Duchovní povídání

[Jana]

„Milujíce člověka, milujeme vlastní blaho, neboť dobrý člověk, který se stal přítelem, stává se blahem do té míry jak ho milujeme. Tak v přátelství každý miluje vlastní blaho.“
– Friedrich Nietzsche



„Láska znamená zapomenout na sebe a žít pro blaho své lásky.“
– André Maurois

[vostalpetr]

Jsem pozitivně dojat,

jdu ve vysmrkat do kapesníku,

bože, bože,

to je krása...

[petulaj]

Aha...vedomi je vsude a koncentrace dela vysek...ok
Vratme se tedy k motorkari....jeho vysek je to co vidi pred sebou a to co je ve zpetnem zrcatku...na to se koncentruje
Chces rict, ze kdyby motorkar umel...jak tomu rikas: prijimat do vedomi,'videl by i za onen kopec?
Aha...asi ne, z toho, co pises dal usuzuji, ze prijimani do vedomi je vec...ktera konkretnosti kolem vlastne nevnima, bo vnima nekonedny prostor vedomi
No to by asi motorkarovi moc nepomohlo
K cemu tedy vnimani nekonecneho prostoru v. Je?
Asi pro jiny vjem, nez sou vjemy konkretnosti ve svete...no ok
Nas problem ale spocival v tom, zda v momente meho upreni pozornosti NEKAM...zmizi nebo nezmizi veci TAM, kde svou pozornost neupiram,'tim to zaclo
Klidne se mohu zeptat: kde je muj znamy svet, kdyz vnimam nekonecny prostor vedomi?
Existuje vubec jeste?
A teprve pri jeho objeveni si ulehcene oddechnu, hura, je tu, sem doma....ve sve stare dobre Hre: Jeden den carodejnickeho ucne Petulaje...ktterou tak rad hraju
....................

[vostalpetr]

ktera konkretnosti kolem vlastne nevnima, bo vnima nekonedny prostor vedomi

Ale vnímá,

jenže vnímat a vědět je rozdíl,

protože když už víš, tak už pak vytváříš jakýsi vztah k oné pozorované věci


Prostě vnímáš bez toho, že bys věděl,

jinými slovy nevytváříš nějaký vztah


No on i motorkář na to přijde i pomocí té své koncentrace na jízdu,

že je lepší se nekoncentrovat, ale dát věcem volný průchod a jen vnímat

nikoliv vědět

Wu wei se přece objevuje pomocí nějaké akce kterou provádíš a na kterou se koncentruješ,

jen si to pak z tý motorky musíš převést i do jiných oblastí života

Existuje vubec jeste?
A teprve pri jeho objeveni si ulehcene oddechnu, hura, je tu, sem doma....ve sve stare dobre Hre:

Tak to jo,

někdo si oddechne když je ve hře a jinej zase když je mimo hru,

já si s tím tak moc hlavu nelámu,

nebot zde mohu klidně být, aniž bych věděl, že tady jsem...

[Návštěvník]

Pět důvodů, proč nejste osvícení

Všechny duchovní světové tradice jednohlasně tvrdí, že ve skutečnosti doslova neexistuje nic jiného než duch, absolutno nebo pravda. Jak je však možné, že pokud tedy jediné, co existuje je duch, tak proč si toho nejsem vědom? Co způsobuje, že žiji v iluzi a nevnímám tento základní fakt? Každá tradice má na tuto otázku svou odpověď a na té je postavena její doktrína. Jakých je těch pět nejvýznamnějších důvodů?

Konceptualizace
Budhistická škola Madhjamaka - 2. otočení kola budhismu
Nagárdžuna přišel ve 2. století jako historicky jeden z úplně prvních se zásadní inovací jádra všech světových náboženství, které vznikly v axiální epoše. Jejich základem byla myšlenka, že člověk se rodí do manifestovaného světa mnohosti, do samsáry, do odcizení, jako hříšný, a to samo o sobě je příčinou jeho utrpení. Vykoupení nebo osvobození spočívá v jeho vystoupení z tohoto manifestovaného světa splynutím s absolutnem jako nepřerušované pohlcení absolutní nekonečnou nemanifestovanou prázdnotou neboli dosažení stavu nazývaného nirvikalpa samadhi.

Tento ideál je podobný představě, jako bychom měli celý svůj život strávit ve stavu mysli, ve kterém se nalézáme v hlubokém spánku beze snů. V něm skutečně nejsou přítomny žádná bolest, utrpení, ego ani nenaplněné touhy. Jenže tam zkrátka není vůbec nic a je tedy otázkou, k čemu v takovémhle stavu lidský život potom vůbec je.
Nagárdžuna poukázal na to, že tento stav je sám o sobě dualistický, protože odděluje nekonečné od konečného, nirvánu od samsáry, beztvarost a formu, a proto to nemůže být definitivní odpověď. Popsal tak nonduální stav mysli, ve kterém prázdnota není nic jiného než forma a forma není nic jiného než prázdnota. Aktivita, která nám zamezuje tohle vnímat je konceptualizace, která vedle myšlenkových forem zahrnuje i pocity a cokoliv, co má svůj opak. Jakýkoliv pojem totiž dává smysl jedině v kontrastu se svým opakem. Jako například slast a bolest, nahoře a dole, nekonečný a konečný, nirvána a samsára. Je v nás vrozená tendence tyto opaky vytvářet a tímto způsobem si interpretovat svět.
Vedle toho ovšem existuje možnost zažívat svět bezprostředně nazývaná prádžňa, což je nonduální, bez-konceptuální, bez-pojmový a bez-pocitový způsob poznávání skutečnosti, vědění. Máte v sobě čisté, nedefinovatelné vědomí, které zažívá realitu přímo, bez myšlenek, pojmů, symbolů nebo pocitů. Můžete ho vnímat jako hluboké, prázdné ticho mysli. Setrvávání v tomto stavu vám dříve nebo později umožní přímé uvědomění si absolutní skutečnosti, kde prázdnota a forma nejsou dvě rozdílné reality. Toto vědomí totiž nedělí realitu do dvojic protikladů. Splynutí s tímto typem vědomí je cílem cvičení budhistických škol, které vycházejí z Madhjamaky. Toto vědomí je tedy osvobozeno od protikladů, osvobozeno od myšlení, které je založeno na polaritách.

Osvícení je definováno jako oproštění mysli od moci této duality, zažívané jako vědomí jednoty, které se aktivně projevuje jako prádžňa tzn. transcendentální moudrost a přímé vědění. Překážkou je nevědomé a automatické ztotožňování se s konceptuálním myšlením, s interpretačními pojmy (jako například: tohle je dobré, tohle je špatné, tohle chci a tohle nechci nebo tohle je pravda a tamto je lež), které mohou existovat pouze na základě duality protikladů.
Ovšem samotná představa, že je v nás dostupná realita, na kterou nemá tato dualita, tato matice protikladů, žádný vliv je pro většinu lidí velmi překvapivá. Svým vlastním myšlenkovým aparátem, který na základě tohoto dualistického principu pracuje, lze tohle pojmout jen velmi těžko nebo vůbec.

Objektivizace
Budhistická škola Jógačara - 3. otočení kola budhismu
Jógačara říká, že existence jakéhokoliv jevu není sama o sobě problémem. Problém vzniká proto, že objektivizujeme. Vnímáme fenomenální realitu jako objekty tam venku, které jsou oddělené od subjektu zde uvnitř. Problémem je tedy nevědomé přijetí duality subjekt - objekt jako pravdivé. Pokud si uvědomíme, že ve skutečnosti nejsme od jakéhokoliv právě probíhajícího jevu nijak odděleni, zjišťujeme, že vše, co se právě děje je v pořádku přesně tak, jak to zrovna probíhá.
Vnímáte potom, že samotné jevy, fenomény, nezpůsobují žádný problém. Problém z nich vzniká ve chvíli, kdy z nich vytvoříte objekty, které jsou od vás odděleny. Jako například, když se nalézáte v místnosti, tak normální dojem, který z toho máte je, že jste uvnitř místnosti, a ta místnost vás obklopuje. Existuje ovšem způsob, jak tohle obrátit, a vnímat se jako vědomí, ve kterém tato místnost vyvstává. Ve skutečnosti tedy ta místnost existuje ve vašem vědomí a vy vnímáte, jak ji obklopujete. Ta místnost vlastně vyvstává ve vás. Za těchto okolností místnost není objektem tam venku, ale je jevem, který vyvstává uvnitř vašeho vědomí. Jste s tou místností v jednotě. Je uvnitř vašeho vědomí. Mraky na obloze plují uvnitř vašeho vědomí. Hory na obzoru vyvstávají uvnitř vašeho vědomí.

Tohle je tedy zásadní posun ve vnímání reality směrem k úrovni vědomí typu Big Mind - velké mysli, na které úplně vše vyvstává uvnitř vašeho vědomí. A dokud nic není vně a vše vnímám uvnitř sebe sama, nic není problém. Neexistuje oddělenost, objektivizace. Když jsem ztotožněný s Big Mind - velkou myslí, neexistuje nic, co by bylo vně mě samotného a proto není možné po ničem toužit, bažit, prahnout. Podobně není mimo vaše vědomí nic, co by vám mohlo ublížit. Neexistuje zde tedy strach ani žádné hrozby, žádné objekty, které by ve vás vytvářely úzkost.
Podle Jógačary, založené bratry Asangou a Vasabundhu ve 4. století v Indii, tedy nejsou problémem žádné jevy samy o sobě, ale jejich objektivizace. Jejich vnímání vně sama sebe, jako něčeho odděleného se svou samostatnou existencí. Tohle vytváří rozštěpení reality. Vy se nalézáte na jedné straně tohoto rozštěpení a svět je na straně druhé. A proto žijete v rozlomeném, rozbitém, rozděleném a bolestivém světě.

Jakmile ovšem díky velmi jemnému posunu vašeho vědomí vnímáte, že objekty vyvstávají uvnitř vašeho vědomí, zažíváte zásadní pocit jednoty se vším, co se právě odehrává. To přináší pocit smíření s tím, co je. Mimo Big Mind - velkou mysl neexistuje nic, protože když pomyslíte na cokoliv mimo vaší velkou mysl, tím je to v ní obsaženo. Velká mysl je zásadní úroveň reality a základní struktura vesmíru. Jediné, co ve skutečnosti existuje je vědomí. Jediná velká mysl. Jediné pravé já. Jediné vědomí. A vše je uvnitř tohoto vědomí. Když spočíváte ve velké mysli, přináší to zásadní pocit jednoty se vším. Vědomí samo o sobě je nesmírná, otevřená, hluboká prázdnota, ve které vše v každém okamžiku vzniká.
Z tohoto poznání vychází tantra, ve které může být předmětem cvičení nebo uctívání jakýkoliv jev včetně sexu, alkoholu nebo konzumace masa. Protože všechno je fundamentálně ve vás, tak pokud to neobjektivizujete a neoddělíte se od toho, neexistuje nic nežádoucího, nečistého nebo hříšného.

Hledání
Tibetská budhistická škola Dzogčhen
Podle Dzogčhenu vše existuje pouze v přítomném okamžiku. Jediné, co existuje je teď. Hledání je činnost, která nás odvádí z přítomného okamžiku a směruje nás do budoucnosti, a tím popírá skutečnost přítomnosti. Nejedná se o to, dostat se nějak do kontaktu s přítomným okamžikem, být pozorný a soustředit se na přítomný okamžik. Přítomný okamžik byl vždy již zde. Neexistuje nic, co byste si uvědomovali, kromě přítomného okamžiku. Když myslíte na něco z minulosti, tak ta myšlenka se odehrává právě teď. Když se to v minulosti stalo, stalo se to v přítomnosti. Když myslíte na něco v budoucnosti, ta myšlenka se stejně tak odehrává právě teď. Když se to potom v budoucnosti stane, stane se to v přítomnosti.

Existuje tedy pouze tento nekonečný přítomný okamžik. Částečnou příčinou našeho utrpení je, že neustále vstupujeme do toku času tím, že si něco přejeme, něco hledáme, něco chceme nebo naopak nechceme a proto nejsme nikdy v dostatečném spojení s jedinou realitou, která opravdu existuje. Což je tato čistá, bezčasová přítomnost. Tento přítomný okamžik. Samotné rozpoznání a uvědomění si tohoto přítomného okamžiku je cestou k poznání struktury reality. Její podstaty.
Je v pořádku, myslíte li na minulost nebo na budoucnost, pokud se to ovšem odehrává při vědomém vnímání přítomného okamžiku. Žádný jiný čas než teď prostě neexistuje. A tuhle skutečnost není těžké dosáhnout, ale je nemožné se jí vyhnout. Za žádných okolností, vůbec nikdy si nejste vědomi ničeho jiného než právě tohoto přítomného okamžiku. A tak právě spočinutím v tomto okamžiku jste osvobození z kleští lineárního toku času, z časem definované reality, a uvedeni do bezčasé věčnosti.
Zůstáváte tedy ztotožněni s tímto bezčasovým teď a všechny vjemy, myšlenky, pocity, své vnitřní stavy, které k vám přicházejí, necháváte nezúčastněně plynout podobným způsobem, jako video kamera zaznamenává své okolí. Nepotřebujete na tom, co se odehrává nic měnit, a jenom to v přítomnosti zaznamenáváte přesně takové, jaké to je. Svět je skutečný přesně takový, jaký je. Jde proto o splynutí s realitou, jaká je právě teď. Okamžik za okamžikem. Beze snahy cokoliv měnit, nějak upravovat, zlepšovat nebo zhoršovat.

Vše je zkrátka perfektní, přesně takové, jaké to teď je. Protože všechno je duch, tak vše, co se z něj právě manifestuje, je jeho ornamentem, jeho uměleckým dílem. A proto na tom nechcete nic měnit. Je to již zcela dokonalé. Lidé tedy trpí z toho důvodu, že se neustále snaží hledat něco jiného, než je. Snaží se vykonstruovat nějaký jiný stav namísto toho stavu, ve kterém se aktuálně nacházejí. Jakmile by naopak dokázali být ve vědomém kontaktu s tím, co je skutečné v přítomném okamžiku, přineslo by jim to ohromné osvobození od toho nutkavého tlaku, té závislosti, té křeče, stále hledat něco jiného, něčeho se chápat, který způsobuje tolik utrpení, bolesti a karmické zátěže.
Splývání s tím co je, s přítomným okamžikem vám umožní dostat se do souladu s absolutní realitou. Tou jedinou, která skutečně existuje. Tedy duchem a jeho čistou manifestací. Zároveň tím znemožníte hledání. Dokonce hledání duchovního osvícení nebo hledání samotného přítomného okamžiku vás udržuje mimo něj. Hledání osvícení je založeno na předpokladu, že se nachází někde jinde než v přítomnosti. A tento předpoklad samotný vás od osvícení nekonečně oddaluje.
Toto hledání je o okamžitém vhledu do této reality. Neboli celých sto procent vaší osvícené mysli je přítomno právě teď. Celý trik spočívá v tom, rozeznat, že se nachází v nekonečném, bezčasém přítomném okamžiku. Je to tedy něco, co tady již je, a nikoliv něco, co je třeba vytvářet nebo nějakou aktivitou budovat.

Rozlišování
Vedanta Hinduismus
Podle Vedanty je příčinou problému to, že namísto skutečné opravdové jednoty, celistvosti, vidíme svět jenom jako různorodost a mnohost. A tato základní jednota, kterou mám za úkol rozeznat, je mé pravé já. Neboli mé ryzí jáství. A podobně jako u ostatních projevů ducha, také jáství je něco, co je zde neustále plně přítomno již teď. Jste si plně vědomi pocitu svého jáství. Také je to jediná zkušenost, kterou máte, která je vždy přítomná a neměnná. Můžete se zamyslet, co bylo před pěti týdny a pravděpodobně si nevzpomenete, co jste přesně dělali. Ale víte, že vaše jáství tam bylo. Že bylo v tomto čase přítomno a vy jste si ho uvědomovali, protože bylo součástí téhle zkušenosti.

Můžete se zamyslet, co bylo před pěti lety. Asi nevíte, co se přesně dělo, ale jáství bylo přítomné. Můžete se myšlenkově vrátit o pět set let. Jáství tam bylo přítomné, protože “dříve než byl Abraham, já jsem.” Jáství je ryzí vnímání bytí, které nevstupuje do toku času. Je nenarozené a neumírající. Je to ta jedna část ve vás, která je čirý duch, je věčná a nesmrtelná. Je to vaše tvář, kterou jste měli před tím, než se narodili vaše rodiče. A je to ten jediný pociťovaný prvek ve vás, který nepodléhá žádné změně.
Toto jáství je také vaše pravé já. A celkový počet všech individuálních jáství na planetě je jedna. Každý člověk má úplně stejný základní pocit jáství, protože toto jáství se neztotožňuje se žádnými individuálními vlastnostmi, povahovými rysy, pocity nebo identitou. Je to ryzí svědek. Ryzí já, které je samo o sobě bez jakýchkoliv vlastností. Tohle jáství je jedno jediné na celém světě, dívá se skrze všechny oči, slyší skrze všechny uši, cítí skrze všechny smysly a je v jednotě s ryzím duchem.
Právě tímto způsobem se ve vás ryzí duch projevuje. Jako toto jáství, jako zrcadlová mysl. Pocit čirého svědka. A jelikož je to pravé já, čistý subjekt, není možné ho spatřit jako objekt. Můžete se k němu tedy dostat pomocí neztotožňování se s tím, čím nejste. Já mám pocity, ale nejsem tyto pocity. Mám vjemy, ale nejsem tyto vjemy. Mám myšlenky, ale nejsem tyto myšlenky. Mám touhy, ale nejsem tyto touhy. Mám své oddělené já a právě teď o něm mohu přemýšlet. Vedle těchto myšlenek je zde ovšem také uvědomění si těchto myšlenek. A co jiného by toto nekonečné uvědomování bylo nežli jáství.

Čili jáství je to nepřetržité uvědomování si všech myšlenek, pocitů, vjemů. Neztotožňuje se s ničím z toho, nevstupuje do toku času a nevystupuje z toku času. Je to vaše ryzí, pravé já. Cvičení se tedy zakládá na spočívání v tomto vždy přítomném, bezforemném jáství, ztotožnění se pouze s ním, když se zbytek světa zjevuje a mizí a pouze jáství zůstává nezměněné okamžik za okamžikem.
Právě teď máte zkušenost světa, který se před vámi zjevuje přesně tímto způsobem. Tohle vše bude za tři týdny pryč. Nebude si z toho již pamatovat skoro nic. Co ale budete je vaše jáství, to ryzí já, čistý svědek. A čím více dokážete spočívat v tomto svědkovi a neulpívat, pouštět jevy a objekty, čím více se dokážete ztotožňovat se svým pravým já, Big Mind - velkou myslí, tím svobodnější a lehčí budete. Osvobozenější od tohoto zúženého, částečného, odloučeného, ulomeného malého já ve světě pomíjivých objektů, které přicházejí, setrvávají, trošku vás potrápí a odcházejí, což je podstata stvoření.
Vedanta tedy říká, že trpíme proto, že máme pomýlenou totožnost. Ztotožňujeme se se svým malým, konečným a odděleným já. Existuje však něco, co je si tohoto konečného já vědomo. A to je nekonečné já. Ryzí jáství. A do jaké míry se dokážete ztotožňovat se svým ryzím jástvím, do té míry jste osvobozováni od své spoutané, zapouzdřené, determinované existence v podobě vašeho malého, odděleného, izolovaného, ztaženého já.

Neláska
Křesťanský mysticismus
Kristus řekl: „To je mé přikázání, abyste se milovali navzájem, jako jsem já miloval vás.” Podle Kurzu zázraků opakem lásky není nenávist, ale strach. Upanišady uvádějí, že kdekoliv jsou ostatní, tam se objevuje strach.
Malé já je odděleno od ostatních a proto je jeho podstata zakotvena ve strachu. Není zakotvena v lásce. Lék je tedy následující: “Nechť je mezi vámi takové vědomí, jako v Kristu Ježíši.” A Ježíšovo vědomí především představovalo nekonečnou lásku. Takže oddělené já je narozeno bez lásky, v hříchu, a musí sebe sama otevřít láskyplné jednotě se vším. Neboli se probudit do této všudy přítomné lásky.

Láska je vnímání splynutí, sjednocení s druhým. Čím více se vaše láska rozšiřuje, tím více jste v jednotě se vším, co vyvstává. Až konečně můžete milovat vše a žít v jednotě úplně se vším, co právě vyvstává, co se manifestuje. Cokoliv, co okamžik za okamžikem vyvstává, může být příčinou vaší lásky.
Jiný způsob jak tohle sdělit je, že láska je emocí velké mysli. Láska, jednota, dotek, jedinost - tohle vše v podstatě označuje jednu a tu samou skutečnost. Láska má však hřejivou, vřelou kvalitu, kterou prázdnota, nondualita, velká mysl nemají. Dokonce ani projevy soucitu tuto vřelost sami o sobě neobsahují.

Představte si například někoho, koho hluboce milujete. Barvitě si tu osobu představujte. Vnímejte tu lásku, kterou k ní cítíte. Potom tu lásku od té osoby oddělte. Soustřeďte se do oblasti svého srdce. A vnímejte tu lásku, oddělenou od té osoby, kterou milujete tím, že se soustředíte na ten samotný pocit namísto té osoby. Potom vezměte ten pocit a rozšiřte ho na všechny ve vašem městě. Představujte si, jak ta energie z vás plyne a zahrnuje do sebe a obklopuje všechny lidi v tomto městě. A to se děje dokonale bezpodmínečným, přijímajícím, milujícím způsobem. Dále si představte, že ta láska je bílé, zářivé, jasné světlo nebo oblak, které se rozpíná na všechny v tomto státě. A potom na všechny na tomto kontinentě. A dále na všechny na této planetě. I na planetou samotnou. Rozpínejte jí dále a dále a dále až obsáhne celý vesmír.

A tento stav všudy přítomné a vše prostupující lásky je základní strukturou reality, je základní strukturou Big Mind - velké mysli. Je základní strukturou vědomí jako takového. Je to její vztažný prvek nebo rozměr. Ta vřelost vychází ze srdce ven a zahrnuje úplně všechno, co vyvstává. No a vy jste samozřejmě v jednotě se vším, co vyvstává, protože milovat znamená být sjednocen. Takže hluboké odevzdání se tomuhle láskyplnému pocitu a vciťování se do této jednoty s celým vesmírem, vede ke vždy a všude přítomné podstatě existence, okamžik za okamžikem.

Nejsme tedy osvícení, protože konceptualizujeme, objektivizujeme, ztrácíme se v čase a ve hledání, rozlišujeme jednotu jáství, a jsme bez lásky. A tohle jsou ve skutečnosti různé aspekty stejné skutečnosti. Jsou to rozdílné způsoby, jak vyjádřit stejné klíčové prvky základní reality. Je velmi zajímavé, jak různé tradice upřely pozornost na jeden z nich a na něm založily svůj praktický výcvik. Můžete použít jakýkoliv nebo všechny nebo cokoliv jiného, na co přijdete. Těchto pět představuje ty historicky nejvlivnější přístupy, které jsou svým způsobem velmi významné a dávají určitý hluboký smysl. Tohle je tedy pět důvodů, proč nejste osvícení. I tyto důvody jsou ovšem klamné, protože jediné co existuje je duch a ornamenty jeho tvoření, včetně všech těchto pěti zapouzdření. I ony nejsou nic jiného než duch. Skutečně zásadní poznání znamená, že neexistuje nic, co by mohlo zabránit osvobození vlastního já. A tohle spatřit je ten definitivní, poslední trik v této celé hře. Když konečně poznáte, kdo nebo spíše co jediné ve skutečnosti jste, a tím se probudíte ze snu, ve kterém jste do té doby žili, zahájíte tím proces léčení, střízlivění a zrání, který postupuje k celistvosti, ke štěstí a k lehkosti. Zažijete nádherný, naplňující, hřejivý pocit a budete vědět, že skrze vaše srdce působí stejná inteligentní síla, která z ničeho uvedla do pohybu celé tohle grandiózní vesmírné představení, a právě v tomto okamžiku díky vaší mysli a vašemu tělu zhmotňuje poslední výkřiky evoluce.

Na základě přednášky Kena Wilbera zpracoval Jan Bičiště.

Copyright 2015, Jan Bičiště

[arikiran]

Je to uz po druhe, co mi v nazvu nekdo rika,'jaky jsem a co nejsem...
Asi nejaka psychologicka finta
...

Jak je mozne, ze pokud jsem duch,'taxi vetsinou neuvedomuju, ze jsem duch?
Jednoducha odpoved: Kouzlo! Nebyt tohoto kouzla,tak to tady muzeme zabalit...
...

Zkoumani starych mistru je zajimave...proc?
Proto, abychom si uvedomili, ze se stali Mistry proto, ze NEPAPOUSKOVALI sve predchudce,'ale razili Novou cestu!
Cti a Uc se, kdo uz jsi trochu schopen!
Uc se : hledat nove vychodiska...a nove myslet vubec...

...
Taky je zajimave, Jani, zes tu dala prispevek, kde se pise o Big Mind...no super...nemluvim ja uz roky o tom?
Konecne se o Mysli, ktera tu byva vetsinou Popelkou, zacina mluvit, zaplatpambu!
Asi uz se blizi Ples!

...

Zaver dle meho by mel vypadat takto:
Neexistuje nic, co by mi mohlo branit v osviceni....zacal dobre, Ken
Ale zapomnel dodat:
Krome Kouzelnika, ktery to tu ma vcetne me na starost a diky jehoz Kouzlu...( viz vyse)... jsem se tu ocitl

Mohu se dopismene ridit moudrymi texty, nekonceptualizovat, milovat jeste vic nez Jana, rozlisovat ci nerozlisovat...a bude mi to stejne na prd...kdyz to tak ten Kouzelnik bude chtit!

Kdo ma zajem seznamit se s Kouzelnikem?
Zdarec a hodne stesti a ssily!
.............

...

[lklknml]

Copyright 2015, Jan Bičiště

Tak pěkný text, zvlášť když si k tomu nárokuje autorská práva.

"Spitting Out the Bones, A Zen Master's 45 Year Journey - Big Mind – by Dennis Genpo Merzel"
Doporučuji! Povinná četba pro všechny, které láká vstoupit na duchovní cestu nebo se po ní stále ještě trmácejí...

No, ta kniha stojí 100$, to nejsou zrovna z laciného kraje. A vyplatí se to? Kdo to tedy vlastně je, ten Dennis Genpo Merzel. Videí má spoustu, třeba tohle:

[lklknml]

Na tobě arikirane je pozoruhodná změna z jakéhosi žlučovitého impulzívního dědka v tak nějak milého chápajícího staříka. Ale elektronický papír snese všechno, co, dědku...
Tak snad mi nepřičaruješ králičí uši...

[arikiran]

Safra, dik za ukazku...
Clovek cuci na Haryho Potra a doma ma takovou pokladnici car a kouzel...
Hned du na to...

S tou zmenou, Zdenku...jsem za ni rad a doufam, ze bude akcelerovat v neco jeste lepsiho...
I kdyz zrovna pred chvili sem zlucovitost pocitil az az,'kdyz me vzbudili nejaci bujari pubertaci vyrvavajici na namesti a mily starik uz na nich chtel zkouset nejake to cerne kouzlo...
Vymyslel jsem:
Pavoucku, pavoucku
Vlez jim do kloboucku
a sezer mozek,
At nezbude ani drobek!

Omluvou necht mi je, ze opilci tam rvou kazdou noc,'jsem v novem byte mesic a jeste jsem se nevyspal,'tam pod mostem, Zdenku, by mi mozna bylo lip

Paxem uznal, ze za opilecky vyskot je ztrata mozku...i kdyz v pripade tach mnohych opilcu by ta ztrata byla zanedbatelna...prilis velke potrestani a od kouzla jsem upustil, aspon doufam, ze jeste nezaclo makat...ale Pavoucek nehlasi zadne obeti...zatim
Taky tam byla klauzule, ze kazdy prohresivsise musi byt pred zapocetim kouzla varovan!

Zaverem tedy, misto sezrani mozku kralici usi...to je navedeni na dobrou stopu, takze dik a dobrou...je klid, mozna jeste usnu...anebo hned pustim Saxanu..a teste se, bando!
... ... ... ... .

[Jana]

Ram Dass popisoval, jak měli meditační místnost přímo nad hasičárnou a když při pohroužení do ticha se začaly ozývat hasičské sirény, tak se tam objevila tendence přijmout ten rambajs ve stylu: "tady to jede", něco jako když puberťák přijde do řevu diskotéky.

Vlastně všechno, co se objevuje v našem životě, nám dává příležitost k učení se bezpodmínečné lásce.

Buddha objevil jako příčinu lidského utrpení chtění, touhu po něčem jiném, než co tady je.

Ztratit touhy a chtění neznamená ztratit přirozenost živé bytosti směřovat za všech okolností k tomu nejlepšímu možnému.

Láska k tomu, co je v přítomnosti, dělá z toho co je, to nejlepší, co může být.

Proto při osvobození od připoutaností k tělu a k mysli, je tady jen užívání si existence.

Dokonce i na smrtelné posteli.

Tímhle příběhem Osho popisoval vrchol probuzenosti.

[arikiran]

Takze vrchol osviceni je v zadnem pripade a nikdy za zadnou cenu si nedovolit chtit nic, co tady neni!
Bo jen co tady je to je to prave orechove pro me?

Pochopil jsem to spravne?
... ... . ... ... .

[Jana]

Takze vrchol osviceni je v zadnem pripade a nikdy za zadnou cenu si nedovolit chtit nic, co tady neni!
Bo jen co tady je to je to prave orechove pro me?

Pochopil jsem to spravne?
... ... . ... ... .

Tohle se dá vysvětlit různým způsobem. Nejlepší by bylo se na to dívat ze Tvého pohledu čaroděje.

Starý zenový mnich ležel na své smrtelné posteli. Prohlásil, že tento večer už tady nebude. A tak následovníci, žáci, přátelé začali přicházet ze široka a daleka. Jeden z jeho starých žáků, když slyšel, že mistr umírá, utíkal na trh. Někdo se ho zeptal: “Mistr umírá a ty jdeš na trh?” Žák odpověděl: “Můj mistr miluje určitý druh koláče, tak mu ho jdu koupit.”
Všichni se obávali, co se děje, neboť to vypadalo, že mistr na někoho čeká.Občas otevřel své oči, podíval se kolem a zase je zavřel. A když přišel tento žák, řekl: “Výborně, ty jsi přišel! Kde je ten koláč?” A žák mu ho ukázal a byl velmi šťastný, že se ho mistr na koláč zeptal. Mistr umíral, ale vzal do rukou koláč. Byl velmi starý, ale ruka se mu netřásla. Někdo se ho zeptal: “Jsi tak starý a na pokraji své smrti. Brzy přijde tvůj poslední nádech a opustíš nás, ale tvá ruka se vůbec netřese.”

Mistr řekl: “Nikdy se netřesu, protože nemám strach. Moje tělo je staré, ale já jsem pořád mladý a zůstanu mladý, i když moje tělo už tady nebude.”

Potom začal přežvykovat koláč a někdo se zeptal: “Co je vaše poslední poselství, mistře? Brzy nás opustíte. Na co chcete, abychom vzpomínali?” Mistr se usmál a řekl: “Ach, ten koláč je delikátní!”

Projevený svět se řídí Abrahamovými zákony, tedy veškerou magií je podvědomá víra, důvěra v to nejlepší možné. Tedy namísto chtění a toužení je tady očekávání toho nejlepšího, důvěra v to nejlepší, což vlastně znamená dostat se do proudu Boží milosti, do proudu lásky. A tam se dostáváme pomocí Ježíšova největšího Přikázání.
Milujeme samotnou lásku (Boha). Ono to ve skutečnosti není nic těžkého. Je to naší základní přirozeností.

Uvědom si lásku k čemukoliv, co máš opravdu rád. A obrať pozornost jen k tomu uvědomování si lásky, jen k tomu, jaký je to pocit, odkud vychází, zaměř tam do toho místa pozornost, začne to sílit. A jsi v srdci, ne v hlavě.

Dostáváš se z labyrintu světa do ráje srdce.

Samozřejmě, že lásku (Boha) miluješ, láska je Tvou láskou.

[Návštěvník]

Projevený svět se řídí Abrahamovými zákony, tedy veškerou magií je podvědomá víra, důvěra v to nejlepší možné. Tedy namísto chtění a toužení je tady očekávání toho nejlepšího, důvěra v to nejlepší

Tak to funguje bez výjimky, u každého z nás a neustále, protože - z fyzikálního hlediska - jde o princip akce a reakce.

jelikož náš duševní/emocionální stav je ve skutečnosti určitým druhem vibrací PRVOTNÍ ENERGIE.

Protože chtění a toužení= nemám!!! = nízký energetický stav, přitahuje automaticky z okolí reakce, které tenhle negativní stav ještě víc posilují.

Naopak apriorní důvěra v PRVOTNÍ ENERGII a v optimální průběh i důsledky dění, ať budou jakékoliv = velmi vysoký vibrační stav energie => přitahuje pozitivní průběh dění.

V obou případech zafungovala obecná zákonitost: příčina => důsledek

Tady je tabulka http://ografologii.blogspot.cz/2012/03/ ... edomi.html ,
kde si můžeme zjistit, jak se projevuje energie na různých vibračních úrovních.

A tady konkrétní příklad viewtopic.php?f=132&t=6261#p100915 ,
jak svět a lidi v něm vnímáme na různých energetických úrovních.

[arikiran]

1- ahoj Jani...tak kde si s tim kolacem, safra?
2- vidim, ze muj prispevek o mistrech sem sem dal zbytecne...asi ho ani nikdo necetl a dal horlive cosi papouskujete...
Toz...ma me to snad prekvapovat?
Prekvapuju sam sebe...tim,'ze uz me to ani neprekvapuje, bohuzel...
A To Je Chyba...davat sem neco uz z predem predpokladanym nezajmem ostatnich..
Byl uz muj entuziasmus,'nadseni, elan a vasen pro esoteriku na 100%?
No tak co, chce to holt 120%...150%...200%...!!!
Preci nechci zklamat Zdenka a skoncit zase jako nakvasenej zlucovitej dedek
Vidim tady obvykle asi deset prihlasenych lidi...mozna sou to kazdy den ruzni, ale spis je vetsina stalych stejnych pravidelnych ctenaru...uz bych je mpzna i moh vyjmenovat...

Novi ctenari....kreativni cinnost....experimenty....novinky z hranicnich oblasti...promazani stareho necteneho balastu vcetne mrtvych dusi...nove rubriky....poradna esoteriky a ne, jaxi nejlip udelat mejkap...
A dalsi...kde to je?
Asi deset bodu...

Ani se mi nechce to tady zase razit po neblahych zkusenostech z pokusu o inovaci poradny posledne...
Na druhe strane, kdyz poprve clovek spadne a nabije si noc, znamena to, ze se ma prestat ucit chodit?

Toz tak
Jo Jani...s tim kolacem to byl zert...drzim ted pust...ale pozdeji...a s merunkama prosim...
...............

[Jana]

...muj prispevek o mistrech sem sem dal zbytecne..

Který článek o mistrech máš na mysli? Můžeš ho sem okopírovat?

[lklknml]

co píše Zdenek...je zajímavá hypotéza...dobrá teorie...blbá praxe..či přesněji..čím lepší teorie...tím horší praxe
stálo by za to to otestovat

No já to otestoval na sobě. Když jsem kdysi po několika měsících odcházel z barmského buddhistického kláštera, byl jsem opravdu přesvědčen, že se ve mě nic nezměnilo. Že ta obrovská námaha, ta poraněná třísla a kolena od sezení v (a to si hodně fandím) polovičním lotosu byla marná. Měl jsem v mysli jenom ty své hluboce promyšlené filosofické koncepty, kterým tamní mniši nerozuměli (a možná ani toho nebyli schopni?). Prostě typická, nabubřelá, mahájánická/vadžrajánická mysl. Kdybych se jí nechal vést, tedy svými teoriemi, zničil bych se.

V tom klášteře jsem vydržel jenom proto, že vnější okolnosti moji mysl obelstily. Až po odchodu jsem zaznamenal, jé já už nepotřebuji chlastat? Nu vida. Aha no jo vlastně, taky už se neplánuju zabít. A proč se na mě všichni na ulici usmívaj? A proč na mě někteří moji známí koukaj jak na svatej obrázek? To dříve nebylo, hmm, to je fakt divný. (Dlužno poznamenat, že ty poslední dvě věci jaksi rychle pominuly ).

Ale mysl je dobrý sluha, to jo.

[arikiran]

Hehe...to je zajimavy...dik...
S dovolenim to okomentuju

1... tobe se zdalo, ze prace byla zbytecna vcetne utrpeni...bo te to nezmenilo...ale hle---zmenilo
ja ve svy praxi sem optimisticky predpokladal, ze me meni...a hle...dokonce po letech prisel na to, ze nic moc ...zmena zadna...furt stejny neznalek

2... kdybych se nechaval vest dal mysli,'znicilo by me to
Jo,'to je presne moje praxe...ja se cim dal vic odklanel a osvobozoval od jinych uceni..a cim dal vic noril do svych konceptu...az me to znicilo...
Ale mepovazuji to za chybu....bud se ukaze, ze me vedeni uz se na to nemuze divat a pomuze mi...nebo dokonce, ze to ma big majnd, abych pouzil trefny Denisuv nazev, me do tech bidnych koncu dokopala...abych zazracne vstal z Mrtvych...nebo je i mozne ze se pletu...takze, v tom pripade...a jen v tom...mili ctenari, me nenasledujte, neb jsem odhalil, za cenu velkyh obeti, ze tudy cesta nevede...
3- narust ssily zpusobi, ze clovek zacne pritahovat druhe, aniz by za nima musel behat...charisma jakoby
Me zas..zdravi cizi lide...a taky je dobra diagnostika ve sledovani poctu a smyslu synchronicit...a jo, mas pravdu, nezvysuje se to uderne katdy den vic a vic...ale sou i propady a stagnace

Dokopal jsem se k poznatku, delej si svou prxi a na okolni moc nekoukej...
Moje praxe je nejcestej mantra...a tu si mohu rikat celych 24 hodin skoro...diky oplcum vlastne, na ktere jsem pred chvili nadaval...zas ta neznalkovstina...
...
Jani, streda 3.8. Tusim 9.39
Neumim s tabletu kopirovat
Asis clanek prehlidla
... ... ... ... .

[Návštěvník]

mysl je dobrý sluha, to jo.

Takže místo zavržení jakékoliv teorie (z osobního, dogmatického, tj. z teoretického přesvědčení "čím lepší teorie, tím horší praxe") asi půjde spíš o ochotu rozpoznávat posedlost vlastní mysli - jakoukoliv teorií. A začít se zajímat spíš o formy svého umanutého ulpívání, včetně jeho příčin.

[lklknml]

mysl je dobrý sluha, to jo.

Takže místo zavržení jakékoliv teorie (z osobního, dogmatického, tj. z teoretického přesvědčení "čím lepší teorie, tím horší praxe") asi půjde spíš o ochotu rozpoznávat posedlost vlastní mysli - jakoukoliv teorií. A začít se zajímat spíš o formy svého umanutého ulpívání, včetně jeho příčin.

To je aktivita přemýšlení, ta podle mých zkušeností podstatnou změnu v nitru člověka nepřivodí, ale ani k ní nepoukazuje, protože ta potřebná změna je kompletně mimo dosah mysli. Jako by v černém divadle chtěli předvádět černé divadlo. To nejde – černí herci by pak nebyli neviditelní a tedy by se nejednalo o černé divadlo, nebylo by co hrát. Nebylo by to divadlo.
Čili moje odpověď je barmský meditační klášter . Ale to je nereálné, a také je nám to kulturně příliš vzdálené, já bych doporučoval pro nás mnohem praktičtější instrukce Eckharta Tolleho (tj. uvědomování si vnitřního těla atpod.). Které vlastně tvoje navrhované instrukce implicitně zahrnují, avšak bez účelu.

[Návštěvník]

mysl je dobrý sluha, to jo.

Takže místo zavržení jakékoliv teorie (z osobního, dogmatického, tj. z teoretického přesvědčení "čím lepší teorie, tím horší praxe") asi půjde spíš o ochotu rozpoznávat posedlost vlastní mysli - jakoukoliv teorií. A začít se zajímat spíš o formy svého umanutého ulpívání, včetně jeho příčin.

To je aktivita přemýšlení...

Aha, tak to asi mluvíme každý o něčem jiném.

Pouhá upřímná ochota rozpoznávat posedlost vlastní mysli má za následek (tedy podle mé zkušenosti), že samo od sebe začne spontánně docházet - bez přemýšlení a bez jakékoliv snahy - k všimnutí si, tady a teď - nejen té konkrétní mentální/emocionální reakce, která právě vyvstala, ale najednou je jasně vidět i příčina, proč se tahle reakce v mysli objevila, t.j její doteď neuvědomovaná motivace, která ji vyvolala. I ta doteď skrytá motivace se pak dá tady a teď neosobně pozorovat...a postupně se tak začne dařit rozpoznávat různé podoby vlastní sebeobranné motivace... Když se pokaždé jen pozorují, začnou samy od sebe slábnout. Postupně s nimi mizí i důsledky, sebeobranné rekce mysli.