Co mě napadá

Re: Cesty k sobě

Nový příspěvekod Návštěvník » úte 18. říj 2011 20:59:27

Cesta k sobě je něco jiného než cesta ke spokojenosti?
Návštěvník
 

Re: Cesty k sobě

Nový příspěvekod Tomáš Řemínek » stř 19. říj 2011 12:36:45

Cesty k sobě jsou cestou k dosažení spokojenosti.
Ale člověk může mít ženu, dům, děti a další (vnější) věci, které ho vedou k subjektivnímu pocitu naplnění spokojenosti... přesto nemusí být šťastný a někdy se může i od sebe dokonce vzdalovat. Takový člověk jde k sobě přes vnější věci, které se mu v životě zrcadlí... Proto pro mě to není stejné a "Cesty k sobě" mi přijde výstižnější :-) A o tom, co to pro každého znamená a jakou Cestou k sobě putuje by mělo být toto fórum.
Tomáš Řemínek
 
Příspěvky: 3
Registrován: ned 25. zář 2011 21:11:55

Re: Cesty k sobě

Nový příspěvekod Návštěvník » stř 19. říj 2011 13:20:21

Vnější věci můžou člověka uspokojit na chvíli. Uspokojení vždycky závisí na něčem vnějším. Skutečná spokojenost ne. Proto lidi hledají cestu ke spokojenosti. Těžko by se ptali, jak dojít k uspokojení. To vědí, protože každý to už poměrně dlouho zkouší :D
Návštěvník
 

Re: Cesty k sobě

Nový příspěvekod Návštěvník » stř 19. říj 2011 14:11:07

"Cesty k sobě" mi přijde výstižnější :-)

:confused:
Když člověk najde tu pravou cestu k sobě, našel ji i k druhým. Je to cesta k naší podstatě, která je všem společná.
Volíme slova, která nám vyhovují. A pak zkusíme říct proč. To je dobrý začátek, předejde to nejasnostem.
Návštěvník
 

Re: Cesty k sobě

Nový příspěvekod Návštěvník » stř 19. říj 2011 14:59:26

:yes:
Návštěvník
 

Re: Cesty k sobě

Nový příspěvekod nop » sob 22. říj 2011 10:18:54

Tomáš Řemínek píše:Cesty k sobě jsou cestou k dosažení spokojenosti.
Ale člověk může mít ženu, dům, děti a další (vnější) věci, které ho vedou k subjektivnímu pocitu naplnění spokojenosti... přesto nemusí být šťastný ...... a jakou Cestou k sobě putuje by mělo být toto fórum.

Někdy se mi zdá, že manželka a děti nemusejí být "vnějšími věcmi", záleží také na tom, jak se s nimi člověk sžije.
Pro ženu je dítě vždy "vnitřní" záležitostí (vícekrát i manžel, ne?).
V indické astrologii se říká, že láska mezi ženou a mužem se podobá třetí osobě, spojené s oběma. To je Láska, která je spojuje a žije jako osoba cítící s nimi spolu. Nesmí se narušit, je jemná a nesnáší spory.
Uživatelský avatar
nop
 
Příspěvky: 2493
Registrován: ned 04. zář 2011 22:53:28
Bydliště: Praha

Re: Cesty k sobě

Nový příspěvekod rosada » sob 22. říj 2011 10:42:09

nop píše:Někdy se mi zdá, že manželka a děti nemusejí být "vnějšími věcmi", záleží také na tom, jak se s nimi člověk sžije.


A otec, matka, prarodiče, prastrýc, pes, soused, jeho pes, šéf, kolegové, kamarádi,prodavačka od vedle....
Kde končí vnitřní svět, když už se chceš na to takto dívat.
J. Dušek ve čtyřech dohodách má pasáž o CIZÍCH lidech. To rodiče nám vysvětlí, kteří jsou "naši" a kteří jsou "cizí".
Jak je to doopravdy? Kde je ta hranice, je-li?
Uživatelský avatar
rosada
 
Příspěvky: 1241
Registrován: úte 20. zář 2011 10:22:05

Re: Cesty k sobě

Nový příspěvekod nop » sob 22. říj 2011 14:34:18

rosada píše:
nop píše:Někdy se mi zdá, že manželka a děti nemusejí být "vnějšími věcmi", záleží také na tom, jak se s nimi člověk sžije.

A otec, matka, prarodiče, prastrýc, pes, soused, jeho pes, šéf, kolegové, kamarádi,prodavačka od vedle....
Kde končí vnitřní svět, když už se chceš na to takto dívat.
J. Dušek ve čtyřech dohodách má pasáž o CIZÍCH lidech. To rodiče nám vysvětlí, kteří jsou "naši" a kteří jsou "cizí". Jak je to doopravdy? Kde je ta hranice, je-li?

Tvému požadavku se říká rozdělování, také dichotomie. V skutečnosti jsou stupně - něčeho více, něčeho méně.
Na příklad : kraj pole (města, lesa). kde je kraj? pod poslední větví stromu? Za prvním kmenem? Jak široká je koruna krajních stromů? Kde je tedy kraj lesa? Když chci, aby na mne nepadaly housenky při sezení, budu za kraj brát louku nebo pole mimo dosah větví. Ale když bude jelen stát na kraji lesa, určitě si vybere polohu za prvním kmenem.
Uživatelský avatar
nop
 
Příspěvky: 2493
Registrován: ned 04. zář 2011 22:53:28
Bydliště: Praha

Re: Cesty k sobě

Nový příspěvekod Návštěvník » sob 22. říj 2011 14:44:35

nop píše:
rosada píše:
nop píše:Někdy se mi zdá, že manželka a děti nemusejí být "vnějšími věcmi", záleží také na tom, jak se s nimi člověk sžije.

A otec, matka, prarodiče, prastrýc, pes, soused, jeho pes, šéf, kolegové, kamarádi,prodavačka od vedle....
Kde končí vnitřní svět, když už se chceš na to takto dívat.
J. Dušek ve čtyřech dohodách má pasáž o CIZÍCH lidech. To rodiče nám vysvětlí, kteří jsou "naši" a kteří jsou "cizí". Jak je to doopravdy? Kde je ta hranice, je-li?


Tvému požadavku se říká rozdělování, také dichotomie. V skutečnosti jsou stupně - něčeho více, něčeho méně.

Tohle vypovídá jen o intenzitě vztahů a o tom, jestli ten vztah je pro nás důležitý, nebo není. Jestli si ho zahrneme do toho "svého" světa, nebo ne.

Můžeš ale mít k někomu jakýkoliv vztah, pokud si ho neuvědomuješ v sobě - ve své mysli?

Všechno je v tobě - i ty hranice, podle toho, jak si je nastavíš.
Návštěvník
 

Re: Cesty k sobě

Nový příspěvekod rosada » sob 22. říj 2011 15:38:26

nop píše:Tvému požadavku se říká rozdělování, také dichotomie. V skutečnosti jsou stupně - něčeho více, něčeho méně.

Čemu v mém příspěvku říkáš požadavek? Já jsem jen nadnesla pár otázek. Možná tu je skrytý požadavek na to abychom prozkoumali (tedy včetně mě), kde jsou ty hranice vnitřní/vnější.
Jelen nepotřebuje vědět, kde je hranice pole, aby stál, tam kde stojí. Lidé vytyčují hranice, aby si usnadnili komunikaci. Když řeknu na výletě sejdeme se tamhle na kraji pole, tak se tam nejspíš sejdeme i bez přesnější definice. Ale pole je pole, je objektem, je zmapovaným objektem (na katastru by nám řekli, kde je mu konec), ale já - to je nezmapovaná oblast. Chtěla jsem bádat tímhle směrem.
Uživatelský avatar
rosada
 
Příspěvky: 1241
Registrován: úte 20. zář 2011 10:22:05

Re: Cesty k sobě

Nový příspěvekod rosada » sob 22. říj 2011 15:44:36

Návštěvník píše:
Můžeš ale mít k někomu jakýkoliv vztah, pokud si ho neuvědomuješ v sobě - ve své mysli?

To je zajímavá otázka. Může tedy být něco cizího/vnějšího, pokud si to neuvědomuješ v mysli?
Když si to vždy uvědomuješ v mysli, ve své mysli, proč se něco v mysli jeví jako cizí, kdo tomu dá tu nálepku "toto je maše", "toto je cizí"?
Návštěvník píše:Všechno je v tobě - i ty hranice, podle toho, jak si je nastavíš.

Taky si to tak myslím. ;)
Uživatelský avatar
rosada
 
Příspěvky: 1241
Registrován: úte 20. zář 2011 10:22:05

Re: Cesty k sobě

Nový příspěvekod nula » úte 08. lis 2011 21:15:34

Návštěvník píše:Všechno je v tobě - i ty hranice, podle toho, jak si je nastavíš.


hej, tomuto rozumiem. :)
Uživatelský avatar
nula
 
Příspěvky: 51
Registrován: ned 02. říj 2011 22:06:45

Bhoga (bhóga)

Nový příspěvekod rosada » pát 11. lis 2011 23:02:57

vostalpetr píše:
Přesto vnímám život jako velkou ochutnávku. Rád testuji své pocity a než abych rozděloval život na správné a špatné, řídím se svým pocitem Možná tomu říkáte závislost, je to naprosto dobrovolná závislost. Je to hra, hra se závislostí. A ta závislost je v mém přijetí jen intenzita prožitku a překladem toho, co se děje. A nemusím mít universální pravdu. Vím, že to tady zůstane, vím že mou smrtí tady všechno nechám, vím že po mně pes neštěkne a to je správné. Není to cílem tohoto života. Je to mnohem hlubší.
.........................................................................................................................................

JO JARI,
ted jsem si vzpomněl, že LUCKY tomuhle říká BHOGA,

no když jsem to hledal na netu, co to teda je, tak jsem našel tohle:


Lucky píše:
Ano Petře.
Tomuhle přístupu k hledání pravdy se říká „bhóga“
(na rozdíl od jógy) a jak dobře říkáš, jde v něm v první řadě o to,
„splnit si své osobní představy štěstí.“

Je to většinově preferovaný způsob hledání, životní styl.

.......................................................................

Nevím moc co to je BHOGA,
neznám tenhle pojem,
našel jsem jen tohle:


Jediný způsob, jak se uvolnit ze svých podmíněných vzorců, je jejich plným a vědomým zakoušením. Můžete to nazývat „zráním karmy". Indický učitel Swami Prajnanpad[2] to nazývá bhoga, ve významu „záměrné a vědomé zkušenosti". Říká: „Karmu můžete rozpustit jenom bhogou této karmy." Uvolnit se ze svých zajetí můžeme jenom, když je přímo zakoušíme. Bhoga vaší karmy vám dovolí strávit nevyřešené a nestrávené emoce z minulosti, které vás stále ovlivňují: jak jste byli zraněni anebo přemoženi, jak jste se tomu bránili tím, že jste se uzavřeli, a vybudovali si proti lidem zdi okolo sebe.

a

Bhoga také znamená naučit se surfovat na vlnách svých pocitů a nenechat se jimi potopit. Vyžaduje to uvědomovat si, kde se na vlně své emoční zkušenosti nacházíte. Šikovný surfař si přesně uvědomuje kde na vlně je, zatímco nešikovný skončí na kaši. Vlny polovinu času rostou a polovinu klesají. Místo abychom se snažili utlumit kolísání svých emocí, musíme se naučit udržet se v sedle a zcela vědomě prožívat i ten pokles. Zvláště v kultuře, která je posedlá tím „nahoru," potřebujeme přitakávat i poklesu - být ochotní se rozpadnout, odstoupit, zpomalit, být trpěliví a nechat to být. Na dně vlny, kde všechno vypadá totálně bídně a neradostně, se často objeví záblesk vhledu do našich skrytých kontur nějakého obrovského lpění ega, ve kterém trčíme po celý život. Právě to plné a vědomé prožívání poklesu vlny, tak jak se objevuje, místo abychom s ním bojovali, nebo se ho snažili překročit, dovolí, aby se nám „rozsvítilo".


http://praha.shambhala.info/index.php?id=3239



Uživatelský avatar
rosada
 
Příspěvky: 1241
Registrován: úte 20. zář 2011 10:22:05

Re: Cesty k sobě

Nový příspěvekod nop » stř 16. lis 2011 10:32:19

rosada píše:
Návštěvník píše: Můžeš ale mít k někomu jakýkoliv vztah, pokud si ho neuvědomuješ v sobě - ve své mysli?

To je zajímavá otázka. Může tedy být něco cizího/vnějšího, pokud si to neuvědomuješ v mysli?
Když si to vždy uvědomuješ v mysli, ve své mysli, proč se něco v mysli jeví jako cizí, kdo tomu dá tu nálepku "toto je maše", "toto je cizí"?
Návštěvník píše:Všechno je v tobě - i ty hranice, podle toho, jak si je nastavíš.

Taky si to tak myslím. ;)

V člověku se může vyvinout neb vyvinovat všelicos, i neuvědoměle a on o tom neví. Pak se na to přijde, nebo se to objeví, někdy náhodou, a diví se: "tohle ve mně vyrůstalo?".
Může to být kladné (být zamilovaný a ještě si to neuvědomovat) nebo i záporné (mít k něčemu odpor a a pak to objevit), nebo i neutrální. Na příklad mne někdo přesvědčuje o něčem a já pod tím tlakem zaměřuji novou pozornost a teprve jišťuji, že mne to nezajímá a tím až dodatečně zjišťuji můj neutrální nezájem.
V člověku může bytovat a růst velicos co unikne pozornosti a může to být překvapení, když se "protrhne opona" a uzřím sám sebe vevnitř. Naopak je možné chodit životem s neuvědomělými zájmy a sklony dosti dlouho.
Uživatelský avatar
nop
 
Příspěvky: 2493
Registrován: ned 04. zář 2011 22:53:28
Bydliště: Praha

Re: Cesty k sobě

Nový příspěvekod Návštěvník » stř 16. lis 2011 11:34:15

nop píše:V člověku může bytovat a růst velicos co unikne pozornosti a může to být překvapení, když se "protrhne opona" a uzřím sám sebe vevnitř.

Co jsi uzřel?
Návštěvník
 

Re: Cesty k sobě

Nový příspěvekod teonik » pát 18. lis 2011 16:17:50

ahoj
já hájím pojem "hranice"
myslím že právě hranice jsou to,co dělí bytost(s hranicemi,které oddělují já od ne-já) od Bytí(bez ohraničení)
problém domluvit se vidím v tom,že bytost je záležitost iluzorní(a tedy i její hranice),skutečné je pouze Bytí
@
................
Ja krásné,když vše kolem svítá-také svítat

JSEM-SILOU PŘEDSTAVIVOSTI!
........................................................
teonik
 
Příspěvky: 821
Registrován: sob 12. lis 2011 8:18:16
Bydliště: havířov

Re: Cesty k sobě

Nový příspěvekod terros » pát 18. lis 2011 17:11:26

Jestli se nepletu, rozhovor o hranicích vyšel z reakce
Můžeš ale mít k někomu jakýkoliv vztah, pokud si ho neuvědomuješ v sobě - ve své mysli?
Všechno je v tobě - i ty hranice, podle toho, jak si je nastavíš.

Otázkou je, nakolik ty hranice vytváříme vědomě, a proč. Je tu něco srovnatelného s bdělým stavem, ve kterém jsme: Postava, my sami v nočním snu, se ve snu vnímá jako oddělená od okolí, když ale dojde k lucidnímu snění, najednou je vnímaná jen jako jeden z tvarů, promítaný snícím vědomím. Oddělenost mezi ní a okolím byly jen iluzí, způsobenou sebeztotožněním snícího s jedním z tvarů - s osobou. I po rozpoznání iluzornosti snu dál ve snu existují různé tvary, tedy i hranice mezi nimi, ale nejsou vnímané jako něco reálného. Všechno, i ty hranice, je vnímané jako modifikace jediného milieu (nebo jak to nazvat).
terros
 

Re: Cesty k sobě

Nový příspěvekod teonik » pát 18. lis 2011 18:14:47

jsem s hranicemi nebo jsem bez hranic?
něco o tom tuším
něco o tom vím
něco prožívám a uvědomuji si

já jsem 99% svého prožívání člověkem,z jedné strany mi hranice byly vytvořeny,já je pilně zesiloval...
ted se proces obrátil-hranice slábnou..

v lucidních snech jsem se také vnímal odděleně,na mizení hranic se nepamatuji
spíš poslední rok zažívám mizení hranic v běžném životě,přesto je to jen letmý vjem a ne pevné uvědomění bezhraničnosti..

k prožitku Středu asi spějeme každý svou cestou

omlouvám se,jestli jsem narušil kontinualitu debaty
@
....................
Ja krásné,když vše kolem svítá-také svítat

JSEM-SILOU PŘEDSTAVIVOSTI!
........................................................
teonik
 
Příspěvky: 821
Registrován: sob 12. lis 2011 8:18:16
Bydliště: havířov

Re: Cesty k sobě

Nový příspěvekod Návštěvník » pát 18. lis 2011 18:37:48

teonik píše:jsem s hranicemi nebo jsem bez hranic?

O sobě můžu říct, že jak kdy, podle toho, za co se považuju :)
Návštěvník
 

Re: Cesty k sobě

Nový příspěvekod Návštěvník » pát 18. lis 2011 18:39:52

Návštěvník píše:
teonik píše:jsem s hranicemi nebo jsem bez hranic?

O sobě můžu říct, že jak kdy, podle toho, za co se považuju :)


se k tomu přidávám :)
Návštěvník
 

Další

Zpět na Co mě napadá

Kdo je online

Uživatelé procházející toto fórum: Žádní registrovaní uživatelé a 1 návštěvník

cron