Co mě napadá

Re: Cesty k sobě

Nový příspěvekod Návštěvník » úte 18. říj 2011 19:59:27

Cesta k sobě je něco jiného než cesta ke spokojenosti?
Návštěvník
 

Re: Cesty k sobě

Nový příspěvekod Tomáš Řemínek » stř 19. říj 2011 11:36:45

Cesty k sobě jsou cestou k dosažení spokojenosti.
Ale člověk může mít ženu, dům, děti a další (vnější) věci, které ho vedou k subjektivnímu pocitu naplnění spokojenosti... přesto nemusí být šťastný a někdy se může i od sebe dokonce vzdalovat. Takový člověk jde k sobě přes vnější věci, které se mu v životě zrcadlí... Proto pro mě to není stejné a "Cesty k sobě" mi přijde výstižnější :-) A o tom, co to pro každého znamená a jakou Cestou k sobě putuje by mělo být toto fórum.
Tomáš Řemínek
 
Příspěvky: 3
Registrován: ned 25. zář 2011 20:11:55

Re: Cesty k sobě

Nový příspěvekod Návštěvník » stř 19. říj 2011 12:20:21

Vnější věci můžou člověka uspokojit na chvíli. Uspokojení vždycky závisí na něčem vnějším. Skutečná spokojenost ne. Proto lidi hledají cestu ke spokojenosti. Těžko by se ptali, jak dojít k uspokojení. To vědí, protože každý to už poměrně dlouho zkouší :D
Návštěvník
 

Re: Cesty k sobě

Nový příspěvekod Návštěvník » stř 19. říj 2011 13:11:07

"Cesty k sobě" mi přijde výstižnější :-)

:confused:
Když člověk najde tu pravou cestu k sobě, našel ji i k druhým. Je to cesta k naší podstatě, která je všem společná.
Volíme slova, která nám vyhovují. A pak zkusíme říct proč. To je dobrý začátek, předejde to nejasnostem.
Návštěvník
 

Re: Cesty k sobě

Nový příspěvekod Návštěvník » stř 19. říj 2011 13:59:26

:yes:
Návštěvník
 

Re: Cesty k sobě

Nový příspěvekod nop » sob 22. říj 2011 9:18:54

Tomáš Řemínek píše:Cesty k sobě jsou cestou k dosažení spokojenosti.
Ale člověk může mít ženu, dům, děti a další (vnější) věci, které ho vedou k subjektivnímu pocitu naplnění spokojenosti... přesto nemusí být šťastný ...... a jakou Cestou k sobě putuje by mělo být toto fórum.

Někdy se mi zdá, že manželka a děti nemusejí být "vnějšími věcmi", záleží také na tom, jak se s nimi člověk sžije.
Pro ženu je dítě vždy "vnitřní" záležitostí (vícekrát i manžel, ne?).
V indické astrologii se říká, že láska mezi ženou a mužem se podobá třetí osobě, spojené s oběma. To je Láska, která je spojuje a žije jako osoba cítící s nimi spolu. Nesmí se narušit, je jemná a nesnáší spory.
Uživatelský avatar
nop
 
Příspěvky: 2517
Registrován: ned 04. zář 2011 21:53:28
Bydliště: Praha

Re: Cesty k sobě

Nový příspěvekod rosada » sob 22. říj 2011 9:42:09

nop píše:Někdy se mi zdá, že manželka a děti nemusejí být "vnějšími věcmi", záleží také na tom, jak se s nimi člověk sžije.


A otec, matka, prarodiče, prastrýc, pes, soused, jeho pes, šéf, kolegové, kamarádi,prodavačka od vedle....
Kde končí vnitřní svět, když už se chceš na to takto dívat.
J. Dušek ve čtyřech dohodách má pasáž o CIZÍCH lidech. To rodiče nám vysvětlí, kteří jsou "naši" a kteří jsou "cizí".
Jak je to doopravdy? Kde je ta hranice, je-li?
Uživatelský avatar
rosada
 
Příspěvky: 1242
Registrován: úte 20. zář 2011 9:22:05

Re: Cesty k sobě

Nový příspěvekod nop » sob 22. říj 2011 13:34:18

rosada píše:
nop píše:Někdy se mi zdá, že manželka a děti nemusejí být "vnějšími věcmi", záleží také na tom, jak se s nimi člověk sžije.

A otec, matka, prarodiče, prastrýc, pes, soused, jeho pes, šéf, kolegové, kamarádi,prodavačka od vedle....
Kde končí vnitřní svět, když už se chceš na to takto dívat.
J. Dušek ve čtyřech dohodách má pasáž o CIZÍCH lidech. To rodiče nám vysvětlí, kteří jsou "naši" a kteří jsou "cizí". Jak je to doopravdy? Kde je ta hranice, je-li?

Tvému požadavku se říká rozdělování, také dichotomie. V skutečnosti jsou stupně - něčeho více, něčeho méně.
Na příklad : kraj pole (města, lesa). kde je kraj? pod poslední větví stromu? Za prvním kmenem? Jak široká je koruna krajních stromů? Kde je tedy kraj lesa? Když chci, aby na mne nepadaly housenky při sezení, budu za kraj brát louku nebo pole mimo dosah větví. Ale když bude jelen stát na kraji lesa, určitě si vybere polohu za prvním kmenem.
Uživatelský avatar
nop
 
Příspěvky: 2517
Registrován: ned 04. zář 2011 21:53:28
Bydliště: Praha

Re: Cesty k sobě

Nový příspěvekod Návštěvník » sob 22. říj 2011 13:44:35

nop píše:
rosada píše:
nop píše:Někdy se mi zdá, že manželka a děti nemusejí být "vnějšími věcmi", záleží také na tom, jak se s nimi člověk sžije.

A otec, matka, prarodiče, prastrýc, pes, soused, jeho pes, šéf, kolegové, kamarádi,prodavačka od vedle....
Kde končí vnitřní svět, když už se chceš na to takto dívat.
J. Dušek ve čtyřech dohodách má pasáž o CIZÍCH lidech. To rodiče nám vysvětlí, kteří jsou "naši" a kteří jsou "cizí". Jak je to doopravdy? Kde je ta hranice, je-li?


Tvému požadavku se říká rozdělování, také dichotomie. V skutečnosti jsou stupně - něčeho více, něčeho méně.

Tohle vypovídá jen o intenzitě vztahů a o tom, jestli ten vztah je pro nás důležitý, nebo není. Jestli si ho zahrneme do toho "svého" světa, nebo ne.

Můžeš ale mít k někomu jakýkoliv vztah, pokud si ho neuvědomuješ v sobě - ve své mysli?

Všechno je v tobě - i ty hranice, podle toho, jak si je nastavíš.
Návštěvník
 

Re: Cesty k sobě

Nový příspěvekod rosada » sob 22. říj 2011 14:38:26

nop píše:Tvému požadavku se říká rozdělování, také dichotomie. V skutečnosti jsou stupně - něčeho více, něčeho méně.

Čemu v mém příspěvku říkáš požadavek? Já jsem jen nadnesla pár otázek. Možná tu je skrytý požadavek na to abychom prozkoumali (tedy včetně mě), kde jsou ty hranice vnitřní/vnější.
Jelen nepotřebuje vědět, kde je hranice pole, aby stál, tam kde stojí. Lidé vytyčují hranice, aby si usnadnili komunikaci. Když řeknu na výletě sejdeme se tamhle na kraji pole, tak se tam nejspíš sejdeme i bez přesnější definice. Ale pole je pole, je objektem, je zmapovaným objektem (na katastru by nám řekli, kde je mu konec), ale já - to je nezmapovaná oblast. Chtěla jsem bádat tímhle směrem.
Uživatelský avatar
rosada
 
Příspěvky: 1242
Registrován: úte 20. zář 2011 9:22:05

Re: Cesty k sobě

Nový příspěvekod rosada » sob 22. říj 2011 14:44:36

Návštěvník píše:
Můžeš ale mít k někomu jakýkoliv vztah, pokud si ho neuvědomuješ v sobě - ve své mysli?

To je zajímavá otázka. Může tedy být něco cizího/vnějšího, pokud si to neuvědomuješ v mysli?
Když si to vždy uvědomuješ v mysli, ve své mysli, proč se něco v mysli jeví jako cizí, kdo tomu dá tu nálepku "toto je maše", "toto je cizí"?
Návštěvník píše:Všechno je v tobě - i ty hranice, podle toho, jak si je nastavíš.

Taky si to tak myslím. ;)
Uživatelský avatar
rosada
 
Příspěvky: 1242
Registrován: úte 20. zář 2011 9:22:05

Re: Cesty k sobě

Nový příspěvekod nula » úte 08. lis 2011 20:15:34

Návštěvník píše:Všechno je v tobě - i ty hranice, podle toho, jak si je nastavíš.


hej, tomuto rozumiem. :)
Uživatelský avatar
nula
 
Příspěvky: 51
Registrován: ned 02. říj 2011 21:06:45

Re: Cesty k sobě

Nový příspěvekod nop » stř 16. lis 2011 9:32:19

rosada píše:
Návštěvník píše: Můžeš ale mít k někomu jakýkoliv vztah, pokud si ho neuvědomuješ v sobě - ve své mysli?

To je zajímavá otázka. Může tedy být něco cizího/vnějšího, pokud si to neuvědomuješ v mysli?
Když si to vždy uvědomuješ v mysli, ve své mysli, proč se něco v mysli jeví jako cizí, kdo tomu dá tu nálepku "toto je maše", "toto je cizí"?
Návštěvník píše:Všechno je v tobě - i ty hranice, podle toho, jak si je nastavíš.

Taky si to tak myslím. ;)

V člověku se může vyvinout neb vyvinovat všelicos, i neuvědoměle a on o tom neví. Pak se na to přijde, nebo se to objeví, někdy náhodou, a diví se: "tohle ve mně vyrůstalo?".
Může to být kladné (být zamilovaný a ještě si to neuvědomovat) nebo i záporné (mít k něčemu odpor a a pak to objevit), nebo i neutrální. Na příklad mne někdo přesvědčuje o něčem a já pod tím tlakem zaměřuji novou pozornost a teprve jišťuji, že mne to nezajímá a tím až dodatečně zjišťuji můj neutrální nezájem.
V člověku může bytovat a růst velicos co unikne pozornosti a může to být překvapení, když se "protrhne opona" a uzřím sám sebe vevnitř. Naopak je možné chodit životem s neuvědomělými zájmy a sklony dosti dlouho.
Uživatelský avatar
nop
 
Příspěvky: 2517
Registrován: ned 04. zář 2011 21:53:28
Bydliště: Praha

Re: Cesty k sobě

Nový příspěvekod Návštěvník » stř 16. lis 2011 10:34:15

nop píše:V člověku může bytovat a růst velicos co unikne pozornosti a může to být překvapení, když se "protrhne opona" a uzřím sám sebe vevnitř.

Co jsi uzřel?
Návštěvník
 

Re: Cesty k sobě

Nový příspěvekod teonik » pát 18. lis 2011 15:17:50

ahoj
já hájím pojem "hranice"
myslím že právě hranice jsou to,co dělí bytost(s hranicemi,které oddělují já od ne-já) od Bytí(bez ohraničení)
problém domluvit se vidím v tom,že bytost je záležitost iluzorní(a tedy i její hranice),skutečné je pouze Bytí
@
................
Ja krásné,když vše kolem svítá-také svítat

JSEM-SILOU PŘEDSTAVIVOSTI!
........................................................
teonik
 
Příspěvky: 822
Registrován: sob 12. lis 2011 7:18:16
Bydliště: havířov

Další

Zpět na Co mě napadá

Kdo je online

Uživatelé procházející toto fórum: Žádní registrovaní uživatelé a 3 návštevníků