Empatie

Re: Empatie

Nový příspěvekod Návštěvník » úte 05. čer 2018 13:09:45

vostal petr píše:
Neboj, především díky Tvým negativitám, které tu na ni a na ostatní chrlíš, má možnost dál a dál tady projevovat láskyplný přístup a znovu a znovu tak posilovat ten pozitivní aspekt ega.

Tím se bohužel znovu a znovu blokuje možnost, aby bylo


já ji za sladký kydy naopak nakopu zadek...

Je to od Tebe opravdu laskavé, že chrlením svých negativit tak umožňuješ,
aby ve svých reakcích na to co píšeš pořád znovu v sobě aktivovala a posilovala pozitivní aspekt svého ega

:yes:
Návštěvník
 

Re: Empatie

Nový příspěvekod Návštěvník » úte 05. čer 2018 13:11:40

vostal petr píše:cílem karmajogy je poznání že nejsem konatel,

a k tomu lze nejlépe dojít přes jednoduchou činnost, nikoliv skrze činnost jenž na nás působí negativně,

a do které jsme pocitově zaangažovaní a vězíme v tom až po uši

a musíme si to kompenzovat nákejma pozitivismama...

Si, seňore.
Návštěvník
 

Re: Empatie

Nový příspěvekod Návštěvník » úte 05. čer 2018 13:15:10

Návštěvník píše:
vostal petr píše:cílem karmajogy je poznání že nejsem konatel,

a k tomu lze nejlépe dojít přes jednoduchou činnost, nikoliv skrze činnost jenž na nás působí negativně,

a do které jsme pocitově zaangažovaní a vězíme v tom až po uši

a musíme si to kompenzovat nákejma pozitivismama...


PS. nebo jako potřeba kompenzovat něčí chování negativitama.
Návštěvník
 

Re: Empatie

Nový příspěvekod Jana » úte 05. čer 2018 14:50:58



1) Může být celé to osobní prožívání vyřazeno z provozu. Může zmizet schopnost vnímat vnitřně cokoliv odděleně, může zmizet i láska, kdy nic s ničím nemá nic společného, žádná blaženost, žádná radost, žádné štěstí, nic. Není to špatný stav. Je to jen KLID, kterému nic nechybí. I náznak čehokoliv víc by byl navíc, zbytečný, nepatřičný, nic nechybí, nic není ani dobré, ani špatné, prostě nic. Klid, který nemá chybu. Co chtít víc? Vyvanutí, které nemá problém nebýt nic. Nic víc nemůže být něco víc.

2)A může tady být to, o čem tady celé roky píšu, nádherná blažená existence, která je vším, která je láskou, Božstvím, krásou, štěstím, spojením.

Je možné ochutnat obojí.

Nebýt ničím, i být vším.

3) Případně je možné být jen něčím a tím ostatním nebýt a pak je tady možné celé spektrum prožívání všeho možného.

4) A nakonec je tady i to čtvrté, kdy tohle vše je jedno.


Z dimenze 1) se mohou jevit ostatní dimenze jako neskutečné a dimenze 1) jako jediná skutečná.
Z dimenze 2) se mohou jevit ostatní dimenze jako neskutečné a dimenze 2) jako jediná skutečná .
Z dimenze 3) se mohou jevit ostatní dimenze jako neskutečné a dimenze 3) jako jediná skutečná.
Z dimenze 4) thuria - vše je jedním, ani skutečné a ani neskutečné

Proto se může například jevit z dimenze 1) nebo 3) dimenze 2) jako neskutečná, iluzorní, případně jako kompenzace negativity
Jana
moderátor
 
Příspěvky: 10236
Registrován: pon 25. črc 2011 20:38:09

Re: Empatie

Nový příspěvekod Návštěvník » úte 05. čer 2018 15:48:04

Kdyby po mnoho let bylo součástí mé profese pečovat v nemocnici o těžce zraněné a umírající děti, asi jediný způsob, jak to dělat, by bylo úplně popřít existenci čehokoliv negativního. Odmítala bych vnímat jakékoliv negativní projevy duality (rovnou bych je prohlásila za neskutečné), ale intenzivně bych vnímala všechny pozitivní projevy duality, a měla bych radost ze všeho pozitivního (bez potřeby uvidět to pozitivní i svou radost z toho jako něco neskutečného). Odpojila bych se tím od vnímání jednoho z obou pólů duality, toho negativního, protože tak často vnímat hrozné utrpení bezmocných dětí i jejich zoufalých rodičů, když neexistuje už žádná lékařská možnost to ovlivnit, by asi stejně jako u každého citlivého člověka velmi brzy vedlo k totálnímu zhroucení. Jediná možnost, jak tuhle profesi dlouhodobě, po celé roky dělat, by byla naprosto odmítat existenci čehokoliv negativního. Bylo by pak ovšem nezbytné neustále znovu a znovu se v tom přesvědčení utvrzovat – přesvědčováním každého, kdo to vidí jinak.

Mohla by se objevit šance připustit existenci všech těch negativních projevů a začít je vnímat stejně, jako se vnímají všechny pozitivní?

Ochota plně vnímat a přijímat obojí, tedy nejen to, co se v dualitě vnímá jako pozitivní, ale i všechno, co se vnímá jako negativní, včetně příležitosti uvidět, že obojí je projevem Všetvořícího Bytí, by se (možná) objevila až v důchodu, když každodenní kontakt s trpícími a umírajícími dětmi skončil. Ale těžko říct, jak velká bude šance připustit konečně existenci něčeho, co po celou dobu až doteď prostě existovat nesmělo.

Tady asi člověk nic nezmůže, nezbývá než přijmout, že to tak prostě je.

A popřát, aby – až k tomu dojde – zmizela potřeba pokaždé utéct k představě, že "Nic z toho, co trpící právě prožívá, neexistuje. Neexistuje (jeho) tělo, (jeho) pocity, (jeho) myšlenky, protože je jen Já " - na rozdíl od toho, co se vnímá jako pozitivní a u čeho nevzniká zájem uvidět, že ani nic z toho, co je oblažující, včetně vlastní radosti z toho neexistuje, protože je jen Já.

Jednou možná odložení toho růžového ochranného krunýře bude úlevou, která dá sílu unést dodatečnou konfrontaci se všemi odmítnutými negativními pocity, uloženými kdesi v podvědomí, protože vnímat je by tehdy bylo naprosto zničující.
Návštěvník
 

Re: Empatie

Nový příspěvekod Jana » úte 05. čer 2018 16:09:45

Návštěvník píše: Odmítala bych vnímat jakékoliv negativní projevy duality (rovnou bych je prohlásila za neskutečné), ale intenzivně bych vnímala všechny pozitivní projevy duality, a měla bych radost ze všeho pozitivního (bez potřeby uvidět to pozitivní i svou radost z toho jako něco neskutečného).


A co když to může být i jinak:

"A viděl Bůh, že je to dobré - tím jsem začal. Tedy, já nemám právo Mu kritizovat Jeho Dílo, nebo hanět neb tím opovrhovat. Tím jsem si ohromně zjednodušil celou moji cestu. Tedy začal jsem považovat vše za dobré, neboť On to učinil. Abych od uvažování přešel k jistotě, začal jsem o věcech, které mě potkávaly, myslet znovu, oprošťovat a jak já říkám, zapustil jsem to do Jeho Božského Světla. A On mi to vracel objasněné, osvětlené Jeho Moudrostí. Z toho mi přišlo poznání: přestal jsem myslet na Něj a začal jsem myslet Jím, jednat Jím, mluvit Jím. Přestal jsem jít cestou k Němu a rázem jsem se postavil na Jeho stanovisko. Byla to naprostá katastrofa. Celý svět, celé mé vědění, celé mé já se rozbilo na cimprcampr, že z toho byl úplný otřes, zemětřesení. A tu jsem poznal v okamžiku, jak je to hrozně jednoduché k Němu dojít. Prostě - vyhodit sama sebe, celou dušičku i s tělem, se vším, s myšlenkami, s vůlí, touhou, plány, se všemi ctnostmi i nectnostmi, hříchy a dobrými skutky - to jest, změnit vědomí, přestat mít vědomí lidské, vědomí oddělenosti, dvojnosti a dosadit na trůn Jeho Vědomí.
viewtopic.php?f=302&t=3055&start=10#p136884


Kde chceš hledat něco negativního, když Bůh je tím vším, co existuje? Vždyť i ty Vostálpetrovo projevy jsou z celistvějšího pohledu tím co může přispívat k osvobození od připoutaností k představě zranitelné osoby. Tedy nemusí být na ně nutně nahlíženo jako na něco negativního.

Odpojila bych se tím od vnímání jednoho z obou pólů duality, toho negativního, protože tak často vnímat hrozné utrpení bezmocných dětí i jejich zoufalých rodičů, když neexistuje už žádná lékařská možnost to ovlivnit, by asi stejně jako u každého citlivého člověka velmi brzy vedlo k totálnímu zhroucení. Jediná možnost, jak tuhle profesi dlouhodobě, po celé roky dělat, by byla naprosto odmítat existenci čehokoliv negativního. Bylo by pak ovšem nezbytné neustále znovu a znovu se v tom přesvědčení utvrzovat – přesvědčováním každého, kdo to vidí jinak.

Pokud bys vnímala děti jako ega, jako to, co je nějak omezeno, pak třeba ano. Pokud bys v nich poznávala božství, lásku, tak bys s tím nepotřebovala nic dělat. Nemám zájem Tě přesvědčovat, že to musíš vidět stejně jako já, ale popisuješ svou představu, která vůbec neodpovídá tomu, co poznávám. Jen Tě na to upozorňuji, že je možné se v tom nezachytávat.

Vpustit na své místo Boha a zmizet ze scény, jako ten, kdo něco chce, kdo má nějaký záměr, kdo má představu o tom, že ví, co s tím.

Pak tu zůstává jen láska, hravost existence, žádný problém. Problém může mít jen osobní mysl.

Mohla by se objevit šance připustit existenci všech těch negativních projevů a začít je vnímat stejně, jako se vnímají všechny pozitivní?


"A viděl Bůh, že je to dobré - tím jsem začal. Tedy, já nemám právo Mu kritizovat Jeho Dílo, nebo hanět neb tím opovrhovat. Tím jsem si ohromně zjednodušil celou moji cestu. Tedy začal jsem považovat vše za dobré, neboť On to učinil. Abych od uvažování přešel k jistotě, začal jsem o věcech, které mě potkávaly, myslet znovu, oprošťovat a jak já říkám, zapustil jsem to do Jeho Božského Světla. A On mi to vracel objasněné, osvětlené Jeho Moudrostí. Z toho mi přišlo poznání: přestal jsem myslet na Něj a začal jsem myslet Jím, jednat Jím, mluvit Jím. Přestal jsem jít cestou k Němu a rázem jsem se postavil na Jeho stanovisko. Byla to naprostá katastrofa. Celý svět, celé mé vědění, celé mé já se rozbilo na cimprcampr, že z toho byl úplný otřes, zemětřesení. A tu jsem poznal v okamžiku, jak je to hrozně jednoduché k Němu dojít. Prostě - vyhodit sama sebe, celou dušičku i s tělem, se vším, s myšlenkami, s vůlí, touhou, plány, se všemi ctnostmi i nectnostmi, hříchy a dobrými skutky - to jest, změnit vědomí, přestat mít vědomí lidské, vědomí oddělenosti, dvojnosti a dosadit na trůn Jeho Vědomí.viewtopic.php?f=302&t=3055&start=10#p136884


:D

Promiň. pokud chceš zkoumat, co s tím. Zkus si to alespoň jednou přečíst. Třeba mi budeš rozumět.
Jana
moderátor
 
Příspěvky: 10236
Registrován: pon 25. črc 2011 20:38:09

Re: Empatie

Nový příspěvekod Návštěvník » úte 05. čer 2018 16:33:02

Necítím potřebu přesvědčovat člověka, který si zatím nemůže dovolit vnímat i druhou část duality, tu negativní.

Je pochopitelné, že taková situace v něm vyvolává neutuchající potřebu přesvědčovat neexistující "druhé" , že existuje pouze jedna část duality, ta pozitivní, považuje to za Poznání nad protiklady, a objevuje se v něm nutkání znovu a znovu své přesvědčení neexistujícím "druhým" dokazovat.

I to je součást Hry na projevení.

Obrázek
Návštěvník
 

Re: Empatie

Nový příspěvekod Tara » úte 05. čer 2018 17:04:25

"A viděl Bůh, že je to dobré - tím jsem začal. Tedy, já nemám právo Mu kritizovat Jeho Dílo, nebo hanět neb tím opovrhovat. Tím jsem si ohromně zjednodušil celou moji cestu. Tedy začal jsem považovat vše za dobré, neboť On to učinil. Abych od uvažování přešel k jistotě, začal jsem o věcech, které mě potkávaly, myslet znovu, oprošťovat a jak já říkám, zapustil jsem to do Jeho Božského Světla. A On mi to vracel objasněné, osvětlené Jeho Moudrostí. Z toho mi přišlo poznání: přestal jsem myslet na Něj a začal jsem myslet Jím, jednat Jím, mluvit Jím. Přestal jsem jít cestou k Němu a rázem jsem se postavil na Jeho stanovisko. Byla to naprostá katastrofa. Celý svět, celé mé vědění, celé mé já se rozbilo na cimprcampr, že z toho byl úplný otřes, zemětřesení. A tu jsem poznal v okamžiku, jak je to hrozně jednoduché k Němu dojít. Prostě - vyhodit sama sebe, celou dušičku i s tělem, se vším, s myšlenkami, s vůlí, touhou, plány, se všemi ctnostmi i nectnostmi, hříchy a dobrými skutky - to jest, změnit vědomí, přestat mít vědomí lidské, vědomí oddělenosti, dvojnosti a dosadit na trůn Jeho Vědomí.viewtopic.php?f=302&t=3055&start=10#p136884

To je sice pěkná citace, ale z tvých úst jen opět citace :-)
Je rozdíl, když to někdo skutečně žije a když o tom někdo stále jen kecá :-)
Psala jsem, že znám jednu holčinu, no, pravda, ještě je starší o něco, co já a té to prostě věřím, protože ona svííííítíííí a od ní mi vůbec nevadí slova o lásce, je hodně zbožná takovou tou klasickou zbožňující vírou, miluje jednoho pana faráře, chodí na bohoslužby, jezdí po světě po samých těch poutních místech a dělí se o to vše na svém profilu na FB, každý den začíná nějakým krátkým úryvkem z Bible..... a já, coby řekněme pohan, samosvůjce :-) ji to věřím.... a když druhé osloví, že jsou Láskou, já ji to prostě věřím, protože to fakt žije.
Ale, Jani, tobě to prostě nevěřím :-)
Uživatelský avatar
Tara
 
Příspěvky: 1962
Registrován: stř 20. lis 2013 9:44:22

Re: Empatie

Nový příspěvekod Tara » úte 05. čer 2018 17:08:20

Jako to nevěřím i Petrovi, že je takový drsňák. Možná i proto, že jsem se s ním taky jednou sešla osobně. Asi ho to blbnutí a vložení se do role drsňáka baví a zaplňuje tak svůj čas. Nějak.... touhle rolí :-)
Uživatelský avatar
Tara
 
Příspěvky: 1962
Registrován: stř 20. lis 2013 9:44:22

Re: Empatie

Nový příspěvekod Tara » úte 05. čer 2018 17:16:57

Čemu věřím, že takoví skutečně jsou a že to tak i žijí je Návštěvník/ce, která často píše o emocích a potřebě rozpoznávat a rozpouštět...

Potom Hmle, i když na mě je jeho uvažování ještě trochu těžké, protože to mám ještě jinak, ale zaplaťbůh za něj, tady, i když kdoví, na jak dlouho se zdrží :-)

Potom to věřím i Pelvanovi a Ruyninovi, kteří to mají podobně, cesta bádání, sezení, praktikování....

Nop, "stará škola" a tím nemyslím vůbec věk, encyklopedické uvažování s prvky víry ....

To jsou tak asi všichni, kteří se tady častěji zdržují...
Uživatelský avatar
Tara
 
Příspěvky: 1962
Registrován: stř 20. lis 2013 9:44:22

PředchozíDalší

Zpět na Co mě napadá

Kdo je online

Uživatelé procházející toto fórum: Žádní registrovaní uživatelé a 1 návštěvník