Co bere sílu

[Návštěvník]

Jak často jen soudíme druhé lidi a nenecháme na nich ani nit suchou! Ostře kritizujeme chyby a radujeme se z každé slabinky, kterou na druhých najdeme. Vypadá to skoro, jako bychom potřebovali chyby druhých k tomu, abychom si posílili své vlastní sebevědomí. Cítíme se dobře, když můžeme soudit a odsuzovat druhé, a nemáme problém najít podobně smýšlející lidi, kteří nás v tom podpoří.
Někdy se na toho člověka dokonce usmíváme, a pak v nečekaném okamžiku svou přátelskou masku odhodíme a člověka, kterému jsme právě vyjádřili své sympatie, začneme hanebně pomlouvat.
Ne vždycky své názory vyslovíme nahlas.. Někdy odsuzujeme jen potichu, v myšlenkách. To naše srdce bezcitně mluví o druhých a my ani nezpozorujeme, jak nás to samotné ubíjí a jak to ničí naše city.
Všimni si někdy, jak jsou lidé, kteří pomlouvají druhé, oškliví v obličeji. I ty nejjemnější a nejpůvabnější obličeje se zkřiví a stáhnou do ošklivých grimas. Oči jsou malé a nesmlouvavé, půvabný úsměv se změní v úšklebek.
Takhle vypadáš i ty, když mluvíš špatně o druhých.
Takové myšlenky a slova nejsou nic jiného než jedovaté šípy, které mají zasáhnout a zničit druhé. Každý z těchto jedovatých šípů zároveň trefí i tebe. Každá pohrdavá myšlenka ulpí i na tobě, každé znevážení jiné osoby z tebe udělá osobu, která není hodna úcty.
S každou negativní poznámkou ztrácíme svou důstojnost i sílu, svou velikost i vznešenost. Ztrácíme svou velkorysost a vstřícnost, důvěru a pocit blízkosti. Stáváme se takovým člověkem, jakým jsme nikdy nechtěli být. I své okolí nakazíme tímto postojem, protože přece potřebujeme lidi, kteří nás podpoří. Ocitneme se tak v prostředí, kde každý mluví o každém, a nikdo si nemůže být jistý, jestli nebude příští obětí.
Takové chování nám možná přinese krátkodobé uspokojení a chvilkový pocit, že jsme něco lepšího. Cítíme se větší, možná i důležitější, ale později, když jsme zase sami, nás realita dostihne. Nejsme lepší, ani větší nebo krásnější. Kdybychom totiž opravdu byli, už dávno bychom byli plní pochopení a soucitu a uměli chyby druhých přehlédnout.
To však neumíme. Vůbec nejsme zvyklí zabývat se svými vlastními chybami. To, že soudíme druhé, nás odvádí od toho podstatného. Nezaměřujeme se na sebe. Naše pozornost je stále soustředěna na druhé. Místo toho, abychom odhalovali své chyby a s láskou je zpracovávali, vyhýbáme se jim. Pokud bychom totiž přijali své vlastní chyby, přijali bychom i chyby druhých.
Jen když se usmíříme sami se sebou, můžeme se usmířit s druhými.
Pokud jsme sami odpojeni od lásky k sobě, budeme chtít toto odloučení vyrovnat i u druhých. Ve skutečnosti se snažíme pranýřovat druhé za jejich chyby a doufáme přitom, že nikdo neuvidí naše vlastní. Hlavně tehdy, když je my sami nechceme vidět.
Přitom je řešení jednoduché.
Přijmi vděčně všechny ty chyby, které najdeš u druhých, protože ti ukazují tvé vlastní.
Čím častěji se umíš zastat druhých, s čím větším nadhledem dokážeš přejít jejich chyby, tím rychleji se vyrovnáváš se svými nedostatky. Místo abys hledal chyby u druhých, chovej se k nim s láskou a stále vnímej potenciál, který v sobě mají.
Přistupuj k druhým s respektem. Když jim ukážeš, že máš respekt k tomu, co dělají, získá celé tvé okolí novou dimenzi šlechetnosti a úcty. Sám se najednou ocitneš na poli uznání, důstojnosti a síly. A tady už se dá příjemně žít.
Když jsme zraněni, zraňujeme i druhé, abychom tolik necítili své vlastní rány.
Když jsme šťastní, nepotřebujeme druhé zraňovat. Naopak chceme, aby druzí z našeho štěstí také něco měli.
Když se ti nepodaří vidět v jiné osobě to dobré, tak ji nechej, aby z tvého života odešla.Nemůžeš jí totiž nijak pomoci. Bez tebe na tom bude lépe. Bez tvých negativních názorů bude mít mnohem větší šanci, aby žila příjemný život. Když se ti nepodaří vidět v jiné osobě to dobré, rozluč se s ní. Neboť i ty se budeš cítit lépe bez ní.
Obklop se raději přáteli, kteří pro tebe něco znamenají, kteří tě podporují a kterým můžeš důvěřovat. To pomůže tobě i jim, protože si vzájemně darujete sílu.
Vnímej v druhých jen to dobré a to, jak moc se snaží ze sebe vydat to nejlepší.
Pak budeš mnohem klidněji spát, protože najdeš svůj vnitřní klid. Život tě začne těšit, protože budeš mít podporu. Budeš se cítit vyrovnaný, jistý a v bezpečí. A můžeš dělat i chyby.

http://www.sluncevnas.cz/clanky/jen-tak ... nas--.html

[.Petra]

.
Nemám pocit, že někdo takový, jak o nich píše autor článku (který nenechal na ostatních ani niť suchou), se zde ve fóru nachází.
Řekla bych, že jsou tady všichni tzv. lidé dobré vůle. Zřejmě je ale navštěvník, který to sem dal jiného názoru.
Ale třeba je to tím, že vidím pohár napůl plný a ne napůl prázdný.

[Linda]

Sám se najednou ocitneš na poli uznání, důstojnosti a síly. A tady už se dá příjemně žít.

http://www.sluncevnas.cz/clanky/jen-tak ... nas--.html

Tohle je pro osobní já důležité. Vidí ty druhé jako plné špatností, přesto potřebuje získat jejich uznání, aby mohlo prožívat příjemné pocity vlastní důstojnosti a síly.

Osobní síla a uznání od okolí jsou důležité pro každého, v kom nedošlo k plnému sebepřijetí, i se všemi vlastními chybami a nedokonalostmi. Nejde to najednou - ale i to se dá přijmout


btw: míru neuvědomovaného sebeodmítání a míru potřeby získat uznání od okolí vnímám jako přímo úměrné