Samozřejmě, pokud se neprobudíš a není v Tobě láska vědomá, pak pro Tebe není nikdo láskou.
Nadjá je Nadjá - k čemu na něj lípat koncepty lidské mysli - např. lásku. Ale pokud se neprobudíš, tak na něj ten svůj nejoblíbenější koncept budeš stále lípat.
Aha. No. Pokud se láska nepoznává, tak se může klidně i jevit jako jen pouhý koncept lidské mysli.
Samozřejmě, pokud se neprobudíš a není v Tobě láska vědomá, pak pro Tebe není nikdo láskou.
Nadjá je Nadjá - k čemu na něj lípat koncepty lidské mysli - např. lásku. Ale pokud se neprobudíš, tak na něj ten svůj nejoblíbenější koncept budeš stále lípat.
Aha. No. Pokud se láska nepoznává, tak se může klidně i jevit jako jen pouhý koncept lidské mysli.
Můžeme si poslechnout Moojiho, jak definuje lásku:
Mooji: "Nedokáže nemilovat. V každém setkání dokáže najít tu nejvyšší interakci. ..ve vyšším stavu vědomí budeš mít reflex milovat.... Nezačíná to vztahem, začíná to u tebe. Musí to začít v místě celistvosti a v této celistvosti se stane opravdu univerzální. Nicméně zároveň může být ve vztahu, který má partnerský milenecký charakter, ale ten vztah by neměl být omezený jen na milenecký vztah, tvůj partner by měl být také tvým nejlepším přítelem. ..... musíš být schopná být ničím... ..."
Když se pokusím nějak definovat lásku, pak myšlenka na to, že jsi, je radostí.
Hele, Návštěvníku, který obvykle zakončuješ svůj příspěvek typickým usměváčkem, dovolím si k tobě (stejnou) otázku, která tady dnes už padla, kdo jsi ty?
Není to náhodou tak, že ONO je vším, tedy i jednotlivými zdánlivě samostatně existujícími tvary, které jsou pouhými aspekty TOHO? Pak ovšem nemůžeme být ani láskou, ani blažeností, ani Bohem, protože žádné skutečné "my", které by tím mohlo být, neexistuje. A když si iluzorní já charakteristiky TOHO přivlastní, pokračuje dál hra na iluzorní existenci, ve které neexistující "někdo" si připisuje charakteristiky BYTÍ.
Hele, Návštěvníku, který obvykle zakončuješ svůj příspěvek typickým usměváčkem, dovolím si k tobě (stejnou) otázku, která tady dnes už padla, kdo jsi ty?
No, já přece. Nejsem ani láskou, ani blaženostií, ani Bohem - není důvod něčím být. Nic nechybí.
Není to náhodou tak, že ONO je vším, tedy i jednotlivými zdánlivě samostatně existujícími tvary, které jsou pouhými aspekty TOHO? Pak ovšem nemůžeme být ani láskou, ani blažeností, ani Bohem, protože žádné skutečné "my", které by tím mohlo být, neexistuje. A když si iluzorní já charakteristiky TOHO přivlastní, pokračuje dál hra na iluzorní existenci, ve které neexistující "někdo" si připisuje charakteristiky BYTÍ.
To by znamenalo: Jsem zdánlivě samostatně existující tvar, který je pouhým aspektem Toho. Ale jak vznikne myšlenka, že jsem tímhle - tedy zase něčím, tak už je to opět v háji. Vědomí, kterému se obvykle říká vědomí "já", ale existuje, ne že neesxistuje. Jak si to vědomí začne říkat, že je něčím - osobou, člověkem, mizerou, láskou, Bohem, blažeností atd., tak se začne vydělovat. Na začátku by ještě šlo, když si vědomí říká: Jsem vědomí. Tak nějak to doporučoval Nisargadatta. Zásadně si prý neříkat, že jsem to a to.
Není to náhodou tak, že ONO je vším, tedy i jednotlivými zdánlivě samostatně existujícími tvary, které jsou pouhými aspekty TOHO? Pak ovšem nemůžeme být ani láskou, ani blažeností, ani Bohem, protože žádné skutečné "my", které by tím mohlo být, neexistuje. A když si iluzorní já charakteristiky TOHO přivlastní, pokračuje dál hra na iluzorní existenci, ve které neexistující "někdo" si připisuje charakteristiky BYTÍ.
Jak si to vědomí začne říkat, že je něčím - osobou, člověkem, mizerou, láskou, Bohem, blažeností atd., tak se začne vydělovat.
Při neosobním uvědomování, kdy Vědomí vnímá v Sobě všechno dění (tj. živé i neživé objekty + jejich pohyby) jako Svoje pohyby, pohyby prázdného čistého neomezeného Vědomí, nedochází už k sebeztotožňování s žádným jednotlivým objektem, tedy ani s poznávajícím individuálním "já".
Při neosobním uvědomování, kdy Vědomí vnímá v Sobě všechno dění (tj. živé i neživé objekty + jejich tvary a pohyby) jako Svoje tvary a pohyby, tvary a pohyby prázdného čistého neomezeného Vědomí, nedochází už k sebeztotožňování s žádným jednotlivým objektem, tedy ani s poznávajícím individuálním "já".
Při neosobním uvědomování, kdy Vědomí vnímá v Sobě všechno dění (tj. živé i neživé objekty + jejich pohyby) jako Svoje pohyby, pohyby prázdného čistého neomezeného Vědomí, nedochází už k sebeztotožňování s žádným jednotlivým objektem, tedy ani s poznávajícím individuálním "já".
Jak tobě je blízký Krishnamurti v tom, co říká....?
Při neosobním uvědomování, kdy Vědomí vnímá v Sobě všechno dění (tj. živé i neživé objekty + jejich pohyby) jako Svoje pohyby, pohyby prázdného čistého neomezeného Vědomí, nedochází už k sebeztotožňování s žádným jednotlivým objektem, tedy ani s poznávajícím individuálním "já".
Jak tobě je blízký Krishnamurti v tom, co říká....?
Nebo Drtikol, když hovořil o pozorování, resp. dívání se na strom před sebou. Bez jakéhokoli uchopení pozorovaného a jeho ocejchování.... jedná se o Krásu přítomného okamžiku....., volnost, která neví.....