vostalpetr píše:jenže my jsme se už dětství naučili, že se musíme koncentrovat na tohle a naopak nekoncentrovat na tamto a začali jsem volně s pozorností nakládat s cílem něčeho konkrétního dosáhnout a tak jsme se dostali do jakéhosi sevřeného koncentračního sevření na něco, že pozornost nemá šanci uvolnit se a aby se takhle koncentrační schíza mohla uvolnit, tak se doporučí zacílit pozornost přímo na pozornost
a to tak dlouho, dokud se ta sevřenost neuvolní a nezregeneruje se do svého přirozeného rytmu
To je špatnej nápad,
velmi špatnej nápad,
při kterém se zapomíná na jednoduchý fakt,
že tato "vyšší duchovnost" může fungovat jedině tehdy,
když je zde UVOLNĚNÍ TĚLA
Pozornost na pozornost, pozornost na přítomnost, Kdo jsem já ?
Ramanovi jeho otázka zafungovala dobře (ne že bych doporučoval něco takového dělat)
protože uvolnil tělo "představou smrti"
Bez uvolnění těla takovéto věci nefungují,
bez uvolnění těla nefunguje skoro vůbec nic,
a pokud funguje,
funguje omezeně
To je prostě základ...
souhlas
s uvolnění těla to pochopitelně souvisí, páč uvolněná mysl znamená i uvolnění těle - jsou to spojené nádobykolikrát se stalo, že při provádění masáže těla se uvolnily i bloky v psychice a došlo dokonce k tak hlubokýmu uvědomění, že se člověk skutečně uvolnil i od své představy o sobě
že jde v prvé řadě o uvolnění je známo všem, dost to zdůrazňoval například Balsekar - tady to máš
"Tři roviny relaxace
Je smutnou skutečností, že člověk nechápe, jakou důležitost má v jeho každodenním životě relaxace. Už samotné to slovo vzbuzuje představu jakéhosi druhu disciplíny, jako je např. jóga nebo něco podobného, co se musí provádět v pevně stanovené denní době. Relaxace je ve skutečnosti trojího druhu: fyzická, mentální a transcendentní – a ani jedno z toho nevyžaduje nějakou systematičnost.
Fyzická relaxace prostě znamená záměrně povolit, uvolnit napětí, které se během dne jaksi vkradlo do těla. Na příklad i pouhé sezení v zubařském křesle vyvolává napětí. Zubař by proto měl říci pacientovi, aby se uvolnil. To jediné, co je v takovém případě skutečně nutné, je vědomě a současně uvolnit všechny svaly. To je ve skutečnosti základní princip známé šavasany. Lehnete si a ze všech tělesných svalů necháte vědomě odplynout veškeré napětí. Někdy se doporučuje postupovat z jednoho konce těla na druhý a postupně uvolňovat svaly jednotlivých částí těla. Ale mnoho lidí má zkušenost, že jasný příkaz svalům celého těla, aby se uvolnily, funguje velmi dobře. "Povolte", musel zvolat jeden zubař na pacienta, aby se pacient uvolnil.
Skutečný přínos relaxace nespočívá v provádění šavasany, která vyžaduje polohu vleže; ať děláte cokoliv, na chvilku se zastavte, vědomě uvolněte celé tělo, a když jste se takto uvolnili, pokračujte ve své činnosti. Anebo mezi dvěma úkoly se na jednu nebo dvě minuty zastavte a zůstaňte vědomě uvolnění. Brzy zjistíte, že jste si zvykli dělat svou obvyklou práci bez jakéhokoliv druhu napětí a že k uvolnění není zapotřebí nic víc než jemná připomínka.
V lidské bytosti existuje unikátní vestavěný mechanismus relaxace: člověk je jediný tvor, který se směje, který se dokáže srdečně zasmát. Smích, i záměrně navozený, přináší nejen emocionální uspokojení, ale i relaxaci, která organismu výrazně prospívá. Smích začíná hlubokým nadechnutím, po němž následuje rytmické vydechování, kterého se účastní především bránice – veliká spousta svalů, oddělující hrudní dutinu od dutiny břišní. To napomáhá vyrovnávání tlaků v obou těchto dutinách a kromě toho, že je tím podporován tok krve v žilách, dochází i k masáži vnitřních orgánů. Lékaři popisují čtyři typy smíchu, které mohou působit blahodárně (lidé, kteří mají problémy se srdcem, s páteří, nebo mají vysoký krevní tlak, by měli postupovat opatrně):
a) smích odpovídající etiketě začíná pousmáním a pokračuje mírným zasmáním se, nadechování nevyžaduje žádnou zvláštní pozornost.
b) u ´holubího smíchu´ je nadechnutí hlubší, ústa zůstávají zavřená a při smíchu člověk vydává zvuky připomínající holubí vrkání. Je to jakýsi vnitřní smích a má své výhody
c) Krajně nesnadné je naučit se ´neslyšnému smíchu´, je ale velmi působivý. Je třeba velmi hluboce se nadechnout a pak se začít smát s otevřenými ústy a vyplazeným jazykem – ale bez jediného zvuku! Po nádechu můžete vydechovat tak dlouho, jak je to možné, s rytmickými záškuby bránice; tento ´vnitřní jogging´ je energický a značně vyčerpávající.
d) ´Břišní smích´ se podobá neslyšnému smíchu, ale můžete se dát do hlasitého smíchu, dokonce se i svíjet nebo válet se po zemi. Musíte se opakovaně nadechovat a celé to může trvat tak dlouho, jak je vám libo.
Mentální relaxace je úplně jiného druhu, jelikož ve svém důsledku znamená absenci myšlení, absenci vědomého fyzického uvolňování. Taková mentální relaxace vás osvobozuje od podmíněnosti. Můžete se snadno ocitnout mimo své ´já´, jelikož mezi dvěma myšlenkami existuje interval ticha, který s myšlenkovým procesem nijak nesouvisí. Jelikož tento interval, interval ticha, nesouvisí s časem, přináší skutečně obrovské uvolnění, kdykoliv si ho uvědomíte. Na tento interval je možné se zaměřit v kterékoliv situaci běžného života, třeba jen na krátkou chvilku. Soustředění na interval mezi dvěma myšlenkami, které se objevuje během dne, mohou guruové vyučující meditaci odpírat označení ´meditace´; dokážete-li se ale koncentrovat na tento interval mezi myšlenkami v průběhu svého pracovního dne, na sklonku dne najednou zjistíte, že jste méně unavení a že máte pro zbytek večera k dispozici podstatně víc energie.
V těchto intervalech mezi myšlenkami dochází ve skutečnosti k tomu, že mysl ´zmlkne´: vyprázdní se ode všech svých obsahů a je tudíž ´prázdná´ či ´tichá´ a intenzivně si uvědomuje, co v daném okamžiku Je. Neznamená to, že by si utišená mysl neuvědomovala proud myšlenek, protékající vědomou myslí; ale neúčastní se myšlení: nedělá rozdíly mezi myšlenkami, nevytváří úsudky – neposuzuje, jestli jsou správné nebo špatné, a nehodnotí jejich důležitost. Bezprostředním důsledkem tichosti mysli v každodenním životě je změna náhledu na psychologické problémy: vnímají se jako naprosto nepodstatné a mnohé z nich prostě zmizí. Ještě důležitější může být fakt, že utišená mysl otevírá zcela volný prostor tvořivým schopnostem a intuici a to má za následek nejen zmizení psychologických problémů, ale objeví se i řešení intelektuálních a dokonce i praktických problémů.
Existuje ještě další druh relaxace; není to relaxace fyzická ani mentální a nelze jí dosáhnout; může k ní pouze dojít. Je důsledkem nejhlubšího možného pochopení, že žádná individuální entita coby ´já´ protikladné k ´druhým´ ve skutečnosti neexistuje. Objeví se jasné chápání, že bezpočet lidských bytostí nemá při svém rozhodování a jednání žádnou vlastní vůli ani možnost volby, že jsou pouze specificky naprogramovanými nástroji, jejichž prostřednictvím jedná Zdroj či Bůh, Vědomí, prvotní Energie. Ta podnítí takový chod událostí, k němuž má dojít podle toho, co označujeme jako zákonitost Přírody nebo jako zákonitost Vesmíru. Bezvýhradné přijetí tohoto konceptu, které může člověk prověřovat v ohni své každodenní zkušenosti, vyústí v plné přijetí toho, co Je, jako záměru vesmírného Bytí, což má za následek naprosté uvolnění psychosomatického organismu, vedoucí k osvícení či Sebe-poznání: fiktivní jednající ego-entita shledá, že se zcela vzdala transcendentnímu Zdroji. Mohlo by se to označit jako transcendentní relaxace."
Ukázka z knihy Raméše Balsekara
Peace and Harmony in Daily Living (Mír a harmonie v každodenním životě)
převzato z http://www.jitrnizeme.cz/view.php?nazev ... 2010030009
), ale i to už teď spíš odeznělo a to, co se ve vědomí objevuje už působí spíš jen jako neurčité stíny, kterým nijak nebráním aby se objevovaly a ono je to zase brzy jakoby přestane bavit ... aniž by tím byla meditace a uvolněnost narušená... jen bych neřekla, že to má nějaký zásadnější vliv na běžném žití (nebo ho možná nejsem schopná vidět?)
a pro psa je to nejlepší chvilka dne, strašně se těší, i kdyz mame zahradu velkou, prochazka po loukách a lesech je free. Stávalo se, ze se mi za deště strašně chtělo jít na čundr. Tak je nas víc blaznu, neboj 
