Nevědomá touha

[Pavla]

Petre, tobe to zrejme nevadi, ze tvoje relaxace je umela, podminena pritomnosti krabicky cigaret a zapalovace.. Ocividne jsi si toho i vedomy a dokazes nahlednout, ze bez tech smradlavych veci by jsisi nezarelaxoval..

Podle mne to je zcela obráceně,
ty cigára používám jako příměr (byt mně vlastní)

jakmile přestanu kouřit, tedy pustím svou blaženou závislost
tak se dostávám do velmi nepříjemného stavu tamasu - absták

a nezbývá mně nic jiného, nežli pustit svou touhu po cigaretách,
která samozřejmě vyvolává v mé psychice nepříjemné stavy

Takže, jakmile pustíš něco na čem jsi závislá,
dostaneš se do nepříjemného stavu tamasu a musíš tam zůstat tak dlouho, dokud tu touhu nepustíš

Až ji pustíš a uvolníš se od ní,
tak samozřejmě opustíš i ten tamas



A jak říkám, nemusí jít zrovna o závislost zvaná kouření,
jsou různé závislosti...

hele, nemam nastudovano, co je tamas , za to se omlouvam, ale jinak ano, takhle se rozpousti zavislosti.....

[Pavla]

Mým záměrem není ani tak psát o obvyklých závislostech,
jako cigára nebo psaní nebo cokoliv jiného,

ale o závislostech duchovních, které si člověk vybuduje praxí a touhou něco praktikovat a nějak na tom být duchovně a cítit se tak a tak a být takový či makový a praktikovat to a to...

zavislost je zavislost, duchovni, fyzicka, mentalni....opravdovy clovek nemusi byt zavisly.....svoboda... na vsech frontach

[Pavla]

Mým záměrem není ani tak psát o obvyklých závislostech,
jako cigára nebo psaní nebo cokoliv jiného,

ale o závislostech duchovních, které si člověk vybuduje praxí a touhou něco praktikovat a nějak na tom být duchovně a cítit se tak a tak a být takový či makový a praktikovat to a to...

ja mam rada celkovejsi pohled, teda pojmuti cloveka jako celku.... a k tomu patri i to telo a mysl (ktere dnesni moderni duchovnaci odsrkuji jako neco, co neexistuje a lzou si do kapsy, protoze prvni bolest hlavy nebo ukopnuty palec by je mohly privest k rozumu
.... v pojmuti cloveka jako celku je pak jedno, na jake urovni je spatrena zavislost........

[Pavla]

Nic nechtít, nic nemít a po ničem netoužit ....

říká Maharadž

Tedy to by asi měl být výsledek praxe,
ale proč by to nemělo být přímo praxí samou ???

To si musí každej zodpovědět sám, jestli v jeho praxi je nějaký chtění,
tedy pokud mu na tom záleží,
nebot jsou i praxe, kde je chtění vcelku chtěné....

rekla bych, ze tohle ten Maharadz docela vystihnul...... ale to nic nechtit, nic nemit, po nicem netouzit bude nasledovat jako prirozeny vysledek pravdivosti k sobe a uvedomeni si svych tuzeb a zavislosti.... nevim, jestli to jde udelat jako rozhodnuti, protoze to nekdo rekl, spis ne.... pred lety jsem zatouzila po miminku.... ta touha ovladla cele vedomi, kdyz jsem otehotnela, moje blazenost nemela mezi, uzivala jsem si kazdy den tehotenstvi, tesila se na svoje mimi..... ta touha musela byt naplnena.... kdybych si tehdy rekla, ze ta touha je spatna a rozhodla se ji nemit...ukryla by de do povedomi a strasila me ve snech, predpokladam.... ... jine touhy u sebe momentalne nepozoruju, nic, co by ch musela mit, ceho dosahnout, nevim, jestli to tak bude i zitra... rekla bych, ze podobnou ilnou touhu maji nemocni, touzici byt zdravi.... pohli by horou, aby tu touhu naplnili...

[Návštěvník]

Klidně mě požádej, ostatně požádat mě může kdokoliv o cokoliv.
Horší je, že mi to je celkem jedno, o co mě kdo žádá, pokud ta žádost není v souladu s Boží vůlí, tak je mu to na hovno a s tím nic nenaděláme.

Jj, Boží vůle je jen to, co nám vyhovuje,
s tím ostatním ať se jde bodnout

[Návštěvník]

Boží vůle může být, pokud jsi pravdivá, i to, co ti zrovna nevyhovuje.

Boží vůle je to, co se děje. Kdyby to tak nebylo, nedělo by se to.

Můžeš to co se děje brát osobně - nebo ne. Je běžné, že osobě něco vyhovuje a něco jiného ne.

[Návštěvník]

Tedy jsem tím prázdnem, ve kterém vidíš prd, když se na mě právě teď díváš.

Bůh promluvil. Tak to konečně uznejte, vy troubelíni nechápaví.

[Pavla]

Mně tedy kdyby někdo navrhnul, že bych měl přestat kouřit,
tak bych mu vysvětlil že nepřestanu,
protože kouřím rád a bylo by mě blbě...

blbě je člověku při snaze opustit jakoukoli závislost... Závislosti jsou fakt potvory, které se člověka drží...
Když kouříš rád, musel by jsi zřejmě najít něco, co děláš ještě raději a čas dříve vyplňovaný slastným kouřením, trávit tím, co děláš ještě raději,něco, co jde dělat stejně často....... Oblbnout tělo takhle zřejmě jde... Moje kamarádka, silná kuřačka, přestala z 20 cigaret denně den ze dne kouřit, když otěhotněla. Vydržela bez nějakých abstinenčních příznaků nekouřit po celé těhotenství a období kojení si nepotřebovala dát ani jednu cigaretu...... Pak zase začala znova denně kouřit svojí krabičku. Když otěhotněla znova po devíti letech, kouřit znova přestala, opět bez příznaků a absťáku....a znova začala,když kojit přestala... Přiznává, že kouří ráda, když je ve stresu, tak na uvolnění, když neví,co má dělat, když se na ní život sype, jsou to chvilky,kdy se cítí sama sebou a uvolněná... nijak zvlášť to neřeší, protože neví o ničem jiném, co by jí ze stresu pomohlo líp než ta cigareta-

Řekla bych, že těšení se na miminko, motivace, aby miminko bylo zdravé, snaha pro to udělat cokoli,byla v těhotenství silnější než závislost... Tedy zase ta láska. Láska,která se pak ve všedním života běhu s reálným dítětem po boku a se všemi povinnostmi okolo péče o ně, zase pomaličku vytratila a zmenšila na menší pramínek...

nebot předpokládám, že na psaním si nejspíš jen tak supervelkou závoislost nevybudujeme...

určitě menší,a méně nezdravou, než na kouření a rozhodně snadněji opustitelnou...

[Pavla]

No takto se postupuje povětšinou i v duchovnosti,

je ti slíbené něco nádherného (realizace) a je zhanobeno to co jsi žil (život ega)

a tak v obrátíš pozornost k tomu lepšímu a to horší opustíš...

To jsou prostě akty vůle ega, který se těší na nesmrtelnost a život věčný v nebi i na zemi a božím království atd.


či můžeš ještě případně začít blbnout s rozpouštěním připoutaností,
to je obzvlášt lákavé pro toho kdo trpí, ten si pak tímto aktem vůle značně polepší

tak ona cela duchovnost je o aktu vule.... komu je dobre, zije a na nejakou duchovnost ani nepomysli.... prirozene ma rad, sebe i druhe, je uvolneny,prirozene laskavy, umi se smat sam sobe, a s druhymi, ne jim... nepotrebuje druhe nijak provokovat... kdo ale poznal nejake nedobre, driv nebo pozdeji k duchovnosti dojde.... a s tou vuli.... a praktikovanim..... docela to zavrhujes, ale bez nacviku a driny se clovek nenauci ani jezdit na kole....pada, musi znova sebrat odvahu sednout na kolo i s odrenymi koleny.....muze to vzdat predcasne a rikat, kdyby to byl vule bozi, jezdil bych na kole, ale on to nechce.....nebo dre dal a jednoho dne se jizda stane prirzenosti...pak neni treba o ni mluvit, jde se dal.......

[Návštěvník]

je uvolneny,prirozene laskavy, umi se smat sam sobe, a s druhymi, ne jim... nepotrebuje druhe nijak provokovat...

Zasmát se sám sobě je dar od pánaboha, ale není zadarmo... chce to trochu té zvídavosti, kterou jsme měli kdysi hodně dávno... Pak už není hlavní utvrzovat se v tom, co vím, ale zkoušet objevit, co mi zatím uniká

[malpan]

...jakákoliv touha po čemkoliv a její naplňování je nesmysl.

jenže k tomuto filosofickému vnímání života je třeba dozrát přirozenou cestou, aby se z toho nestal nevědomý, sterilní život egem pozdvižený na rádoby něco

... mě to teď táhne do kina na film Transcendence... a tu touhu dnes nebo zítra naplním

[Linda]

Tazatel: Mně vždycky připadá, že pokud mám něco udělat, musí tu být nějaká touha nebo očekávání, aby vytvořily motivaci pro dotyčnou činnost. Jinak je s činností konec.

Raméš Balsekar: Každý psycho-fyzický organismus byl promítnut s určitými charakteristikami a ty nikdy fungovat nepřestanou.

Tazatel: I když chybí touha?

RB: Ano, i bez touhy, neboť touha je motivací, která s sebou neodmyslitelně nese pocit znepokojení. Bez motivace, která v sobě obsahuje pocit úzkosti, půjde práce mnohem snadněji. Tělo i mysl budou činné dál. Činnost se nezastaví jen proto, že neexistující „já“ řekne „Nemám už žádnou motivaci, tak proč bych měl dál pracovat?“ Vy žádnou práci neděláte. Psycho-fyzický organismus bude podle svých fyzických, mentálních a povahových dispozic dále pracovat na povinnostech, na které byl naprogramován.

Tazatel: Vypadá to, jako by v něm byly naprogramované i touhy.

RB: Ovšemže ano! Právě proto naslouchání tomu, co jsem říkal, může zmenšit touhy nebo přinést náhlý záblesk poznání „Je to tak!“ Anebo to nemusí mít vůbec žádný účinek. To působení, o kterém jste slyšel, není vůbec ve vašich rukou, není to záležitost vůle. Můžete jen čekat a vnímat, k čemu dochází.

Tazatel: Když všechny moje touhy odešly, tak nezáleží na tom, kde jsem nebo co dělám?

RB: Přesně tak. Nesejde na tom. O to tu jde... Mudrc Aštavakra definuje, co je spoutanost a co osvobození. Říká: „Když mysl po něčem touží nebo je něčím zarmoucená, je to spoutanost. Osvobození znamená, že mysl necítí touhu nebo utrpení, že nic nehodnotí souhlasně, nic nehodnotí nesouhlasně, že se necítí šťastná, že se necítí nešťastná.“

Lidská mysl, tak jak je vycvičená a podmíněná, teď okamžitě prohlásí: „Nesmím po ničem toužit. Nesmím nic odmítat.“ Ale mysl nedokáže rozpoznat, že netoužit po ničem znamená netoužit ani po poznání vlastní pravé přirozenosti. Toužení není jen touhou po nějaké věci, je i touhou po osvícení. Potřeba vědět, potřeba poznat svou pravou přirozenost, i to je touha a tuto touhu cítí „já“.

Vědomí mluví

[Linda]

Naplnění nebo neuspokojení svých tužeb vnímá osobní já.

Raméš Balsekar: "Když mysl nic nechce, když necítí touhu nebo utrpení, když je vyprázdněná, je to osvobození. Vyprázdněná mysl není totéž co prázdná mysl idiota; je to otevřená mysl, je tak bystrá, jak jen vůbec může být, ale není ovlivněná návyky. Nic nechce ani neodmítá, není naplněná vším možným. Není domovem ničeho. Je neobsazená. Nic neodmítá, po ničem nesahá, necítí se šťastná nebo nešťastná."

[Linda]

K probuzení může dojít jen zmizením osobního já, tj. vymizením jakékoliv snahy něco udělat

v naprostém sebeodevzdání Jsoucnosti, Vesmírné Inteligenci,
která všechno existující ze Sebe Samé vytváří





Cokoliv dalšího je marné, marné, marné

[Linda]

Co se stane, když v tu chvíli opustíš pozici toho, kdo ví, co je špatně, pustíš se toho kontrolora, který v Tobě ví, co je špatně a jenom tak spočineš v tichu srdce, ve kterém nic nevíš ?

Probuzený pozoruje, co je. Neposuzuje něco z toho jako dobré, a tak nevidí nic ani jako špatné.
Když je třeba zareagovat, jedná s tím, co právě je, způsobem, který je optimální pro všechny zúčastněné.

Když se ho někdo na něco zeptá, odpoví.

Jinak mlčí. Nemá potřebu všem vysvětlovat, jak je to správně.

[nejsem]

Nikoho ještě prozazím nějaký kecy přímo neosvobodily...

No, schopnej advokát dokáže divy..

[nejsem]

Asi takhle, člověk by se musel rodit slepej, hluchej bez citu,.. pak by se snad mohl dočkat nějaké originální myšlenky.. Ale asi by mu to bylo k prdu, pač by meměl reflexi.

[Návštěvník]

Prázdnota je Zdrojem všeho projeveného.

Na rozdíl od nicoty

[Návštěvník]

"Zabít Buddhu" = upustit od ulpívání na představě stavu buddhovství. A od ulpívání na tom, kdo podle tebe dosáhl stavu buddhovství.

[nop]

"Zabít Buddhu" = upustit od ulpívání na představě stavu buddhovství. A od ulpívání na tom, kdo podle tebe dosáhl stavu buddhovství.

To jistě platí v době, která je časově vzdálená od počátku, když bylo vše chápané jako svěží.
Proto také i u nás v Evropě okolo 1500 (patnáct století po zakladateli Ježíšovi) vznikla reformace, chtěli to oživit a zbavit se zvyklostí "nasbíraných cestou" po staletí. Dokonce snížili význam spisů napsaných později (v tradici) a vyzvedli heslo "sola scriptura", to znamená "jen samotné Písmo" a nehledět na to, kdo co psal později.
Kdybych to divné buddhistické vyjadřování porovnal s územím u nás, vidím rozdíl.
Když už se doporučuje a traduje "napodobení Krista" (jak to nazval Kempenský), potom potkat Krista nebo někoho kdo je dost vysoko a blíže Kristu by mohlo znamenat vítanou možnost naučit se něco a pokračovat. Proč zabít Krista (a pokračovat po svém)? Podobně proč "zabít arahata, Buddhu" ? Je to takový styl řeči, že kroutím nosem.