůj kontraotisk.
Jako když rozloupneš hlávku zelí a vidíš dvě plochy: vypouklou a vydutou, které do sebe zapadají, dokud nebyly vzdálené.
Uživatelský avatar
nop
 
Příspěvky: 1877
Registrován: ned 04. zář 2011 21:53:28
Bydliště: Praha

Re: Vědomí

Nový příspěvekod Návštěvník » stř 21. říj 2015 14:49:27

SAMÁDHI je nejvyšší stav vědomí, jaký člověk může v životě dosáhnout, a je to cíl naší duchovní cesty na této zemi.
Samádhi je šťastný návrat domů, návrat k božskému původu člověka. Když se otevře tisícilistý lotos sahasráry a pojme do sebe džívátmá, dosáhl člověk konečně cíle své dlouhé, namáhavé, dobrodružné cesty a může uhasit svou věkověčnou žízeň nektarem nesmrtelnosti, amrtou. Jakmile vědomí přijde do kontaktu s elementem sahasráry, to je s ÁDI-TATTVOU (nebo také amara-tattvou), promění ji okamžitě na SAT-ČIT-ÁNANDU – pravé bytí – dokonalé vědomí – radost.

Jak popsat vědomí v samádhi?

Ve stavu samádhi přestává existovat individuální podoba. Vědomí a „vědomí si sebe“ trvají sice nadále, avšak oproštěny od dualistické dimenze „to je moje – to je tvoje“. Člověk žije dál, ale jeho vnitřní já spočívá v Nejvyšším Já. Tím končí všechny jeho problémy, bolesti, potíže, tím končí znovuzrození a smrt. Osvobozený žije na zemi ve věčné radosti a poté, co odloží tělo, se jeho vědomí rozpustí v Božském Já.
Setkali jsme se s různými formami vědomí: nevědomí jako při hlubokém spánku, podvědomí jako ve snu, bdělé vědomí, nejvyšší vědomí a kosmické vědomí.
Na spodním konci škály v hlubokém spánku zažíváme stav duchovního nevědomí. Mysl prosta neklidu a starostí se uvolňuje a odpočívá. Po probuzení se ovšem ocitne ve stejném stavu jako před usnutím. Všechny problémy, starosti a neklidné myšlenky se vrátí. Nezměnila se ani naše situace, ani my sami.
Na druhém konci škály vstupujeme v samádhi do nejvyššího vědomí. Zvnějšku většinou stav samádhi nelze rozeznat. Člověk v samádhi může působit, jako když spí, medituje, nebo dokonce jako když omdlel. Podobně jako při spánku se i v samádhi snižují tělesné pocity horka, chladu, hladu, žízně atp. Stav samádhi tělu nijak neškodí. Átmá zůstává spjato s tělem a je si vědomo všeho, co se děje. Člověk se může kdykoli vrátit do normálního stavu, tak jako se do bdělého stavu můžeme vrátit ze sna, pokud se nás někdo dotkne nebo na nás hlasitě promluví.

Zvenčí se tedy mezi samádhi a spánkem nejeví žádný rozdíl, avšak vnitřní rozdíl je absolutní. Ze samádhi se člověk vrací zcela proměněn. I nevzdělaný, omezený, tupý člověk se navrací ze samádhi – poté, co prožil jednotu s Nejvyšším Vědomím – jako mudrc.
Ale ani v samádhi nedosahujeme ještě úplné jednoty s vesmírem. Posledního stupně vědomí, kosmického vědomí, lze dosáhnout teprve po smrti. Stav kosmického vědomí znamená být totožný s vesmírem, s každým jeho atomem, a to na tělesné úrovni není možné. Jakmile se nejvyšší vědomí rozšíří k vědomí kosmickému, schýlí se pozemské bytí k zániku. Tělo je odloženo jako kus oděvu. Může odejít ve zdravém spánku, nebo se stát obětí nemoci.

Pataňdžali popisuje ve svých Jógasútrách tři techniky, které člověka dovedou do nejvyššího vědomí, pokud je cvičí a dokonale zvládne:

DHÁRANÁ, DHJÁNA a SAMÁDHI.

DHÁRANÁ je koncentrace. Při koncentraci se vědomě soustředíme na jeden objekt (například na bídža-mantru) a odpoutáme se od všeho ostatního. Důležité je, abychom pozornost zaostřili skutečně jen na jeden jediný bod.
DHJÁNA je meditace, krok následující po koncentraci. Já se začíná rozpouštět v objektu, na který se soustřeďuje. Jsme na předstupni k samádhi. Meditaci se člověk nemůže „naučit“. Teprve jsou-li tělo i mysl správně naladěné, zklidněné, čisté, dostavuje se meditace sama od sebe, podobně jako sám od sebe přichází spánek, když večer ulehneme na lůžko.
SAMÁDHI je stav nejvyššího vědomí, v němž se sjednocuje poznávající s procesem poznání i s objektem poznání. Já – poznávám – to. Toto trojí se mění v nedílnou zkušenost SÓ HAM – já jsem On.
Neboť ve skutečnosti jsme my sami to, co hledáme.
Okamžik, kdy se naše já spojí v tomto poznání s Božským Já, je jako rozbřesk po dlouhé temné noci. Kapka splynula s oceánem, paprsek se sluncem. Končí veškeré utrpení, bolest, strach a úzkost (duhkha). Duhkha trvá, dokud trvají karmy, a pomíjí, jsou-li karmy spáleny v ohni božského poznání. Ocitáme se na zápraží MÓKŠI – osvobození. A to je cíl jógy.
Ale ani tím nekončí vývoj, neboť poznání nemá konce. Začíná nový úsek duchovní evoluce. Teprve teď vlastně nastupujeme na cestu jógy v pravém slova smyslu. Netápeme už jako slepci, nýbrž pokračujeme kupředu s jasným zrakem bez pochyb a nejistoty.
Vědomí toho, kdo poznal a uskutečnil, je tak jasné a čisté, že vnímá vibraci Já jako světlo a tón. Tento nezapomenutelný prožitek mění natrvalo a v základu jeho život. Neztotožňuje se už s tělem, myslí, smysly, pocity a city, vlastnostmi, světskými stavy a vztahy. Nic nemůže otřást jeho vnitřní blažeností. Řetězec karem se rozpustil a přestal poutat všechno, co dříve poutal. Átma-džňání je si vědom svého božského bytí – neohraničeného, neměnného, věčného. Objevuje v sobě celý vesmír a je s ním ztotožněn.
Mé tělo je celá země. Mé vědomí se rozprostírá do všech světových stran. Má prána je energie, která proudí každým atomem vesmíru. Veškeré prvky univerza jsou mými prvky. Jsem nekonečný prostor. Mé vědomí, čidákáša, objímá celý kosmos.
K této zkušenosti nevede intelekt, nýbrž jen jednota mezi poznávajícím, procesem poznání a předmětem poznání, uskutečnění SÓ HAM – On jsem já, já jsem On. Veškeré otázky jsou zodpovězeny, veškerá přání splněna. Není ten, kdo by chtěl poznat, není to, co by chtěl poznat, pominulo přání poznat, v úplném a dokonalém bytí zaniká veškeré „chci“.
Prožít tuto zkušenost znamená uvědomit si pravou skutečnost, uvědomit si sebe a uvědomit si Boha. Uskutečnit sebe v Bohu a uskutečnit Boha v sobě. Šrí Šankaráčárja opěvuje osvobozené uskutečněné Božské Vědomí ve slavném bhadžanu

ČIDÁNANDA-RÚPAH ŠIVÓHAM ŠIVÓHAM.

MANÓ-BUDDHI-AHANKÁRA-ČITTÁNI NÁHAM
NA ČA ŠRÓTRA-DŽIHVÉ NA ČA GHRÁNA-NÉTRÉ
NA ČA VJÓMA BHÚMIR NA TÉDŽO NA VÁJUH
ČIDÁNANDA-RÚPAH ŠIVÓHAM ŠIVÓHAM
NA ČA PRÁNA-SANDŽŇÓ NA VÁ PANČA-VÁJUR
NA VÁ SAPTA-DHÁTUR NA VÁ PANČA-KÓŠAH
NA VÁK PÁNI-PÁDAU NA ČÓPASTHA-PÁJUH
ČIDÁNANDA-RÚPAH ŠIVÓHAM ŠIVÓHAM
NA MÉ DVÉŠA-RÁGAU NA MÉ LÓBHA-MÓHAU
MADÓ NAIVA MÉ NAIVA MÁTSARJA BHÁVAH
NA DHARMÓ NA ČÁRTHÓ NA KÁMÓ NA MÓKŠAH
ČIDÁNANDA-RÚPAH ŠIVÓHAM ŠIVÓHAM
NA PUNJAM NA PÁPAM NA SAUKHJAM NA DUHKHAM
NA MANTRÓ NA TÍRTHAM NA VÉDÁ NA JADŽŇÁH
AHAM BHÓDŽANAM NAIVA NA BHÓKTÁ
ČIDÁNANANDA-RÚPAH ŠIVÓHAM ŠIVÓHAM
NA MÉ MRTJU-ŠANKÁ NA MÉ DŽÁTI-BHÉDAH
PITÁ NAIVA MÉ NAIVA MÁTÁ ČA DŽANMA
NA BANDHUR NA MITRAM GURUR NAIVA ŠIŠJAH
ČIDÁNANDA-RÚPAH ŠIVÓHAM ŠIVÓHAM
AHAM NIRVIKALPÓ NIRÁKÁRA-RÚPÓ
VIBHUR VJÁPJA SARVATRA SARVÉNDRIJÁNÁM
SADÁ MÉ SAMATVAM NA MUKTIR NA BANDHAH
ČIDÁNANDA-RÚPAH ŠIVÓHAM ŠIVÓHAM

Nejsem mysl, intelekt, ego ani vědomí,
nejsem sluch, chuť, čich ani zrak, nejsem pět smyslů,
nejsem nebe ani země, oheň ani vzduch, nejsem pět prvků,
jsem Šiva, jenž je ryzí vědomí a blaženství.
Nejsem životní dech ani pět prán, nejsem sedm dhátu,
nejsem pět kóší, nejsem pět orgánů konání,
jsem Šiva, jenž je ryzí vědomí a blaženství.
Nejsem připoutanost ani dvojnost,
nejsem chtivost ani závist, ani nenávist, ani hněv,
nejsem dharma, artha, káma, mókša,
jsem Šiva, jenž je ryzí vědomí a blaženství.
Nejsem hřích ani ctnost, ani bolest, ani štěstí,
mantra, svatá poutní místa, védy ani oběti,
nejsem potrava ani ten, kdo potravu požívá,
jsem Šiva, jenž je ryzí vědomí a blaženství.
Nemám obavu ze smrti, stojím mimo kasty,
nemám otce ani matku, nemám příbuzné ani přátele,
nejsem učitel ani žák,
jsem Šiva, jenž je ryzí vědomí a blaženství.
Jsem bez přání a bez tvaru,
jsem obsažen ve všem, pán všech smyslů,
jsem neměnný, mimo připoutanost a osvobození,
jsem Šiva, jenž je ryzí vědomí a blaženství.


Jaké je to vědomí, které zakotvilo své Já v Pravé Skutečnosti a Pravdě? Jak vidí ostatní? Jak vidí své okolí? Jaké myšlenky a city má ten, kdo uskutečnil svou Pravou Podstatu? Jak žije v tomto světě?
Sebeuskutečněného člověka jsme s to spatřit pouze očima duše. Navenek vypadá docela stejně jako kdokoli jiný. Jí, pije, spí, mluví, směje se a vykonává své každodenní povinnosti jako ostatní lidé. Všimneme-li si ho však pozorněji, uvidíme rozdíl. Vyzařuje mír a pohodu, porozumění, čistotu, klidnou důstojnost.
Samádhi a mókša (osvobození) přicházejí sahasrárou, desátou branou. Otevře se tomu, kdo s vytrvalostí a oddaností jde po jedné z jógových cest. Může to být cesta rádža-jógy, která vyžaduje disciplínu a náročná cvičení, nebo cesta karma-jógy – nesobecké služby ostatním, cesta bhakti-jógy – oddanosti Bohu, nebo cesta džňána- -jógy – studia a odříkání. Poslední krok k mókše se ale neobejde bez guru-krpá – guruovy milosti a pomoci.
Jedno lidové úsloví říká: „Neměň svůj vnitřní obraz.“ Vztahuje se i k duchovní cestě, na kterou se člověk vydá a na které ho provází obraz Ištadévy – Mistra. Dojít k cíli znamená neměnit ho, mít ho stále před sebou a samozřejmě ani neměnit cestu. Jak bychom dosáhli vrcholu hory, kdybychom namísto stoupání chodili v kruhu kolem dokola?
Nechápejte ovšem slova „Já jsem átmá“ špatně. Myslet si: „Já jsem Bůh, já žádného Mistra nepotřebuju,“ je scestné. Podobné myšlenky vyvěrají z ega a ze sobeckého intelektu. Je to jakási pochybená teorie, která nemá nic společného se skutečností.
Ego, sobecká sebestřednost, je vyživována šesti činiteli. Jsou to: mládí, krása, peníze, vzdělání, příslušnost k rase či národu a společenské postavení. Střezme se před domýšlivostí založené na vnějškových hodnotách. Máme-li to štěstí, že jsme zdraví, pohlední, bohatí, poděkujme za to Bohu a nevyvyšujme se nad ostatní.
Nezapomínejme na to, že krása spočívá ve vnitřních hodnotách. Tělo je pomíjivé – dneska silné a zdravé, zítra slabé a choré. Buďme rádi, dává-li nám Bůh dost prostředků k obživě rodiny, dal-li nám schopnosti a talent k tomu, abychom dosáhli společenského postavení a uznání. Nezahazujme dary od Boha, přijměme je, užívejme je a buďme mu za ně vděční.
Odevzdejte svůj život Bohu a věřte, že vám dal to, co je pro vás nejlepší.
Na mókšu můžeme pomýšlet teprve tehdy, až zpracujeme své karmy a pročistíme ego, aby se mohlo rozpustit všech pět kóší, které obalují átmá a brání mu v rozletu. Přitom má džívátmá dočasně nepříjemný pocit lability – asi jako když had svléká kůži. Když se had zbavuje staré kůže, nevidí, sotva se hýbe a nemůže přijímat potravu. Jakmile se však zprostí starého obalu, prohlédne a vrátí se mu životaschopnost a síla. Podobně když átmá zbavené pout dosáhne sahasrára-čakry, prohlédne a spatří světlo pravdy. Co bylo dřív, semeno nebo strom? Karmy nebo jejich plody? Odnepaměti pochází semeno z plodu rostliny a rostlina roste ze semene. Podobně karmická akce přináší karmickou reakci a ta opět vzbuzuje další karmickou akci. Karmy a sanskáry (karmické stopy) jsou od počátku nerozlučně spjaty. Pomocí jógy se však můžeme z tohoto koloběhu vyprostit:
JÓGA-AGNIH KARMA DAHATI – Oheň jógy spaluje karmu.
Semena veškerých karem a vásan (tužeb) ztratí schopnost klíčit, teprve až se „upraží“ v ohni jógy. Pak se aspirantovi otevře cesta k mókši. Protože od této chvíle nebudou z jeho činů klíčit nové sanskáry a nebude třeba dalších životů, aby se s nimi vypořádával. Jakmile se rozpustí ego – rozlišování mezi „moje já“ a „tvoje já“ – rozpustí se i sančita-karma neboli karma nashromážděná z minulých životů.
Jinak je tomu ovšem s prárabdha-karmou – karmou, která uzrála v tomto životě a začala působit. Ta se naplňuje dále. Představme si, že roztočíme kolo a pustíme je. Než se zastaví, bude se ještě chvíli ze setrvačnosti točit. Podobně je tomu s karmou. Zničili jsme sice nevědomost – kořen znovuzrozování, ale rostlina, totiž současný život, ještě chvíli trvá.
Mókša ovšem není konečný stav, nýbrž životodárný začátek. Obdaří-li Bůh člověka bohatstvím, nedělá to proto, aby je člověk utratil sám, nýbrž proto, aby je užíval pro službu ostatním. Kdo se dopracoval vědění a zkušenosti, užívá svých poznatků pro dobro druhých. A tak je tomu s člověkem, který dosáhl mókši.
Někteří jógini se stahují ze společnosti do samoty a žijí jako poustevníci daleko od civilizace. Ale i ti meditují pro dobro světa. Pouhá jejich existence je pro svět požehnáním. Říká se, že vítr, který se dotkne džívanmukty, roznáší mír, harmonii a štěstí všude, kam zaletí.
Jiné sebeuskutečněné bytosti jdou naopak mezi lidi, aby je učily pravdě. Zříkají se blaha vaikunthy (nebe) a vracejí se do naraky (pekla) světa, aby pomáhaly živým tvorům. Pomáhat ostatním na duchovní cestě je nádherný úkol, ale zároveň velké umění, které vyžaduje vhled a všeobjímající poznání. Chceme-li duchovně pomáhat ostatním, aniž jsme prožili zkušenost sebeuskutečněného, dávejme pozor, abychom se znovu neocitli v osidlech máji.
Maháprabhudží říká v jednom bhadžanu:
Jste spoutáni řetězy karem a osudu, ten však, kdo poznal
a uskutečnil, je nirbandhana – ničím nespoutaný.
Svoboden chodí po tomto světě.

K tomu se váže názorné přirovnání:

Ve vězení žijí trestanci, kteří spáchali nějaký zločin a musí si ho zde odpykat. Jsou tu ovšem i zaměstnanci, kteří přišli do vězení pracovat dobrovolně. Ti i ti jsou tedy ve vězení, a přece je mezi nimi propastný rozdíl. Zaměstnanci se nedopustili žádného přečinu, pro který by ve věznici byli zavřeni za trest. Mohou přijít a odejít. Trestanci jsou tu zavření a propuštěni budou teprve poté, až si odpykají trest za svá provinění.

Nirbandhana, osvobozený od pout, žije ve světě mezi bytostmi, které jsou spoutány karmami, a většina lidí ho od nich nerozezná. Má schopnost vstoupit svobodně do všech rovin vědomí a opět z nich podle libosti vystoupit. Materiální svět je pro něj pouze jedním prostorem mezi mnoha dalšími, k jejichž dveřím má klíče. Já osvobozeného člověka prodlévá ustavičně v jednotě s Nejvyšším Já.

Stupně samádhi

V podstatě lze rozlišit dva typy samádhi:
nevědomé samádhi – džada-samádhi;
vědomé samádhi – čaitanja-samádhi.
Do první skupiny patří laja-samádhi a sahadža- neboli bháva-samádhi, do druhé skupiny savikalpa- a nirvikalpa-samádhi.

Laja-samádhi

V předchozím pojednání je uveden příběh o sedlákovi, který se stále nemohl odhodlat k tomu, aby následoval svého Mistra, protože příliš lpěl na rodině. Připoutanost stahovala jeho vědomí hlouběji a hlouběji, až se zrodil jako hovnivál na dvoře, kde byl dříve hospodářem.
Přesto ho ale jeho guru neopustil. Guru se nikdy nevzdává. Je se svým žákem na každé úrovni, i když si toho žák není vědom. Vztah duchovního Mistra k žákům je věčný. Svůj slib, že žáka za žádných okolností neopustí, dodržuje Mistr, ať se děje, co se děje.
A tak i k tomuhle ubohému hovniválovi přiletěl Mistr v podobě čmeláka, vyzvedl ho z hnoje a donesl ho do lotosového květu. Sedlák si přál setkat se s Bohem a Mistr se mu snažil jeho přání vyplnit – Mistr plní přání svých žáků – a co bylo dál?
Brouk usnul blaženě uspán sladkou lotosovou vůní. Večer se nad ním květ zavřel. Příštího dne v hodině brahma-muhúrta – v době ranního rozbřesku – sestoupili z nebe andělé a utrhli lotos, aby jím uctili Boha. V okamžiku, kdy stanuli před božím trůnem, se květ lotosu rozevřel a malý tvoreček se ocitl přímo v božích rukách. Soucitný boží pohled rozpustil všechny jeho karmy. Jako ve slunečním světle mizí temnota, tak mizí karmy ve světle boží přítomnosti. A tak díky Mistrovi se splnilo přání sedláka a jeho duše splynula s Bohem.
Tento příběh popisuje laja-samádhi. Laja-samádhi je nevědomé, podobné hlubokému, bezesnému spánku. Ve skutečnosti člověk nespí, nýbrž prožívá nádhernou duchovní zkušenost: na všechno zapomíná, mysl je v naprostém klidu a nitro je naplněno radostí, harmonií a mírem. Stav laja-samádhi mohou prožít aspiranti jógy po několika letech cvičení například po pránájámě anebo v jóga-nidře.

Sahadža-samádhi

Sahadža-samádhi nebo také bháva-samádhi je často spojeno s intenzivním prožitkem bhakti. Bhaktové prožívají někdy stav nevýslovné blaženosti na satsangu při zpěvu bhadžanů, kírtanů, při modlitbě anebo při pouhém pohledu na Mistra, který v sobě uskutečnil Božské Já.
Sahadža-samádhi je nádherný prožitek zčásti v bdělém stavu. Bohužel však nemá dlouhé trvání. Je jako trans, ze kterého se po několika minutách probereme.
Laja-samádhi a sahadža-samádhi jsou zatím jen jakýmisi „ochutnávkami“ skutečného samádhi. Motivují člověka k tomu, aby pokračoval v duchovním úsilí až do chvíle, kdy se mu do dlouhotrvajícího stavu nekonečné blaženosti podaří vstoupit při plném vědomí.

Samádhi při plném vědomí jsou dvojího druhu:
SAVIKALPA;
NIRVIKALPA.

Savikalpa- a nirvikalpa-samádhi

Savikalpa znamená „s pohybem (mysli)“. Savikalpa-samádhi se nazývá také „sabídža“ (se semenem) nebo „savičára“ (s rozmyslem). Savikalpa-samádhi je ještě provázeno pocity, myšlenkami a přáními, zčásti vědomými, zčásti nevědomými či podvědomými. Jsou to zbytky karmických semen. Naproti tomu nirvikalpa- (nirbídža nebo nirvičára) samádhi je prosto veškerých myšlenek a citů. Ani jediné „karmické semínko“ už v něm nemá místo.
Představte si jezero, jehož hladina se před vámi nehybně zrcadlí. Hodíte-li do vody oblázek, zvlní se hladina v soustředných rozšiřujících se kruzích. Podobné „vlnění“ vzbuzuje v mysli člověka dopad každého vjemu, každé situace. Každé slovo, každá myšlenka se chová ve vědomí jako oblázek vhozený do vody. A kdo je s to spočítat, kolik štěrku leží v hlubinách našeho vědomí? Proto trvá tak dlouho, než ze dna vědomí vyklidíme „štěrk“ všech rušivých faktorů (kléš a vikšép). Teprve až budeme mít mysl nerušeně klidnou, může vědomí zbaveno nečistot vystoupat do svého nejvyššího stavu.
Savikalpa-samádhi souvisí se střídáním sankalpy a vikalpy, s proměnlivostí přání a předsevzetí. Sankalpa je rozhodnutí, předsevzetí, zaměření na cíl. Naopak vikalpa je změna, zvrat představ a předsevzetí. Kdo se zmítá mezi sankalpou a vikalpou, je jako dítě, které postaví z písku hrad, sotva ho postaví, zboří ho a začne stavět nový. Tak často stavíme ve svých představách celé světy, identifikujeme se s nimi, v okamžení je zbouráme a stavíme světy nové.
Přihlížet dítěti, které si hraje na písku, je zábavné. Podobně se baví ten, kdo poznal a ví, pozoruje-li, jak si světští lidé stavějí a bourají „hrady z písku“.

Druhy savikalpa-samádhi

Osvícení

První stupeň savikalpa-samádhi přichází nepozorovaně, podobně jako bdění přechází ve spánek a spánek v sen.
Zjevuje se nám světlo. Osvícení. Světlo se zjevuje už v ádžňá-čakře a v bindu-čakře. Čím více se blížíme sahasrára-čakře, tím je světlo zářivější. Rozpouštějí se v něm všechny tvary a vnitřní prostor se plní třpytem tisíců sluncí. Vnímáme nádherný všeprostupující tón, jako když ÓM vychází z tisíce hrdel. Před vnitřním zrakem se otevírá brána k nekonečnosti. Leží před námi zcela nový, zázračný, fascinující svět, jehož mysterium přesahuje veškeré naše dosavadní představy.
Všichni toužíme po zázračných duchovních zážitcích. Když se však otevře brána sahasráry, může se stát, že je nám jako ptáčkovi v kleci, kterému najednou otevřou dvířka do svobodného prostoru. Sedí v otevřených dvířkách a uvažuje, má-li se pustit do neznáma, anebo raději zůstat v kleci. Právě tak je člověku na prahu otevřené brahmarandhry, desáté brány. Právě po tomto okamžiku jsme toužili, ale když jsme dosáhli cíle – váháme. Obáváme se následujícího kroku.
Je na nás, rozhodneme-li se pokračovat, anebo vrátíme-li se do stavu běžného vědomí. Hledající, jehož srdce plane přáním spatřit Boha, nepřeruší meditaci a bude pokračovat. Přemohou-li nás však úzkost, pochyby a nejistota, přerušme cvičení a poraďme se se svým Mistrem, jak postupovat dál.

Astrální cesty

Následující krok při savikalpa-samádhi jsou astrální cesty. V této rovině můžeme spatřit Maháprabhudžího a všechny božské inkarnace, Mistry a světce. Zde se nám dostane prvního zasvěcení. Při očistném procesu zakouší átmá, jak se rozpouštějí kóši. Naplňuje se všeprostupujícím božským světlem.
V savikalpa-samádhi se každému zjevují vize podle jeho víry a podle obrazu Ištadévy, kterého nosí v srdci. Každý bez rozdílu však bude uvítán v rajském světě. To je božská májá, v níž prožíváme zázračné zkušenosti. Po setkání s božskými Mistry se opět vracíme zpátky do „normálního“ světa, jenomže obohaceni poznáním.

V savikalpa-samádhi sice člověk prožije nádherné zážitky, touží je zakoušet znovu a znovu, avšak postupně si uvědomuje, že ani v těchto astrálních rovinách nedojde ještě konečného osvobození. A usiluje dále, aby se nakonec dostal do nirvikalpa-samádhi.

Nirvikalpa-samádhi

Nirvikalpa-samádhi je stav čistého štěstí a absolutního míru. V nirvikalpa-samádhi uhasí džívátmá svou věkověčnou žízeň po naplnění a prožije neohraničenou, neměnnou božskou blaženost. Vystoupí z ohrady své individuality a rozplyne se v Božském Já, v Nejvyšším Vědomí. Zakouší sám sebe jako vesmír, jako átmá, jako Boha.
V božském vědomí neexistuje utrpení, bolest, problémy. Božské vědomí je púrna – úplné, dokonalé, celistvé, celé, absolutní. Nejsou tu přání a tužby, není tu poznávající ani proces, ani předmět poznání, není tu čas ani prostor. Je tu jen nedílné, nedvojné bytí. Zmizela jakákoli identifikace s vydělenou osobou, s individuálním bytím. Všechno individuální vplývá do všeobjímajícího Kosmického Já.
V nirvikalpa-samádhi se nám dostává mókši – osvobození. Tento poslední krok ovšem nelze nacvičit žádnou technikou. Ke konečnému cíli nás může dovést pouze boží milost.
Každý dojde mókši, ať v současném životě nebo v některém dalším. Všichni jsme na cestě, všichni procházíme vývojem. Ale všechno chce svůj čas. Jabloň na jaře kvete a na podzim plodí, podobným procesem zrání musí projít džívátmá. Mnoho času a mnoho zkušeností je třeba, než dojde mókši.
Lze se setkat s názorem, že ti, kdo prožili nirvikalpa-samádhi a dosáhli mókši, nebudou dále žít. Jsou dva druhy džívanmuktů – těch, kdo dosáhli uskutečnění Boha v sobě a mókši. Jedni zůstávají na světě, aby své poznání předávali ostatním. Druzí obvykle prožijí mókšu teprve tehdy, když opouštějí pozemské tělo. Není mezi nimi žádný kvalitativní rozdíl.
Nirvikalpa-samádhi je stav nepopsatelné blaženosti, z něhož se nechceme vracet zpět. Nemáme důvod se vracet, nemáme kam se vracet, nemáme odkud se vracet, protože jsme všude, jsme všechno. Přesto se někteří džívanmuktové rozhodnou stáhnout osvobozené neomezené vědomí zpátky do omezeného těla. Činí tak ze soucitu. Odepřou si stav absolutního blaha proto, aby pomohli nesčetným dalším duším ze tmy nevědomosti ke světlu poznání.
Džívanmukta, osvobozená duše, je provždy zproštěn pout karem, a tedy i vyproštěn z koloběhu znovuzrozování. A přesto mnozí džívanmuktové setrvávají na zemi, neboť chtějí poskytnout poznání a vedení ostatním živým tvorům. K úplnému osvobození může vést jen ten, kdo je sám osvobozen.
Učení osvícených a osvobozených, GURU-VÁKJA, je obsaženo ve všech svatých spisech. Kdo se jím řídí, probudí se jednoho dne ze sna světské existence a v absolutním jasu pozná pravou boží Skutečnost a Pravdu.
http://www.joga-cakry.cz/samadhi
Návštěvník
 

Re: Jsme opravdu svým tělem?

Nový příspěvekod Pelvan » ned 25. říj 2015 5:08:57

Ahoj

Nejsme jenom svým tělem, ale to ještě neznamená to (jak si mnozí mylně vysvětlují), že máme na svoje tělo zvysoka kašlat.

Zdravím
Pelvan
 
Příspěvky: 1335
Registrován: úte 27. srp 2013 16:54:14

Re: … TAJEMSTVÍ …

Nový příspěvekod Saruman » čtv 05. lis 2015 18:25:17

Návštěvník píše:...

Je to vymakané tak podrobne, že už ani nie je čo k tomu dodať. Napriek tomu je na túto knihu plno negatívnych názorov. :what:
Uživatelský avatar
Saruman
 
Příspěvky: 91
Registrován: sob 10. říj 2015 13:59:32

Re: … TAJEMSTVÍ …

Nový příspěvekod jaosiva1 » čtv 05. lis 2015 19:50:18

Tajemstvi za tajemstvim je
ZE SI NEPRITAHNU NIC, CO NEPOVOLI VYSSI UROVNE ME BYTOSTI,
ktere se mnou maji jine Plany,
nez privolavani penez, zdravi a krasnych vztahu

proto jo, je to vymakane,
Ale nefunkcni

Muj navod tedy spociva
V Kontaktovani techto Urovni
A Spolecnem Planu meho Rozvoje,
Ve kterem jo,
Kdyz to bude pro me Uzitecne
Mohu penize, zdravi I krasne vztahy ziskat

Jinak sorac,
Chces mercedes?
Tu mas rotoped
A JED!!!
Pozdeji uvidime, hochu

....x
jaosiva1
 
Příspěvky: 271
Registrován: úte 14. led 2014 21:55:05

Re: … TAJEMSTVÍ …

Nový příspěvekod Jana » čtv 05. lis 2015 20:42:42

jaosiva1 píše:Tajemstvi za tajemstvim je
ZE SI NEPRITAHNU NIC, CO NEPOVOLI VYSSI UROVNE ME BYTOSTI,
ktere se mnou maji jine Plany,
nez privolavani penez, zdravi a krasnych vztahu

proto jo, je to vymakane,
Ale nefunkcni

Muj navod tedy spociva
V Kontaktovani techto Urovni
A Spolecnem Planu meho Rozvoje,
Ve kterem jo,
Kdyz to bude pro me Uzitecne
Mohu penize, zdravi I krasne vztahy ziskat

Jinak sorac,
Chces mercedes?
Tu mas rotoped
A JED!!!
Pozdeji uvidime, hochu

....x


Třeba je Tvým údělem poznat něco lepšího.

:)
Jana
moderátor
 
Příspěvky: 6431
Registrován: pon 25. črc 2011 19:38:09

Re: … TAJEMSTVÍ …

Nový příspěvekod jaosiva1 » čtv 05. lis 2015 20:49:10

Bingo, Jani
Take si to myslim
..x
jaosiva1
 
Příspěvky: 271
Registrován: úte 14. led 2014 21:55:05

Re: … TAJEMSTVÍ …

Nový příspěvekod Jana » čtv 05. lis 2015 20:51:41

:)
Jana
moderátor
 
Příspěvky: 6431
Registrován: pon 25. črc 2011 19:38:09

Re: … TAJEMSTVÍ …

Nový příspěvekod Saruman » pát 06. lis 2015 7:27:41

jaosiva1 píše:Tajemstvi za tajemstvim je
ZE SI NEPRITAHNU NIC, CO NEPOVOLI VYSSI UROVNE ME BYTOSTI,
ktere se mnou maji jine Plany,
nez privolavani penez, zdravi a krasnych vztahu

To mi pripomína tú tabuľu, o ktorej hovorí Neale Donald Walsch. Tabuľa, kde je napísaný náš osud, a naše poslanie.
On však tvrdí, že žiadna taká tabuľa nie je. Že náš osud je to, čo si sami vyberieme. :what:
Uživatelský avatar
Saruman
 
Příspěvky: 91
Registrován: sob 10. říj 2015 13:59:32

PředchozíDalší

Zpět na Co mě napadá

Kdo je online

Uživatelé procházející toto fórum: Žádní registrovaní uživatelé a 4 návštevníků