Nevědomá touha

Re: Nevědomá touha

Nový příspěvekod Návštěvník » čtv 03. kvě 2018 20:47:52

Tara píše:
Návštěvník píše:
Mooji:
musíš být schopná být ničím... :) ..."


Tedy nebýt ani láskou, ani blažeností, ani Bohem. :D

:)

Hele, Návštěvníku, který obvykle zakončuješ svůj příspěvek typickým usměváčkem, dovolím si k tobě (stejnou) otázku, která tady dnes už padla, kdo jsi ty?


No, já přece. Nejsem ani láskou, ani blaženostií, ani Bohem - není důvod něčím být. Nic nechybí.

:)
Návštěvník
 

Re: Nevědomá touha

Nový příspěvekod Tara » čtv 03. kvě 2018 20:54:48

Opravdu?
Nic nechybí?
Uživatelský avatar
Tara
 
Příspěvky: 2683
Registrován: stř 20. lis 2013 8:44:22

Re: Nevědomá touha

Nový příspěvekod Návštěvník » čtv 03. kvě 2018 21:08:41

Návštěvník píše:
Mooji:
musíš být schopná být ničím "

Tedy nebýt ani láskou, ani blažeností, ani Bohem.

Není to náhodou tak, že ONO je vším, tedy i jednotlivými zdánlivě samostatně existujícími tvary, které jsou pouhými aspekty TOHO? Pak ovšem nemůžeme být ani láskou, ani blažeností, ani Bohem, protože žádné skutečné "my", které by tím mohlo být, neexistuje. A když si iluzorní já charakteristiky TOHO přivlastní, pokračuje dál hra na iluzorní existenci, ve které neexistující "někdo" si připisuje charakteristiky BYTÍ.


To by znamenalo: Jsem zdánlivě samostatně existující tvar, který je pouhým aspektem Toho. Ale jak vznikne myšlenka, že jsem tímhle - tedy zase něčím, tak už je to opět v háji.
Vědomí, kterému se obvykle říká vědomí "já", ale existuje, ne že neesxistuje. Jak si to vědomí začne říkat, že je něčím - osobou, člověkem, mizerou, láskou, Bohem, blažeností atd., tak se začne vydělovat. Na začátku by ještě šlo, když si vědomí říká: Jsem vědomí. :D Tak nějak to doporučoval Nisargadatta. Zásadně si prý neříkat, že jsem to a to.

:)
Návštěvník
 

Re: Nevědomá touha

Nový příspěvekod Tara » čtv 03. kvě 2018 21:15:22

A jak to máš momentálně ty?
Uživatelský avatar
Tara
 
Příspěvky: 2683
Registrován: stř 20. lis 2013 8:44:22

Re: Nevědomá touha

Nový příspěvekod Návštěvník » čtv 03. kvě 2018 21:17:58

Tara píše:A jak to máš momentálně ty?


Už si neříkám vůbec nic.

:)
Návštěvník
 

Re: Nevědomá touha

Nový příspěvekod Tara » čtv 03. kvě 2018 21:18:57

Návštěvník píše:
Tara píše:A jak to máš momentálně ty?


Už si neříkám vůbec nic.

Ještě že tak.
Nápodobně :-)
Uživatelský avatar
Tara
 
Příspěvky: 2683
Registrován: stř 20. lis 2013 8:44:22

Re: Nevědomá touha

Nový příspěvekod Návštěvník » čtv 03. kvě 2018 21:19:47

Návštěvník píše:
Mooji:
musíš být schopná být ničím "

Tedy nebýt ani láskou, ani blažeností, ani Bohem.

Není to náhodou tak, že ONO je vším, tedy i jednotlivými zdánlivě samostatně existujícími tvary, které jsou pouhými aspekty TOHO? Pak ovšem nemůžeme být ani láskou, ani blažeností, ani Bohem, protože žádné skutečné "my", které by tím mohlo být, neexistuje. A když si iluzorní já charakteristiky TOHO přivlastní, pokračuje dál hra na iluzorní existenci, ve které neexistující "někdo" si připisuje charakteristiky BYTÍ.

Jak si to vědomí začne říkat, že je něčím - osobou, člověkem, mizerou, láskou, Bohem, blažeností atd., tak se začne vydělovat.

Při neosobním uvědomování, kdy Vědomí vnímá v Sobě všechno dění (tj. živé i neživé objekty + jejich pohyby) jako Svoje pohyby, pohyby prázdného čistého neomezeného Vědomí, nedochází už k sebeztotožňování s žádným jednotlivým objektem, tedy ani s poznávajícím individuálním "já".
Návštěvník
 

Re: Nevědomá touha

Nový příspěvekod Návštěvník » čtv 03. kvě 2018 21:22:05

PS. oprava:

Při neosobním uvědomování, kdy Vědomí vnímá v Sobě všechno dění (tj. živé i neživé objekty + jejich tvary a pohyby) jako Svoje tvary a pohyby, tvary a pohyby prázdného čistého neomezeného Vědomí, nedochází už k sebeztotožňování s žádným jednotlivým objektem, tedy ani s poznávajícím individuálním "já".
Návštěvník
 

Re: Nevědomá touha

Nový příspěvekod Tara » čtv 03. kvě 2018 21:22:33

Při neosobním uvědomování, kdy Vědomí vnímá v Sobě všechno dění (tj. živé i neživé objekty + jejich pohyby) jako Svoje pohyby, pohyby prázdného čistého neomezeného Vědomí, nedochází už k sebeztotožňování s žádným jednotlivým objektem, tedy ani s poznávajícím individuálním "já".


Jak tobě je blízký Krishnamurti v tom, co říká....?
Uživatelský avatar
Tara
 
Příspěvky: 2683
Registrován: stř 20. lis 2013 8:44:22

Re: Nevědomá touha

Nový příspěvekod Tara » čtv 03. kvě 2018 21:28:27

Tara píše:
Při neosobním uvědomování, kdy Vědomí vnímá v Sobě všechno dění (tj. živé i neživé objekty + jejich pohyby) jako Svoje pohyby, pohyby prázdného čistého neomezeného Vědomí, nedochází už k sebeztotožňování s žádným jednotlivým objektem, tedy ani s poznávajícím individuálním "já".


Jak tobě je blízký Krishnamurti v tom, co říká....?

Nebo Drtikol, když hovořil o pozorování, resp. dívání se na strom před sebou. Bez jakéhokoli uchopení pozorovaného a jeho ocejchování.... jedná se o Krásu přítomného okamžiku....., volnost, která neví.....
Uživatelský avatar
Tara
 
Příspěvky: 2683
Registrován: stř 20. lis 2013 8:44:22

Re: Nevědomá touha

Nový příspěvekod Návštěvník » čtv 03. kvě 2018 22:04:58

Při neosobním uvědomování, kdy Vědomí vnímá v Sobě všechno dění (tj. živé i neživé objekty + jejich tvary a pohyby) jako Svoje tvary a pohyby, tvary a pohyby prázdného čistého neomezeného Vědomí, nedochází už k sebeztotožňování s žádným jednotlivým objektem, tedy ani s poznávajícím individuálním "já".

Ani trvale Probuzení tohle zpočátku nezažívali trvale; natož člověk, který má ještě spoustu nerozpoznaného sebeztotožňování s iluzorní "vlastní" osobou; ale i jen dočasná zkušenost stavu čistého BYTÍ během každodenních činností, kdy všechno se změní v živou Prázdnotu, v pohyby Vědomí, pozorované Vědomím, je nezapomenutelná. Úplně změní pohled na tu takzvanou duchovní cestu k Sebe-rozpoznání, kterou podniká Vědomí v podobě neexistujícího duchovního já - a často se z ní pak stává jen další podnikatelská aktivita ega...

Jo, duchovní podnikatel, to bývá někdy síla Obrázek


PS. K těm Mistrům, které Evo cituješ: je mi blízkých i mnoho dalších, každý z nich to říká trochu jinými slovy...a s vděčností a pokaždé znovu i s údivem se vnímá, že všichni mluví o tomtéž.

Přitom by se dali chytat za slova, která k tomu použili, protože každé slovní vyjádření se dá zpochybnit... pokud se v někom objeví taková potřeba. Taky se to v diskusích stává Obrázek

Dá se to brát jako součást té jedinečné Hry. Jak jeden z Mistrů říká: The play must go on Obrázek


Obrázek
Návštěvník
 

Re: Nevědomá touha

Nový příspěvekod Návštěvník » čtv 03. kvě 2018 22:23:36

díky (a opravdu díky), za častokrát vyjádřená naše mínění, někdy až přesvědčení, dá se vyvnímat, odkud a proč jsou naše slova vedena...
Návštěvník
 

Re: Nevědomá touha

Nový příspěvekod Návštěvník » čtv 03. kvě 2018 23:00:49

dá se vyvnímat, odkud a proč jsou naše slova vedena...

no... Obrázek podle mé zkušenosti je tahle schopnost pokaždé úměrná jen té míře, v jaké zmizela naše potřeba mít na to naprosto jasný názor, který se nám automaticky objevil na základě všech našich dosavadních zkušeností. Takže jsme ochotní

pozorně, tiše plně a pozorně vnímat to, co právě je...

Když tu je mysl začátečníka, východiskem při pozorování momentálního dění je něco jako posvátné "nevím"..., plná, tichá pozornost, všímavost...


Obrázek
Návštěvník
 

Re: Nevědomá touha

Nový příspěvekod Návštěvník » pát 04. kvě 2018 5:19:20

Návštěvník píše:No, já přece. Nejsem ani láskou, ani blaženostií, ani Bohem - není důvod něčím být. Nic nechybí.

:)


Dokud se nepotká někdo, komu to, že nic nechybí, chybí, viď? Nebo když se setkáš s někým, kdo nejen že nechyběl, ale je jaxi navíc a svou přítomností to Tvé "nic nechybí" narušuje.

Ono obvykle není problém uvolnit se v přírodě, v klidu, v samotě, ztratit tady ego, objevit tady svou nekonečnost. Ale bez lásky je to jen povrchní záležitost a lehce o to ve společnosti těch co Ti "nesednou", při běžném životě mezi lidmi, přijdeš, vasány vytáhnou drápky, protože chybí spojení.

Návštěvník píše:
Láska je blaženost. Láska je Bůh. Ty jsi Bůh, ty jsi láska, ty jsi blaženost. Máš ještě víc pojmů - konceptů na skladě, kterými se oblažuješ?

Naštěstí se žádný z těchto konceptů po seberealizaci nepotřebuje. :D Ale hledající si na ně - jak je vidět - velmi potrpí.

:)


Když se probudí láska, spojení s Bohem, které je blahem, tak zmizí potřeba se nějak vymezovat a považovat sebe za něco, čím není ten druhý, protože to Božství nalézáš v každém, koho si jako lásku uvědomuješ.

Nebudeš chodit a říkat: "Já jsem láska, já jsem Bůh, já jsem blaženost", ale ta láska, která v Tobě je jako Tvá skutečná podstata, dokáže v těch, které miluješ, probouzet spojení s Tebou, spojení s Bohem, spojení s blahem, spojení se Sebou samým. Netvrdím, že to spojení dokáže probudit v každém, ale ten kdo je alespoň trochu otevřený lásce, ten, kdo se jí nebojí, to poznává, jsi pro něj branou ke svobodě. A zároveň, když se ta brána ke svobodě projde, když ten, kdo Tě miluje stejně bezpodmínečně jako Ty jeho, zmizí ve Tvém srdci, nestrádá, když s Tebou není, protože kdykoliv si uvědomí lásku, tak spolu stále jste.
Návštěvník
 

Re: Nevědomá touha

Nový příspěvekod Návštěvník » pát 04. kvě 2018 6:54:53

Tara píše:
Tara píše:
Při neosobním uvědomování, kdy Vědomí vnímá v Sobě všechno dění (tj. živé i neživé objekty + jejich pohyby) jako Svoje pohyby, pohyby prázdného čistého neomezeného Vědomí, nedochází už k sebeztotožňování s žádným jednotlivým objektem, tedy ani s poznávajícím individuálním "já".


Jak tobě je blízký Krishnamurti v tom, co říká....?

Nebo Drtikol, když hovořil o pozorování, resp. dívání se na strom před sebou. Bez jakéhokoli uchopení pozorovaného a jeho ocejchování.... jedná se o Krásu přítomného okamžiku....., volnost, která neví.....




Špatně pochopená slova realizovaných mohou vést k těmto oboum extrémům - jsi láska, jsi blaženost, jsi Bůh ( najde se i u Ramany) x vůbec nejsi, ale za to já jsem neosobní Vědomí. Do obojího náhledu se dá zcela vžit, jak je zde možné v obou extrémech tak často pozorovat.
Typické je také to zajištování své pravdy. Probuzený nemá potřebu něco zajištovat.

Realizovaný vždy mluví podle zralosti svého "posluchače". Takže často říká něco jiného/různého nebo si i zdánlivě protiřečí. Je to živé.

Ale v těch obou extremních případech špatně pochopených slov probuzených se neustále opakuje jen to samé. Je to mrtvé.
V obou prřpadech se jedná o silnou připoutanost ke své představě. A v obojím chybí láska.



:)
Návštěvník
 

Re: Nevědomá touha

Nový příspěvekod Návštěvník » pát 04. kvě 2018 7:10:32

Návštěvník píše:
Návštěvník píše:No, já přece. Nejsem ani láskou, ani blaženostií, ani Bohem - není důvod něčím být. Nic nechybí.

:)


Dokud se nepotká někdo, komu to, že nic nechybí, chybí, viď?


Tuhle představu vytvořila mysl, která žije oddělenost duality.

:)
Návštěvník
 

Re: Nevědomá touha

Nový příspěvekod vostal petr » pát 04. kvě 2018 8:23:03

To že někomu zrovna nic nechybí a je spokojený, a zrovínka nepluje na vlnce touhy (nebo pluje a není si toho vědom)

to je popis ega,

ovšem Jana si ho jaksi vztáhla na popis realizace,

takže nemá nějako smyslu bavit se o začátečnických stavech které někdo zaměnuje za realizaci...

Spánek je také stav ega, kde je nic a není zde žádná touha a zrovna nic nechybí,

takže vo čem pak mluvit ???
vostal petr
 

Re: Nevědomá touha

Nový příspěvekod Návštěvník » pát 04. kvě 2018 8:37:17

děte s tou blaženou láskou doprdele vymaštěnci
Návštěvník
 

Re: Nevědomá touha

Nový příspěvekod vostal petr » pát 04. kvě 2018 9:22:47

To je ale zcela vědomé touha,

zatímco toto vlákno je věnováno touhám nevědomým...
vostal petr
 

Re: Nevědomá touha

Nový příspěvekod Návštěvník » pát 04. kvě 2018 9:29:16

vostal petr píše:
Spánek je také stav ega, kde je nic a není zde žádná touha a zrovna nic nechybí,



Hluboký spánek je stav bez ega - ve vědomí není ani svět normální, ani svět ve snu, žádné tělo, žádné ego. Po probuzení se objeví ve vědomí tělo, svět a ego si ego řekne, spalo jsem. Přivlastní si tento stav a nazve ho spánkem.

:)
Návštěvník
 

PředchozíDalší

Zpět na Co mě napadá

Kdo je online

Uživatelé procházející toto fórum: Bing [Bot] a 13 návštevníků