Nevědomá touha

[Tara]

Každá naše touha má v sobě potřebu získat/dostat/dosáhnout toho, po čem toužíme.

Ano...

[Tara]

Nek. prostor je Šakti - projevené Vědomí v pohybu..........

a tedy celé je to Vědomí (Šiva)

Šiva a Šakti jsou jedno a to samé ....SAMSÁRA JE NIRVÁNA....ŠIVA JE ŠAKTI

Hmmmmmm, dobře ty :-)

Nebo jinak : TED A TADY

TED...bezčasový věčný Šiva....NIRVÁNA

TADY....nekonečný prostor Šakti....SAMSÁRA

Ty se nezdáš... :-)

[Návštěvník]

Každá naše touha má v sobě potřebu získat/dostat/dosáhnout toho, po čem toužíme.

Ano...

Touhou se pokaždé zaktivuje osobní já, asi proto k Podstatě všeho nelze dojít touhou, ale jen celobytostným odevzdáváním sebe i svých tužeb

[vostal petr]

Tos mě pěkně zamotal šišku :-)

Podle mě je rozdíl, jestli chceš, toužíš po něčem, aby to ještě více "obarvilo" tvou osobu, individualitu, aby byla milovanější, šťastnější, krásnější, spokojenější (obrazem osoba nabobtnává ....), než když jsi tažena a to doslova láskou, potřebou lásky k Podstatě...., protože víš, že právě láska (ne ta osobně zabarvená) je podstatou Celku.... (osoba mizí....)


Tak to cítím...

No jo, píšeš to správně,

jenže todle není podfuk osoby,

ale podfuk přírody, či chceš li podfuk univerzálního vědomí, univerzální mysli,

to je právě to honění se za vlastním vocasem, Uroburos....https://cs.wikipedia.org/wiki/Uroboros

než když jsi tažena

Proto to bez toho nek, prostoru nejde,

protože tě furt něco někam táhne...vodněkud někam k něčemu...

[Návštěvník]

Každá naše touha má v sobě potřebu získat/dostat/dosáhnout toho, po čem toužíme.

Ano...

Touhou se pokaždé zaktivuje osobní já, asi proto k Podstatě všeho nelze dojít touhou, ale jen celobytostným odevzdáváním sebe i svých tužeb

PS. Protože

je rozdíl, jestli chceš, toužíš po něčem, aby to ještě více "obarvilo" tvou osobu, individualitu, aby byla milovanější, šťastnější, krásnější, spokojenější (obrazem osoba nabobtnává ....), než když jsi tažena a to doslova láskou, potřebou lásky k Podstatě...., protože víš, že právě láska (ne ta osobně zabarvená) je podstatou Celku.... (osoba mizí....)

[vostal petr]

Ty se nezdáš... :-)

Ale jo, já jsem snová vosoba...

[Návštěvník]

Každá naše touha má v sobě potřebu získat/dostat/dosáhnout toho, po čem toužíme.

To zřejmě platí pro tebe a podobné 'my". Až tuto představu pustíš, budeš překvapena, jak ses omezovala tou troškou svého "vědění".

[Návštěvník]

jenže todle není podfuk osoby,

ale podfuk přírody, či chceš li podfuk univerzálního vědomí, univerzální mysli,

to je právě to honění se za vlastním vocasem, Uroburos....https://cs.wikipedia.org/wiki/Uroboros

než když jsi tažena

Proto to bez toho nek, prostoru nejde,

protože tě furt něco někam táhne...vodněkud někam k něčemu...

Když se ta touha jasně rozpozná

a s úlevou se odevzdá Nekonečnému Bytí

protože se najednou rozbřesklo

že i to je Jeho tvar, Jeho hrátka,

najednou je tu - sama od sebe - neomezená prostorovost...

jen vědomí

a nic nechybí

[Tara]

Ještě k té lásce, touze..., pěkný popis příběhem o tom, jaký je rozdíl mezi eufórií (zanícenou představou o něčem) a naplněnou skutečností...

Jak tady někdo nedávno napsal, touha, láska je dobře, protože je člověk "živý", plane, úplně to v sobě cítím, ten oheň, na hrudi a všude :-)... a je to MOTOR, který nás může dovést až k Pravdě...., pokud právě po Ní toužíme...., nebo taky do pekla, ale to už se opakuju :-)
Tak pa pa, miláčkové, musím zase trochu popracovatttt

Díky za povídání.
----------------------------------------------------------------------

Člověk v blázinci - extáze a skutečnost


Jednoho dne jsem šel do kostela San Pietro ve Vicoli, abych zhlédl Michelangelova Mojžíše. Kostel byl prázdný, uvnitř seděl jen jeden muž, vzpřímený jako svíce.
Byl to Alvarez. Seděl se zavřenýma očima. Ústa tvořila úzký, zahořklý proužek. Nezpozoroval, že jsem prošel kolem něho. Ale rozptýlil mne, nemohl jsem soustředit pozornost na Mojžíše, rozhodl jsem se proto, že přijdu jindy a odešel jsem z kostela. Ale venku jsem chodil sem a tam a čekal na něho. Trvalo dlouho, než přišel a jeho pozdrav neprozrazoval žádnou radost ze shledání. V jeho zraku byl žár, který se mi nelíbil. Možná, že to byl tento žár, který mne přiměl říci: „Viděl jsem vás uvnitř v kostele.“
„No?“ odpověděl studeně.
„Vy asi stále hledáte extázi,“ pokračoval jsem a on k mému úžasu řekl důvěrně: „Nikdy jsem jí nebyl tak blízko jako dnes, nikdy od té doby, kdy se to stalo poprvé. Právě by se mi opět podařila, ale do mého vědomí pronikl zvuk zvenčí. Myslím, že to byly kroky, možná vaše. Vždyť říkáte, že jste byl uvnitř.“
„To je mi líto, Felipe.“
„Ó,“ řekl, „teď už vím, že se to podaří,“ – a přešel k něčemu jinému, co mu bylo zcela lhostejné, jak bylo možno poznat z tónu hlasu: „Máte naději stát se velkým klaunem.“
„Jde to velmi dobře,“ odpověděl jsem. „Pracuji s Albertem.“
Vyprávěl jsem mu, co pro mne znamená. Alvarezův obličej nasadil svůj posměšný výraz: „Vy si ho hodně vážíte? Přirozeně. Všichni si ho váží. Nikdo nevidí, co je ve skutečnosti – nevědomý, milý, zatvrzelý egoista.“
„Alberto a egoista?“
„Ten nejzarytější, jakého můžeme nalézt. Neexistuje pro něho nic jiného než pohodlí, ve kterém si lebedí. Neruší ho, že jsou lidé, kterým se vede špatně.“
„Viděl jsem ho často dávat chudákům peníze.“
„Ano, vykupuje si mír, aby mohl užívat svého blahobytu – ten si musí za každou cenu uhájit. A on je mistr v umění zachovat si blahobyt nedotčený soucitem. Až jednou vypukne válka, uvidíte ho brodit se ve zkáze a zoufalství se svým malým soukromým blahem, které si podržel – pokud ovšem jeho vlastní země nebude zatažena do války a nebude do ní sám povolán.“
Nechtěl jsem se s ním pouštět do diskuze a poslouchat jeho předpoklady, ale on dál mluvil o bídě lidského života, která dělá z existence nesnesitelný trest.
„Proto hledáte extázi?“ řekl jsem.
„Ano“, odpověděl. „Od ní očekávám osvobození.“
„Myslel jsem, že to děláte z lásky k Bohu,“ podivil jsem se a užasl, když jsem uviděl účinek mé malé špičaté poznámky.
Alvarez zbledl, zahlédl jsem úlek v jeho očích. Podíval se na mne a jeho pohled byl náhle skelný a pak rychle zprázdněl. Jen tak tak jsem ho zachytil, když padal. Položil jsem ho na dláždění. Hned zase přišel k vědomí a zdvihl se. „To se mi už jednou stalo,“ řekl, „úplně totéž. V posledním školním roce, při zkouškách. Písemná úloha. Radil jsem se s jedním kamarádem. Došli jsme k různým výsledkům. V náhlém záblesku jsem uviděl, že jsem se dopustil obrovské chyby ve svém nejlepším oboru. Omdlel jsem.“
Nedíval se na mne, když to vyprávěl. Pak se ke mně obrátil a řekl krátce: „Máte pravdu. Proto se to nikdy nedaří. Není ve mně láska.“ Obrátil se a odešel. Když jsem ho potkal později – bylo to ve Vídni – byl to opět milý, opilý Felipe.


viewtopic.php?f=273&t=2894&start=20

[Návštěvník]

Ty se nezdáš... :-)

Ale jo, já jsem snová vosoba...

[Návštěvník]

V tom, co řikají probuzení je vždy láska. V tom, co říkají ti, co se našprtali to, co si někde přečetli, je jen (nepokorný, neláskyplný) suchopár.
To, co řikají probuzení, je vždy živé.

[Návštěvník]

Touhou se pokaždé zaktivuje osobní já, asi proto k Podstatě všeho nelze dojít touhou, ale jen celobytostným odevzdáváním sebe i svých tužeb

a dokud člověku tahle zkušenost chybí, nezbývá mu než dál si užívat svoje osobní já s jeho nutkavou potřebou dávat najevo svou povýšenost nad ostatními.

[Návštěvník]

jenže todle není podfuk osoby,

ale podfuk přírody, či chceš li podfuk univerzálního vědomí, univerzální mysli,

to je právě to honění se za vlastním vocasem, Uroburos....https://cs.wikipedia.org/wiki/Uroboros

než když jsi tažena

Proto to bez toho nek, prostoru nejde,

protože tě furt něco někam táhne...vodněkud někam k něčemu...

Když se ta touha jasně rozpozná

a s úlevou se odevzdá Nekonečnému Bytí

protože se najednou rozbřesklo

že i to je Jeho tvar, Jeho hrátka,

najednou je tu - sama od sebe - neomezená prostorovost...

jen vědomí

a nic nechybí

Osobní jáčko si namlouvá, že odevzdává, a hned se cítí lépe.

[Návštěvník]

Touhou se pokaždé zaktivuje osobní já, asi proto k Podstatě všeho nelze dojít touhou, ale jen celobytostným odevzdáváním sebe i svých tužeb

a dokud člověku tahle zkušenost chybí, nezbývá mu než dál si užívat svoje osobní já s jeho nutkavou potřebou dávat najevo svou povýšenost nad ostatními.

Co když má Návštěvník pravdu v tom, co k tobě psal? Dokážeš to alespoň v sobě připustit, že by ses mohl mýlit ty?

[Návštěvník]

Touhou se pokaždé zaktivuje osobní já, asi proto k Podstatě všeho nelze dojít touhou, ale jen celobytostným odevzdáváním sebe i svých tužeb

a dokud člověku tahle zkušenost chybí, nezbývá mu než dál si užívat svoje osobní já s jeho nutkavou potřebou dávat najevo svou povýšenost nad ostatními.

Odevzdej tuhle představu a hned se budeš cítít lépe. Přestaneš se povyšovat nad druhými, jak to mají - podle tebe - proti tobě blbě. Zkus to "nevím".

[Návštěvník]

Není až tak těžké vidět, že já nejsem myšlenka či představa, že je to vize

není až tak těžké vidět, že já nejsem neg. emoce či pocit, že je to vize,

ale je těžké vidět, že já nejsem pozitivní pocit, s tím se člověk vcelku přirozeně ztotožnuje...

Budhovi se v tý jeho sůtře srdce (nebo čeho) to srdce povzneslo asi pětkrát,

a pětkrát to ten Budha pustil....

A je těžké vidět, že jsi láska?

Je těžké vidět, že láska, ač ji mnozí považují za ten nejpozitivnější pocit, nemusí být jen pocitem, vizí, ale skutečností?

Ano, je těžké něco takového vidět, protože to, kým jsi, se vidět nedá.

A přeci jen je možné to poznat a uvědomit si to.

Pokud někdo poznává sebe, zná i Tebe.

[Návštěvník]

Už zasejc??? :-)

Nejsi láskou..., ona může být tebou, skrze probuzené se projevuje, ale ty nejsi láskou, v tom je velký rozdíl..., proto ty tvoje příspěvky smrdí :-) osobním jáčkem a k tomu to věčné žonglování se slovy, slovy, slovy o lásce, chjo, no :-)

[Návštěvník]

Nejsi láskou...

Samozřejmě, pokud se neprobudíš a není v Tobě láska vědomá, pak pro Tebe není nikdo láskou.

[Návštěvník]

Nejsi láskou...

Samozřejmě, pokud se neprobudíš a není v Tobě láska vědomá, pak pro Tebe není nikdo láskou.

Nadjá je Nadjá - k čemu na něj lípat koncepty lidské mysli - např. lásku. Ale pokud se neprobudíš, tak na něj ten svůj nejoblíbenější koncept budeš stále lípat.

[Hmla]

Aha. Člověk tedy touží po lásce, protože ji nepotřebuje

Touha je láska na maškarnim..