Tři typy duševního klidu

[Jana]

Óm Šrí Paramátmane Namaha

Otázka: „Mohl byste, prosím, objasnit rozdíl mezi procesem
duchovního očišťování a pouhým libováním si v různých impresích,
představách a prožitcích?“
Odpověď: Ve své podstatě již duše každého člověka čistá je. Duch
nemůže být jiný než čistý. Pouze z nevědomosti se ztotožňujeme s tělem,
s myslí, s emocemi, s věcmi, se vztahy, s penězi a s rolemi tak, že
zapomínáme na čistotu a proces očišťování a libujeme si v potěšeních
hmotného světa.
Ptáte se na rozdíl. Duchovní pročišťování s sebou do života přináší
klid. Naopak pokud vás namísto vnitřního míru naplňuje požitek, potom
jde o užívání si nějakého typu potěšení. Může jít o potěšení z nějaké
hmotné záležitosti i potěšení v souvislosti s nějakou myšlenkou, fantazií
či emocí. Takto můžete rozpoznat rozdíl.
Pro dosažení trvalého, plného míru není potřeba nic odnikud získávat,
protože klid je součástí naší vlastní přirozenosti. Mír a Duch nejsou od
sebe odlišné. Než však nakonec dospějeme k tomuto nejvyššímu stavu,
zažíváme tzv. sattvický klid.
I člověk, u nějž převládá kvalita tamasu, zažívá určitý klid. Jeho klid
má však podobu lhostejnosti, lenosti a ospalosti. Jde spíše o iluzi klidu
než o skutečný klid. Nikdy nemůže přinést naplnění.
Také člověk s převahou kvality radžas, když se oddává nějakému
požitku, zažívá určité uvolnění. Tento klid je však narušován různými
dalšími faktory a není skutečný – je iluzí vznikající ze sebezapomenutí.
V pití, sexu či jiných požitcích zapomínáme na své bolestivé vzpomínky,
ale i na svou pravou přirozenost. Na okamžik přichází určitá úleva, která
brzy odezní.

Postupně začíná v životě hledajícího převažovat kvalita sattvy a s ní
přicházejí i záblesky míru. Duchovní hledající by však měl směřovat
k tomu, aby přesáhl i sattvický mír. Protože i tento druh vnitřního míru
hledajícího vnitřně svazuje a vytváří blok na cestě. Je však velmi obtížné
dostat se až za kvalitu sattvického klidu. Daleko snadnější je osvobodit se
z ocelových pout než zpřetrhat pouta zlatá. Je těžké se jich vzdát.
Hledající, u něhož převládá kvalita sattvy, čerpá potěšení z jemnějších
forem sattvické radosti a má tendenci si jich užívat.
Podívejme se k tomuto tématu do Bhagavadgíty.
Bhagavadgíta, kapitola 14, verš 5:
„Sattva, radžas a tamas - tyto tři guny zrozené z Přírody připoutávají
nepomíjející duši k tělu, Ardžuno.“
Bhagavadgíta, kapitola 14, verš 6:
„Z nich sattva, která je neposkvrněná, je osvěcující a bezchybná,
Ardžuno; spoutává ztotožněním se s radostí a moudrostí.“
Když vstoupí do života duchovního hledající více sattvy a dostává se
mu určitého štěstí a vhledu do duchovní moudrosti, stávají se i kvality
sattvy překážkou k dalšímu vývoji a je těžké se z tohoto vnitřního pouta
osvobodit.
Bhagavadgíta, kapitola 14, verš 7:
„Ardžuno, poznej vlastnosti kvality radžas, která je vášnivé povahy,
zrozená z touhy a připoutanosti. Svazuje duši ulpěním na činnostech
a jejich ovoci.“
Takový člověk je neustále zaneprázdněný nějakou činností. Stále se
také zabývá tím, čeho svojí aktivitou dosáhne. Připoutanost k vlastním
činům a jejich ovoci svazuje duši.
Bhagavadgíta, kapitola 14, verš 8:
„A poznej tamas, klamající všechny ty, kdo pohlížejí na své tělo jako
na své vlastní já, jakožto zrozený z nevědomosti. Spoutává duši skrze
pomýlenost, netečnost a spánek.“
Takový člověk by nejraději celý den pospával. Pokud ho vyzvete
k meditaci, nevrle vás pošle pryč. Proč by vylézal z postele, když je mu
tam dobře? Takový postoj má ke všemu. Nezaujme ho ani možnost projít
se po pěkné zahradě. „Nechápu, proč bych měl dobrovolně opustit teplo
vyhřáté postele,“ reaguje tamasicky orientovaný člověk na vaše výzvy.
Kvality uvedených tří gun přecházejí jedna v druhou. Někdy máme
více kvality tamas a někdy zase převládne radžas…
Bhagavadgíta, kapitola 14, verš 9:
„Sattva vede člověka k radosti a radžas k aktivitě, zatím co tamas,
který zakaluje moudrost, směřuje člověka k chybnému jednání, ke spánku
a lenosti.“
V každém případě je lepší posunout se od kvality radžas ke kvalitě
sattvy. Radžasicky orientovaný člověk je plný aktivity a rád si užívá
potěšení. Jeho radosti jsou ale vždy jen přechodné a následuje je bolest,
lítost a výčitky. Tímto způsobem je člověk přirozeně ponoukán k postupu
od radžasu k sattvě. Člověk se znovu a znovu oddává potěšení z věcí,
které mají jeho smysly rády, až postupně začíná být s těmito požitky
nespokojený.
Vezměme si jako příklad tendenci pochutnávat si na dobrém jídle,
které bývá často těžké a způsobuje zácpu. Takovému člověku je po jídle
opakovaně špatně. Znovu a znovu dochází k závěru, že mu přejídání se
určitými jídly nic dobrého nepřináší, znovu a znovu je ale svojí tendencí
přemožený a potom lituje. Až jednoho dne se svým zvykem opravdu
skoncuje. Lítost a výčitky napomáhají procesu pročišťování. Z donucení
je člověk postupně očišťován.
Podobným příkladem je připoutanost k lidem, zvláště přitažlivost
opačného pohlaví. Takový člověk se těší iluzí, že si konečně našel ideální
partnerku. Je potom v šoku, když mu ona nebo on za několik měsíců
uteče za někým jiným. Zkouší tedy hledat ideální vztah ještě dvakrát,
třikrát nebo i víckrát, znovu je zklamaný a frustrovaný, až konečně
nahlíží na pošetilost upínání se na vztahy a obrací se k sobě. Takto
získává člověk zkušenosti se světem.
Rozhodně je lepší být radžasicky aktivní, než být ve vleku tamasu,
netečnosti a pasivity, povalovat se v posteli a vyhýbat se práci.
V porovnání s radžasickým užíváním si potěšení je lepší rozvíjet kvality
sattvy. Přijde čas, kdy začínají přicházet okamžiky vnímání zdroje
veškeré radosti. I tamasická a radžasická radost pochází ze stejného
zdroje, ale paprsek čisté radosti je zakalený prvkem tamasu a radžasu.
Všechna radost vyvěrá ze stejného zdroje – z Ducha, z Božství. Čím jsme
sattvičtější, tím blíže jsme zdroji radosti. Štěstí, které potom zažíváme, je
trvalejší, a naše vnitřní konflikty ustupují do pozadí.
Jak tedy rozlišovat mezi skutečným očišťováním a pouhým mentálním
potěšením? Děje se to pomocí rozvíjení rozlišovací schopnosti. Právě
rozlišovací schopnost ve vás vám napoví, zda jen setrváváte ve svých
emocích, myšlenkách a fantaziích nebo směřujete k prohlubování
vnitřního míru. Často je ale třeba experimentovat, protože právě poučení
z chyb bývá pro duchovní vývoj velmi přínosné. Nikdo nechce dělat
chyby. Přesto ale chyby často děláme – je to přirozené.
Jak už jsem o tom mluvil, duchovní pokrok většinou neprobíhá přímo
rovnou vzhůru. Vývoj se odehrává skrze pády a zvedání se, chvíli jsme
nahoře a chvíli zase dole. Když začnete být se sebou spokojení a zdá se,
že jste už dva dny pevně zakotvení v józe, počkejte si na večer. Velmi
brzy přijde chvíle, která vám vytře zrak a umožní vám zase se něco
naučit. Tak probíhá duchovní vývoj.
Proces očišťování a odpoutávání se
V určitém smyslu jde v procesu vnitřního očišťování o dosažení
odpoutanosti. Považovat něco za své vlastnictví a lpět na vztazích – to
jsou ty nečistoty, ze kterých se na duchovní cestě uvolňujeme. Proces
očišťování a odpoutávání se vlastně spontánně probíhá neustále po celý
život. Jak to myslím? Stále nás něco opouští. Všichni si například
přejeme být věčně mladí, ale přirozeně každým rokem stárneme.
Nemyslete si, že jsem měl vždycky bílé vlasy, jako mám dnes.
A nemyslete si, že jednou na tom budete jinak. Stárnutí je přirozený
proces. Všichni procházíme různými životními obdobími. Nenarodil jsem
se takhle staře vypadající. Všechno podléhá změně.
Stejně tak se nám někdy finančně daří a někdy zase nedaří. Někdy se
cítíme ve výborné fyzické kondici a jindy se zase věnujeme svým
zdravotním problémům. I kdybychom se sebevíc věnovali péči o své
zdraví, nemáme žádnou záruku, že neonemocníme.
Podobně je tomu i v oblasti vztahů. Rozpadnout se může i to nejlepší
přátelství. Naši blízcí také jednoho dne odejdou, například naši rodiče
nebo jiní starší příbuzní. Smrt, která nás odděluje od našich blízkých, je
tím nejmocnějším očistným prostředkem.
Je ale velký rozdíl, zda dochází k pročišťování na základě
dobrovolného rozhodnutí nebo pod tlakem. Osvobozeni budou nakonec
ti, kteří jsou moudří a vnitřně se rozhodli věci přijmout tak, jak jsou.
Pokud jen událostmi nedobrovolně procházíte, nemůžete být osvobození
vnitřně. Samotná smrt problém nevyřeší, protože to by potom dosáhli
konečného osvobození všichni zemřelí. Lidé se rodí znovu a znovu
umírají, a tak stále dokola. Pouze během života může dojít moudrým
přístupem ke skutečnému odpoutání se.
Činnosti ve světě bude takový člověk vykonávat stejně jako ostatní.
Zatímco dříve bylo jednání motivováno připoutaností a touhami,
postupně se vnitřní motivací stává soucítění, láska a přání dobrého pro
ostatní. Ani po duchovní seberealizaci byste neměli přestat pracovat.
Proto ti, kteří jsou moudřejší a následují duchovní cestu, dosáhnou
natrvalo stavu svého skutečného bytí a naprostého osvobození snadněji
a rychleji.
Bože, očisti naši mysl,
Dej, nechť toužíme sloužit světu
a netoužíme po službě od druhých,
S myšlenkou na Tebe
nechť jsme schopni plnit dobře své povinnosti ve světě,
Dej, nechť nalezneme útočiště u Tvých nohou.

[teonik]

rozdíl mezi procesem
duchovního očišťování a pouhým libováním si v různých impresích,
představách a prožitcích?“

duchovní očištování může probíhat i při libování si v impresích,představách a prožitcích--tyto dva módy se nyvylučují

Duchovní pročišťování s sebou do života přináší
klid

přesně tak,tento klid lze pocitovat i při prožitcích,jakkoli emocionálních,i při neklidu,anrbo také tento klid nepocitovat...to je ten rozdíl mezi tím,kdo už je trochu dál na cestě a kdo teprve začíná

vidím-li dva lidi,jaxe vztekají,může být jede mistr--kypět vztekem a užívat si to,vnitřně v klidu
a jeden plně propadlý té iluzi
prostým pozorováním je nelze odlišit

Pro dosažení trvalého, plného míru není potřeba nic odnikud získávat

ale také to není zakázáno
není potřeba vlastně nic,jen se otevřít klidu
čas než to příde si mohu krátit jakkoli

bože,očisti mou mysl,abych,aniž bych nečistoty rušil,ji viděl čistou...
..............................

[Návštěvník]

Tamas - odráží zatemněnou mysl, která nás vede k letargii ...

Na druhé straně nás tamas vede také k uvolnění, odpočinku, relaxaci

https://books.google.cz/books?id=hG2fts ... AD&f=false

Tamas
Stav nečinnosti a nevědomosti. Stálost, letargie, lenost. Únava, otupělost, lhostejnost, stagnace. Nečistota, nemoc, nevědomost, zatemnění. Hledání přežití. Přemýšlení je nelogické, netolerantní, fanatické. Emoce negativní založené na přežití. Obranná, ublížená pozice s možností násilí. Pravděpodobnost změny je blokovaná, protože Tamas je zdrojem stagnace.

http://www.yogapoint.cz/joga/filozofie- ... vlastnost/

[vostálník]

Mně se to moc líbí, především proto, že jsem to nečetl,

ale určitě s tím lze souhlasit,

především pak v případě pisatele....

((tak jsem si to přečetl, no samozřejmě blbost,

tamasické a radžastické sklony mysli bude nejspíše asi vočištovat Santa Klaus)))

[Návštěvník]

O tamasu a jak na nás působí:

Bhagavadgíta, kapitola 18, verš 28:

„Člověk tamasický ve svém jednání postrádá zbožnost a sebeovládání, je nekultivovaný a arogantní, podvádí, má tendenci obrat druhé o jejich majetek, je lenivý, malomyslný a všechno odkládá.“

Tamasický člověk se neumí vžít do druhých lidí a na rozdíl od radžasického člověka se může zachovat i velmi bezohledně.

Osoba ovlivněná tamasem nemá své jednání pod kontrolou a bývá nevyzpytatelná...Tamasický člověk se nechá zcela strhnout, aniž by se pokusil nějak přizpůsobit.

„…arogantní…“ Tamasický člověk dokáže být velmi arogantní: „Co chceš v mém domě? Víš vůbec, s kým máš tu čest?“

„…podvádí…“ Může se uchýlit k jakékoli nepoctivosti.

„…má tendenci obrat druhé o jejich majetek…“ I takového jednání je tamasický člověk schopen.

„…lenivý…“ Nejraději by někde polehával.

Lidé mohou mít různé množství kvality tamas. Vzpomínám si na jednoho tamasicky orientovaného člověka, který stále šoupal nohama. Byl líný nohu pořádně zvednout. Ptal jsem se ho na jeho způsob chůze a on mi odpověděl něco v tom smyslu, že je mu to jedno. Ani si to neuvědomoval. Přitom si zbytečně ničil své sandále.

„…malomyslný…“ Tamasicky laděný člověk podléhá často rozladám, je pesimistický a schází mu životní entuziasmus.

„…a všechno odkládá.“ Práci neustále oddaluje, až mu potom trvá velmi dlouho. Je to jako nemoc. Úkol může být hotový za půl hodiny, ale tamasickému člověku zabere tři hodiny. Nedbá o své povinnosti. Například je potřeba něco zajít koupit na tržiště, vy ho požádáte a on odpoví: „Není kam spěchat. Určitě tam zajdu.“ Za tři dny věc ještě stále není koupená a on odpovídá stejným způsobem. Nestará se o to, že věc v kuchyni schází...

Obracíme se tedy k Bohu s prosbou, aby naše činnosti nebyly ovlivněny kvalitou tamasu. I na úrovni radžasu se neustále zmítáme v problémech a jsme plni hněvu. Proto usilujme o to, aby naše jednání bylo motivováno sattvou.

http://www.universalwisdom.in/topicItem ... naj_c_.pdf

[vostálník]

Nedbá o své povinnosti. Například je potřeba něco zajít koupit na tržiště, vy ho požádáte a on odpoví: „Není kam spěchat. Určitě tam zajdu.“ Za tři dny věc ještě stále není koupená a on odpovídá stejným způsobem. Nestará se o to, že věc v kuchyni schází...

To je ovšem výborný příklad,

je vidět, že ona scházející věc ještě nebyla stále na pořadu událostí,

takže ji v podstatě nebylo potřeba po tři dny koupit...

Nejspíše jen nějakému plánujícímu radžastikovi hrabalo v mysli

a stahoval kalhoty i když brod byl daleko...

I když je možné, že se jednalo o duchovně blbnoucí satvika,

u nich povětšinou je rozum totálně v kýblu a plují na vlnkách štěstí...

[vostálník]

Lidé mohou mít různé množství kvality tamas. Vzpomínám si na jednoho tamasicky orientovaného člověka, který stále šoupal nohama. Byl líný nohu pořádně zvednout. Ptal jsem se ho na jeho způsob chůze a on mi odpověděl něco v tom smyslu, že je mu to jedno. Ani si to neuvědomoval. Přitom si zbytečně ničil své sandále.

Mohlo by bejt mnohem hůř,

...

[nikundy]

Jenom trénink dělá šampiony...