Poradna zdarma

pokud by bylo mým zvykem citovat něco, co mi nic neříká....

Podle čeho poznáte, že někdo mluví z vlastní zkušenosti a někdo jen opakuje to, co se mu líbí a co mu vyhovuje?

Návštěvník píše:ještě neznamená žít to, co pochopil a za čím si stojí.

Podle čeho poznáte, že někdo mluví z vlastní zkušenosti a někdo jen opakuje to, co se mu líbí a co mu vyhovuje?

Podle ovoce poznáte je

Návštěvník píše:ještě neznamená žít to, co pochopil a za čím si stojí.

Podle čeho poznáte, že někdo mluví z vlastní zkušenosti a někdo jen opakuje to, co se mu líbí a co mu vyhovuje?

To místo, kde jsme zranitelní a vypuditelní, nám ukazuje na připoutanosti, které je ještě možné pustit, od čeho je možné se osvobodit.

Takzvaný nepřítel dokáže naučit víc, než přítel

když se osvobodíme od všech připoutaností, tak nenajdeme nikoho, kdo by nám nebyl blízký.

malpan píše:

Návštěvník píše:Podle čeho poznáte, že někdo mluví z vlastní zkušenosti a někdo jen opakuje to, co se mu líbí a co mu vyhovuje?

podle toho, jestli ti to dokáže vysvětlit i jinýma slovama (praktik na rozdíl od teoretika nemele jako kolovrátek) a podle toho, že to všechno do sebe zapadá a nemá to trhliny (ladí ti to)

Jana píše:

Návštěvník píše:

když se osvobodíme od všech připoutaností, tak nenajdeme nikoho, kdo by nám nebyl blízký.

Blízký x vzdálený, příjemný x nepříjemný, dobrý x špatný... ???

Kdykoliv skutečně zmizí připoutanost, blízkost i vzdálenost, které znamenají osobní vztahy k jedincům, dění pak probíhá v naprosté pohodě, bez osobních reakcí - až do chvíle, kdy něco vyvolá další neuvědomovanou připoutanost. Pak se dá zas použít pomůcka z prvního řádku, ovšem jen když si té změny všimnem

Mnozí tady jistě mohou potvrdit, že při setkání se skutečným guruem, Mistrem, duchovním učitelem, tím, kdo zakouší vědomě Jednotu, je tahle blízkost až hmatatelná

Možná by se dalo říct, že vnitřní překračuje vnější.

Mnozí tady jistě mohou potvrdit, že při setkání se skutečným guruem, Mistrem, duchovním učitelem, tím, kdo zakouší vědomě Jednotu, je tahle blízkost až hmatatelná, jako by byl bytostí, kterou známe od vždycky a on jakoby nás znal stejně jako sám sebe.

Uctivě se skláním ke Tvým nohám...

sob 05. črc 2008 9:16:34

Přidávám další střípky z mé minulosti, snad to někoho bude zajímat:

V době, kdy mi bylo něco málo po třicítce, tak mne začaly bez příčiny bolet dlaně obou rukou. Středy dlaní mě bolely, někdy dost nepříjemně, jako bych měla skrz ně cosi proraženo. Dnes už tak nějak vím, že se mi asi aktivovaly energetická centra v rukách, ale tenkrát jsem o tom nevěděla vůbec nic. Jen jsem měla slabé podezření, že to vypadá málem jako stigmatizace, až na to, že nemám dosud v kůži ty díry, nekrvácím z dlaní a že nejsem žádný křesťan (ani člen jiné církve). Tohle trvalo několik let, průběžně jsem vnímala slabou bolest, jenž mi moc nevadila, ale při té silnější jsem nemohla skoro nic rukama dělat.

A někdy v té době se mi také přihodilo, že asi tak měsíc či dva jsem měla pocit, že mi cosi pomalu projíždí tělem. Malý bolestivý bod, co pomalu měnil své místo. Někdy jsem ho mohla i skoro lokalizovat, když projížděl rukou do dlaně a pak se vracel do těla, po boku sjel do jedné nohy, pak do druhé, do další ruky, pak krk, hlava a zase celé znovu, několikrát kolem dokola.
Pak to odeznělo a už se to neobjevilo.

sob 05. črc 2008 11:34:40

Souvislosti...
Když si tak trochu rovnám různé příhody podle roků, tak si uvědomuji, že to začalo - ty bolesti v rukou - až po mé dovolené v Bulharsku, na Slunečním pobřeží. Dovolená byla - taková obyčejná - týden svítilo sluníčko, druhý týden zataženo, déšť, zima.
Ale byli jsme všichni jednou večer na společném zájezdu do nedalekých kopců, do nějaké vesničky, ani už nevím, jak se to tam jmenovalo. Měli tam nějaký areál, kam se vešlo několik stovek lidí - a čekala nás večeře, hudba, tanec. A uprostřed dvora bylo větší ohrazené prostranství kládama, do něhož turisti neměli přístup. Tam se rozdělal velký oheň, a nechal dohořet až na uhlíky. Ty se pak rozhrabaly na ploše o průměru asi tak 5 - 6 metrů, uvnitř toho ohrazeného prostoru.
Potom nastoupila místní folklórní hudba. A nakonec skupina lidí vtancovala na tu vrstvu rozžhavených uhlíků. A tančili a tančili, nějaký místní lidový tanec - snad chorovod. Chodili po těch uhlících docela dlouho. Viděla jsem to prvně v životě na vlastní oči - když nepočítám záběry ve filmech.
Stála jsem u toho oplocení a cítila na kůži ten žár, který tam byl. Chvílemi jsem musela odstoupit dál, bylo tam na mne příliš horko. A nemohla jsem pochopit, že to s těmi lidmi nic podobného nedělá. Jedna tančící žena měla dokonce v náručí velmi malé dítě. A všichni byli bosí.

Jana píše:

Jarda Malej píše:

Mnozí tady jistě mohou potvrdit, že při setkání se skutečným guruem, Mistrem, duchovním učitelem, tím, kdo zakouší vědomě Jednotu, je tahle blízkost až hmatatelná, jako by byl bytostí, kterou známe od vždycky a on jakoby nás znal stejně jako sám sebe.

Něco z doslechu k tomu trochu fantazie, a atmosféra je až hmatatelná.

Byla by pro Tebe moc velká fantasmagorie, že může existovat i takový stav, ve kterém je možné poznávat každého jako blízkého, jako sebe sama ?

A jestli je něco takového pro Tebe jen fantazií, dokázal bys připustit, že by to mohlo být pro někoho realitou?

Ram Dass tuhle věc vysvětluje jednoduše, přestal lidi vnímat skrz mysl a začal si je uvědomovat duší.

Jinými slovy - nevnímat lidi hlavou, ale uvědomovat si je srdcem.

Neulpět na představě, co o těch lidech vím, znám, neulpět na představě, kým jsou, jak na tom jsou, co mohou vědět, znát, nedívat se na nikoho skrz filtr své osobní posuzující mysli, neulpět na připoutanosti k mysli, ale otevřít se vědomí pravdy.

malpan píše:

Návštěvník píše:Podle čeho poznáte, že někdo mluví z vlastní zkušenosti a někdo jen opakuje to, co se mu líbí a co mu vyhovuje?

podle toho, jestli ti to dokáže vysvětlit i jinýma slovama (praktik na rozdíl od teoretika nemele jako kolovrátek) a podle toho, že to všechno do sebe zapadá a nemá to trhliny (ladí ti to)

Trochu to připomíná rozdíl mezi někým, kdo zná určitý kus přírody z vlastní zkušenosti. Ten občas poznamená něco o jejích zákoutích, o kterých nemá tušení nikdo, kdo ji jen popisuje z několika krásných fotek.

Samotná teorie nemusí být špatná, ví-li se, že je to teorie, tj. fiktivní presentace reality. Slova nemohou novou zkušenost vytvořit. Mohou ji pojmenovat a sdílet, mají-li ji jejich nositelé. Maminky "hajs, pálí" není možné bez určité zkušenosti porozumět .

Podle čeho poznáte, že někdo mluví z vlastní zkušenosti a někdo jen opakuje to, co se mu líbí a co mu vyhovuje?

Jarda Malej píše:

Podle čeho poznáte, že někdo mluví z vlastní zkušenosti a někdo jen opakuje to, co se mu líbí a co mu vyhovuje?

On vlastně úplně každý říká to, co se mu líbí a co mu vyhovuje.