Je mně mě líto

[Návštěvník]

nevím, jestli si zvyknu na nějaký nový já.

Co když bude protivný, nebo seriozní, nebo ženský ?

Nebuj, na novou formu si zvykneš. Tvoje jáčko ti bude drahý v každý podobě, do který se vtělí, stejně jako je ti drahý teď.
Pochop, že

to drahý já je pořád stejný

- miluje samo sebe, nenechá na sebe dopustit, a bude milovat sebe samo i příště

tak proč se toho obávat?

[nop]

Co když budu mít příště takový já, co samo sebe nebude milovat ???

To opravdovický já nejde nemilovat, jedině kdyby ses k němu nehlásil a chtěl jsi ze sebe dělat něco jiného, než jsi.

Co takhle anorexie s bulímií? Prý se žena v takové situaci nemiluje sama.
Ale já si myslím, že si to nepůsobí sama. Připadá mi, že v hrdle je usazený dravý pták, který zobanem polyká veškerou potravu a nutí jíst dál. Znal jsem kamarádku s tímto problémem. Popsala mi to. Pak jsouc plná potravy vypije litr až dva teplé vody, aby to mohla vyvrátit. A druhou nachystanou lahví vyčistí ústa kloktáním. Pak si lehne a přikryje se dekou (aby byla v teple).
Cítí se lehce jako by se vznášela. Stojí jí to za to, možná by se tomu sle vyhnula, ale neubrání se tomu.
Ježíš na poušti také lačněl, ale předtím se nepřecpal a nezvracel.
Psychložky říkají, že anorektičky sebe nemají rády, a že je třeba "být pevně zakotvená v sebelásce", ale já říkám, že možná tam je cizí bytost, nenasytný pták skrytý uvnitř, takže nejde o to nemít se ráda (a šílet za představou tenkého těla), ale neumět vzdorovat.

[Návštěvník]

- miluje samo sebe, nenechá na sebe dopustit, a bude milovat sebe samo i příště

No fakt nevím,
nebot jsem moc tu psychologii nestudoval,
ale vím, že někteří lidé mají blbý já, takže sami sebe nemilujou
a navíc si ještě kvůli tomu že se nemilujou připadají provinile, takže pak už se vůbec nemilujou

Co když budu mít příště takový já, co samo sebe nebude milovat ???

To bys musel mít už v tomhle životě sám k sobě odpor a sám sebe odmítat.

Když se budeš stejně jako teď držet skálopevného rozhodnutí, že si do ničeho nenecháš nikým kecat a budeš dělat jen to, co tvému já vyhovuje, tak se s tímhle rozhodnutím narodíš i příště.

Změní se jen tělo, to je jako vyměnit kabát, ale obsah pokračuje dál stejný

[Návštěvník]

ale já mám to svý já tak oblíbený a jsme spolu tak symbioticky sžití, že jeden bez druhýho nedáme ani ránu,
takže mně na rozdíl od vás na mým já záleží..

No vidíš, to je záruka, že to tak bude pokračovat i dál, je to superpojistka i pro příště. Funguje ouplně zadarmo a nedá se zrušit jinak než tím, že začneš pozorovat to jáčko jako něco, co tu prostě jen je - jenom prázdnej energetickej šmudlík, vlastně jen hejbání energie

To je fakt nebezpečný, mohlo by ho to ohrozit nebo dokonce zrušit

[nop]

- miluje samo sebe, nenechá na sebe dopustit, a bude milovat sebe samo i příště

.....Co když budu mít příště takový já, co samo sebe nebude milovat ???

To bys musel mít už v tomhle životě sám k sobě odpor a sám sebe odmítat.
Když se budeš stejně jako teď držet skálopevného rozhodnutí, že si do ničeho nenecháš nikým kecat a budeš dělat jen to, co tvému já vyhovuje, tak se s tímhle rozhodnutím narodíš i příště.
Změní se jen tělo, to je jako vyměnit kabát, ale obsah pokračuje dál stejný

Ano, a to co se přenese (říkejme tomu vlastní duše) bude podle buddhistické nauky "zaujaté stejným okruhem předmětů". neříká se jak a s jakým dopadem.
Petr se bude asi věnovat literatuře, píše dobře a dost. Generál Patton se přiznal ve štábu, že byl už dříve válečníkem (bylo to zachyceno v jeho životopisném filmu), takže dělal totéž. Na bojišti u Kartága si pamatoval postup boje s římským vojskem a odkud která armáda postupovala.
Takže to odpovídá slovům básníka Paula Whitmana, opakovaným v básni Stébla trávy "já jsem tam byl".
Klaus určitě předtím dělal s penězi.
Jeden mnich z řádu Servítů (sv. Gabriel) se narodil ve 20. století a už jako kluk si dělal z kamenů napodobeniny oltáře a hrál si tak okolo. Pak když dospěl, vstoupil do kláštera, kde se stal knězem a měl k dispozici opravdový oltář. Ti, kdo ho znali to brali tak, že měl určené být knězem a že to určení se projevovalo v dětství. Ale co když si to vybral sám jako když jdeme po vyšlapané pěšině? Je proto vhodné žít už teď správným životem. Dneškem všechno nekončí.
Dionýzios Areopagita psal a svědčil, že slyšel kázání apoštola Pavla v Athénách na pahorku Areopág. Ale vědci odhalili, že jeho spisy byly napsané v 5. století. Je to jasný případ reinkarnace, a zabýval se zase náboženstvím, tehdy i potom.

[Návštěvník]

Já si přece nedělám starosti s nějakým pravým Já, ale dělám si starosti se svým osobním nepravým já, které jsem pracně v tomto životě vybudoval, a které pokud teorie reinkarnace je pravdivá, budu muset opět znovu pracně budouvat...

Čím míň ho buduješ, tím víc je pravé.

[Návštěvník]

ale já mám to svý já tak oblíbený a jsme spolu tak symbioticky sžití, že jeden bez druhýho nedáme ani ránu,
takže mně na rozdíl od vás na mým já záleží..

No vidíš, to je záruka, že to tak bude pokračovat i dál, je to superpojistka i pro příště. Funguje ouplně zadarmo a nedá se zrušit jinak než tím, že začneš pozorovat to jáčko jako něco, co tu prostě jen je - jenom prázdnej energetickej šmudlík, vlastně jen hejbání energie

To je fakt nebezpečný, mohlo by ho to ohrozit nebo dokonce zrušit

Fakt si tohle myslíš ???

Kdykoliv se pozoruje obyčejná fyzikální hra energií (ať fyzických, nebo mentálních), buď ji pozoruje osobní já a tím ji samo nenápadně ovlivňuje (například svým zájmem ji pozorovat), nebo dochází k pozorování pozorovaného čistým vědomím a jáčko se tak najednou ocitne zcela mimo hru: zmizí stejně jako při hlubokém spánku.

Tyhle dva naprosto různé stavy pozornosti ovšem jáčko nerozlišuje (jak by taky mohlo, když při jednom z nich není) a nemůže takovou možnost vůbec připustit: trvá na tom, že ono se účastní jakéhokoliv pozorování. Jde mu o holý život, proto podle něj nesmí existovat možnost neosobního pozorování - hrozil by mu tak skutečný konec.

Konec těla sice taky vnímá dost nelibě, ale když to nastane, zjistí, že jeho mentální podoba naštěstí přežila. Na chvíli sice přišlo o svůj dosavadní kabátek, jenže pak si nahromaděná energie dosavadních sklonů vynutí vznik dalšího kabátku a hra může spokojeně pokračovat dál.

Žádný strach, osobní já se o sebe umí postarat

[Návštěvník]

S tím starost nemám,
pravý nebo levý,
důležitý je, že je moje oblíbený...

Čím víc ho máš rád, tím oblíbenější ho máš.

[Návštěvník]

Žádný strach, osobní já se o sebe umí postarat

No ale už to nebudu já, bude to jiný já a bude v jiným těle...

Budeš to pořád Ty, akorát v jiném těle.
Když si převlíkneš šaty, tak jsi to pořád taky Ty,
ale můžeš se s nimi ztotožnit a tak v žebráckých hadrech se můžeš cítit jako žebrák a v luxusních jako král a nebo taky obráceně a nebo se můžeš v obojím cítit jako spráskanej pes a nebo ti to může bejt jedno, co máš na sobě a uvědomovat si svoje milovaný já.

[Linda]

pouze si uvědomí že vše je energie a i ono samo je energie,
tak si tady může rozpoutat jakoukoliv energetickou orgii

Tak to připadá teoretikovi

Ve skutečnosti v okamžiku, kdy se egoistický pocit rozpozná a přátelsky se přijme jako čistá, prvotní Energie, je ten pocit najednou pryč - ve zlomku vteřiny rozpustil sám. Prostě se s ním skamarádíš a rozpoznáš ho jako Energii .. to je všechno

Třeba tě něco pořádně naštve..... uvidíš ten pocit jako Energii - a naštvanost je pryč ... jako by nikdy nevznikla.
Neuvěřitelný... jako když si všimneš fleku na gatích, vzpomeneš si na čistidlo - a flek je v tu ránu pryč, jako by nikdy nebyl

Stejně to funguje na strach, smutek, cokoliv dalšího...

Možná že úcta a láska k té Energii způsobí, že se to samo s Ní sjednotí, kdoví

Je to pohodlný - pro lenochy dzogdžeňáky

[Návštěvník]

Copak k egoistickým pocitům patří jen ty negativní?

Ego má různý pocity, jéje, od těch nejvzteklejších až po ty nejláskyplnější

a užívá si je, od toho je přece má

[nop]

A z čeho budeš mít největší radost, že nebudeš muset platit daně.

.....a 149 000 vyvolených svatých duší...

12 x 12 000 svatých duší neboli 144 000 celkem.
To je divné, že před 2000 lety měli tak špatné mínění o tom, jak málo lidí se podle jejich víry dostane do nebe, kolik bude těch vyvolených z mnoha set miliard lidí, žijících během těch dvou tisíc let na této planetě...pouze 144 tisíc, zanedbatelný počet, pouze 72 za jeden rok...

Používala se dvanáctková početní soustava, 12 měsíců v roce, dvanáct hodin dne a 12 hodin noci, to je počítání ještě z Babylonie, odkud pocházel Abrahám.
Jeho vnuk Jákob měl 12 synů a tak vzniklo 12 pokolení Izraelských.
Dvanáct to je slovně tucet. Polovina 6 = půl tuctu (i vejce se tak balí, po deseti a po šesti).
5 x 12 = šedesát = kopa, a proto hodina má 60 minut a minuta má 60 vteřin.
A 12 x 12 je veletucet = 144. A v každém ze 12 pokolení bude 12 tisíc, to je 12 x 12 x 1000 to je 144.000 lidí.
Zjevení jana počítalo, že se brzy naplní, takže těch 144.000 se čekalo už tehdy. Takže my opožděně čekáme 2000 let.
Jehovisté uzavřeli v roce cca 1935 tento počet, kteří mohou být při přijímání (chleba a vína) a čekali brzo příchod JK, a ono nic, takže zanedlouho vymřou všichni, kdo patřili ještě do počtu 144.000. Ostatní mohou přeměnu chleba a vína na Tělo a Krev Páně jen sledovat (jsou nadbyteční, nad těch 144.000), takže dnes většina to jen sleduje jako "připomínku Večeře" a nepřijímají, tak mi to alespoň vysvětlila má známá, která je Jehovistka.

[nop]

Mně se více líbíí 149 000
jednak je jich víc,
a navíc je to taková obchodnická cena,
viděli jste snad v obchodě, aby se něco prodávala za 144 ?

149 není dělitelné (souměřitelné) třemi ani čtyřmi