vostal petr píše:Kde by se vzalo něco nežádoucího nebo žádoucího, když všechno je TO?
Tvý bláboly znám, útěk před utrpením do blažení nirvány,
což je právě to tvoje To...
Utrpení holt není To...
Utrpení je jen nepoznávání, že všechno je TO. Touha je nepoznávání, že všechno je TO.
Co je to touha? Je to stesk po tom, co bys rád, ale projekce času a prostoru vytváří iluzi, že jsi od toho oddělen, že nenalézáš žádné spojení s tím..
Při rozpoznání, že všechno je TO, je veškerá existence spojená světlem, láskou,
veškerá existence je láskou.
Ve Tvém nitru je stejné místo jako ve mně, stejné místo mezi tady a teď, kde jsme se nikdy neoddělili.
A láska je setkání se v tomhle místě se vším, co je láskou, co je milované.
Tak jakápak touha po něčem, co není?
Jaképak utrpení?
Utrpení je možné samo sebou prožívat. Ale k tomu, aby to šlo, tady musí být iluze oddělenosti, pokud se tahleta iluze nevytvoří, pokud prohlédneš, že iluze je iluzí, tak si nezatrpíš a nezatrpíš.
Ono to může tak vypadat, že utrpení je tělesnou záležitostí, od kterého není pomoci, a když to tělo umírá vyhladověním nebo je nějak zdevastované, že tady utrpení musí být, ale ona ta Boží přítomnost může být vědomá i v tomhle stavu. I v tomhle stavu tady může být jasné vědomí bez strachu ze smrti.
Poznala jsem bytosti, které opouštěly už nepoužitelné tělo s láskou a byly přitom šťastné.
Emanuel k tomu říká:
Přežije láska smrt?
Láska je věčná.
Prochází každou iluzorní barieru,
jakou jsou čas a prostor.
Láska je nerozbitnou spojkou.
...
Smrt je jako odložení těsných bot,
i když jste mrtví, stále žijete.
...
Strach ze smrti je strachem z uvolnění opratí.
