Nadpřirozené schopnosti

[Návštěvník]

představ si celý vesmír na obloze..a ted si představ že ty jsi celý vesmír a že celý vesmír je zároven v tobě,obojí se prolíná samo v sobě, skrze mysl nepochopitelné....

Pokud vím, tak se tomu říká siddhi - duchovní síly (nadpřirozené schopnosti)

siddhi jsou síly ne sebeuvědomování se v čemkoliv

Existuje osm Siddhi (duchovních sil). Podle Markendéja Purány jsou to
Anima (schopnost zmenšit se),
Mahima (schopnost zvětšit se),
Garima (schopnost nabývat váhu),
Laghima (schopnost stát se beztížným),
Prapti (schopnost se všude dostat),
Prakamja (schopnost vědět o přání druhých),
Íšttva (schopnost být ve stavu absolutního božství) a
Vašttva (schopnost vše si podrobit).

když se mám dostat do stavu vědomí, že
" představ si celý vesmír na obloze..a ted si představ že ty jsi celý vesmír a že celý vesmír je zároven v tobě,obojí se prolíná samo v sobě, skrze mysl nepochopitelné",
když se mám tedy sebeuvědomovat jako celý vesmír, tak se musím zvětšit (Mahina) do nekonečna a být ve stavu absolutního božství ( Íšttva), jinak by to byla jen fantazijní představa, nikoli mystický výsledek.
Většinou tato mystická zkušenost přichází nečekaně, že si meditující vůbec nevšimne jak se to stalo, má dojem, že o to vůbec neusiluje, že je to jakási milost Boží. Znám tyhle stavy, kdy se vědomí v meditaci rozšíří, třeba přes celý vesmír s hvězdami,. nebo přes celou zářící prázdnotu, nebo se stane rovnou tím zářivým světlem prázdnoty.
Ale tím, že tyhle stavy si dotyčný neřídí vědomě, protože to ještě neumí, neznamená, že to není možné nastolit vědomě, za použití oněch uvedených duchovních sil. Kdyby to nešlo, tak ty síly nebudou na onom seznamu.

[rafael]

návštěvníku/nice.. musím ti poděkovat protože přesně takto sem to na začátku tohoto vlákna myslel.. bohužel jsem to řekl a napsal svými slovy (možná ne každý mě pochopil jak sem to myslel) , nezlobím se ale na nikoho ani mi nevadí ani jedna reakce na můj příspěvek.. sem rád že jsi to našel/a a dal do příspěvku, děkuji moc.. taky sem rád že lidi ve foru začali hledat a psát reakce proč co a jak ,a to bylo taky účelem.., ještě jednou děkuji

Já jsem to tak také myslela, když jsem pro Janu ofotila kousek textu od K.Minaříka a pak do tohoto vlákna vložila celou kapitolu z oné Minaříkovy knihy.
Proto jsem se tě také ptala, co si ty představuješ pod slovem osvícení.
V textu od K.Minaříka je totiž jen tak mimochodem napsáno, že:

Jak z předcházejícího textu vyplývá, je základem mystického vývoje ovládání mysli jejím potlačováním a soustředěním pozornosti. Ovládnete-li myšlenky a začnete-li udržovat pozornost v napětí tím, že ji budete usměrňovat do nitra, vznikne v nitru jakýsi druh prázdnoty. Cizí myšlení a jednání v ní způsobuje vlny, které mohou být zachovány (čteny).

což odpovídá:

Nejprve chci realizovat Boha. Pak budu pomýšlet na dosažení těchto psychických sil

ano přesně tak mysl se musí obrátit do nitra.. děkuji ti

[rafael]

Šrí Brahmam a jeho poselství Ticha a Míru


V srpnu 2011 jsme měli v Praze možnost navštívit satsangy Šrí Brahmama, osvíceného mudrce z Indie. Jeho učení je cestou k seberealizaci, je to učení Átmavičary, tedy dotazování se po našem pravém Já a prodlévání v meditaci bez myšlenek.

Přítomnost v blízkosti Šrí Brahmama je naplněna tichem a klidem. Mysl zastavuje svoji činnost a otvírá se naše srdce, kde sídlí Nejvyšší Já – The Supreme Power, jak říká Šrí Brahmam.

Když mysl ztichne a nás tato síla naplní, mysl již nemá možnost nás připoutat a s myšlenkami se tedy neztotožňujeme, i když tam stále nějaké být mohou. Je to určitbrahý stupeň samádhí. V tomto stavu je to vědomí, kdo myšlenky pozoruje a ne mysl.

Cesta k objevení pravého Já není lehká, vyžaduje čistou a silnou (disciplinovanou, pozitivní) mysl, jisté životní podmínky a upřímnou touhu z celého srdce.

Všichni totiž chceme realizaci. Ale kdo chce? Jen mysl, která má nějakou představu, co to realizace je. Jak můžeme tedy toužit po realizaci, když po ní usilujeme myslí? Jsme opravdu ochotni odevzdat vše, naprosto vše co si myslíme, vlastníme, cítíme? Jsme ochotni vzdát se duchovních prožitků, které nejsou trvalé a tedy jsou opět klamem mysli, schopností siddhi, které jsou jen pro posílení ega, ale nemají trvalý charakter – přesto však na jejich dosažení lpíme. Protože toto vše je mysl. Mysl, která se mění a vodí nás za nos.

V józe existuje na stovky a možná i tisíce technik, které slibují dosažení různých stavů, stavů však jen dočasných, a kolik lidských myslí, tolik technik. Domníváme se, že když je budeme všechny umět, tak určitě docílíme realizace. Jsou to však jen hračky pro mysl.

Čím víc jich budeme umět, o to víc jich budeme chtít poznat a zdokonalovat, a koneckonců jen řekneme, jak jsme lepší než jiní, protože 10 či kolik let děláme skvělou praxi. Ale realizace, stav trvalého klidu, stále nepřichází, jelikož ten je skrytý někde za egem.

Realizace není stav, kdy vše víme, čteme minulost, budoucnost, ovládáme čáry-máry siddhi.
Je to stav, kde není ani světlo ani tma. Je to čirý stav bytí bez mysli, naplněn štěstím, blahem, tichem a naprostou jednotou se vším.

Někde jsem četla, že realizovaný člověk ovládá všechny siddhi, ale nemá touhu je demonstrovat. Šrí Brahmam říká, že Realizace Já, je nejvyšší siddhi, tak proč usilovat o ty nižší.

Vše složité, čemu jsem věřila, Šrí Brahmam rozťal mečem ticha a hlubokého klidu, který nosím v srdci. Vše, co jsem věřila, že úsilím dosáhnu, se rozpadlo. Jako by mi strhnul šátek z očí, a mluvil přímo do mého srdce.

Odkaz, který nám Šrí Brahmam zanechal, je jednoduchý a přesto pro většinu lidí nesmírně obtížný.

autor článku janka korchánová

[Návštěvník]

A kdy začnete stavět hranice a upalovat ty, co tvrdí, že siddhi má každý živý tvor, jen je neumí používat?

[Návštěvník]

Nepoužívat něco, když to vůbec neumíš, je něco jiného, než když to nepoužíváš, přestože to umíš dobře.

volná citace z knih T.Pratchetta

[Návštěvník]

Nejprve chci realizovat Boha

To je jako když se snová osoba v nočním snu rozhodne, že zrealizuje vlastní probuzení ze sna.
Jenže snová osoba nemůže zrealizovat své probuzení - ona probuzením zmizí.

Klamná domněnka snové osoby o její vlastní reálnosti a přesvědčení, že může dosáhnout probuzení, umožňují pokračování snové iluze.

Plně tohle pochopit a přijmout vede paradoxně k rozpouštění představy snové osoby o její vlastní reálnosti, a tím dochází k jejímu slábnutí.

Bhakticky se to dá nazvat naprostým sebeodevzdáváním "Kéž je jen Ono".