Co mě napadá

Re: Cesty k sobě

Nový příspěvekod Návštěvník » úte 18. říj 2011 20:59:27

Cesta k sobě je něco jiného než cesta ke spokojenosti?
Návštěvník
 

Re: Cesty k sobě

Nový příspěvekod Tomáš Řemínek » stř 19. říj 2011 12:36:45

Cesty k sobě jsou cestou k dosažení spokojenosti.
Ale člověk může mít ženu, dům, děti a další (vnější) věci, které ho vedou k subjektivnímu pocitu naplnění spokojenosti... přesto nemusí být šťastný a někdy se může i od sebe dokonce vzdalovat. Takový člověk jde k sobě přes vnější věci, které se mu v životě zrcadlí... Proto pro mě to není stejné a "Cesty k sobě" mi přijde výstižnější :-) A o tom, co to pro každého znamená a jakou Cestou k sobě putuje by mělo být toto fórum.
Tomáš Řemínek
 
Příspěvky: 3
Registrován: ned 25. zář 2011 21:11:55

Re: Cesty k sobě

Nový příspěvekod Návštěvník » stř 19. říj 2011 13:20:21

Vnější věci můžou člověka uspokojit na chvíli. Uspokojení vždycky závisí na něčem vnějším. Skutečná spokojenost ne. Proto lidi hledají cestu ke spokojenosti. Těžko by se ptali, jak dojít k uspokojení. To vědí, protože každý to už poměrně dlouho zkouší :D
Návštěvník
 

Re: Cesty k sobě

Nový příspěvekod Návštěvník » stř 19. říj 2011 14:11:07

"Cesty k sobě" mi přijde výstižnější :-)

:confused:
Když člověk najde tu pravou cestu k sobě, našel ji i k druhým. Je to cesta k naší podstatě, která je všem společná.
Volíme slova, která nám vyhovují. A pak zkusíme říct proč. To je dobrý začátek, předejde to nejasnostem.
Návštěvník
 

Re: Cesty k sobě

Nový příspěvekod Návštěvník » stř 19. říj 2011 14:59:26

:yes:
Návštěvník
 

Re: Cesty k sobě

Nový příspěvekod nop » sob 22. říj 2011 10:18:54

Tomáš Řemínek píše:Cesty k sobě jsou cestou k dosažení spokojenosti.
Ale člověk může mít ženu, dům, děti a další (vnější) věci, které ho vedou k subjektivnímu pocitu naplnění spokojenosti... přesto nemusí být šťastný ...... a jakou Cestou k sobě putuje by mělo být toto fórum.

Někdy se mi zdá, že manželka a děti nemusejí být "vnějšími věcmi", záleží také na tom, jak se s nimi člověk sžije.
Pro ženu je dítě vždy "vnitřní" záležitostí (vícekrát i manžel, ne?).
V indické astrologii se říká, že láska mezi ženou a mužem se podobá třetí osobě, spojené s oběma. To je Láska, která je spojuje a žije jako osoba cítící s nimi spolu. Nesmí se narušit, je jemná a nesnáší spory.
Uživatelský avatar
nop
 
Příspěvky: 2467
Registrován: ned 04. zář 2011 22:53:28
Bydliště: Praha

Re: Cesty k sobě

Nový příspěvekod rosada » sob 22. říj 2011 10:42:09

nop píše:Někdy se mi zdá, že manželka a děti nemusejí být "vnějšími věcmi", záleží také na tom, jak se s nimi člověk sžije.


A otec, matka, prarodiče, prastrýc, pes, soused, jeho pes, šéf, kolegové, kamarádi,prodavačka od vedle....
Kde končí vnitřní svět, když už se chceš na to takto dívat.
J. Dušek ve čtyřech dohodách má pasáž o CIZÍCH lidech. To rodiče nám vysvětlí, kteří jsou "naši" a kteří jsou "cizí".
Jak je to doopravdy? Kde je ta hranice, je-li?
Uživatelský avatar
rosada
 
Příspěvky: 1242
Registrován: úte 20. zář 2011 10:22:05

Re: Cesty k sobě

Nový příspěvekod nop » sob 22. říj 2011 14:34:18

rosada píše:
nop píše:Někdy se mi zdá, že manželka a děti nemusejí být "vnějšími věcmi", záleží také na tom, jak se s nimi člověk sžije.

A otec, matka, prarodiče, prastrýc, pes, soused, jeho pes, šéf, kolegové, kamarádi,prodavačka od vedle....
Kde končí vnitřní svět, když už se chceš na to takto dívat.
J. Dušek ve čtyřech dohodách má pasáž o CIZÍCH lidech. To rodiče nám vysvětlí, kteří jsou "naši" a kteří jsou "cizí". Jak je to doopravdy? Kde je ta hranice, je-li?

Tvému požadavku se říká rozdělování, také dichotomie. V skutečnosti jsou stupně - něčeho více, něčeho méně.
Na příklad : kraj pole (města, lesa). kde je kraj? pod poslední větví stromu? Za prvním kmenem? Jak široká je koruna krajních stromů? Kde je tedy kraj lesa? Když chci, aby na mne nepadaly housenky při sezení, budu za kraj brát louku nebo pole mimo dosah větví. Ale když bude jelen stát na kraji lesa, určitě si vybere polohu za prvním kmenem.
Uživatelský avatar
nop
 
Příspěvky: 2467
Registrován: ned 04. zář 2011 22:53:28
Bydliště: Praha

Re: Cesty k sobě

Nový příspěvekod Návštěvník » sob 22. říj 2011 14:44:35

nop píše:
rosada píše:
nop píše:Někdy se mi zdá, že manželka a děti nemusejí být "vnějšími věcmi", záleží také na tom, jak se s nimi člověk sžije.

A otec, matka, prarodiče, prastrýc, pes, soused, jeho pes, šéf, kolegové, kamarádi,prodavačka od vedle....
Kde končí vnitřní svět, když už se chceš na to takto dívat.
J. Dušek ve čtyřech dohodách má pasáž o CIZÍCH lidech. To rodiče nám vysvětlí, kteří jsou "naši" a kteří jsou "cizí". Jak je to doopravdy? Kde je ta hranice, je-li?


Tvému požadavku se říká rozdělování, také dichotomie. V skutečnosti jsou stupně - něčeho více, něčeho méně.

Tohle vypovídá jen o intenzitě vztahů a o tom, jestli ten vztah je pro nás důležitý, nebo není. Jestli si ho zahrneme do toho "svého" světa, nebo ne.

Můžeš ale mít k někomu jakýkoliv vztah, pokud si ho neuvědomuješ v sobě - ve své mysli?

Všechno je v tobě - i ty hranice, podle toho, jak si je nastavíš.
Návštěvník
 

Re: Cesty k sobě

Nový příspěvekod rosada » sob 22. říj 2011 15:38:26

nop píše:Tvému požadavku se říká rozdělování, také dichotomie. V skutečnosti jsou stupně - něčeho více, něčeho méně.

Čemu v mém příspěvku říkáš požadavek? Já jsem jen nadnesla pár otázek. Možná tu je skrytý požadavek na to abychom prozkoumali (tedy včetně mě), kde jsou ty hranice vnitřní/vnější.
Jelen nepotřebuje vědět, kde je hranice pole, aby stál, tam kde stojí. Lidé vytyčují hranice, aby si usnadnili komunikaci. Když řeknu na výletě sejdeme se tamhle na kraji pole, tak se tam nejspíš sejdeme i bez přesnější definice. Ale pole je pole, je objektem, je zmapovaným objektem (na katastru by nám řekli, kde je mu konec), ale já - to je nezmapovaná oblast. Chtěla jsem bádat tímhle směrem.
Uživatelský avatar
rosada
 
Příspěvky: 1242
Registrován: úte 20. zář 2011 10:22:05

Další

Zpět na Co mě napadá

Kdo je online

Uživatelé procházející toto fórum: Google [Bot] a 1 návštěvník

cron