bezejmenný píše:
Jinak si ego výrazně polepší: dokázalo to, "zabilo Buddhu" a je free.
bezejmenný píše:
Jinak si ego výrazně polepší: dokázalo to, "zabilo Buddhu" a je free.
Návštěvník píše:Jasně, udržet si ho.
Návštěvník píše:
Jeff Foster
"Probuzení neznamená, že budete se vším „v pohodě“, nebo že už nebudete mít nikdy strach, nebo že budete stále uvolnění, nebo cokoliv, co by mělo být "neustále".
Proč byste přítomný prožitek zatěžovali svými těžkými nároky? Proč byste kladli podmínky bezpodmínečnému a vůbec čí podmínky by to byly? Proč byste žili podle odvozené, na čas vázané představy?
Naštěstí, to, co jste, se nikdy nebude přizpůsobovat žádné představě, jak by probuzení "mělo" vypadat. Nesčetné vlny stále se pohybující v oceánu tvého bytí nemohou zůstávat „něčím“ neustále, protože jsou živé - milují tanec a hru a vynořují se a mizí stejně spontánně, jako vznikly, nezanechávají za sebou žádnou stopu - a toto poznání je počátek obrovské úlevy kosmických rozměrů pro vyčerpaného hledače "dalšího zážitku".
Život nemusí odpovídat vaší představě o tom, jaký by měl být, a proto je ve svém nejhlubším jádru tak pokojný. Jednoduše v něm není žádné přání, aby byl současný prožitek jiný, než právě je. Je zde pouze toto - přítomné, úplné, prázdné a plné. Ale, bystrý a inteligentní čtenáři, touto vrozenou dokonalostí není myšlena lhostejnost a apatie. Právě naopak!
Neznamená to "nechat věci plynout" nebo "nedělat nic" nebo kázat "neexistuje žádné já" všem, kteří by tomu naslouchali. Není to mentální závěr nebo odvozená víra, nebo způsob, jak se vyhnout bolesti. Je to spíše živoucí postoj, způsob bytí či vidění. Bez ohledu na to, co v přítomném prožívání vyvstane - myšlenka, pocit, emoce - nezáleží na tom, jak silná nebo neočekávaná, jsou tito návštěvníci ve vás vítáni jako milované a neoddělitelné vlny vás samotných. Život už déle není pouhým rozmarem, ale živoucí, dýchající a opravdovou skutečností. Básníci a mudrcové měli pravdu. Konec násilí je tady uvnitř vás. A z tohoto kreativního a soucitného místa se staneme více zúčastnění v životě než kdy dřív, více živí než kdy dřív, dokonce všechny příběhy a sny o "mém životě" a "jak by to mělo být" odpadnou.
Tato láska, toto hluboké a vždy-přítomné ticho, kterým jste, je tak obrovské, že pohltí všechno. Nevěnuje žádnou pozornost představám, jaké by mělo být. Nesnaží se udělat dojem, nezajímá se o odměny, přijetí nebo potvrzení. Nepředstírá, že je nadpřirozené, beze strachu, za bolestí, nemá žádný užitek ze slova "spirituální" nebo "osvícený", nejedná, jako kdyby bylo nade vším. Nezná žádné obcházení, žádné chytré triky, žádné způsoby, jak se oblbnout. Špiní si ruce.
Ano, je to nečistá láska. Vše nemilované, nechtěné a nesplněné mu uvízne pod nehty. Chce všechny své děti, ne jen ty hezké. Je to matka, otec, milenec, guru, po kterých jsme vždy toužili. Miluje, protože to je všechno co umí. Vydalo by ze sebe všechno jenom proto, aby bylo tady.
Předstíráme, že jsme beze strachu a nad lidskými starostmi jenom proto, že se bojíme. Předstíráme mírumilovnost a pohodu jenom proto, že uvnitř je bouře. Namáháme se, abychom ukázali druhým, jak daleko za hněv jsme došli, jen proto, že hněv v nás stále zuří a touží po tom, abychom se s ním setkali. Ukazujeme naše perfektní spirituální znalosti na veřejnosti, abychom zakryli své vnitřní pochybnosti. Je to perfektní rovnováha.
Kdo přestane předstírat? Kdo se potká se "stínem", nepochopenou "temnou stránkou" života, těmi vlnami nás, které nejsou samy o sobě negativní nebo hříšné nebo temné, pouze zanedbané a opuštěné a toužící po domově? Kdo se chce potkat se sirotky života? Kdo zničí své představy pro potěšení z nevědění? Je to takové úleva, když už déle nemusíme předstírat, že jsme cokoliv - ani "probuzený", ani "vědoucí", ani "šťastný zažívající" ani "spirituální expert" - a namísto toho znát sebe v hlubší rovině jako domov pro ty osiřelé části zážitků, o kterých jsme si vždy mysleli, že by "měly" zmizet.
Naše nechtěné děti nemohou zmizet, dokud jim nedáme úplnou volnost, aby se v nás mohly objevit. A když jsou opravdu svobodné, kdo by chtěl, aby zmizely? Když už déle nejsou nechtěné, je někde nějaký problém? I ti nechtění jsou zde chtění v nesmírnosti, kterou jsme. Je zde spousta prostoru.
Za probuzením je tahle milost, nevyslovitelné a srdcervoucí bezčasé přivítání všeho tak, jak to vyvstává. Špiněním sama sebe až dokud už se nejde špinit, láska čistí sama sebe."
http://www.zivotvpritomnosti.cz/clanky/ ... o-kde-jsi/
vostalpetr píše:A když je láska vědomá, když to štěstí tady je, chce ještě něco ?
jasně že chce,
a o tomto je toto vlákno, jenž se jmenuje NEVĚDOMÉ TOUHY,
odborně se jim říká VASANY...
A vasany se nerozpustí jen tak,
to totiž musíš zůstávát delší čas ve stavu bez tužeb
a ne si nevědomně užívat své touhy....
Tak že stav OPRAVDU BEZ TUŽEB A CHTĚNÍ A VŮLE
vostalpetr píše:Můžeš ztratit i to své vědomí štastné přítomnosti jinak nežli tím, že se ztotožníš s nějakou budoucností ?
Jasně že jo, přestaneš tomu prostě věnovat pozornost....uvolníš od toho svou pozornost a své uvědomnění...
Těžká věc, přestat kouřit, já vím....
Sen o tom, jak by to měl mít probuzený je jednou z největších překážek probuzení.
Návštěvník píše:Nevědomá stránka - Stín - je tvořen našimi neuvědomovanými pudy a touhami, touhami osobního já.
Ten, kdo svou nevědomou stránku zná nejméně, je jí ovlivněn nejvíce. Není si toho však vědom.
Pochopit to a vyvodit z toho pro sebe důsledky je začátek, pak člověk postupně začne chápat, proč reaguje, jak reaguje, co ho k tomu nutí.
Rozpoznávání vlastních nevědomých motivací a z nich vyplývajících tužeb vede k rozpouštění toho, co není v dosahu vědomí. Že to opravdu pomáhá, ví každý, kdo s tím má vlastní zkušenost.
crazy píše:Soudobá moderní společnost oněch osm žádostí propaguje každý den.
.................................................................................
https://cs.wikipedia.org/wiki/Napoleon_Hill
Začátkem všech úspěchů je touha. Pamatujte si to! Slabá touha přinese slabé výsledky, tak jako malý ohýnek vydá málo tepla.“
Cokoliv si lidská mysl dokáže představit a čemu dokáže uvěřit, toho lze dosáhnout.“
„Žít bez cílů je jako jít na výlet a nevědět kam.“
„Hýčkejte své vize a své sny, jako by to byly děti vaší duše, náznaky cílů, kterých nakonec dosáhnete.“
Když objevíte Světlo ve svém nitru, pochopíte, že jste vždy byli v samotném středu moudrosti. Při svém hlubším zkoumání toho, kým skutečně jste, se vší svou nehybností a zmatením, se svými strachy, touhami a deformacemi, naleznete pravého živoucího Boha.
Tehdy řeknete:
"Znal jsem Tě celý svůj život a nazýval Tě mnoha jmény.
Nazýval Tě matkou, otcem, dětmi. Nazýval Tě láskou.
Dával jsem Ti jména Slunce a květin. Nazýval Tě svým srdcem.
Ale nikdy, až dosud, jsem Tě nenazýval Sebou."
Emanuel
Návštěvník píše:Touha je silný a reflektovaný nenaplněný vztah k něčemu, co by si člověk přál, zejména když předmět touhy je vzdálený, neurčitý a naděje na splnění je malá. Od potřeby se liší stálostí a vzdáleností předmětu, od přání svou naléhavostí.
Návštěvník píše:Touha je silný a reflektovaný nenaplněný vztah k něčemu, co by si člověk přál, zejména když předmět touhy je vzdálený, neurčitý a naděje na splnění je malá. Od potřeby se liší stálostí a vzdáleností předmětu, od přání svou naléhavostí.
Návštěvník píše:Touha je silný a reflektovaný nenaplněný vztah k něčemu, co by si člověk přál, zejména když předmět touhy je vzdálený, neurčitý a naděje na splnění je malá. Od potřeby se liší stálostí a vzdáleností předmětu, od přání svou naléhavostí.
KDYŽ NĚCO OPRAVDU,
HLUBOCE A INTENZIVNĚ
CHCEŠ, AUTOMATICKY
TO K SOBĚ PŘITAHUJEŠ
Návštěvník píše:Návštěvník píše:Touha je silný a reflektovaný nenaplněný vztah k něčemu, co by si člověk přál, zejména když předmět touhy je vzdálený, neurčitý a naděje na splnění je malá. Od potřeby se liší stálostí a vzdáleností předmětu, od přání svou naléhavostí.KDYŽ NĚCO OPRAVDU,
HLUBOCE A INTENZIVNĚ
CHCEŠ, AUTOMATICKY
TO K SOBĚ PŘITAHUJEŠ
A KDYŽ TO KONEČNĚ ZÍSKÁŠ, CHVILKU JSI SPOKOJENÝ.
CHVILKU.
PAK NEZBÝVÁ NEŽ ZAČÍT TOUŽIT PO NĚČEM DALŠÍM.
Uživatelé procházející toto fórum: Žádní registrovaní uživatelé a 36 návštevníků