Nevědomá touha

[Pavla]

Ale jako kuřák jenž je existencionálně ztotožněnej s kouřením,
(při kterém vypouštím nejen kouř z plic ale vypouští i všeliké starosti a úvahy apd.)

mám vcelku pochopení pro existencionální ztotožnění, na kterých jsme si vytvořili závislost,

které máme rádi a při kterých se cítíme dobře a které nás naplnují apd.

Mně se nechce pouštět kouření,
takže chápu, že někomu se nechce pustit praxi pouštění, protože je s ní spokojen a přináší mu výsledky,
někomu se nechce pouštět duchovních výsledků, jichž dosáhnul
apd.

Kdybych přestal kouřit, tak vím, že bych upadnul do velmi nepříjemné otupělosti

Do čeho by kdo upadnul někdo jiný kdyby pustil své připoutanosti nevím,
ale odhaduji že by skončil nejspíš v podobném stavu jako já....

Nepříjemný stav, temná noc duše nekuřáka....

V duchovní oblasti se dostavuje po nějaké vyšší zkušenosti, kdy se aktivuje oblast nevědomí

ale pust jsi zkousel, nebo ne? a pri pustu jsi dokazal nekourit....nebo ne?

[Pavla]

ale pust jsi zkousel, nebo ne? a pri pustu jsi dokazal nekourit....nebo ne?

Já dokážu kouřit i ve spánku, nějakej půst mě nerozhází....

tak to neni pust

[Pavla]

mne se velice osvedcuje vstupovat zamerne do stavu, ktere jsou vnimany jako neprijemne a dovolovat jim se rozpoustet.... tedy zavislosti se zamerne zbavovat.... Ten prvotni hrozne neprijemny pocit neboli abstak dovolit prozit.... se vsim vsudy... Teda kurak nejsem, ale zavslost na jidle je taky hrozne silna, coz se u vedomeho pustu krasne projevi, vcetne neprijemnych abstinencnich priznaku... tak tri prvni dny...pak nastane neuveritelna zmena...fyzicko psychicko dusevne duchovni...

[Návštěvník]

Není půst, jako půst....a pamatujte si, ryba není zvíře, je to rostlina...

Půst

Půst je jednání jedince nebo společenské skupiny dané odmítáním příjmu potravy, jeho redukcí na minimum nebo omezením na vyhraněné, skromností charakterizované pokrmy, jež má mít pro postící se osobní pozitivní přínos.

Půst se používá nejen v náboženství pro asketické prostředky, které způsobují, že tělo nedostává, nač je zvyklé. Motivem může být zdraví, očištění nebo nelpění na hmotném a přimknutí se k tomu, co člověka přesahuje, případně snaha o upevnění tělesného zdraví a duševní pohody.

Půst v křesťanství

V křesťanství je půst nebo postní doba obdobím přípravy na Velikonoce. Nemusí jít tedy jen o odepření si jídla, ale také zřeknutí se čehokoliv, co je v životě postradatelné, zbytečné nebo překážející.[1] [2] V západní církvi začíná postní doba Popeleční středou a trvá 40 dní (kromě nedělí). Ve východních církvích začíná „Velký půst“ v pondělí 7. týdne před Velikonocemi a končí v pátek 9 dní před Velikonocemi.

Půst v katolictví

V západním (katolickém) prostředí se běžně dodržuje jako postní den pátek, nepřipadá li na ten den liturgické slavení na úrovni slavnosti. Běžný páteční půst znamená zřeknutí se masité potravy v daný den. Vedle tohoto existuje též tzv. půst újmy, praktikovaný na Popeleční středu a na Velký pátek. Tento půst znamená, že věřící pozře pouze jedno běžné - ovšem bezmasé - jídlo denně, a z ostatní potravy v ten den citelně ubere. Půst je omezen věkem. Postit se mají věřící po dovršení 14. roku věku do dovršení 60. roku věku.[3] Věřící mimo toto věkové rozmezí půstem vázání nejsou. Od povinnosti postit se, může být věřící dispensován ze zdravotních či jiných závažných důvodů. V takovém případě je buď dispensován zcela, nebo je mu knězem určen nějaký úkon zbožnosti, kterým je půst nahrazen.

Za porušení půstu se nepovažuje snědení ryby. Ryba se nepovažuje za „běžné“ maso, a je brána jako postní pokrm.

Půst v pravoslaví

Ve východním křesťanství (pravoslaví) je půst vnímán jako požívání "suché stravy", a je přísnější než v katolickém prostředí. Běžné postní jídlo nesmí obsahovat nejen maso, ale rovněž cokoliv, co je živočišného původu (vejce, mléko a výrobky z nich), zakázán je rovněž olivový olej a alkohol. Na rozdíl od katolického prostředí se za postní jídlo nepovažuje ryba. Půst je možno zmírnit ve čtyřech stupních:

1.) povolení vína a oleje (nejmenší možná úleva)

2.) povolení ryby

3.) povolení veškerého jídla s výjimkou masa

4.) úplné zproštění povinnosti postit se[4]

Půst v židovství

V judaismu existují veřejné postní dny (hebrejsky: תענית ציבור, ta'anit cibur), které zahrnují 7 různých půstů (5 malých a 2 velké), vztahující se k různým událostem. Postní dny mají v judaismu velký význam, jsou neodmyslitelně spojeny s duševní očistou, sebezpytováním a studiem a jsou zároveň obdobou oběti, neboť namísto obětovaného zvířete, a jeho masa a tuku, člověk „spaluje“ (obětovává) „své maso a svůj tuk“.


Související články
Masopust
Hladovka
Abstinence
Ramadán
http://cs.wikipedia.org/wiki/P%C5%AFst

[malpan]

přestat si myslet, že věci jsou takové, jak si myslíme, že jsou. ... už stačí jen žít, jen být

[Pavla]

mne se velice osvedcuje vstupovat zamerne do stavu, ktere jsou vnimany jako neprijemne a dovolovat jim se rozpoustet.... tedy zavislosti se zamerne zbavovat.... Ten prvotni hrozne neprijemny pocit neboli abstak dovolit prozit.... se vsim vsudy... Teda kurak nejsem, ale zavslost na jidle je taky hrozne silna, coz se u vedomeho pustu krasne projevi, vcetne neprijemnych abstinencnich priznaku... tak tri prvni dny...pak nastane neuveritelna zmena...fyzicko psychicko dusevne duchovni...

Je to stejný jako u cigaret,
jen to nemá tak rychlej nástup jako ty cigára,
což by mohlo být tím, že nejíš 20 krát denně, zatímco klidně kouříš 20 denně

je to princip TND,

vcelku nepříjemnej stav bez (Boha, žvance, cigaret)

ten stav je neprijemnej, ale jen poprve... pri kazdem dalsim pokusu je to mene neprijemne... pak zjistis, ze jsi cely den nejedl a je ti stAle dobre... zadny abstinencni priznak, zad
ny stres, zadna TND.... podle me to tak funguje u kazde zavislosti, vcetne koureni i zaviosti na internetu a jinych... ziskana svoboda je a vnitrni sila...fajn.....

[malpan]

Tohle je vlákno ...nikoliv vlákno ...(to je jen for)

taky tak - vtípek

[Linda]

Může se jistě stát (bez ohledu na to, ve kterém energetickém poli relaxace/meditace započala), že se potřeba ega něco udělat a relaxovat/meditovat v průběhu relaxace/meditace nerozplyne; ego je natolik silné, že k puštění - ke skutečné relaxaci - nedošlo a dál přetrvává určité fyzicko-psychické napětí.

No o tom jsem spal,
když se naučíš padat nějakým směrem,
tak budeš padat tím směrem...

Kterým směrem padat budeš padat se učí pomocí vůle a zaměření pozornosti tím směrem...

Kdo se to pak naučí, ten už to pak nevidí že padá tím natrénovaným směrem,
pozornost jej tam automaticky spontánně vede,
nebot to už umí...

Je uvolněnej ?

No dozajista jo...ale je uvolněnej v nějakým směru...

Ten směr, o kterém mluvíš, je v původním záměru, a ten nepřetrvává.

Dá se to dost snadno ověřit: když se během nějaké činnosti nebo práce rozpozná konkrétní ulpění a upustí se od něj, v tom okamžiku se samo od sebe uvolní i fyzické tělo. Přímo tě to trkne, tak výrazný rozdíl to je.

Kdyby přetrvával záměr (směr, směřování... možná bys to nazval návykem upouštět od sebeztotožňování), vyvolával by napětí i dál a tělo by se neuvolnilo.

Energetická těla (fyzické, pránické, mentální, emocionální...) jsou vzájemně propojená, k napětí nebo k uvolnění dochází ve všech současně, a je jedno, ve kterém z nich se spustilo uvolnění, jestli v důsledku pochopení, nebo fyzickou relaxací.

[Linda]

Odkud se bere ta neustálá starost a potřeba dokazovat, že ego se nevědomky účastní všeho, co se obecně nazývá nějakým druhem sádhany?

Tohle mi opravdu vrásky nedělá.

Podstatné je, že díky jakékoliv poctivé sádhaně se vnímání zjemňuje. Není už tolik otupené tamasem, ani strhované radžasickou chtivostí. Proto se čím dál jasněji rozpoznávají příčiny a důsledky – dají se rozpoznat stejně jako u každého jiného přírodního procesu. A když si člověk po čase všimne, že sklony reagovat pod vlivem nevědomých závislostí postupně slábnou (některé rychleji, u jiných to probíhá pomaleji), úměrně tomu, jak ubývá sebeztotožňování s nimi, přejde ho potřeba pořád hlídat, jestli je to už dost dokonalé, jestli není v jeho reakcích ještě nějaký ten vliv ega.

Tak ať si je

Je Její starost, co - a jestli - si s tím něco udělá. Představa, že je potřeba do toho vesmírné Inteligenci neustále kafrat a zabývat se obavami, jestli ten návrat k Sebe-rozpoznání je už podle představy lidského ega naprosto "správný", jestli v tom není nedejbože ještě nějaké to ego, je vysloveně legrační.

Proč?

Je to jako kdyby si snová osoba (která probuzením zanikne) pořád hlídala, jestli to probouzení ze sna probíhá konečně bez chybičky -
jestli ona sama ho nedejbože nějak neovlivňuje...

...například tím, že potřebuje mít nad vším dohled, aby se to dělo jediným - podle ní - "správným" způsobem

[Linda]

já zas tak velký problémy nemám s ničím,
jakš takš mě to myslí, cítím se vcelku OK,
a život se mně vcelku daří

To je dost zřejmý

i tvá neutuchající chuť otloukat druhým o hlavu cokoliv, co řeknou

(něco si vždycky vymyslíš, nejseš přece blbec )


a dokazovat jim tak pořád znovu, že houby vědí,
že správně je to jedině tak, jak to vidíš ty


Proč ne, ego se nějak bavit musí

[Pavla]

Petre, tobe to zrejme nevadi, ze tvoje relaxace je umela, podminena pritomnosti krabicky cigaret a zapalovace.. Ocividne jsi si toho i vedomy a dokazes nahlednout, ze bez tech smradlavych veci by jsisi nezarelaxoval..

Podle mne to je zcela obráceně,
ty cigára používám jako příměr (byt mně vlastní)

jakmile přestanu kouřit, tedy pustím svou blaženou závislost
tak se dostávám do velmi nepříjemného stavu tamasu - absták

a nezbývá mně nic jiného, nežli pustit svou touhu po cigaretách,
která samozřejmě vyvolává v mé psychice nepříjemné stavy

Takže, jakmile pustíš něco na čem jsi závislá,
dostaneš se do nepříjemného stavu tamasu a musíš tam zůstat tak dlouho, dokud tu touhu nepustíš

Až ji pustíš a uvolníš se od ní,
tak samozřejmě opustíš i ten tamas



A jak říkám, nemusí jít zrovna o závislost zvaná kouření,
jsou různé závislosti...

hele, nemam nastudovano, co je tamas , za to se omlouvam, ale jinak ano, takhle se rozpousti zavislosti.....

[Pavla]

Mým záměrem není ani tak psát o obvyklých závislostech,
jako cigára nebo psaní nebo cokoliv jiného,

ale o závislostech duchovních, které si člověk vybuduje praxí a touhou něco praktikovat a nějak na tom být duchovně a cítit se tak a tak a být takový či makový a praktikovat to a to...

zavislost je zavislost, duchovni, fyzicka, mentalni....opravdovy clovek nemusi byt zavisly.....svoboda... na vsech frontach

[Pavla]

Mým záměrem není ani tak psát o obvyklých závislostech,
jako cigára nebo psaní nebo cokoliv jiného,

ale o závislostech duchovních, které si člověk vybuduje praxí a touhou něco praktikovat a nějak na tom být duchovně a cítit se tak a tak a být takový či makový a praktikovat to a to...

ja mam rada celkovejsi pohled, teda pojmuti cloveka jako celku.... a k tomu patri i to telo a mysl (ktere dnesni moderni duchovnaci odsrkuji jako neco, co neexistuje a lzou si do kapsy, protoze prvni bolest hlavy nebo ukopnuty palec by je mohly privest k rozumu
.... v pojmuti cloveka jako celku je pak jedno, na jake urovni je spatrena zavislost........

[Pavla]

Nic nechtít, nic nemít a po ničem netoužit ....

říká Maharadž

Tedy to by asi měl být výsledek praxe,
ale proč by to nemělo být přímo praxí samou ???

To si musí každej zodpovědět sám, jestli v jeho praxi je nějaký chtění,
tedy pokud mu na tom záleží,
nebot jsou i praxe, kde je chtění vcelku chtěné....

rekla bych, ze tohle ten Maharadz docela vystihnul...... ale to nic nechtit, nic nemit, po nicem netouzit bude nasledovat jako prirozeny vysledek pravdivosti k sobe a uvedomeni si svych tuzeb a zavislosti.... nevim, jestli to jde udelat jako rozhodnuti, protoze to nekdo rekl, spis ne.... pred lety jsem zatouzila po miminku.... ta touha ovladla cele vedomi, kdyz jsem otehotnela, moje blazenost nemela mezi, uzivala jsem si kazdy den tehotenstvi, tesila se na svoje mimi..... ta touha musela byt naplnena.... kdybych si tehdy rekla, ze ta touha je spatna a rozhodla se ji nemit...ukryla by de do povedomi a strasila me ve snech, predpokladam.... ... jine touhy u sebe momentalne nepozoruju, nic, co by ch musela mit, ceho dosahnout, nevim, jestli to tak bude i zitra... rekla bych, ze podobnou ilnou touhu maji nemocni, touzici byt zdravi.... pohli by horou, aby tu touhu naplnili...

[Návštěvník]

Klidně mě požádej, ostatně požádat mě může kdokoliv o cokoliv.
Horší je, že mi to je celkem jedno, o co mě kdo žádá, pokud ta žádost není v souladu s Boží vůlí, tak je mu to na hovno a s tím nic nenaděláme.

Jj, Boží vůle je jen to, co nám vyhovuje,
s tím ostatním ať se jde bodnout

[Návštěvník]

Boží vůle může být, pokud jsi pravdivá, i to, co ti zrovna nevyhovuje.

Boží vůle je to, co se děje. Kdyby to tak nebylo, nedělo by se to.

Můžeš to co se děje brát osobně - nebo ne. Je běžné, že osobě něco vyhovuje a něco jiného ne.

[Návštěvník]

Tedy jsem tím prázdnem, ve kterém vidíš prd, když se na mě právě teď díváš.

Bůh promluvil. Tak to konečně uznejte, vy troubelíni nechápaví.

[Pavla]

Mně tedy kdyby někdo navrhnul, že bych měl přestat kouřit,
tak bych mu vysvětlil že nepřestanu,
protože kouřím rád a bylo by mě blbě...

blbě je člověku při snaze opustit jakoukoli závislost... Závislosti jsou fakt potvory, které se člověka drží...
Když kouříš rád, musel by jsi zřejmě najít něco, co děláš ještě raději a čas dříve vyplňovaný slastným kouřením, trávit tím, co děláš ještě raději,něco, co jde dělat stejně často....... Oblbnout tělo takhle zřejmě jde... Moje kamarádka, silná kuřačka, přestala z 20 cigaret denně den ze dne kouřit, když otěhotněla. Vydržela bez nějakých abstinenčních příznaků nekouřit po celé těhotenství a období kojení si nepotřebovala dát ani jednu cigaretu...... Pak zase začala znova denně kouřit svojí krabičku. Když otěhotněla znova po devíti letech, kouřit znova přestala, opět bez příznaků a absťáku....a znova začala,když kojit přestala... Přiznává, že kouří ráda, když je ve stresu, tak na uvolnění, když neví,co má dělat, když se na ní život sype, jsou to chvilky,kdy se cítí sama sebou a uvolněná... nijak zvlášť to neřeší, protože neví o ničem jiném, co by jí ze stresu pomohlo líp než ta cigareta-

Řekla bych, že těšení se na miminko, motivace, aby miminko bylo zdravé, snaha pro to udělat cokoli,byla v těhotenství silnější než závislost... Tedy zase ta láska. Láska,která se pak ve všedním života běhu s reálným dítětem po boku a se všemi povinnostmi okolo péče o ně, zase pomaličku vytratila a zmenšila na menší pramínek...

nebot předpokládám, že na psaním si nejspíš jen tak supervelkou závoislost nevybudujeme...

určitě menší,a méně nezdravou, než na kouření a rozhodně snadněji opustitelnou...

[Pavla]

No takto se postupuje povětšinou i v duchovnosti,

je ti slíbené něco nádherného (realizace) a je zhanobeno to co jsi žil (život ega)

a tak v obrátíš pozornost k tomu lepšímu a to horší opustíš...

To jsou prostě akty vůle ega, který se těší na nesmrtelnost a život věčný v nebi i na zemi a božím království atd.


či můžeš ještě případně začít blbnout s rozpouštěním připoutaností,
to je obzvlášt lákavé pro toho kdo trpí, ten si pak tímto aktem vůle značně polepší

tak ona cela duchovnost je o aktu vule.... komu je dobre, zije a na nejakou duchovnost ani nepomysli.... prirozene ma rad, sebe i druhe, je uvolneny,prirozene laskavy, umi se smat sam sobe, a s druhymi, ne jim... nepotrebuje druhe nijak provokovat... kdo ale poznal nejake nedobre, driv nebo pozdeji k duchovnosti dojde.... a s tou vuli.... a praktikovanim..... docela to zavrhujes, ale bez nacviku a driny se clovek nenauci ani jezdit na kole....pada, musi znova sebrat odvahu sednout na kolo i s odrenymi koleny.....muze to vzdat predcasne a rikat, kdyby to byl vule bozi, jezdil bych na kole, ale on to nechce.....nebo dre dal a jednoho dne se jizda stane prirzenosti...pak neni treba o ni mluvit, jde se dal.......

[Návštěvník]

je uvolneny,prirozene laskavy, umi se smat sam sobe, a s druhymi, ne jim... nepotrebuje druhe nijak provokovat...

Zasmát se sám sobě je dar od pánaboha, ale není zadarmo... chce to trochu té zvídavosti, kterou jsme měli kdysi hodně dávno... Pak už není hlavní utvrzovat se v tom, co vím, ale zkoušet objevit, co mi zatím uniká