Nevědomá touha

[Návštěvník]

No, já přece. Nejsem ani láskou, ani blaženostií, ani Bohem - není důvod něčím být. Nic nechybí.

Dokud se nepotká někdo, komu to, že nic nechybí, chybí, viď?

Tuhle představu vytvořila mysl, která žije oddělenost duality.

[vostal petr]

To že někomu zrovna nic nechybí a je spokojený, a zrovínka nepluje na vlnce touhy (nebo pluje a není si toho vědom)

to je popis ega,

ovšem Jana si ho jaksi vztáhla na popis realizace,

takže nemá nějako smyslu bavit se o začátečnických stavech které někdo zaměnuje za realizaci...

Spánek je také stav ega, kde je nic a není zde žádná touha a zrovna nic nechybí,

takže vo čem pak mluvit ???

[Návštěvník]

děte s tou blaženou láskou doprdele vymaštěnci

[vostal petr]

To je ale zcela vědomé touha,

zatímco toto vlákno je věnováno touhám nevědomým...

[Návštěvník]

Spánek je také stav ega, kde je nic a není zde žádná touha a zrovna nic nechybí,

Hluboký spánek je stav bez ega - ve vědomí není ani svět normální, ani svět ve snu, žádné tělo, žádné ego. Po probuzení se objeví ve vědomí tělo, svět a ego si ego řekne, spalo jsem. Přivlastní si tento stav a nazve ho spánkem.

[vostal petr]

To, že si nic neuvědomuji je stav ega, co jiného by to mělo být ?

Ego je ztotožněné Vědomí, a právě ta ztotožnění způsobují, že je zde to nic...

[Návštěvník]

To je ale zcela vědomé touha,

zatímco toto vlákno je věnováno touhám nevědomým...

vědomá touha po Blaženě?

[vostal petr]

S tou Blaženou už je to pak spíše nevědomá touha...

[Návštěvník]

BLÁ ŽENOOOOOOOOOOO kde si

[Návštěvník]

To, že si nic neuvědomuji je stav ega, co jiného by to mělo být ?

Ego je ztotožněné Vědomí, a právě ta ztotožnění způsobují, že je zde to nic...

Nejde o to, že by nebylo v hlubokém spánku vědomí, ale o to, že ego si nemůže na nic vzpomenout. Jak taky, když bylo fučikáto, rozplynulo se v Nadjá. Proto je po probuzení přesvědčeno, že nic nebylo.

[vostal petr]

To si nemyslím, že by (ztotožněné Vědomí)bylo rozfučíkováno,

zůstane prostě někde kolem té úrovně prázdnoty jak je popsáno v dzogčhenu,

páč vasány ztotožněnému Vědomí nedovolí jít do vyšší úrovně Vědomí, proto taky říká, že tam nic není,

páč tam nic není, proto taky jakoby ani Vědomí není ...

[Jana]

To si nemyslím, že by (ztotožněné Vědomí)bylo rozfučíkováno,

zůstane prostě někde kolem té úrovně prázdnoty jak je popsáno v dzogčhenu,

páč vasány ztotožněnému Vědomí nedovolí jít do vyšší úrovně Vědomí, proto taky říká, že tam nic není,

páč tam nic není, proto taky jakoby ani Vědomí není ...

Tohle je pěkný, co píšeš. Ve ztotožněném Vědomí se proto jeví smrt toho, s čím se Vědomí ztotožní, jako konec, jako skutečná smrt, proto se tu může objevit strach. Oddělenost od zbytku existence se jeví jako skutečná, proto se tu může objevit touha.

To, co nedovoluje uvolnit se do vyšší úrovně Vědomí, je ve skutečnosti strach. A to, co osvobozuje od strachu, je důvěra a její vyšší level - láska.

[vostal petr]

Ale ne, prostě vasány, strach je jen projev vasán, takže vasány...

A to, co osvobozuje od strachu, je důvěra a její vyšší level - láska.

No to je dobrá pitomost, láska vod ničeho nevosvobozuje,

psal jsem to včera, nebo kdy, připoutanosti rozpouští světlo - energie,

lásku si můžeš strčit za klobouk, protože Láska je stav bez připoutaností,

budto jsou vasány rozpuštěny, nebo pouze jsou v latentním stavu jako bývá při nirvikalpa samadhi,

pak je zde Láska a ne nějaká láska...

[vostal petr]

No a důvěrou se nech vyfotit na pohřební parte,

důvěra je jen představa s kterou se někdo ztotožnuje a tak mu to přináší úlevu vod toho "zlého"

[Jana]

To, co nedovoluje uvolnit se do vyšší úrovně Vědomí, je ve skutečnosti strach. A to, co osvobozuje od strachu, je důvěra a její vyšší level - láska.

A vlastně další silou, která umožňuje minout strážce prahu bez ztráty kytičky, je touha po svobodě, touha po poznání Pravdy, touha po Bohu.

[Jana]

A důvěra v tuhle možnost, důvěra v možnost naplnění touhy, tady samozřejmě musí být.

[vostal petr]

Jasně, Napoleone Hille...

[vostal petr]

Nechceš si to svoje úvodní heslo přepsat na :

Věřím v zelenou trávu,

páč jsem se inkarnoval za krávu....

[Návštěvník]

A důvěra v tuhle možnost, důvěra v možnost naplnění touhy, tady samozřejmě musí být.

Neprojde uchem jehly, kdo v sobě bude mít sebemenší stopičku nějakého záchranného lasa, důvěry, lásky, naděje.
Neprojde.

Teď tady někdo psal - musíš se absolutně vzdát sebe sama (svého života), absolutně. Pak, možná, Bůh uslyší. Dříve ne.

Ty, Jani, pro průchod uchem jehly jsi ještě příliš tučná (nadějemi, láskou...), resp. představami o nich. Nežiješ skutečnou důvěru, ani lásku, u tebe je to pořád převážně o mysli a v mysli.
Ale to už jsem psala.....

[Návštěvník]

Nechceš si to svoje úvodní heslo přepsat na :

Věřím v zelenou trávu,

páč jsem se inkarnoval za krávu....