vostal petr píše:Při bezpodmínečné lásce je pro Tebe milovaný skutečně vším. Je pro Tebe nádechem i výdechem, je pro Tebe sluncem i nocí, ve všem, co se objeví rezonuje naplněností láskou. Zmizíš v ní a nepotkáváš už nic jiného, než lásku.
Je docela fajn,
že na vládkně vo nevědomé touze tady neustále propaguješ právě tu nevědomou touhu,
a tím pádem zároven propaguješ i ten stín, který tě pak nenechá klidnou,
viz. úvodní reakce tohoto vlákna...
Není divu, že to pak ti lidi posedle učej a neustále se tím voblbují a mají potřebu to sdělovat druhým...
Aha, skrz iluzi oddělenosti, skrz připoutanost k časoprostorově omezené formě, se jeví
SPOJENÍ jako něco nemožného.
Subjekt a objek odděluje prostor, omezuje čas. Spojení se jeví jako skutečné jen, když se spojí to, v co věříš, že jsi, s předmětem touhy. Tedy tělesno s tělesnem, ale ta omezenost pak je zdrojem utrpení. Ne, že ne. Prostě pomíjivé zákonitě musí pominout.
Dzogčhen učí, že myšlenky nejsou nic, mysl je prázdná, prázdnota je světlo, světlo je spojení....
Pocit lásky přibližuje ke světlu, láska je světlo, láska je spojení, ale tohle celé není někde mimo Tebe, je to v Tobě.
Přímo v Tobě se odehrává to spojení Tebe, který miluješ, s láskou, kterou miluješ.
Naplnění touhy, tedy spojení s tím, po čem toužíš, je blahem.