tohle je ve skutečnosti ta nejdůležitější věc v životě.
Učí se být šťastní. Řekla bych, že tohle je ve skutečnosti ta nejdůležitější věc v životě.
malpan píše:řekl bych, že nejdůležitější věcí je - přestat si myslet, že věci jsou takové, jak si myslíme, že jsou. To jsou jediné skutečné překážky, které máme. Pokud tohle dokážeme pustit, bude tu trvalá pohoda - co víc může jedinec udělat pro svůj pocit štěstí? - vždyť potom už stačí jen žít, jen být
to jsou stále akce ega, které praktikuje pouštění,
a protože mu to pouštění přijde důležité,
tak furt pouští
a nedokáže pustit to pouštění...
ale pust jsi zkousel, nebo ne? a pri pustu jsi dokazal nekourit....nebo ne?vostalpetr píše:Ale jako kuřák jenž je existencionálně ztotožněnej s kouřením,
(při kterém vypouštím nejen kouř z plic ale vypouští i všeliké starosti a úvahy apd.)
mám vcelku pochopení pro existencionální ztotožnění, na kterých jsme si vytvořili závislost,
které máme rádi a při kterých se cítíme dobře a které nás naplnují apd.
Mně se nechce pouštět kouření,
takže chápu, že někomu se nechce pustit praxi pouštění, protože je s ní spokojen a přináší mu výsledky,
někomu se nechce pouštět duchovních výsledků, jichž dosáhnul
apd.
Kdybych přestal kouřit, tak vím, že bych upadnul do velmi nepříjemné otupělosti
Do čeho by kdo upadnul někdo jiný kdyby pustil své připoutanosti nevím,
ale odhaduji že by skončil nejspíš v podobném stavu jako já....
Nepříjemný stav, temná noc duše nekuřáka....
V duchovní oblasti se dostavuje po nějaké vyšší zkušenosti, kdy se aktivuje oblast nevědomí
vostalpetr píše:ale pust jsi zkousel, nebo ne? a pri pustu jsi dokazal nekourit....nebo ne?
Já dokážu kouřit i ve spánku, nějakej půst mě nerozhází....
Půst
Půst je jednání jedince nebo společenské skupiny dané odmítáním příjmu potravy, jeho redukcí na minimum nebo omezením na vyhraněné, skromností charakterizované pokrmy, jež má mít pro postící se osobní pozitivní přínos.
Půst se používá nejen v náboženství pro asketické prostředky, které způsobují, že tělo nedostává, nač je zvyklé. Motivem může být zdraví, očištění nebo nelpění na hmotném a přimknutí se k tomu, co člověka přesahuje, případně snaha o upevnění tělesného zdraví a duševní pohody.
Půst v křesťanství
V křesťanství je půst nebo postní doba obdobím přípravy na Velikonoce. Nemusí jít tedy jen o odepření si jídla, ale také zřeknutí se čehokoliv, co je v životě postradatelné, zbytečné nebo překážející.[1] [2] V západní církvi začíná postní doba Popeleční středou a trvá 40 dní (kromě nedělí). Ve východních církvích začíná „Velký půst“ v pondělí 7. týdne před Velikonocemi a končí v pátek 9 dní před Velikonocemi.
Půst v katolictví
V západním (katolickém) prostředí se běžně dodržuje jako postní den pátek, nepřipadá li na ten den liturgické slavení na úrovni slavnosti. Běžný páteční půst znamená zřeknutí se masité potravy v daný den. Vedle tohoto existuje též tzv. půst újmy, praktikovaný na Popeleční středu a na Velký pátek. Tento půst znamená, že věřící pozře pouze jedno běžné - ovšem bezmasé - jídlo denně, a z ostatní potravy v ten den citelně ubere. Půst je omezen věkem. Postit se mají věřící po dovršení 14. roku věku do dovršení 60. roku věku.[3] Věřící mimo toto věkové rozmezí půstem vázání nejsou. Od povinnosti postit se, může být věřící dispensován ze zdravotních či jiných závažných důvodů. V takovém případě je buď dispensován zcela, nebo je mu knězem určen nějaký úkon zbožnosti, kterým je půst nahrazen.
Za porušení půstu se nepovažuje snědení ryby. Ryba se nepovažuje za „běžné“ maso, a je brána jako postní pokrm.
Půst v pravoslaví
Ve východním křesťanství (pravoslaví) je půst vnímán jako požívání "suché stravy", a je přísnější než v katolickém prostředí. Běžné postní jídlo nesmí obsahovat nejen maso, ale rovněž cokoliv, co je živočišného původu (vejce, mléko a výrobky z nich), zakázán je rovněž olivový olej a alkohol. Na rozdíl od katolického prostředí se za postní jídlo nepovažuje ryba. Půst je možno zmírnit ve čtyřech stupních:
1.) povolení vína a oleje (nejmenší možná úleva)
2.) povolení ryby
3.) povolení veškerého jídla s výjimkou masa
4.) úplné zproštění povinnosti postit se[4]
Půst v židovství
V judaismu existují veřejné postní dny (hebrejsky: תענית ציבור, ta'anit cibur), které zahrnují 7 různých půstů (5 malých a 2 velké), vztahující se k různým událostem. Postní dny mají v judaismu velký význam, jsou neodmyslitelně spojeny s duševní očistou, sebezpytováním a studiem a jsou zároveň obdobou oběti, neboť namísto obětovaného zvířete, a jeho masa a tuku, člověk „spaluje“ (obětovává) „své maso a svůj tuk“.
Související články
Masopust
Hladovka
Abstinence
Ramadán
http://cs.wikipedia.org/wiki/P%C5%AFst
přestat si myslet, že věci jsou takové, jak si myslíme, že jsou. ... už stačí jen žít, jen být
ten stav je neprijemnej, ale jen poprve... pri kazdem dalsim pokusu je to mene neprijemne... pak zjistis, ze jsi cely den nejedl a je ti stAle dobre... zadny abstinencni priznak, zadvostalpetr píše:Pavla píše:mne se velice osvedcuje vstupovat zamerne do stavu, ktere jsou vnimany jako neprijemne a dovolovat jim se rozpoustet.... tedy zavislosti se zamerne zbavovat.... Ten prvotni hrozne neprijemny pocit neboli abstak dovolit prozit.... se vsim vsudy... Teda kurak nejsem, ale zavslost na jidle je taky hrozne silna, coz se u vedomeho pustu krasne projevi, vcetne neprijemnych abstinencnich priznaku... tak tri prvni dny...pak nastane neuveritelna zmena...fyzicko psychicko dusevne duchovni...
Je to stejný jako u cigaret,
jen to nemá tak rychlej nástup jako ty cigára,
což by mohlo být tím, že nejíš 20 krát denně, zatímco klidně kouříš 20 denně
je to princip TND,
vcelku nepříjemnej stav bez (Boha, žvance, cigaret)
taky tak - vtípekTohle je vlákno ...nikoliv vlákno ...(to je jen for)
vostalpetr píše:Může se jistě stát (bez ohledu na to, ve kterém energetickém poli relaxace/meditace započala), že se potřeba ega něco udělat a relaxovat/meditovat v průběhu relaxace/meditace nerozplyne; ego je natolik silné, že k puštění - ke skutečné relaxaci - nedošlo a dál přetrvává určité fyzicko-psychické napětí.
No o tom jsem spal,
když se naučíš padat nějakým směrem,
tak budeš padat tím směrem...
Kterým směrem padat budeš padat se učí pomocí vůle a zaměření pozornosti tím směrem...
Kdo se to pak naučí, ten už to pak nevidí že padá tím natrénovaným směrem,
pozornost jej tam automaticky spontánně vede,
nebot to už umí...
Je uvolněnej ?
No dozajista jo...ale je uvolněnej v nějakým směru...
vostalpetr píše:já zas tak velký problémy nemám s ničím,
jakš takš mě to myslí, cítím se vcelku OK,
a život se mně vcelku daří
hele, nemam nastudovano, co je tamas , za to se omlouvam, ale jinak ano, takhle se rozpousti zavislosti.....vostalpetr píše:Petre, tobe to zrejme nevadi, ze tvoje relaxace je umela, podminena pritomnosti krabicky cigaret a zapalovace.. Ocividne jsi si toho i vedomy a dokazes nahlednout, ze bez tech smradlavych veci by jsisi nezarelaxoval..
Podle mne to je zcela obráceně,
ty cigára používám jako příměr (byt mně vlastní)
jakmile přestanu kouřit, tedy pustím svou blaženou závislost
tak se dostávám do velmi nepříjemného stavu tamasu - absták
a nezbývá mně nic jiného, nežli pustit svou touhu po cigaretách,
která samozřejmě vyvolává v mé psychice nepříjemné stavy
Takže, jakmile pustíš něco na čem jsi závislá,
dostaneš se do nepříjemného stavu tamasu a musíš tam zůstat tak dlouho, dokud tu touhu nepustíš
Až ji pustíš a uvolníš se od ní,
tak samozřejmě opustíš i ten tamas
A jak říkám, nemusí jít zrovna o závislost zvaná kouření,
jsou různé závislosti...
vostalpetr píše:Mým záměrem není ani tak psát o obvyklých závislostech,
jako cigára nebo psaní nebo cokoliv jiného,
ale o závislostech duchovních, které si člověk vybuduje praxí a touhou něco praktikovat a nějak na tom být duchovně a cítit se tak a tak a být takový či makový a praktikovat to a to...
ja mam rada celkovejsi pohled, teda pojmuti cloveka jako celku.... a k tomu patri i to telo a mysl (ktere dnesni moderni duchovnaci odsrkuji jako neco, co neexistuje a lzou si do kapsy, protoze prvni bolest hlavy nebo ukopnuty palec by je mohly privest k rozumuvostalpetr píše:Mým záměrem není ani tak psát o obvyklých závislostech,
jako cigára nebo psaní nebo cokoliv jiného,
ale o závislostech duchovních, které si člověk vybuduje praxí a touhou něco praktikovat a nějak na tom být duchovně a cítit se tak a tak a být takový či makový a praktikovat to a to...
vostalpetr píše:Nic nechtít, nic nemít a po ničem netoužit ....
říká Maharadž
Tedy to by asi měl být výsledek praxe,
ale proč by to nemělo být přímo praxí samou ???
To si musí každej zodpovědět sám, jestli v jeho praxi je nějaký chtění,
tedy pokud mu na tom záleží,
nebot jsou i praxe, kde je chtění vcelku chtěné....
Klidně mě požádej, ostatně požádat mě může kdokoliv o cokoliv.
Horší je, že mi to je celkem jedno, o co mě kdo žádá, pokud ta žádost není v souladu s Boží vůlí, tak je mu to na hovno a s tím nic nenaděláme.
Uživatelé procházející toto fórum: Žádní registrovaní uživatelé a 21 návštevníků