Nevědomá touha

[Tara]

No, to ne, spíš pocit, že se to nesmí.
Ale když někomu slíbíš věrnost, tak opravdu není přirozené to nedodržet. Proto jsem nikdy věrnost neslíbila. Lepší je být věrný sám sobě.

Tady taky platí to s tou přirozeností nebo nepřirozeností, pravdivostí nebo nepravdivostí jak k sobě tak k druhým, je přítomen motiv se ziskem nebo není?

Tuto větu může říct žena, která nikoho dalšího ve svém životě nepotřebuje, ba ani nechce, protože je "ostrovem sama pro sebe" (z různých důvodů, nejčastěji z důvodu prožitých zklamání, ublížení). A hrdě hlásá, že je věrná jen sama sobě - a taky sama žije. (po ovoci poznáte je). Nepustí si nikoho k tělu (duši), nebo třeba ani do bytu...

Nebo to může říct žena, která slovo věrnost vnímá trošku jinak, především jako věrnost své duši, protože jsou jedno, a tato věrnost (své duši) se skutečně nedoporučuje nedodržet (kolik z nás to ctí?). Ale nežije stav "ostrova sama pro sebe" s motivem už nikdy nebýt zraněná.


Jooo, je to alchymie :-)

[Tara]

Tu nejhlubší otázku, kterou je možné sobě položit, když pátráme po zdroji vlastního utrpení, je: "Kdo je ten, kdo trpí?"

V situacích, kdy naše utrpení vzniká jako důsledek naší nedostatečné všímavosti - například že jsme nevědomky sáhli do horkého popela - je asi užitečné zkusit především rozpoznat, čím že si to utrpení způsobujeme.
A platí to nejen o rozžhavených uhlících, skrytých v horkém popelu

Ano.

Ta otázka kdo je ten, co trpí, eliminuje samotné utrpení, maže osobu, ale příčinu ne.

A pokud není vykopán kořen problému, bude se to objevovat dál....

[Tara]

Možná by bylo skvělé nevycházet z nějakých představ o něčích představách, ale prozkoumat skutečnost.

Vždyt se nemusíš zabývat představami (že druzí nejsou k sobě pravdiví) a klidně prozkoumej skutečnost. Nebo ti v tom někdo či něci brání?

Tak s čím tedy radíš přestat?

S rozumováním, to je tvůj největší nešvar :-)

[Návštěvník]

.

Nebo to může říct žena, která slovo věrnost vnímá trošku jinak, především jako věrnost své duši, protože jsou jedno, a tato věrnost (své duši) se skutečně nedoporučuje nedodržet (kolik z nás to ctí?). Ale nežije stav "ostrova sama pro sebe" s motivem už nikdy nebýt zraněná.

Jo, nechce lhát a podvádět - ani druhé, ani sebe. To je její přirozenost.

[vostal petr]

Je tady právě teď někdo, kdo někomu ubližuje a kdo by s tím měl něco udělat?

Si klidně následuj i tuto svou představu,

lidé obvykle následují své představy....

Když ti to přijde lepší než jiné představy...

Problém je ovšem v tom,

že podle tebe maj všichni náký představy,

zatímco ty asi žádný nemáš, i když je samozřejmě máš, avšak když se s nějakou představou ztotožníš,

tak pak se stává tebou a neodlišíš ji vod sebe...

To je také nevědomá touha, nikoliv ovšem vytvořená potlačením ale ztotožněním...

Chtění a nechtění...

[Jana]

A pokud není vykopán kořen problému, bude se to objevovat dál....

Moc hezky - jasně a výstižně to vysvětluje například Tolle:

Problémy jsou iluze vaší mysli.... žádné problémy neexistují. Existují jen životní situace s nimiž se musíte smířit jako se součástí existence přítomného okamžiku, dokud se nezmění nebo dokud se nedají řešit. Jaký problém máte právě v tuto chvíli?

Problémy jsou výtvorem lidské mysli a ke své existenci potřebují čas. Nemohou existovat v přítomném okamžiku.

Soustřeďte svou pozornost na přítomný okamžik a řekněte mi, jaký problém máte teď.

Nic neříkáte, protože je nemožné mít problémy, když jste plně soustředěni na přítomnost.

Samozřejmě že jsou situace, které je třeba vyřešit nebo přijmout. Ale proč z nich dělat problém? Proč dělat problém z čehokoli? Není snad život dost zajímavý a náročný i bez toho? K čemu potřebujete problémy?

[Jana]

Problém je ovšem v tom,

že podle tebe maj všichni náký představy,

zatímco ty asi žádný nemáš,

Tohle je nedorozumění. Představy se mohou objevovat, proč ne? Ale z mého pohledu je dobré si uvědomovat, že to jsou opravdu jen představy, že nejsou ničím skutečným.

Všechno, co si budu myslet o Tvé, mé nebo jakékoliv jiné osobě, bude jen pouhá představa. Co se Tebe, mě a kohokoliv jiného týče, tak je možné si uvědomit kým skutečně JSME, je možné uvědomění existence, která je stejným neměnným Bytím, i když je stále čerstvá a nová, celistvá, nic jí nechybí, ať se děje cokoliv, ať se objeví jakákoliv představa.

i když je samozřejmě máš, avšak když se s nějakou představou ztotožníš,

tak pak se stává tebou a neodlišíš ji vod sebe...

To je také nevědomá touha, nikoliv ovšem vytvořená potlačením ale ztotožněním...

Chtění a nechtění...

I to ztotožnění s tou představou může být krásné, případně napínavé, pokud je hnusné.

[Tara]

A teď Jani něco z tvého života, třeba.

:-)

[Návštěvník]

A pokud není vykopán kořen problému, bude se to objevovat dál....

Moc hezky - jasně a výstižně to vysvětluje například Tolle:

Problémy jsou iluze vaší mysli.... žádné problémy neexistují. Existují jen životní situace s nimiž se musíte smířit jako se součástí existence přítomného okamžiku, dokud se nezmění nebo dokud se nedají řešit. Jaký problém máte právě v tuto chvíli?

Problémy jsou výtvorem lidské mysli a ke své existenci potřebují čas. Nemohou existovat v přítomném okamžiku.

Soustřeďte svou pozornost na přítomný okamžik a řekněte mi, jaký problém máte teď.

Nic neříkáte, protože je nemožné mít problémy, když jste plně soustředěni na přítomnost.

Samozřejmě že jsou situace, které je třeba vyřešit nebo přijmout. Ale proč z nich dělat problém? Proč dělat problém z čehokoli? Není snad život dost zajímavý a náročný i bez toho? K čemu potřebujete problémy?

To vypadá na alergii na slovo "problém". Když se tomu řekne "situace, které je třeba vyřesit" , tak to najednou jde.

A co by byl problém jiného než situace, kterou je třeba vyřešit.

[Jana]

Venku je nádhernej den, škoda nejít ven.

[Tara]

Ahooooj, stejně si to poneseme s sebou ven :-)

Joo, rozumování....

[Návštěvník]

https://cs.wikipedia.org/wiki/Probl%C3%A9m

Problém

Problém (z řeckého πρόβλημα < πρό- „před“ + βάλλω „házet“, tedy „to, co bylo předloženo“[pozn. 1]) označuje takové podmínky, nebo situaci nebo stav, který je nevyřešený, nebo nechtěný, nebo nežádoucí. Problém obvykle vyžaduje nějaké řešení. V takovém případě je nutné pochopit nejdůležitější aspekty daného stavu, neboť jen tak lze nalézt způsob řešení problému.

[Návštěvník]

Problém je ovšem v tom,

že podle tebe maj všichni náký představy,

zatímco ty asi žádný nemáš,

Tohle je nedorozumění. Představy se mohou objevovat, proč ne? Ale z mého pohledu je dobré si uvědomovat, že to jsou opravdu jen představy, že nejsou ničím skutečným.

Všechno, co si budu myslet o Tvé, mé nebo jakékoliv jiné osobě, bude jen pouhá představa. Co se Tebe, mě a kohokoliv jiného týče, tak je možné si uvědomit kým skutečně JSME, je možné uvědomění existence, která je stejným neměnným Bytím, i když je stále čerstvá a nová, celistvá, nic jí nechybí, ať se děje cokoliv, ať se objeví jakákoliv představa.

To je tvoje oblíbená představa. Tu už tady všichni známe.

[vostal petr]

To je tvoje oblíbená představa. Tu už tady všichni známe.

A dokonce i silně nevědomá představa, páč neví že je to představa....

[Návštěvník]

A pokud není vykopán kořen problému, bude se to objevovat dál....

Moc hezky - jasně a výstižně to vysvětluje například Tolle:

Problémy jsou iluze vaší mysli....

Uvědomit si, že problémy jsou iluze naší mysli, ještě zdaleka neznamená, že se nám ty problémy nebudou objevovat znovu a znovu.
Kořeny, ze kterých ty problémy vyvstávají, zůstávají nerozpoznané a tudíž nedotčené.

Pochopení, že jde o iluzi mysli, stejně jako otázka, kdo je ten, co trpí,

eliminuje samotné utrpení, ale příčinu ne.

A pokud není vykopán kořen problému, bude se to objevovat dál

[vostal petr]

ale příčinu ne.

"V dějinách všech významnějších galaktických civilizací rozeznáváme tři jasně rozlišitelné fáze, totiž Přežívání, Zkoumání a Vytříbenost,
známé rovněž jako fáze JAK, PROČ a KDE.
Pro první fázi je například charakteristická otázka"JAK si obstaráme jídlo?" pro druhou "PROČ jíme?" kdežto pro třetí "KDE poobědváme?"

Nu, dle Stopařova průvodce galaxií máte na výběr....

[Jana]

Uvědomit si, že problémy jsou iluze naší mysli, ještě zdaleka neznamená, že se nám ty problémy nebudou objevovat znovu a znovu.
Kořeny, ze kterých ty problémy vyvstávají, zůstávají nerozpoznané a tudíž nedotčené.

Tak jo. Můžeme se podívat na jeden z největších problémů, jaký může má mysl a mysl mě blízkých bytostí právě teď v téhle chvíli najít.

Umírá dítě, které bylo zdravé a krásné, které bylo mou velkou radostí, které bylo šťastné.

Teď leží s rozmláceným tělem, sepsí, s nulovou imunitou a všichni, kdo ho milujeme, si uvědomujeme, jak jsme bezmocní. Nemáme vůbec žádnou šanci pro ně cokoliv udělat.

Stalo se to celé přitom takovým způsobem, že všichni, kdo ho milujeme, můžeme cítit vinu. Můžeme si myslet, že možná bylo v našich možnostech tomu předejít.

Je možné si zoufat a cítit bolest v srdci. Je možné setrvávat v myšlenkách a horečnatě hledat řešení.

A je možné si uvědomovat do největší možné hloubky pravdu. Je možné v největší pokoře si uvědomovat svou bezmoc i to, čím to dítě je. Je možné přestat proti tomu, co se stalo, v mysli zoufale a bezmocně bojovat a je možné si i přes tu bolest v srdci uvědomovat, co právě je.

To dítě je stále láskou, velkou láskou, která je sama o sobě krásná a bez podmíněnosti mysli, která něco chce jinak, než je, je zcela bezbolestná.

Je možné jako ta absolutní nula, která nad touhle situací nemá vůbec žádnou moc, v té lásce zmizet. Je možné si uvědomovat, jak v té lásce, která si neklade žádné podmínky, není žádná oddělenost, vzdálenost, ztráta...

Je možné zmizet v tom tichu, ve kterém to dítě mizí a zůstat s ním.

Zůstat s Tebou, s každým, se vším, s Bohem

[vostal petr]

Je docela možné cokoliv,

a je docela možné že je hodně způsobů a návodů,

a je docela možné, že jen jeden je správně,

a je docela možné že ty na něj nikdy nekápneš,

protože je docela možné že jsi voblblá svou představou,

a proto je docela možné že kvůli tomu nevíš co je přirozené

a co je ti docela možná podsunuté....


Ale je docela možné, že mně ale vůbec nerozumíš,
což bude asi to nejmožnější ze všech nejnemožnější možností...

[Jana]

Možná není třeba každému a všemu rozumět. Možná je možné nechat to být.

[vostal petr]

Možná je možné nechat to být.

To není možné, když je možné to nenechat být...