Podivuhodná dění nejen v ČR

[nop]

V každém oboru jsou úrovně dokonalosti,
a také způsoby, jimiž se to koná.
Jsou domy cihlové, betonové, skleněné i dřevěné, nebo stan, ale vždy plní účel "obydlí."
Tak i konání má způsoby-

V Pensylváníí působil před dvě dtě léty duchovní vůdce Pen, která má od něho jméno. Ten rád platil daně a v jeho zásadách bylo, že zbožný občan platí daně a neuhýbá celním poplatkům, jeho krajané nepěstovali tudíž pašeráctví. Měli dobré svědomí.

V USA také působí skupina podnikatelů se jménem "Obchodníci plného evangelia.".
Není vše totožné, i mezi šejdíři a vlky žiješ čistý jako beránek.

[vostálník]

V Pensylváníí působil před dvě dtě léty duchovní vůdce Pen, která má od něho jméno. Ten rád platil daně a v jeho zásadách bylo, že zbožný občan platí daně a neuhýbá celním poplatkům, jeho krajané nepěstovali tudíž pašeráctví. Měli dobré svědomí.

Ah ti křestané, neustále všechno přehánějí !!!

Platit daně je stejné,
jako nabízet zloději aby nás okradnul

je to stejně hloupé, jako nastavovat druhou tvář

nebo jít s někým dvě míle, když byl požádán jen o službu na jednu míli

či milovat nepřátele...


Není nikterak třeba milovat kdejaké svinstvo a odpouštět viny,

stačí být vůči tomu v neutrálním postoji,

tedy tomu nebránit a ani to nepodporovat

a ne to podporovat...

Žádnými dobrými skutky se zlo nezastaví, naopak mu narostou křídla a upevní se ve svém postavení

[Návštěvník]

Není nikterak třeba milovat kdejaké svinstvo a odpouštět viny,

stačí být vůči tomu v neutrálním postoji,

Neutrální postoj je pořád ještě ego držící se v neutralitě mysli.

Zmizet v srdci znamená žádný postoj.

[Tara]

Karel Gott: Uprchlíci strkají před kameru děti, za nimi jdou mladí muži v moderních ohozech. Amerika nás chce držet ve strachu, abychom nerostli. Ilumináti nedovolí Trumpa

Krátce poté, co ohlásil úspěšný boj s rakovinou mízních uzlin, poskytl Karel Gott rozhovor časopisu Týden, v němž kromě jiného poodhalil svůj názor na ožehavé zahraničně-politické téma dnešní doby – uprchlickou krizi.

Gott v prvé řadě upozorňuje, že vždycky se vyjeví věci jinak, než jak vypadají. Uprchlickou krizi tak česká pěvecká legenda nepřisuzuje na vrub náboženství (islámu), neboť to je dle jejího názoru pouhý prostředek k válce. Naopak tvrdí, že se jedná o řízený proces, který má za cíl oslabit ekonomický růst Evropy.

„Dělají to důmyslně, strkají před kamery reportérů děti. Viděli jste to také, ne? Nepřemýšlíte o tom? Podívejte, jak se ty děti prosebně dívají… A nepomozte jim… Je to citový nátlak. Ale za nimi jsou k nahlédnutí také mladíci s mobilními telefony, kteří kalkulují, posílají zprávy a tvrdí, že jdou za svými příbuznými do Evropy,“ nastínil Gott směr, jakým se ubírají jeho myšlenky stran uprchlické krize.

„Jsou oblečeni jako málokdo v Praze, mají moderní sportovní ohozy a síla a energie z nich jen čiší. Tak těm máme pomáhat? Od pohledu je na nich vidět, že jim nejde o ty děti, že jsou to téměř profesionální zneklidňovači,“ má jasno zpěvák.
Dlouhé prsty iluminátů

Ten, kdo tyto „diverzanty“ posílá do Evropy, prý dobře ví, co dělá. Konkrétní jména Gott odmítl sdělit s tím, že je to nebezpečné. „Je to velmi tenký led. Byl jsem několikrát upozorněn, že ode mne to lidé nechtějí slyšet,“ vysvětlil zpěvák. Když však později hovořil o tom, že za republikánským kandidátem na amerického prezidenta Donaldem Trumpem stojí ilumináti, stejně jako stáli za nacistickým vůdcem Adolfem Hitlerem, uvedl, že „Americe jde – a vždy šlo – o to udržet Evropu ve strachu, nenechat ji moc ekonomicky narůst. A to se daří“. Což v souvislosti s tím, že považuje uprchlickou krizi za prostředek k ekonomickému oslabení Evropy, leccos naznačuje.

„Slyšel jsem i tu verzi, že iluminátské rodiny, jako jsou Morganové, Goldmanové, Rothschildové a Rockefellerové, nepřipustí, aby se Trump stal prezidentem. Ale to není pravda! Vždyť mu už přece jednou pomohli. V době, kdy šel úplně ke dnu. Co udělá banka, které dlužíte? Bude vás udržovat ve stavu, abyste spláceli alespoň něco, ne? Bude vám půjčovat, a tím zvyšovat šanci, že nepadnete úplně na dno,“ uvedl konkrétně Gott k údajné roli iluminátů v kandidatuře republikánského kandidáta na příštího amerického prezidenta Donalda Trumpa.
Refugees welcome!

Evropa dle Gotta prochází v současné době diverzí, což prý musí být každému jasné, když nekontrolujeme hranice. „Dřív tudy neproklouzla myš, a najednou přijdou nějací lidé, nikdo neví odkud, proč, zda mají doklady. A co my na to? Refugees welcome! (Uprchlíci vítejte! pozn. red.),“ nelíbí se české pěvecké legendě.

Uzavření hranic je dle něho nevyhnutelný proces. „Ale Turci by byli hloupí, kdyby z toho nevytřískali ještě nějaké peníze, než se to stane,“ míní Gott.

http://www.parlamentnilisty.cz/arena/mo ... mpa-429151

[Tara]

Hraná bezmoc mocných

Nejmocnější politici posledních let se snaží vyvolat dojem, že proti nim stojí zlo nekonečné síly. Klaus jako osamělý bojovník proti Evropské unii, Zeman jako obránce národa před mocnou fašizující kavárnou, Babiš před útočícím matrixem.
Mají všechno - peníze, vliv, moc, popularitu. Jediné, co postrádají, je perspektiva uznání od věčnosti.

Při návštěvách hradů a zámků můžeme vidět obrazy šlechticů a panovníků, stojících proti přesile cizáckých vojsk. Pravidlem bývá, že čím větší despota, tím větší zobrazená přesila. Jsme slabší, ale chráníme vás, takže nám odpusťte, že při tom lítají třísky, říkají ty obrazy.

V současné české politice se tenhle středověký marketing jaksi zhmotňuje. Nejmocnější politici posledních let se snaží vyvolat dojem, že proti nim stojí zlo nekonečné síly, že jsou umenšováni, umlčováni, perzekvováni. Klaus, Zeman, Babiš − ti všichni se tváří málem jako disidenti. Klaus jako osamělý bojovník proti Evropské unii, Zeman jako obránce národa před mocnou fašizující kavárnou, Babiš před útočícím matrixem. Ve všech případech tady máme vymalovaný obraz hrdinů bojujících proti velkému zlu.

Proč to všechno? Inu, je to podobné jako ve středověku. Pokud vytvoříte dojem, že vám ubližuje silnější protivník, snáze ospravedlníte používání prostředků, které jsou jinak zapovězeny. Proti "silnějšímu" je každá rána dovolená. Například když vyvoláte dojem, že nás ohrožuje zlá Evropská unie, máte najednou dovoleno vymýšlet si, dezinterpretovat, škodit, vykládat, že za všechno může Brusel, a chutě zalézat pod křídla či rovnou pod ocasy východních mocností. Když dokážete markýrovat, že nás ohrožuje matrix, lépe se ospravedlňují výmysly a kličkování ve vlastních kauzách.

V Česku je to snazší než kdekoliv jinde, protože instinkt fandění slabšímu je zde obzvlášť vyvinutý. V naší kolektivní psychice je hluboce fixována nejistota. Nikdy nevíme, jestli se přes nás zase nechystá přejet nějaký dějinný buldozer, takže máme tendenci poměr sil − politických či jiných − vyvažovat. Favorizujeme a podporujeme to, co se tváří jako slabé, a moc nepřemýšlíme o důsledcích. Je to pochopitelné, ale zrádné. Nemůžeme se pak divit, že se kdekdo pokouší ohnout náš instinkt podpory slabších ve vlastní prospěch tím, že se za slabšího prohlásí.

Někdy jsou takové pokusy až legrační. Například když se prezident Miloš Zeman aktuálně pokouší vytvořit dojem, že lidé, kteří proti němu protestují, jsou služebníky nějaké démonické moci a veřejnost by je tudíž měla odsoudit. Zpěváky, kteří si dovolí veřejně protestovat proti jeho poklonám Číně, mluvčí Ovčáček přirovnává k československým umělcům, kteří podepisovali v roce 1977 Antichartu proti Václavu Havlovi. Jako kdyby Zemanovi hrozilo, že příštích několik nocí stráví na výslechu v Bartolomějské ulici. Jako kdyby moc nedržel on, ale jeho kritici. Jako kdyby Čína byla vzorem svobody a demokracie. Jako kdyby on sám − Miloš Zeman − byl disident. Václav Havel by asi nevěřil vlastním očím. Takhle absurdní jednoaktovku by asi nevymyslel ani on. Zemanovi to ale bohužel leckdo spolkl. Absurdita na druhou. Ale zpět z divadla do reality. Celé je to hodně nebezpečné, protože z historie víme, že markýrování slabosti, utlačení, ponížení a bezmoci nakonec může vést ke slepotě, která dokáže vyřadit morálku a uzávorkovat svědomí. Například účastníci pogromů byli nepochybně přesvědčeni, že jejich vidle a hole mluví jménem slabších a utlačených − přestože jich bylo řádově víc než těch, na které útočili. Jejich ideologové jim tenhle rozpor objasnili.

Možná že je to ale celé úplně jinak. Možná o žádnou účelovost nejde. Možná nejde ani o moc. Možná že ze současných českých politiků, kteří se tváří jako disidenti, promlouvá jen podvědomí. Mají všechno − peníze, vliv, moc, popularitu. Jediné, co postrádají, je perspektiva uznání od věčnosti. Chybí jim étos odvahy a mravní síly, ze kterého by jednou mohl pramenit celospolečenský respekt, pokud možno na mezinárodní úrovni − takový, jakého se dostává Václavu Havlovi. Takže si možná jen skrze předstírání vlastní slabosti uměle vytvářejí protivníky, proti kterým pak usilovně bojují, jako jakási kolektivní temná verze dona Quijota de la Mancha, který též vyrazil na cesty s cílem dobýt uznání světa.

http://archiv.ihned.cz/c1-65244460-hrana-bezmoc-mocnych

[arikiran]

Klaus je na prupisky, Babis na penize, Zemana mam rad a o Havlovi radeji pomlcim...
.....

[Návštěvník]

Klaus je na prupisky, Babis na penize, Havla mam rad a o Zemanovi radeji pomlcim...

[nop]

Poměr mužů k ženám.

Povinnosti: nula ku třem ,
počet : sedm ku jedné

pohodlí: obutí a bosá.

[nop]

Svítá i na Západe mezi Araby (těmi vzdělanými a staršími).
Viz článek: http://www.katyd.cz/clanky/islamismus-m ... kojmi.html,

(z úvodu):
Islamismus má islám za rukojmí

Vydání: 2016/2 My tři králové jdeme k vám, 7.1.2016, Autor: Alena Scheinostová

Číslo 2/2016 Katolického týdeníku přineslo velký rozhovor s imámem Hocinem Drouichem, který je viceprezidentem Konference francouzských imámů.
Možná si někdo pomyslí, že se redakce KT musela pomýlit, když poskytuje v oficiálním církevním periodiku prostor imámovi. My věříme, že je užitečné nejen o druhých mluvit, ale mluvit také s nimi.
„My muslimové jsme do Evropy přišli až po vás, a tak nemáme právo se tu roztahovat a chtít všemu poroučet,“ říká mj. imám Drouiche, známý svou angažovaností v pomoci pronásledovaným křesťanům na Blízkém Východě ...(atd).

[Tara]

Rozhovor s Michaelem Tellingerem: Důvěra v elity je v troskách, starý systém se hroutí

Se známým spisovatelem, výzkumníkem, dobrodruhem a vizionářem s českými kořeny, který v rámci svého evropského turné navštívil i Prahu, o vyspělých civilizacích dávných dob, původu peněz i lidí, falšování lidské historie, vymývání mozků a globálním probuzení.

„Všude, kde přednáším, se ptám, jestli jsou lidi šťastní v systému, jaký tu dnes funguje a v jakém žijeme. Nikdo se nehlásí,“ začíná svůj pražský workshop s podivuhodným názvem Ubuntu – Hnutí osvobození vystudovaný farmaceut, obchodník, muzikant, ale především spisovatel a objevitel důležitých prehistorických ruin, které pokrývají obrovské území na jihu afrického kontinentu. Ač se Michael Tellinger narodil v Karlových Varech, většinu života strávil v Jižní Africe. Nejvíce se proslavil tím, že společně s kolegou Johanem Heinem pro lidstvo znovuobjevil místo, jež nazývá Adamův nebo Enkiho kalendář, a byl schopen vypátrat mnoho důležitých faktů, které naznačují, že původ moderního člověka mohl být mnohem barvitější, než se píše v učebnicích. Kromě toho založil hnutí Ubuntu, jež usiluje novátorským způsobem o přetvoření měst na soběstačné komunity (více na www.ubuntuparty.org.za). Ubuntu vychází ze staré africké filozofie a znamená v překladu zhruba „jsem, kdo jsem, protože to jsem já“. Seminář věnovaný fungování dnešního finančního systému a možné cestě z globálního ekonomického otroctví se uskutečnil na konci března ve zcela zaplněném unikátním multifunkčním prostoru Art & Event Gallery Černá labuť v ulici Na Poříčí, jejž pro akci zapůjčila jeho majitelka Danuše Siering.

Charismatický a bezprostřední Michael má jednu výjimečnou vlastnost, a sice že v jeho přítomnosti roztaje i kámen. Je schopen přednášet čtyři hodiny v kuse, aniž by ztratil pozornost publika, které mu po pár minutách zobe z ruky. Ostatně, jak napovídá jeho příjmení, ve vyprávění je jeho velká síla. Ať už jeho teze a myšlenky přijmete, nebo o nich budete pochybovat, jisté je jedno – nenechají vás v klidu a budou vás nutit přemýšlet. A o to Michaelovi taky jde. „Jsme duch, který žije v hmotném světě, aby se něco naučil,“ říká v rozhovoru pro Šifru. Michael Tellinger sice rozumí česky, ale nemá takovou slovní zásobu, aby se vyjádřil vždy naprosto přesně, a tak radši mluví anglicky. U mě je to naopak, a tak rozhovor v dejvické Café Záhorský proběhl česko-anglicky.

dále: http://www.casopis-sifra.cz/rozhovor-s- ... se-hrouti/

[Návštěvník]

http://www.kromerizskavyzva.cz/

[Návštěvník]

http://www.kromerizskavyzva.cz/

http://www.lidovky.cz/ovcacek-dal-nasi- ... n_domov_hm

[Návštěvník]

http://www.kromerizskavyzva.cz/
http://www.lidovky.cz/ovcacek-dal-nasi- ... n_domov_hm

Kroměřížská výzva chce pomoci vybrat hlavu státu

Před několika lety vzbudila v české politice pozornost takzvaná Holešovská výzva, nyní je tady výzva Kroměřížská. Vydala ji nově založená iniciativa nazvaná Peloton, která si podle svých slov klade za cíl podpořit demokratické kandidáty v příští prezidentské volbě.



Organizátoři Kroměřížské výzvy na tiskové konferenci představili společnou strategii pro nadcházející prezidentskou kampaň pro rok 2017 a 2018.
Autor: DENÍK/Daniela Zedníčková

Součástí manifestu pojmenovaného po městě, kde vznikla, je strategie pro volby hlavy státu v roce 2018, mezi zakladatele patří hudebník a politik Michael Kocáb, ale i další osobnosti z veřejného života.

Signatáři Kroměřížské výzvy zastávají názor, že v České republice jsou opět ohroženy hodnoty svobody a demokracie.

„Čelíme nebezpečí zvratu od demokratického vývoje k autoritativní formě vlády populistů a posunu naší země do sféry vlivu nedemokratických režimů, jež neuznávají hodnoty svobody a lidské důstojnosti," uvádí se v manifestu.

Prezident podle signatářů významnou měrou směřování země v budoucích letech ovlivní a jeho výběr by měl být věcí veřejnou. Autoři Kroměřížské výzvy proto chtějí při prezidentské volbě podpořit kandidáty, mezi jejichž priority patří zakotvení ČR v NATO a spolupráce v rámci Evropské unie.

Morální autorita

Vhodný kandidát na prezidenta by měl být také morální autoritou uznávanou v ČR i zahraničí.

„Chceme hledat a na prezidenta prosazovat občana, který lépe než ostatní ví, že politická moc se musí podřizovat ústavě a zákonům, a který jako prezident je sám důslednou zárukou tohoto pravidla," uvedli autoři Kroměřížské výzvy.

„Pokud se najde kandidát, který bude splňovat předpoklady, o kterých mluvíme a které jsou široce formulovány, tak pak si zaslouží soustředěnou podporu občanské společnosti, která tyto priority má na prvním místě," prohlásil Michael Kocáb. Podle nej by v roce 2018 nemělo opět dojít k totálnímu roztříštění sil, kdy by kandidoval každý sám za sebe.

Iniciativa podle známého hudebníka není namířena výslovně proti prezidentu Miloši Zemanovi, který zatím ani neoznámil svoji kandidaturu pro prezidentskou volbu v roce 2018. Michael Kocáb ale připustil, že stávající hlava státu kritéria takzvané Kroměřížské výzvy nejspíš nesplní.

Vznik pelotonu

Iniciativa v krajích postupně buduje síť takzvaných kruhů, ve kterých se sdružují místní sympatizanti. Sama nebude navrhovat žádné kandidáty, ale dá podporu některému z těch, kteří se budou chtít o funkci prezidenta ucházet a zároveň splní dané hodnoty. Vhodní kandidáti vytvoří takzvaný peloton, ze kterého bude vybrán člověk s největší šancí na úspěch a toho pak iniciativa při prezidentské volbě podpoří.

Kroměřížskou výzvu už podepsalo několik desítek lidí včetně osobností z politiky a veřejného života.

Do Kroměříže přijel v sobotu například bývalý senátor a rektor Univerzity Palackého v Olomouci profesor Josef Jařab, advokátka a někdejší poslankyně či náměstkyně ministryně spravedlnosti Hana Marvanová, advokát Jan Kalvoda, senátor Zdeněk Papoušek či senátorka a bývalá ústavní soudkyně Eliška Wagnerová, iniciativu podpořila i herečka Moravského divadla v Olomouci Ivana Plíhalová.

Zdroj: http://www.denik.cz/zlinsky-kraj/kromer ... 60521.html

[Tara]

z FB, profil Michala Horáčka:

"Tak tady na FB koukám, že nám pan Daniel Kroupa, jeden z iniciátorů Kroměřížské výzvy, vzkazuje:

"A pro ty, kterým se Kroměřížšská výzva nelíbí mám také radu: vymyslete a vytvořte něco lepšího. Nebo držte hubu!"

Ne, KV se mi nelíbí, a právě pro takovou aroganci.
Nikoho nelze žádat, aby něco vytvářel, jestliže takové přání nemá.
Nikoho nelze žádat, aby "držel hubu".

Jestli tohle je ta demokracie, za kterou se Kroměřížská výzva staví a podle jejichž kritérií hodlá vybírat prezidentského kandidáta, nechci ji. A budu to říkat."

[Návštěvník]

Michal Horáček jasně: Do kampaně za zvolení prezidentem vložím své desítky milionů korun

...Rád by do prezidentského klání vstoupil tím, že by získal 50 tisíc podpisů občanů.

http://www.parlamentnilisty.cz/arena/mo ... run-437171

Aha.

[Tara]

Astrolog Antonín Baudyš: „Jsme v tiché válce, připravené elitami a USA. Někdo se nás jako civilizaci rozhodl ukončit a vypnout

Více informací na: https://www.celostnimedicina.cz/astrolo ... z4HzR4NjMH

[Tara]

Jít nebo nejít na Hrad 28.10.2016? Toť otázka...
27. 10. 2016 0:02:17


Co budu dělat v pátek já? Jak vnímám aktuální témata této situace? Jak vnímáte situaci vy a co budete dělat vy v tento den?

Než napíši, co budu 28.10.2016 dělat, pokusím se naznačit několik témat, která se situací souvisí:

Polarizace společnosti

a) Části občanů se dívá s nadějí k Rusku, část k USA, jen menší část je ráda za přináležení k západoevropským zemím. Nově se objevuje chuť mentálně odcestovat do Číny. Nevíme, kdo jsme a co chceme.

b) Malá část lidí chce žít duchovně a jsou často pokládáni za blázny (křesťané, žáci Dalajlámy, jogíni), větší část společnosti žije konzum reálný či virtuální.

c) Polovina lidí fandí prezidentu Zemanovi, zavírá oči nad jeho excesy a odpustí mu vše. Druhá polovina lidí Zemana nenávidí a vysmívá se mu, karikuje ho, přestože byl zvolen demokratickým způsobem a to přímo námi občany.

d) Polovina občanů nechce přijmout ani jednoho válečného uprchlíka (přestože sledují záběry z Allepa a Mosulu), druhá polovina vítá všechny migranty, včetně těch nelegálních ekonomických. Žádný střed.

e) Část obyvatel vítá investice Číny (někteří podnikatelé), část obyvatel si uvědomuje nebezpečí (ale mlčí), někteří jsou zásadně proti jakékoliv spolupráci s Čínou.Ti, kteří chtějí rozumnou cestu, jsou pokládáni některými businessmany a některými politiky za "sluníčkáře" a narušitele českých zájmů.

Otázka ČSSD

Již nějaký čas se ve společnosti diskutuje otázka, zda čínští partneři budou hradit část volební kampaně této strany. Připomeňme, že ČSSD ztratila v nedávné kauze velké mění. Chování ČSSD tomu nasvědčuje, prohlášení některých novinářů jsou tak jistá a konkrétní, jako by o tom nemělo být pochyb. Nasvědčuje tomu i chování části vlády a prezidenta při příjezdu Dalajlámy.

Žádala jsem po hradní kanceláři několikrát odkaz na financování kampaně pana prezident. Máme vážné podezření na financování od ruských oligarchů. Pan prezident to veřejně popírá a slíbil už dávno zveřejnit finance do své prezidentské kampaně. Žádné nahlédnutí nepředložil a ani já jsem ho nedostala odkazem do emailu (byť na jiné otázky mi hradní kancelář odpověděla). Podobný problém tedy řeší v současné době ČSSD a to vzhledem k Číně. Doufám, že situaci v krátké době řádně vysvětlí a případně očistí.

"Nemoc Zeman" jako příklad post-pravdivé a post-faktové společnosti

Miloš Zeman s Jiří Ovčáček nejsou jediným příkladem post-faktové politiky, kdy se nepoužívají jen klasické lži, ale také lži typu bull-shit. Tyto termíny jsou mezi sociology ve světě již nějakou dobu přítomné. Přesto jsou oba pánové v jejím ztělesnění velmi pokročilí a i řadě chytrých lidí dokážou zamotat hlavu obratnými otočkami ve skutečnosti. Důsledkem je destruktivně zábavní společnost, která se směje tam, kde by jí měly tuhnout rysy a kde se děti ptají "a proč bych měl říkat pravdu?" Vzhledem k tomu, že jsme si jako národ pana prezidenta sami zvolili, jsem se tomu snažila vůbec nepřikládat pozornost a nepřitahovat k tomu tedy ani pozornost dětí a těch, kteří média nesledují. Jen jsem ve výjimečných situacích zdvihla prst a to jak směrem ven, tak k uším pana prezidenta (dopisem do jeho kanceláře). Jsem si vědoma toho, že "kalich hořkosti Zeman" si musíme vypít až do dna. Poslední zamotanice s Dalajlámou a posléze i s Hermanem ale překračuje možnost se k věci postavit bokem. Nejde zde o nějaké "možná pane Brady", ale o dlouhodobější praktiky Hradu a také nebezpečné podivné vrhání se do čínských dveří s ochotou pošlapat evropské hodnoty i prodat náš stát podivným způsobem, na který řada ekonomů poukazuje. (Což ale rozumný obchodní vztah s Čínou nevylučuje).

V otázce Bradyho se mediání pravdy nedobereme. I kdyby na cenu nebyly splněny podmínky (ať už chybou protokolu vůči Kanadské ambasádě, nebo prostě proto, že se nakonec prezident rozhodl Bradymu cenu neudělit), nikdo z nás nezjistí, zda prezident Zeman možnou cenou pro strýce nevydíral Hermana ohledně setkání s Dalajlámou. Ani časové údaje o rozhodnutí nominovat-nenominovat nemusí situaci vysvětlovat. Rozhovor si skutečně nemusí pamatovat ani svědci. Bohužel. Nezdá se mi ale pravděpodobné, že by si citaci emailu svému strýci ministr Herman vymyslel, lze jej dohledat. Nezdá se mi, že by starý Brady do dvtv lhal o tom, že mu hradní protokolář volal s tím, v kolik hodin kde přesně má být, co si má vzít s sebou a kolik v jakou hodinu smí mít s sebou lidí. Písemné potvrzení není Brady sám, kdo nedostal.

Proč i přes všechny lapsusy, agresivitu, aroganci, lži i ekonomické ohrožení Čech Zemanovi tolik lidí věří?

a) Konzumně- zábavní společnost se ukazuje i zde.

b) Zeman svojí otcovskou autoritou vytváří iluzi, že nás ochrání před uprchlíky a bídou. Žádnou výkonnou moc nemá a i vláda ČR jedná v záklaních věcech obezřetně. Jasné formulace a archetyp Otce jsou ale v době strachu silnější. Z toho se kandidáti na prezidenta budou muset poučit.

Potřebné vlastnosti prezidenta

Nemyslela jsem si, že by prezident Zeman mohl být někdy zvolen. Právě pro jeho hulváctví, problematickou minulost (aféry velkého rozsahu), opoziční smlouvu atd. Lidé mě překvapili. Přesto mu nelze upřít některé kvality, které mají velcí mužové - jako má i Putin, Trump, měl do jisté míry i Gottwald, apod.

Pan prezident je typem alfa samce, umí odpálit na každou větu a rozumí venkovu. Chce ochránit zemi před uprchlíky. To je pro lid důležité. Kdyby prezidenta vybrali společnou shodou politici, vybrali by někoho jiného. Nevybrali by člověka, který slovně napadá koho se mu zlíbí, lže, dělá nám ve světě ostudu. Kéž je nám tato zkušenost ponaučením a soustředíme se v této době na

a) Uznání toho, že jsme si současného prezidenta i se všemi jeho pozitivními i negativními vlastnostmi a aktivitami zvolili my Češi sami a máme možnost to změnit až při volbách do dalšího volebního období.

b)Soustředěné vybírání budoucího kandidáta na prezidenta, na kterém se řada občanů shodne a projde druhým kolem voleb. Kandidáta, který bude mít to dobré z prezidenta Zemana, bude to člověk s nohama na zemi, čitelný i pro zemité obyvatele. Kandidáta, který bude osobností, bude mluvit pravdu, bude mravně pevný a bude na něj spolehnutí. Kandidáta, který bude vzdělaný, bude mít v následujícím složitém geopolitickém uspořádávání světa (migrace, Rusko, Čína, USA) hodně intuice, aby nás svým poradním hlasem vládě dobře provedl a zároveň nás podporoval v nejlepších mravních vlastnostech. Pokud nenajdeme takového ideálního prezidenta, tak alespoň někoho, kdo se tomu ideálu bude co nejvíce blížit. Do prvního kola voleb je nutné vybrat také spíše menší počet osob přijatelných pro větší skupiny lidí. Před druhým kolem by měla probíhat systematická jednání tak, aby se hlasy netříštily, jako tomu bylo při první přímé volbě prezidenta.

Předčasná volební kampaň volby prezidenta

Nabízí se samozřejmě otázka, nakolik je páteční shromáždění na Staroměstském náměstí předčasnou kampaní na prezidenta. Panu Horáčkovi to určitě body přinese, ale to je vpořádku, je to i jeho aktivita. A je tam v podružné roli. Vystoupí zde řada kulturních osobností a osobností z univerzit. Proto bych nás chtěla podpořit v tom, abychom kandidáty na prezidenta vybírali pečlivě. Při podpisové podpoře a prvním kole voleb volili ne toho, kdo prezidentskou první kampaň začal, ale kdo se na post prezidenta skutečně nejlépe (podle každého z nás) hodí.

Můj plán na 28.10.2016

1) Zacvičím si, abych měla i v tomto dni hodně síly ho dobře zvládnout.

2) Meditací podpořím svoji pozornost vnímat to, co se bude dít a také jednat přesně tak, jak budu chtít.

3)Půjdu starou Prahou a inspiruji sebe i jiné určitým konkrétním způsobem.

4)Se svými blízkými a známými projdu po Karlově mostě, Nerudovou ulicí do katedrály sv. Víta. Cestou vzpomeneme nejen u soch Karlova mostu i TGM na historii země. V katedrále i na magickém místě nedaleko Pražského hradu poprosíme o možný pozitivní vývoj České země. Každý podle svého cítění svým způsobem. Já osobně pro všechny: Pro nás občany, pro politické strany, pro budoucího prezidenta (kde neznáme ani kandidáty), pro Miloše Zemana.

5) Na Staroměstské náměstí nezajdu podpořit "antizemanovce" či Michala Horáčka, ale půjdu tam proto, abych-doufám i s ostatními na pódiu i pod pódiem-podpořila vizi do budoucna: Vizi k návratu normální komunikace, demokratických způsobů a k vědomí, že je třeba budovat fungující společnost pro všechny, ale s hranicemi toho, co jsou evropské hodnoty. Pokud uvidím, že se v tomto duchu nese občanské shromáždění na Staroměstském náměstí, zůstanu. Pokud uvidím, že jde spíše o předčasnou předvolební kampaň nebo o politikaření, odejdu. Rozumím některým duchovním a politikům, že na Pražský Hrad přijdou - když přijdou podpořit oceněné.

Přeji vám spoluobčanům, ať stojíte v pátečním dni tam, kde budete mít i za 10 let radost, že jste stáli. Pro každého z nás může být úkol stát někde jinde.

Alena Kulhavá

Zdroj: http://kulhava.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=562797

[Tara]

[Tara]

Zeman či antizeman, nebuďme jen užitečné loutky
27. 10. 2016 8:00:00


Podivná je to kauza, která poslední týden hýbe českou politikou. Kdo měl ruce, nohy a občas i hlavu, už měl potřebu se k ní vyjádřit.
article_photo

Když už i moje švagrová, kterou z dost rozumných důvodů za normálních okolností z politiky zajímají maximálně tři věci (jaké zaplatí daně – do kdy má podat daňové přiznání – a jestli to první dámě slušelo) prohlásila, že „musí v nadcházející svátek 28. října vyrazit do pražských ulic na nějakou demonstraci, protože jí ta aféra hnula žlučí“, je to neklamná známka, že se tentokrát žluč pohnula i u jinak poměrně pasivní části veřejnosti.

Připomeňme jen letem světem pro ony nepravděpodobné návštěvníky z vesmíru, kteří snad kauzu ještě nezaznamenali, že jejím jádrem je spor o to, zda prezident údajně slíbil příbuznému ministra kultury udělit státní vyznamenání, aby vzápětí od svého slibu údajně vycouval poté, co se navzdory prezidentově nelibosti ministr sešel s dalajlamou. Slovo „údajně“ je zde patrně jediné, které je jisté – vše ostatní se totiž rozplývá v husté mlze nejasností.

Rozebírání, který ministr si s kterým prezidentem co řekli, zda si vůbec něco řekli, alternativně kdo co z rozhovoru slyšel, natož kdo měl či neměl dostat vyznamenání, s potěšením nechám na jiných, neb mi celá ta fraška poměrný výrazně leze na nervy (a čistě intuitivně bych si tipla, že nakonec patrně má svou porci másla na hlavě obstojná řádka lidí, kteří měli tu smůlu, že se do věci nějakým omylem přichomýtli). Na věci mě totiž fascinuje něco docela jiného.

Již několik let s nelibostí pozoruji stále rostoucí rozdělení české společnosti. Vyrojila se podivuhodná sbírka slov, kterými se Češi navzájem častují: sluníčkáři, xenofobové, havloidi, klausisti, pražská kavárna, náckové, vítači, populisti, dobros**ové, islamofobé. Nepamatuji, že by v novodobé historii někdy mezi lidmi byl tak hluboký příkop. Naposledy podobná atmosféra panovala na přelomu let 1989 a 1990, kdy se lidé vzájemně s nebývalou agresivitou dělili na komunisty a antikomunisty, přičemž ti první byli v menšině, a tak rozumně povětšinou schlípli uši a ocas a koukali, jak chvíli nebýt moc vidět, aby mohli začít vystrkovat růžky později, až se na ně trochu pozapomene.

A teď mi rozpoložení společnosti onen konec roku 1989 lecčíms připomíná. Ne snad onou euforií, která tehdy ovládala davy, ale podobným příkopem, který se mezi lidmi vytváří.

Když se nad kauzou Prezident vs. Ministr vs. Státní vyznamenání zamyslíme hlouběji, nemůžeme nevidět, že výborně posloužila k vykopání příkopu ještě hlubšího. Na obou stranách se jí ujali dobrovolní „apoštolové“, kteří kauzu vaří a hrotí. (Tím nechci říct, že by snad principiálně nebyla nechutná, ať už nakonec skončí, jak chce.) Čím kdo z těchto apoštolů ví o skutečném sledu a událostí a motivech všech stran míň, tím má na ně obvykle silnější názor. A já se nemohu zbavit dojmu, že všichni nakonec jen máme posloužit jako užiteční idioti, kteří jen 28. října zaplní náměstí a zaskandují si buď pro prezidenta, či proti němu, aby nakonec kolem nás proběhlo něco mnohem většího a skutečně podstatného, co ovšem v tom malicherním zápalu už přestáváme vnímat.

Máme pocit, že z nás někdo dělá hlupáky, a to nás na kauze spravedlivě štve - jenomže abychom se pak nedivili, že za mnohem větší hlupáky jsme nakonec někde úplně jinde – v tom, co v tom zápalu rozhoršení na malém domácím písečku šlo úplně kolem nás. Tak například německá kancléřka si pozvala davy hostů ze zahraničí, ale své hosty se rozhodla ubytovat u svých sousedů – u nás. Rozhoduje se tu bez nás o našem suverénním území, vlastně o státní suverenitě, ale my žijeme infantilními šprajci kolem státních vyznamenání, jejichž forma udělování se stejně dávno stala jen bezvýznamnou maškarádou.

Je libo jiný příklad? V okamžiku, kdy se na Evropu valí čtvrtá průmyslová revoluce, která zlikviduje desetitisíce pracovních míst v každé zemi, která zavčasu neosedlá nové technologie, se necháváme jak husy na trhu prodávat Číně s její levnou montovnou, a vůbec si důsledky neuvědomujeme. A místo podstatného, místo naší budoucnosti, řešíme jak malí kluci na písku, kdo u nás doma zrovna lhal.

Vážně máme zapotřebí za každou cenu hledat domácího pseudonepřítele a ignorovat skutečná nebezpečí, která na nás udeří na všechny bez rozdílu, ať už se titulujeme „kavárna“, nebo „hospoda“? Vážně se necháme tolik roztříštit v okamžik, kdy tak moc potřebujeme semknutí? Nemohu si pomoct, ale nápadně mi to připomíná odvádění pozornosti.

(Tento text vzniknul ráno ve středu 26.10. Nutno říci, že během následujících 24 hodin do jeho publikace se situace polarizovala ještě mnohem víc.)

Zdroj: http://sichtarova.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=562880

[Tara]

Bára Štěpánová: Nejde jen o ohavného prezidenta, ale i o Babiše a o naši svobodu

Herečka, signatářka Charty 77 a spoluzakladatelka Společnosti za veselejší současnost Bára Štěpánová zmínila jako jediná v původně zcenzurované Show Jana Krause i to, že „bylo kdysi takové heslo: Republiku si rozvracet nedáme. Tak prosím pěkně: Naši zemi si ukrást nedáme. Ani tím monstrem na Hradě, ani tím pánem ze Slovenska“. Celá věc měla velký ohlas a paní Štěpánové poté přišla velmi zvláštní sms podepsaná ministrem financí Andrejem Babišem. Svobodnému fóru popsala, jak všechno probíhalo, ale i to, co ji trápí na současném dění v České republice.


Vystoupila jste v původně neodvysílané Show Jana Krause a jako jediná jste zmínila ministra financí Andreje Babiše. Jak to proběhlo?


Předesílám, že nejsem herečka, která by byla najednou zpovykaná a chtěla se náhle vyjadřovat. Mám za sebou disidentskou minulost a to, kde žiji, mi nebylo lhostejné nikdy.

Doposud jsem nebyla hostem u Jana Krause. Několikrát jsem byla pozvaná, ale dříve jsem dělala živé pořady, na což jsem byla pyšná, a tak jsem do talk show, která se stříhá, nešla. Uplynulo pár let a když se 25. října ozvali, jestli bych nepřišla, řekla jsem ano. Ovšem ukázalo se, že tam nemám být jako host, ale že se jedná o jakousi zdravici a sdělení názoru na současnou situaci. Můj manžel, který je zároveň i mým manažerem, požádal, aby to, co tam řeknu, zaznělo tak, jak to řeknu, bez zásahů. Původně jsem předpokládala, že tam bude jen pár lidí. Když jsem dorazila, byla jsem nadšená, vrátily se mi pocity podobné roku 1989. Pozdravila jsem se se všemi, které vídám a mám ráda, ať už je to Michael Žantovský nebo Jan Ruml. Byla jsem navíc moc ráda, že dorazili i mladí lidé, že celá ta společnost je různorodá. Začal mluvit Honza Kraus, o tom, že teď ještě můžeme říci to, co si myslíme… A já jsem souhlasila.

A potom?

Nejprve nebylo jasné, co se bude dít, také diváci byli nejistí. Pak začali tleskat a my jsme se přidali a stále ještě bylo všechno v pořádku. Příjemný, povznášející pocit. Všichni jsme byli zahlceni vyznamenáními, panem Bradym a naším ohavným prezidentem. Původně jsem měla připraveno cosi v tom smyslu, že bych od Zemana nepřijala ani sklenici vody, kdybych umírala žízní na poušti. Nic moc. Cokoli přede mnou zaznělo, bylo samozřejmě dobré, ale mně došlo, že něco není v pořádku, že o tohle přece nejde, to není náš hlavní problém. Tak jsem se rozhodla, že řeknu něco jiného. Věděla jsem, že nesmím být vulgární, a nemohu říci, že bych na tu větu, která ze mě vypadla, byla nějak hrdá, šlo to samozřejmě zformulovat daleko lépe. A tak jsem řekla, že tuto zem si od monstra z Hradu a pána ze Slovenska ukrást nenecháme – protože jsem považovala za bytostně nutné zmínit i nebezpečí pocházející od Andreje Babiše. Víte, stále zaznívala slova o důstojnosti a úctě, ale to jsou fráze. Musíme hovořit o opravdových problémech, které máme. Připadalo mi zvláštní, že to nikdo další nezmínil.

Jak situace pokračovala po skončení natáčení?

Myslela jsem si, že se pořad normálně odvysílá, manželovi dokonce volala paní z Primy, že se tam moje věta nevešla, ale že celý ten úvod bude na Youtube. A ve čtvrtek ráno jsem najednou zjistila, že jsem „hrdinka“. Známí mi psali děkovné zprávy, nadávali na televizi Prima…


Ovšem po odvysílání pořadu se stalo něco, co by mě ani ve snu nepadalo. Bylo 28. října, státní svátek, poledne, vařím oběd a slyším, že mi přišla smska. Víte, kdo mi psal? Andrej Babiš! V té chvíli jsem si říkala, že takovouto absurditu by nevymysleli ani Ionesco nebo Havel.

Jaký pocit jste z toho měla?

První věc, která mě zarazila: Slušné by bylo říci, od koho moje telefonní číslo má, nikoli mi napsat tak, jako by bylo samozřejmé, že má kontakt na každého, nemyslíte? Tak to podle mého názoru slušní lidé dělají. Připadalo mi to velmi arogantní, tudíž jsem se rozhodla, že na ni reagovat nebudu. Ostatně jsem nemohla vědět, jestli to není jen nějaký blázen.

Ten člověk mi napsal ublíženě a až smutně o tom, kolik zaměstnává lidí, že mě má rád a že by mě chtěl pozvat na večeři, aby mi to vysvětlil. Andrej Babiš se může podepsat úplně každý, ale i kdyby to byl on, opravdu s ním nehodlám jít vůbec nikam. Je to podle mého názoru odporná záležitost. Já názory pana Babiše znám a věřím tomu, že to klidně může být u kávy příjemný člověk, ale to mě nezajímá. Nechci to úplně srovnávat, ale říká se, že nacisté také měli rádi hudbu a byli hodní na děti, ale to mě k těmto lidem opravdu nepřiblíží. Navíc někdy neumím udržet emoce na uzdě a nerada bych se k někomu chovala hystericky.

Řekla jste, že vás překvapilo, že nikdo na Primě nezmínil nebezpečí, které České republice hrozí. Jak byste jej pojmenovala vy?

Největší problém je, že se věci říkají obecně, ale je potřeba mluvit konkrétně. V České republice nejde obavu o demokracii, ale o obavu o svobodu. Tu jsme si přece tak zvláštně darovali. Připravujeme se o ni tím, koho volíme. Pro mě je svoboda to, že si o svém životě rozhoduji já sama. Ano, lidé jsou různí, někdo má menší schopnosti a možnosti, ale není přece dobré těm schopnějším házet klacky pod nohy. Existuje skupina lidí, kterým vyhovovalo to, co tady bylo před rokem 1989, jim svoboda k ničemu není. Nikdy nečetli, nikdy necestovali a ani to dělat nechtějí, naopak mají pocit, že jistoty jsou daleko lepší. A to velmi přesně vycítil Andrej Babiš, který si vyrábí za naše daně svoje voliče. Přidává státním zaměstnancům, kteří by přitom měli počítat s tím, že jejich platy jsou zase vyváženy jistotami, a ničí podnikatele.

Neustále se tu mluví o daních. Někde by ale mělo zaznít, že lidé pracují proto, aby měli peníze. Nikoli proto, aby platili daně. To je sice samozřejmost, ale ne účel podnikání či vydělávání.


Co ještě vám vadí?

Stát má dělat občanům servis a ne naopak. Já nejsem otrokem úředníků, nejsem otrokem státu. Ten by měl nechat na pokoji ty, kdo chtějí jít do nějakého rizika, a přestat rozdělovat podnikatele na poctivé a nepoctivé. Copak poctivý podnikatel je ten, co si otevřel hospodu, aby mohl platit vysoké daně? Tak to je blázen. Já každému, kdo dělá dobře svoji práci, přeji, aby si vydělal.

Já nechci, aby mi stát nařizoval, v kolik mám jít spát, do kolika se smí prodávat alkohol, jestli si můžu zahrát na ulici na hudební nástroj… My jsme se přece těšili, že Praha bude svobodným městem. Mám se nechat udávat za to, že budu mít na zahradě mejdan, vážně? Tady se stále vymýšlí, jak něco zpřísňovat, regulovat, jak někoho buzerovat… Já jsem neobjevila nic, co by nám v poslední době zjednodušilo život. Parlament přece nemusí neustále něco vymýšlet. Když zákony budou fungovat, ať se sejdou a upraví to, co je potřeba, ale ne neustále něco chrlit.

To, co dělá Babiš, je daleko za hranicí toho jeho „všetci kradnú“. On má jednoznačně pocit, že o nás všech může rozhodovat. On říká: „Vy jste mě zplodili.“ A to je jako z pohádky, jako drak, kterému useknete hlavu a narostou mu další tři.

To je to, co vám chybělo i na akci na Staroměstském náměstí? Ta také byla o Miloši Zemanovi.

Pro mě Staromák byl velkým zklamáním. Byla to exhibice pana Horáčka, ale jediný, kdo zmínil to, co mě trápí, byl pan Pithart. Takže jsem si říkala, že je štěstí, že jsem tam nejela, byl to kýč. Asi bych to připodobnila k oblíbenému národnímu smutku. Vzpomínám si na to, když před několika lety spadlo letadlo, ve kterém byli tři čeští hokejisté. Celý národ plakal, všude byly svíčky… Ale to je smutek, který vás nic nestojí. Totéž se bohužel stalo, když zemřel Václav Havel. Ten, kdo zažívá smutek z odchodu blízké osoby, ví, že to je strašná bolest a utrpení, takže ten, kdo na něj měl právo, byla jeho žena, jeho rodina, jeho přátelé. Ale národ lidí, kteří ho osobně neznali a všude nosili srdce, svíčky a květiny, to byla taková póza, žádný opravdový smutek. Toho jsem se nehodlala zúčastnit. Víte, co tito lidé měli pro Václava udělat? Měli ctít jeho ideje a ne udělat z pravdy a lásky sprostá slova. On byl idealista, humanista, měl pocit, že by to šlo. Jenže nejde to v zemi, kde lidé mezi pravdou a lží nejsou ani schopni rozlišovat.

Hovořily jsme o Staroměstském náměstí, ale později jste nepodepsala ani manifest herců.

Tam se také o panu Babišovi nemluvilo. Ale jak by taky mohlo? Jirka Bartoška vede karlovarský festival, který získává státní peníze, Jan Burian je ředitelem Národního divadla, které má peníze ze státního rozpočtu. Pan Babiš může stokrát říkat, že jeho novináři mohou psát, co chtějí. Nemohou. Buď proto, že se bojí, nebo prostě proto, že jsou slušně vychovaní. A slušné vychování člověku nedovoluje, aby házel špínu na toho, kdo ho platí.

Vidíte nějakou cestu, jak z toho ven?

Naprosto souhlasím s Miroslavem Kalouskem, že se pravice musí spojit a pokusit se Babiše porazit. Bude to těžké, možná neuskutečnitelné. Musí se ale shodnout na tom, že potřebujeme udržet naši svobodu. To je hodnota, která by měla překonat osobní antipatie. Musí se to alespoň zkusit, ne se dopředu vzdát.


http://svobodneforum.cz/bara-stepanova- ... i-svobodu/