Jarda Malej píše: A tak nám třeba reálně existující kvantový fyzik oznámí že čas s prostorem neexistují.
V tomhle je právě, Jardo, ten zakopanej pes.
Pokud poznáváš, čím skutečně jsi a čím skutečně nejsi, tak mizí všechna Tvá ztotožnění, všechny Tvé role, všechny determinace a uvědomuješ se ve finále jen jako čisté vědomé nekonečné Bytí, samadhi.
Když se pak z téhle meditace, ve které poznáváš Skutečnost, vrátíš do toho snu - projekce mysli, tak najednou je tady někdo, kdo je fyzikem, volem, mudrcem...
Ta projekce mysli a smyslů je skvělá, všechno má své místo a řád, Bůh nehraje v kostky, ale je potřeba, aby ta meditace zůstala stále i při té smyslomentální projekci.
Je tady projev fyzika, ano, ale ten, kdo tím fyzikem je, je zase totéž Bytí. Je to možné si tohle zcela reálně uvědomit jako lásku, která je stále stejná, jen má různý projev.
Ten svět není pak mimo Tebe, ale projev světa je v Tobě.
Na rozdíl od Mudrce který když si třeba pochutnává na koláči, konstatuje že "ten koláč je dobrý,"
čímž ztvrzuje že on i koláč existují.
Dobré je si uvědomit, že tahle slova byla jeho poslední na smrtelné posteli. Tedy, bylo tady užívání si existence při plném vědomí pomíjivosti pomíjivého, při plném uvědomění neměnnosti toho, kým jsme.
Opuštění těla je pak něco jako odchod z kina bez lítosti, že ten film končí.
Je to jako uložení se večer do postele, kde usíná naše iluze a zůstává vědomá pravá skutečnost.
Proč by to koneckonců neměl říct, když jsou pro něho i po prozření zase jenom
"hory horami a řeky řekami?"
Smyslové vnímání zůstává stejné, ale ta existence hor, řek a toho všeho už není stejná.
Ta existence je prozářená Bytím, v tom je ta nesmírná krása.
Jsou tady, jsme tu my kteří je vnímáme, je tu jen taková drobnost.
Není to skutečné.
Není to ani skutečné a ni neskutečné, těžko to narvat do nějaké specifikace, která by byla pro mysl stravitelná.
Jediná specifikace, která mi teď v téhle chvíli připadá smysluplná, když si uvědomuji, co to tady kdo píše, snad je, že to je nádherné, že jsi a díky za to.
Ale ani tohle nebude stravitelné pro mysl, pokud bude připoutaná k iluzi oddělenosti a to uvědomění bude klouzat jen po povrchu. Tohle můžeš poznávat jako pravdivé jen z největší hloubi nitra.
V té nejtišší meditaci, ve které nikdo nic neví.
Díky.
