Jana píše:nop píše:....
Jana píše:Dokud se cítíš být oddělený, tak se cítíš být i aktérem, viníkem, tím, kdo má mít zásluhy, aby mohl být tím, čím ve skutečnosti je, tím, kdo napravuje, zachraňuje, vylepšuje, kazí....
Poznání, kým skutečně jsi, nijak nebrání výměně plenek a zametání střepů.
...byl aktérem? A nechtěl nápravu? Ale z milosti, rukama Božíma.
Snažit se není na závadu a také "hromadění zásluh" (bez upnutí na výsledky) není zakázáano, ba lehčí stav potom pomáhá duši a více zprůchodní příjem milosti.....
Dalo by se to udělat i tak, že nejen odevzdáš celý svůj náklad Bohu, ale zároveň se staneš instrumentální. Staneš se nástrojem v rukou Božích. Ne má, ale Tvá vůle.
V našich rozhovorech se také odráží spor, který sto let a více bouřil za reformace, Ta zlehčovala úlohu správného konání a byla proti "získávání si zásluh" ve srovnání s "milostí", jež je zadarmo, stačí víra, "sola fides".
Martin Luther přirovnal duši k nehodné ženě, kterou přece oblíbil a přijal muž a svou láskou ji pozdvihl bez zásluh. Tak Bůh miluje lidskou duši. Je to "nezasloužená milost." Tak to on osobně prožil.
Citovali příběh Abraháma, který nezískal spásu obětováním (svého syna Izáka), ale poslušností v tom, že Hospodinovi uvěřil. Nevěděli (tehdy cca 1500), že v příběhu Abraháma šlo o ukončení zvyku národů ve Středomoří, že se obětovalo, co bylo prvorozené - z úrody, z dobytka i lidí. Dnes z toho zůstaly dožínková slavnost a desátky z plodin. Zvířata ani lidi už neobětujeme.
Abrahám je prototyp nového druhu zbožnosti : oddanost, víra, spolehnutí bez škod na životech. Je na hranici nové doby.
Okolní některé národy zůstávaly u lidských obětí a byly odsouzeny k zániku, což vykonal "lid Hospodinův" v Palestině. Kartáginci obětovali Molochovi novorozence ještě v době cca 220 po Kristu a byli vyhubeni od Římanů. Sami ale ti Římané zůstali u soubojů dospělých gladiátorů.
Reformace toto už neznala, a to o té praxi obětování prvorozenců, to poznání vyšťourali a doplnili obraz doby a konání až historici ve XX. století.
Reformace viděla v příběhu Abraháma jen víru . A proto vzniklo tvrzení, že spasení se děje vírou a ne skutky.