Nevědomá touha

[Tara]

.

Tak, tak,

akoráte že tam, kde většina ženskejch končí,

tam právě většina mužskejch začíná s duchovnem,

A jak tedy dál ???

No jednoduše, třeba dle dzogčhenu : vize spokojenosti je mysl atd. atd.

Nooo, to bych teda neřekla, že tam kde ženské končí chlapi začínají s duchovnem :-)

Nastavením jsme každý jiný (když beru typickou ženu a typického muže). Přijde mi, že dokonce jsou svoje protipóly, byť jsme jedné podstaty bytí :-). Muž se dává (rozsévá) :-), žena přijímá. Muž mi přijde jako Šiva a žena jako šakti a oba se "potřebují", ne že ne. K tomu, aby NAPLNĚNÍM jejich "potřeb" vycházejících z rozdílností a z podstaty došlo k žití Celku...

Lépe to asi neumím říct, ale tak to cítím...

Něco jako Bůh ohně si jde pro oheň.

[Návštěvník]

Vize spokojenosti není spokojenost, ale jen touha po spokojenosti.

Spokojenost je bez touhy,

ale je to vize,

proto taky píšu o spokojenosti, páč je bez touhy, ale to neznamená, že zde není připoutanost...

Proto také píšu o spokojenosti jako o začátku, nikoliv jako o konci...

Proto ty taky furt nevíš, že se zmítáš v pouhé vizi z které děláš nirvánu...


Tam kde ženský končej, tam chlapi začínaj...

Když si představíš vedle spokojenosti nespokojenost, objevuje se vize, ale skutečná spokojenost je existence bez nespokojenosti.

To, o co jde, nemá začátek a nemá to konec, je to tady pořád, bez ohledu na to, jestli se objeví nějaká vize, nebo neobjeví.

Probuzený se od neprobuzeného neliší tím, že by dosáhl něčeho víc, než neprobuzený, neliší se od něj tím, že by přestal rozlišovat, jestli dá do pusy písek nebo šťavnaté ovoce, jen je v něm klid, který tady je, i když se milovaný třeba zmítá v divokých snech, protože oba jsou jedním, v obou je stejná kvalita. Přirozeností probuzeného je nabídnout milovanému spojení, pokud o ně neprobuzený stojí a cítí se být ve svém snu ztracený. Proto tolik satsangů, proto tolik slov.

[vostal petr]

Není až tak těžké vidět, že já nejsem myšlenka či představa, že je to vize

není až tak těžké vidět, že já nejsem neg. emoce či pocit, že je to vize,

ale je těžké vidět, že já nejsem pozitivní pocit, s tím se člověk vcelku přirozeně ztotožnuje...

Budhovi se v tý jeho sůtře srdce (nebo čeho) to srdce povzneslo asi pětkrát,

a pětkrát to ten Budha pustil....

[Návštěvník]

Touha po lásce je takový tichý, nenápadný jed, který otravuje všechno, co by se jinak dalo prožívat jako uspokojivé, naplňující - i když je to přitom docela obyčejné, běžné, každodenní...

Touha po lásce ja krásná a naplnující.

[Tara]

Touha po lásce je něco jiného, než "potřeba" lásky. V každém případě je to tak jak tak silný MOTOR, který nás může (ale nemusí) přivézt k Pravdě. (Nebo také do pekla :-)

Jak jsem výše psala o rozdílnosti mezi mužem a ženou, mužským a ženským principem, právě pro tu rozdílnost se tyto dva principy přitahují. Tak jako váza je stvořena pro květinu, květina potřebuje vázu a v ní (živou) :-) vodu...., :-)

Že, Miroslave :-)

[Návštěvník]

Vize spokojenosti není spokojenost, ale jen touha po spokojenosti.

Spokojenost je bez touhy,

ale je to vize,

proto taky píšu o spokojenosti, páč je bez touhy, ale to neznamená, že zde není připoutanost...

Proto také píšu o spokojenosti jako o začátku, nikoliv jako o konci...

Proto ty taky furt nevíš, že se zmítáš v pouhé vizi z které děláš nirvánu...


Tam kde ženský končej, tam chlapi začínaj...

Když si představíš vedle spokojenosti nespokojenost, objevuje se vize, ale skutečná spokojenost je existence bez nespokojenosti.

To, o co jde, nemá začátek a nemá to konec, je to tady pořád, bez ohledu na to, jestli se objeví nějaká vize, nebo neobjeví.

Probuzený se od neprobuzeného neliší tím, že by dosáhl něčeho víc, než neprobuzený, neliší se od něj tím, že by přestal rozlišovat, jestli dá do pusy písek nebo šťavnaté ovoce, jen je v něm klid, který tady je, i když se milovaný třeba zmítá v divokých snech, protože oba jsou jedním, v obou je stejná kvalita. Přirozeností probuzeného je nabídnout milovanému spojení, pokud o ně neprobuzený stojí a cítí se být ve svém snu ztracený. Proto tolik satsangů, proto tolik slov.

Všechno to jsou koncepty vytvořené lidskou myslí. Všechny se jednou pustí...

[vostal petr]

Muž mi přijde jako Šiva a žena jako šakti

No a ?

Znamená snad Šakti ztotožnování s pocity ???

Šakti je v podstatě ten nekonečný prostor světla (a Vědomí)

Vědomí nebo Šakti bez nek. prostoru je prostě vždy egocentrické a omezené...

[Návštěvník]

Touha po lásce je takový tichý, nenápadný jed, který otravuje všechno, co by se jinak dalo prožívat jako uspokojivé, naplňující - i když je to přitom docela obyčejné, běžné, každodenní...

Touha po lásce ja krásná a naplnující.

[Tara]

Muž mi přijde jako Šiva a žena jako šakti

No a ?

Znamená snad Šakti ztotožnování s pocity ???

Šakti je v podstatě ten nekonečný prostor světla (a Vědomí)

Vědomí nebo Šakti bez nek. prostoru je prostě vždy egocentrické a omezené...

Todle nějak nechytám...

Když šakti je prostor světla, vědomí? co je potom šiva?

[vostal petr]

Když si představíš vedle spokojenosti nespokojenost, objevuje se vize, ale skutečná spokojenost je existence bez nespokojenosti

Spokojenost je vize,

nemůžu za to, že to nedokážeš rozlišit že tím nejsi...

Spokojenost je stav kde není nespokojenost, proto je to stav bez touhy, ale stále je to jen vize...

[Návštěvník]

Touha je něco jiného, než "potřeba"

?

Že by člověk toužil po něčem, co nepotřebuje, protože mu to nechybí?

[vostal petr]

Muž mi přijde jako Šiva a žena jako šakti

No a ?

Znamená snad Šakti ztotožnování s pocity ???

Šakti je v podstatě ten nekonečný prostor světla (a Vědomí)

Vědomí nebo Šakti bez nek. prostoru je prostě vždy egocentrické a omezené...

Todle nějak nechytám...

Když šakti je prostor světla, vědomí? co je potom šiva?

Nek. prostor je Šakti - projevené Vědomí v pohybu..........

a tedy celé je to Vědomí (Šiva)

Šiva a Šakti jsou jedno a to samé ....SAMSÁRA JE NIRVÁNA....ŠIVA JE ŠAKTI

[Tara]

Když si představíš vedle spokojenosti nespokojenost, objevuje se vize, ale skutečná spokojenost je existence bez nespokojenosti

Spokojenost je vize,

nemůžu za to, že to nedokážeš rozlišit že tím nejsi...

Spokojenost je stav kde není nespokojenost, proto je to stav bez touhy, ale stále je to jen vize...

Vize je to tehdy, když je ve hře (ještě) osoba, pociťující, pokud ve hře (už) není, pak to není vize, protože není nikoho, kdy by (ji) uchopoval a cejchoval...

[Návštěvník]

Touha po lásce je něco jiného, než "potřeba" lásky.

[Tara]

Nek. prostor je Šakti - projevené Vědomí v pohybu..........

a tedy celé je to Vědomí (Šiva)

Šiva a Šakti jsou jedno a to samé ....SAMSÁRA JE NIRVÁNA....ŠIVA JE ŠAKTI

Hmmmmmm, dobře ty :-)

[Návštěvník]

Když si představíš vedle spokojenosti nespokojenost, objevuje se vize, ale skutečná spokojenost je existence bez nespokojenosti

Spokojenost je vize,

nemůžu za to, že to nedokážeš rozlišit že tím nejsi...

Spokojenost je stav kde není nespokojenost, proto je to stav bez touhy, ale stále je to jen vize...

Vize je to tehdy, když je ve hře (ještě) osoba, pociťující, pokud ve hře (už) není, pak to není vize, protože není nikoho, kdy by (ji) uchopoval a cejchoval...

Ale potom už není nikdo, koho by spokojenost či nespokojenost zajímala.

[Návštěvník]

Touha po lásce je něco jiného, než "potřeba" lásky.

Aha. Člověk tedy touží po lásce, protože ji nepotřebuje.

[Návštěvník]

Každá naše touha má v sobě potřebu získat/dostat/dosáhnout toho, po čem toužíme.

[vostal petr]

Nek. prostor je Šakti - projevené Vědomí v pohybu..........

a tedy celé je to Vědomí (Šiva)

Šiva a Šakti jsou jedno a to samé ....SAMSÁRA JE NIRVÁNA....ŠIVA JE ŠAKTI

Hmmmmmm, dobře ty :-)

Nebo jinak : TED A TADY

TED...bezčasový věčný Šiva....NIRVÁNA

TADY....nekonečný prostor Šakti....SAMSÁRA

[Tara]

Touha je něco jiného, než "potřeba"

?

Že by člověk toužil po něčem, co nepotřebuje, protože mu to nechybí?

Tos mě pěkně zamotal šišku :-)

Podle mě je rozdíl, jestli chceš, toužíš po něčem, aby to ještě více "obarvilo" tvou osobu, individualitu, aby byla milovanější, šťastnější, krásnější, spokojenější (obrazem osoba nabobtnává ....), než když jsi tažena a to doslova láskou, potřebou lásky k Podstatě...., protože víš, že právě láska (ne ta osobně zabarvená) je podstatou Celku.... (osoba mizí....)


Tak to cítím...